Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Tunguzská katastrofa 100 let poté I

Bylo časné ráno 30. června 1908. Povodím řeky Podkamennaja Tunguska ve střední Sibiři otřásla mohutná exploze, která zdevastovala 2150 km2 sibiřské tajgy. I. díl seriálu o tunguzské události.

Úvod a počáteční historie

Při explozi bylo vyvráceno osmdesát milionů stromů, řada dalších spálena. Rázová vlna v atmosféře oběhla dvakrát Zemi a byla zaznamenána přístroji až v Anglii. Tyto přístroje byly předchůdci těch, které byly později ve dvacátém století používány k určení síly výbuchů atomových zbraní odpálených v atmosféře, takže data mohla být později analyzována analogickým způsobem. Zaznamenány byly rovněž seismické údaje z otřesů země vyvolaných explozí. Nejpřesnější odhady uvolněné energie a výšky exploze pocházejí právě z těchto měření.

Vedle těchto měření lze také spočítat parametry výbuchu z následků, které zanechal na zemi. Exploze vytvořila rozsáhlou oblast popadaných stromů, nepravidelných rozměrů, 40 x 45 km v průměru. Členové sovětských expedic později stanovili orientaci asi 40 000 popadaných stromů. Všechny míří směrem ven od centrálního bodu, který musel být přímo pod místem exploze. Analýzou směrů a rozsahu popadaných stromů se podařilo odhadnout energii exploze od 10 do 20 Mt TNT (od 42 . 1015 do 84 . 1015 J. Nejsilnější vodíková bomba, kterou v roce 1961 otestoval SSSR na Nové Zemi, měla ekvivalent 50 Mt TNT.), a její výšku na asi 8 km nad zemským povrchem. To je v dobrém souhlasu s údaji odhadnutými z atmosférických a seismických měření.

V období tunguzské události ale nikdo spojitost mezi rázovými vlnami v atmosféře a sibiřskou explozí nehledal. Nikdo také správně neinterpretoval neobvykle světlé noci, které následovaly, a které byly způsobeny odrazem slunečního světla na prachu ve vysokých vrstvách atmosféry. Hlášení o jasných nocích, při nichž bylo možné o půlnoci číst noviny bez umělého osvětlení, byla zaznamenána asi ve stovce míst v Evropě a Asii, viz obr.

Ilustrační foto...
Obr.: Místa, v nichž byly zaznamenány neobvykle jasné noci z 30. června na 1. července 1908.
Ilustrační foto...
Obr.: Fotografie pořízené v noci z 30. června na 1. července 1908 v různých místech Evropy a Asie.

Kromě relativně malé oblasti na Sibiři zůstala po více než deset let tunguzská exploze téměř nepovšimnuta okolním světem. Mezitím přišla první světová válka a revoluce v Rusku, což událost odsunulo do ještě většího ústraní.

V roce 1921 Sovětská akademie věd vypravila expedici vedenou Leonidem A. Kulikem, aby prozkoumala místa, do nichž mohl meteorit dopadnout. Před odjezdem na expedici se Kulikovi náhodou dostal do ruky list z Petrohradského kalendáře. Zadní část tohoto listu obsahovala část článku z roku 1908, který vyšel v novinách Sibiřský Život. Článek zmiňoval očitá svědectví pádu velkého bolidu. Kulik se pustil do pátrání a podařilo se mu nalézt další záznamy v sibiřských novinách, v nichž se o události psalo. Ze zpráv bylo očividné, že se tehdy na Sibiři stalo něco opravdu významného.

Irkutské noviny, 2. července 1908: (Irkutsk leží asi 900 km od epicentra)
"...sedlák spatřil jasně zářící objekt (příliš jasný pro přímý a nechráněný pohled) namodralé bílé barvy… Objekt připomínal svým tvarem trubici, tzn. byl cylindrický. Obloha byla bez mraků, kromě toho, že dole u horizontu, ve směru, v němž byl tento zářící objekt spatřen, byl pozorován malý tmavý obláček. Bylo horko a sucho a když se zářící objekt přiblížil k zemi (která byla v těch místech zalesněná), zdálo se, že se rozpadl, a ozval se hlasitý třesk, ne jako hrom, ale jako pád velké hromady balvanů nebo střelba. Všechny budovy se zatřásly, a v ten samý okamžik se skrz oblak prodraly rozeklané jazyky plamenů.
Obyvatelé vesnice vyběhli v panice do ulic. Stařeny plakaly, všichni se domnívali, že se blíží konec světa."

Kulikova výprava cestovala na Sibiř vlakem, a nebyla řádně vybavena na prozkoumávání tajgy. Epicentrum exploze leželo 700 km od nejbližší železnice, ale to Kulik v té době ještě nevěděl. Proniknout dále od železnice se ani nepokoušeli, své cestování zakončili ve městě Kansk, nicméně sesbírali další zprávy od svědků události prostřednictvím dotazníků, které rozdávali. Shromážděné záznamy Kulika přesvědčily o tom, že došlo ke vskutku obrovské explozi.

