Elektronický kanárek pro ISS

Podobně, jako si dříve nosili (a asi mnohdy stále nosí) lidé na riskantní místa kanárka citlivého na změny v chemickém složení vzduchu, pokouší se o něco podobného také posádka kosmické stanice s přístrojem ENose.

Obr.: Je libo digitální nos?

Problémy s kvalitou dýchané směsi měli také už dříve Rusové na předchůdci ISS – stanici MIR. Jediný způsob, jak ale může zatím pozemská kontrola zjistit, že byla posádka vystavena působení škodlivých látek, je určení vlivu na organismus kosmonautů po návratu (a pozůstatky látek v krvi). V rámci projektu ISS by měl nad posádkou držet ENose v budoucnu ochrannou ruku bez přestávky, soustavnou analýzou atmosféry na stanici.

Obr.: Mezinárodní kosmicá stanice ISS.

K postupné instalaci přístroje do stálého vybavení stanice bude docházet od devátého prosince. Celé zařízení není velké, vešlo by se do větší krabice od bot, v jeho útrobách však najdeme 32 detektorů, které mohou identifikovat několik organických i anorganických sloučenin, nebezpečných pro zdraví posádky. Zařízení také pozná, zda se nezvyšuje koncentrace produktů vznikajících při elektrických zkratech a výbojích, nebo při přehřívání přístrojů – bude tedy sloužit zároveň jako velmi sofistikovaný požární hlásič (pravděpodobně jeden z nejdražších vůbec...). Je pochopitelně citlivý na kosmické úrovni a NASA s podobným přístrojem počítá i pro budoucí mise na Měsíc či Mars. Celkově se jedná už o třetí verzi systému, první byla použita v roce 1998 během letu STS-95 a neuměla ještě automaticky vyhodnotit získaná data. To dokázala už druhá verze E-nosu, testovaná na Zemi. Nos III se dostal na ISS společně s ostatním vybavením a zásobami během letu STS-126.