Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Rendezvous Společnosti pro meziplanetární hmotu

O víkendu 7./8. října se na hvězdárně ve Vlašimi sešlo na dvacet členů Společnosti pro meziplanetární hmotu. Spolu s místními hvězdáři se pak zamýšleli nad výzkumem, osudy a významem drobných těles Sluneční soustavy.

Ilustrační foto...Úvodní přednáška doc. Vladimíra Znojila byla ale zajímavá i pro mnohem širší okruh posluchačů: Vznik a vývoj života na Zemi a jejich kosmické souvislosti. Z podrobného mnohaoborového výkladu mně utkvělo těchto pár věcí:

  • Připomněli jsme si, že za vznik Sluneční soustavy vděčíme asi nějaké supernově, která dala popud ke zhroucení původního chladného mračna.
  • Za prvky C, N, O a H, na kterých je život založen, zase vděčíme dávným jádrům komet, které je přinesly z dalekých chladných míst mladé soustavy.
  • První stopy života jsou zřejmě stejně staré, jako nejstarší sedimentární horniny, a zdá se, že v příhodných podmínkách život asi může vzniknout brzy poté, co mu nějaký stamilión let chemického vývoje připraví potřebné součástky. (Podotýkám, že doc. Znojil je i genetik.)
  • Na Marsu se asi odehrál jen kus oné chemoevoluce, další vývoj už klima znemožnilo. To, že na Zemi se život mohl vyvíjet až doposud, je výsledkem šťastné vzdálenosti Země od Slunce i stabilizace náklonu její osy Měsícem.
  • Planet s takovými vlastnostmi a historií asi bude v Galaxii velmi málo, a živých světů tedy také, natož civilizovaných -- asi jsme v takovém stavu sami, a hned tak nějaká blízká galaxie jinou civilizaci nehostí.
Pak povídal Martin Navrátil o své snaze otestovat, zda dvojice či větší skupiny meteorů, které jsou na radarovém záznamu vidět těsně po sobě, jsou náhodné nebo ne. Tento problém už upoutal řadu badatelů, napadá často i vizuální pozorovatele meteorů. Martin pozoroval radarem, a pro svou analýzu si vybral záznamy o jednom starším bohatém návratu Leonid. Vyšlo mu, že mladé částice roje snad opravdu neplanou v ovzduší po náhodných chvilkách, ale věrohodnost jeho statistického zpracování bral doc. Znojil v pochybnost. Jiná pochybnost vyplývá z podstaty věci -- nikdo si nedovede vysvětlit, jak by mohly částice setrvat po rozpadu v tak těsných dvojicích či skupinách, že by se to při pozorování mohlo nápadně projevit. Problém je to ale tím zajímavější. Naštěstí není nutné se spoléhat jen na statistické zpracování okamžiků, ale lze se opřít i o vzdálenosti meteorů, které radar též zaznamenává. Pokud by šlo o reálné skupiny kosmických drobků, musela by mezi rozdíly okamžiků a rozdíly vzdáleností existovat nějaká souvislost (radarové ozvěny blízké časově by měly být častěji blízké i prostorově). Současně by se přitom vyloučily případy, kdy jeden meteor způsobí několik ozvěn s přestávkami (tehdy zůstává vzdálenost ozvěny takřka stejná). Osobně hádám, že vysvětlení přebytků dvojic a trojic ozvěn těsně po sobě je asi právě takové -- jde asi o stopu po stejné částici. I to je ale dosti záhadné a zajímavé.

Lenka Šarounová nás pak přenesla do Francie a seznámila s řadou tamních (amatérských) hvězdářů a observatoří, od Alp až po Pyreneje. I na slavné hoře Pic du Midi (slovenská obdoba je tedy Poľudnica) dnes pozorují právě amatéři. Mnoho z nich je nesmírně dovedných, takže jejich přístroje (spousta dalekohledů i CCD kamer k nim je zhotovena svépomocně) a celé observatoře fungují výborně. Vynikající jsou také jejich vzájemné vztahy hvězdářů a jejich pohostinnost -- astronomie je výborným tmelem kolektivů i generací, ale důležité jsou také společné večeře beze spěchu, že se přece už setmělo. Horší je to už s časem na pozorování po celé noci, stejně jako s časem na zpracování spoust CCD snímků. Pokud tedy chcete pozorovat, vyhodnocovat a publikovat, jen nemáte kde, francouzští amatéři vás zvou, abyste přijeli k nim. Neměli byste ztrácet čas, peníze a energii na budování vlastních pozorovatelen v nijak výborných lokalitách. Pozorovatelny jsou hotové, jen pozorovatelů není. Bojíte-li se, že neumíte dost francouzsky, nic si z toho nedělejte. Nemusíte se nijak stydět za lámanou angličtinou, určitě se domluvíte, ostatně možná budete mluvit lépe než někteří francouzští partneři. Ve Francii přitom nezískáte jen vědeckou slávu (časem), ale i obohatíte svůj život (hned).

