Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Tunguzská katastrofa 100 let poté III

Bylo časné ráno 30. června 1908. Povodím řeky Podkamennaja Tunguska ve střední Sibiři otřásla mohutná exploze, která zdevastovala 2150 km2 sibiřské tajgy. III. díl seriálu o tunguzské události.

Exploze v atmosféře zaznamenané sítí detektorů infrazvuku

Již od šedesátých let funguje ve světě síť detektorů sloužící pro odhalování testů jaderných zbraní. Kromě jiných zařízení obsahuje i detektory tzv. infrazvuku (zvukové vlny o nízkých frekvencích, které již lidské ucho neslyší), kterých je v současné době po světě rozmístěno celkem šedesát. Infrazvukové vlny jsou vytvářeny nejen výbuchy atomových bomb, ale rovněž přírodními úkazy, jako jsou silné blesky, výbuchy sopek, apod. V neposlední řadě jsou pak způsobovány explozemi velkých meteoroidů v atmosféře.

Ilustrační foto...
Obr.: Rozmístění šedesáti detektorů infrazvuku ve světě
Ilustrační foto...
Obr.: Jeden z detektorů infrazvuku, na pobřeží Grónska
Statistiky z měření infrazvukových detektorů ukazují, že tyto exploze jsou zcela běžným jevem. Každý rok je zaznamenána minimálně jedna událost o síle 15 kt TNT (síla Hirošimské atomové bomby), což odpovídá průměru tělesa asi 6 m, a zhruba deset událostí s energií okolo 1 kt TNT (2m těleso). Historicky největší výbuch, nepočítáme-li Tungusku, byl zaznamenán 1. listopadu 1994 nad Tichým oceánem. Do atmosféry tam tehdy vlétl objekt, jehož průměr se odhaduje na 39 metrů, tedy polovina rozměru Tungusky! Uvolněná energie výbuchu dosáhla ekvivalentu několika Mt TNT.

Budou další Tungusky?

Budou. Otázka nezní zda, ale kdy? Odpovědět na ni zatím nedokážeme s určitostí, ale pouze pomocí statistických odhadů. V současné době (k 11.9.2008) známe 793 blízkozemních planetek (NEA) s rozměry zhruba mezi 50 a 140 metry. Toto číslo ale o riziku srážky s takovým tělesem nic nevypovídá, a proto se na blízkozemní planetky podíváme v širším kontextu.

Asi zde není třeba opakovat, že planetky obíhají okolo Slunce po eliptických drahách stejně jako planety sluneční soustavy. Blízkozemními nazýváme ty, jejichž dráhy se v současnosti přibližují na vzdálenost menší než 0,3 AU od dráhy Země. Neznamená to tedy, že by zemskou dráhu křížily, a už vůbec ne, že se všechny v budoucnu musí srazit se Zemí. Většina blízkozemních planetek během několika milionů let skončí svou existenci srážkou se Sluncem, některé budou vyvrženy ze sluneční soustavy při blízkém přiblížení k planetě Jupiter, a pouze malá část z nich se někdy srazí s jednou z terestrických planet. Počty známých blízkozemních planetek jsou uvedeny v následující tabulce:

N
H < 14D > 5 km14
H < 16D > 2 km182
H < 18D > 860 m958
H < 20D > 340 m2572
H < 22D > 140 m3809
H < 24D > 50 m4602
H < 26D > 20 m5262
Všechny NEA:5545

N je počet známých planetek, H je absolutní magnituda a D je průměr tělesa. Ten je závislý na absolutní magnitudě a na albedu, které ovšem pro většinu těles neznáme, a musíme si vystačit pouze s jistou střední hodnotou. Uváděné průměry je proto třeba brát s rezervou.

Jak již bylo uvedeno, zdaleka ne všechny NEA nás bezprostředně ohrožují. Proto byla definována ještě užší kategorie těles, tzv. potenciálně nebezpečné asteroidy (PHA). Jsou to planetky s průměrem větším než cca 140 m (přesněji H < 22), které se k zemské dráze přibližují na vzdálenost menší než 0,05 AU (tj. asi 20x vzdálenost k Měsíci). Počty známých PHA udává tabulka:

N
H < 16D > 2 km27
H < 18D > 860 m174
H < 20D > 340 m545
Všechny PHA:979

Nad průměrem cca 1 km lze uvedené počty NEA resp. PHA považovat za téměř definitivní, jinak řečeno, většina blízkozemních planetek větších než 1 km již byla objevena. K menším rozměrům se ovšem rozdíl mezi známým a odhadovaným skutečným počtem těles drasticky mění. Počet blízkozemních planetek větších než 100 m se například odhaduje na cca 100 000.

Z odhadovaných počtů blízkozemních planetek lze stanovit střední interval mezi dvěmi srážkami Země s planetkou o určité velikosti. Tyto intervaly pro několik průměrů planetek jsou v následující tabulce.

