Byl pátek třináctého,

"Kdo to byl Johann Palisa?" řeknete si možná. Je to k nevíře, ale tento neprávem opomíjený opavský rodák byl na sklonku devatenáctého století a v prvních letech století dvacátého skutečným "astronomickým" Járou Cimrmanem -- sledoval sluneční skvrny, měřil polohy hvězd, pracoval v chronometrické službě, kreslil hvězdné mapy, psal populární knížky, vydal se za zatměním Slunce až do vzdáleného Tichomoří, bojoval s již tehdy aktuálním světelným znečištěním, propagoval (zřejmě jako jediný astronom na světě) letní čas a především objevoval a poté i dál sledoval planetky. (Jak známo, nalezení vzdáleného asteroidu je pouhý začátek, na který navazuje mnohem zdlouhavější a zodpovědnější zpřesňování dráhy.) Navíc byl i jedním z prvních cyklistů ve Vídni a po několik roků i předsedou "Klubu vídeňských mužů -- jezdců".

Za svůj život, v době kdy se teprve začínala uplatňovat fotografie, narazil více než stovku neznámých těles. Právě jeho zásluhou se tak do oblasti mezi Marsem a Jupiterem dostaly první české reálie, byť v latinské podobě: Oppavia a Silesia. Z jiných "mediálně známých" úlovků jmenujme Idu, kterou navštívila sonda Galileo (a objevila tak drobný měsíc Daktyl) a třeba na dlouhou dobu ztraceného, ale opět již bezpečně nalezeného (719) Alberta.

Vraťme se ale o několik dní nazpátky. Patnáctého října to bylo dvacet roků, co bylo v Ostravě -- v rámci aktivit zdejší Vysoké školy báňské, dnes Technické univerzity -- slavnostně otevřeno nové planetárium. Úplná dostavba sice zabrala ještě řadu dalších měsíců a úplné otevření veřejnosti dokonce řadu let, své místo na Slunci si ale vydobyla: Každý rok sem zavítá na šedesát tisíc lidí, konají se zde zajímavé akce a působí zde řada skvělých pozorovatelů.

Je proto milé, že si zdejší pracovníci, reprezentovaní především osobou Tomáše Gráfa, vybrali Johanna Palisu jako "svého nejbližšího". Jednak tak alespoň částečně rehabilitovali zapomenutého pozorovatele, jednak získali skutečně pěkný název (který se snad lidé naučí časem i správně psát): Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy.

Samotný akt slavnostního přejmenování proběhl hned ve třech fázích. Nejdříve se v pátek třináctého uskutečnilo komorní a mohu bez obalu říci velmi milé setkání zástupců řady českých hvězdáren, řady severomoravských a slezských politiků (vč. jednoho senátora), nezbytných novinářů a několika spřízněných duší.

V uvolněné atmosféře předali zástupci Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích (a jak je nezbytné dodat) s pobočkou na Kleti -- manželé Tiší -- ostravskému primátorovi panu Evženu Tošenovskému neobvyklý dar: planetku číslo 11128 Ostravia. V následné diskuzi moderované poznámkami Jiřího Grygara se ale ukázalo, že Opava -- které podobné těleso dal právě Johann Palisa -- tímto nečekaným způsobem poprvé předstihla Ostravu. Oppavia má totiž na základě měření sondy IRAS průměr kolem šedesáti kilometrů, zatímco Ostravia je zhruba šestkrát menší. Radost přítomného opavského primátora byla očividná...

Myslím, že jedním z cílů tohoto setkání bylo i "mírné" politické lobování ve prospěch nepříliš dobře živené hvězdárny. Teprve čas sice ukáže, zda se cesta k radničním měšcům alespoň trochu pootevřela, samotní politici však byli očividně příjemně překvapeni. (Sami však přiznali -- a já bych jim věřil -- že podobných rukou je kolem nich neustále natažena celá řada. Rozhodovat, která z nich si příspěvek z omezených zdrojů zaslouží, je pak více než těžké.)

K faktickému přejmenování došlo v sobotu dopoledne, na začátku druhé "fáze" celých oslav -- semináři pro blízkou i vzdálenou veřejnost. Mé srdce zaplesalo -- vedoucí hvězdárny a planetária Tomáš Gráf nůžkami z kovu a plastické hmoty přestřihl neviditelnou pásku a jeho kolega Tomáš Havlík tak uvedl v život nové www stránky instituce. Johann Palisa, člověk určitě hodně pokrokový, tak zcela nečekaně vstoupil do elektronického věku. (Jen tak koutkem úst -- zatím na ně raději neklikejte. Mají své mouchy, které se podaří pozabíjet až v průběhu následujících dní.)

Poté už následovala jedna přednáška za druhou, proslovená jedním přednášejícím za druhým. Organizátoři se přitom tématicky pokusili alespoň částečně pokrýt rozsah Palisova díla. Mluvilo se tedy o planetkách, hvězdné kartografii, zatměních Slunce i světelném znečištění. A nakonec v neděli dopoledne ústy Jiřího Grygara i o českých astronomických krajáncích.

Odhalení pamětní desky na Palisově rodném domě v Opavě pak jako třešnička na narozeninovém dortu ukončilo nejen celé setkání, ale i proces přejmenování.

S novým štítem ale nezmizely staré problémy. Proto mi nezbývá než všem tamním zaměstnancům a především pak hvězdárně jako takové popřát hodně dalších šťastných let. Komplex u lesa, nedaleko vysokoškolských kolejí a na dohled Krásných polí si to určitě zaslouží. Moc děkuji za pozvání, bylo to krásné.