Na základě nových svědectví pověřila v roce 1927 Akademie Kulika vedením další expedice, tentokrát již do místa předpokládaného dopadu meteoritu. V únoru výprava opustila Leningrad, a v dubnu, s pomocí tunguzského průvodce Iljy Potapoviče dosáhla jižního okraje zdevastované oblasti. Kulik zachytil tuto scénu ve svém deníku:

"Stále nemohu uspořádat své chaotické dojmy z tohoto výletu. Vzdálené kopce na severu podél řeky Chušmy jsou zahaleny v bílém rubáši sněhu o síle půl metru. Z našeho pozorovacího stanoviště nejsou vidět ani známky lesa, protože vše bylo zdevastováno a spáleno, a podél okrajů téhle mrtvé oblasti se divoce žene kupředu porost mladého, dvacet let starého lesa, hledajícího slunce a život. Člověk má podivné pocity, když vidí mohutné stromy o síle 20 až 30 palců polámané jako větvičky, a jejich vrcholky odhozené mnoho metrů daleko směrem k jihu."

V červnu Kulik pronikl do epicentra, zhruba 60 kilometrů severně od nejbližší obce – Vanovary. Cesta přes pustinu nebyla bez rizika, jak opět můžeme číst v jeho deníku:

"Ze začátku dne kdy se zvedal vítr, bylo velmi nebezpečné procházet tímto starým a mrtvým lesem. Dvacet let staří mrtví giganti, uhnilí u kořenů, padaly na všech stranách. Někdy spadly i docela blízko nás. Jak jsme procházeli, nespouštěli jsme oči z vrcholků stromů, abychom v případě jejich pádu měli čas uskakovat."

Některé stromy byly očesány o jejich větve, sežehnuty, a zahubeny tak, jak stály. Mnoho dalších bylo ale vyvráceno nebo zlomeno. Kulik zjistil, že stromy, které byly povaleny nebo polámány, míří všechny směrem od centrální oblasti, kterou označil jako „kotel“. Interpretace celého výjevu byla zřejmá: tunguzský meteor explodoval nad tímto centrálním bodem a výbuch povalil stromy v radiálním směru.

Ilustrační foto...
Obr.: Mapka okolí tunguzské exploze

Po těchto zjištěních se Kulik dostal do mírných potíží se zajištěním podpory pro následující expedice. Expedice v roce 1927 byla totiž motivována především vidinou nálezu obřího železného meteoritu, který se ale najít nepodařilo. Vedl nicméně další expedici v roce 1928, a pak v letech 1929-1930, tentokrát i s přezimováním přímo na místě. Expedice pokračovaly i ve třicátých letech, ale navzdory několika planým poplachům nebyl nalezen žádný kráter ani meteorit.

V roce 1938 se pod Kulikovým vedením uskutečnil první letecký průzkum oblasti. První pokus o letecké snímkování uskutečnil Kulik spolu s fotografem S. V. Petrovem a pilotem Khudonogovem v červenci 1937, jejich hydroplán N-31 ale havaroval při pokusu o přistání blízko Vanavary na řece Podkamennaja Tunguska. Posádka vyvázla bez zranění, další pokus o lety ale musel počkat až do příštího roku. Z hydroplánu N-204 řízeném pilotem Čarnětskim potom fotografové Petrov a Kalmykov pořídili během padesáti letových hodin od července do srpna 1938 celkem 1500 fotografií, pokrývající oblast do vzdálenosti asi 12 km od epicentra.

Charakteristický motýlový obrazec regionu popadaných stromů byl ale odhalen až během dvou velkých poválečných expedic organizovaných sovětskou Akademií věd v letech 1958 a 1961, a expedic organizovaných univerzitou v Tomsku v letech 1959 až 1960. V následujících dvaceti letech se pak do oblasti vypravilo ještě dalších deset expedic. Celkem se na nich podílelo 122 lidí, především z univerzity v Tomsku.

Ilustrační foto...
Obr.: Charakteristický motýlový obrazec oblasti povalených stromů, s naznačeným směrem příletu meteoroidu.

Následné modelování ukázalo, že hypersonický průlet tělesa atmosférou a jeho následná exploze opravdu vytváří rázovou vlnu s podobnou motýlovou symetrií.

V tomto období byly také znovu analyzovány vzorky půdy dovezené Kulikem. V roce 1957 v nich byly nalezeny ostrohranné částice meteorického prachu, které vznikly pravděpodobně rozdrcením původního tělesa. Ve vzorcích se také podařilo nalézt kovové kuličky submilimetrových rozměrů, které byly laboratorně analyzovány v 80. letech dvacátého století. Tyto částice, které vznikly patrně kondenzací materiálu vypařeného při tunguzské explozi, mají zastoupení klíčových prvků stejné, jaké nalézáme v meteoritech, a nikoliv v pozemských horninách.

Celková hmotnost fragmentů z Tungusky, dovezených Kulikem, se udává na 13,4g.

Petr Scheirich

| Zdroj: Seznam zdrojů IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní galerie 1
Ilustrační foto...
Úplné zatmění Měsíce 3. / 4. března 2007
Ilustrační foto...
Supernova, která zlobí
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 57
Ilustrační foto...
Úsvit ve znamení Cassini
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2016 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691