D ~ 75 m1000 let
D ~ 160 m4000 let
D ~ 1,7 km250 tisíců let
D ~ 16 km100 milionů let

Zde je třeba zdůraznit, co rozumíme pojmem 'střední interval'. Jde o poměr dostatečně dlouhého časového období a množství srážek, které za toto období nastanou. Tyto srážky ale budou v daném období rozděleny náhodně a v žádném případě nelze říci, že by srážky planetek se Zemí byly periodickým jevem. Jestliže tedy poslední srážka s tělesem o průměru zhruba 75 m proběhla před sto lety, neznamená to, že ještě dalších 900 let k podobné srážce nedojde. Pravděpodobnost, že k této srážce dojde zítra, je stejná, jako pravděpodobnost, že k ní dojde za několik století.

Pátrání po blízkozemních planetkách je od 90. let dvacátého století věnováno značné úsilí. V roce 1998 byly spuštěny dva americké projekty LINEAR a NEAT, a v dalším letech se k nim přidalo ještě několik dalších. Tyto projekty, z pověření kongresu USA, měly za úkol do konce roku 2008 objevit 90% všech blízkozemních planetek větších než 1 km. Tento cíl se zřejmě podaří naplnit, což je obrovský úspěch, protože díky tomu se celkové riziko, které pro Zemi představovaly blízkozemní planetky, snížilo zhruba desetinásobně (dnes již víme, že od žádné z dosud objeveným NEA větších než 1 km nám nehrozí nebezpečí přinejmenším v nejbližších 100 letech). Před rokem 1998 se například riziko úmrtí náhodného člověka na zemi způsobené dopadem asteroidu odhadovalo na 1:20 000, tedy na stejné úrovni jako riziko úmrtí při letecké nehodě. V současnosti riziko kleslo na 1:200 000, tedy o něco méně než riziko úmrtí způsobeném zemětřesením.

V posledních letech vyvstala zákonitě otázka, jakým směrem se bude ubírat další pátrání po NEA. Ukončíme v blízké době velké prohlídky oblohy a spokojíme se pouze se sledováním známých těles? Americký kongres v roce 2005 rozhodl jinak: požádal NASA o vyhledání a katalogizaci 90% NEA větších než 140 m do konce roku 2020. Dosavadním prohlídkám oblohy by ovšem splnění takového úkolu trvalo několik století. V přípravě (a první z nich již ve zkušebním provozu) jsou ale dva nové velké projetky: Pan-STARRS (Panoramic Survey Telescope & Rapid Response System) a LSST (Large Synoptic Survey Telescope).

Pokud jsme označovali před pár lety systém LINEAR jako 'kombajn na planetky', těžko se hledá přirovnání pro tyto nové projekty. Pan-STARRS bude sestávat ze čtveřice dalekohledů o průměru 1,8 m na jedné montáži, zorné pole každého z dalekohledů bude 3°, dosah do 24 magnitudy. Systém 3x za měsíc prohlédne celou viditelnou část oblohy (LINEAR to stihl 1x za měsíc). LSST bude představovat jediný dalekohled o průměru 8,4 m se zorným polem 3,5° (dosah rovněž 24 mag.) a celou viditelnou část oblohy stihne prohledat za 3 dny.

Podle simulací ale i tyto dva projekty dohromady zvládnou do roku 2020 objevit pouze asi 80% NEA větších než 140 m. Projekty se tedy buď budou muset prodloužit do roku 2028 (není ovšem vyloučeno, že mezitím projdou značnými vylepšeními, s nimiž se v současnosti ještě nepočítá), nebo se k nim bude muset přidat projekt další. Dostačující by byl například dalekohled s průměrem půl metru umístěný ve vesmíru na oběžné dráze okolo Slunce ve vzdálenosti Venuše.

Závěr

Po sto letech výzkumů a simulací můžeme případ tunguzského meteoroidu považovat již téměř za uzavřený. Protože objektivních informací, které lze zjistit přímo na místě, s léty stále ubývá, bude se brzy další studium podobat spíše pátráním v archívech. Skupina italských geologů z Univerzity v Boloni je sice přesvědčena že v jezeře Čeko nedaleko od epicentra exploze se nachází fragment původního tělesa, a je připravena ho nalézt, ale jejich závěry se ve světě setkávají spíše se skepsí. Nám nezbývá než doufat, že příští 'Tunguska' dopadne opět do pustých a neobydlených končin světa.

Děkuji kolegovi Tadeuszi Jopekovi z Univerzity v Poznańi za rozsáhlé množství poskytnutého materiálu.

Předchozí díly seriálu: I, II.

Petr Scheirich

| Zdroj: Seznam zdrojů IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Jen tak si poletovat v atmosféře Venuše
Ilustrační foto...
O svícení 46
Ilustrační foto...
Pozorování na podvečer
Ilustrační foto...
V čem se bude měřit na Měsíci?
Ilustrační foto...
Návrat posla bohů
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691