Odpoledne povídal Kamil Hornoch o svém startu do světa CCD fotometrie. Ač je u nás znám jako nejpřesnější vizuální fotometr, navíc s extrémním dosahem (i vzhledem k dnes už nevelkému newtonovi o průměru 35 cm, který užívá), pozorovat komety pomocí CCD kamery s filtry by přece jenom mělo přinést ještě spolehlivější výsledky. K tomu je ale potřebná řada věcí. Nejen montáž, která udrží hvězdy na polovodičovém políčku na místě (Kamil zatím exponuje nejvýše minutu a snímky skládá), ale také navázání na škálu hvězdných velikostí. K navázání užívá Kamil kulové hvězdokupy (M13), stejně jako pro údaje o extinkci (několik snímků hvězdokupy za noc). Zpracování snímků dělá Kamil zatím do značné míry ručně, což pochopitelně velmi limituje dosažitelný objem výsledků. Výsledky jsou nicméně už srovnatelné s jinými autory. Pozoruhodný je systematický rozdíl oproti vizuálním pozorováním. Z CCD snímků vychází komy menší a slabší. Vada asi bude na straně pozorování vizuálního, což by ale znamenalo, že všichni pozorovatelé velikosti i jasnosti (slabých) komet přeceňují. Rozdíly jsou nicméně systematické, a pro studium změn komet, o které hlavně jde, nijak nevadí.

Vladimír Znojil si pak krátce postěžoval na chyby, jichž se dnes mnozí dopouštějí při pozorování meteorů (očima, bez dalekohledů). Jsou zbytečné a bylo by jistě dobře, kdyby kromě radosti ze samotného pozorování měli amatéři pak radost i ze svých publikovaných výsledků. Je několik cest, jak se naučit pozorovat bez chyb. Ta nejlepší je jistě ta, přečíst si literaturu, která o tom píše -- především tedy příručku napsanou doc. Znojilem, která je ještě stále na trhu (já bych dodal ještě odkaz rady.astronomy.cz). Další možnost (či spíše krok) je, pokud jde o pozorování na nějakém letním táboře, pozvat si tam některého vynikajícího pozorovatele. A ta třetí je prostě, pořádně přemýšlet o tom, co člověk vlastně dělá. Když např. udává hvězdnou velikost meteoru, musí obrázek v paměti porovnat s několika hvězdami, u kterých dobře ví, jak jsou jasné (k tomu asi potřebuje Gnómonický atlas Brno 2000, snadno dostupný např. i u nás na hvězdárně). Pokud to nedělá, a jen meteorům, které mu připadají jasné, prostě přisoudí "první velikost", jsou jeho záznamy pochopitelně bezcenné (a radost z pozorování asi trochu pohasne, až se to dozví).

Ilustrační foto...Astronomickým vrcholem setkání bylo asi povídání a promítání Petra Pravce o výzkumu planetek na Ondřejově. Bylo velmi zpestřeno horkou novinkou, pozorováním dvojplanetky 2000 DP107, jejíž dvojitost byla objevena nedávno radarem. Fotometrická pozorování totiž odhalila zákryty v soustavě a z nich vyplynuly nezávislé údaje o poměru průměrů obou těles. Periodické kolísání hvězdné velikosti v době mimo zákryt pak prozrazuje něco o tvaru planetek. Takové fotometrické sledování rotace planetek je účinným nástrojem jejich výzkumu, ba i objevování jejich podvojnosti.

Ukazuje se, že z planetek, které se mohou přiblížit Zemi a které právě na Ondřejově zkoumají, by asi jedna šestina mohla být dvojitá. Kromě výše zmíněné byla dvojitost v sedmi předtím známých případech objevena fotometricky (rozhodující zásluhu na tom má právě ondřejovský tým). V případě hlavního pásu planetek, které od nás zůstávají daleko, se ví jen o třech případech, a ty byly objeveny zobrazovacími technikami. Nejznámější je jistě Ida s Daktylem.

Osobně mne "zákrytové planetky" velmi nadchly. Sice v nich nejsou proudy plynu z jedné složky na druhou jako ve hvězdných dvojicích, ale napadlo mne, že jejich "světelná křivka" nemusí být méně složitá a proměnlivá. Už proto, že se obvykle mění úhel pohledu od nás na rotující nepravidelná tělesa. Ta by navíc mohla rotovat jinak než kolem své hlavní osy, a proto konat složitou precesi. Jak mne ale Petr dodatečně upozornil, ve známých dvojplanetkách je rotace "ukázněná", bez náznaků precese. Složité převalování je známo jen u platetek osamělých. Takové mohou být krásným příkladem školní fyziky popisující obecnou rotaci nepravidelného tělesa, která netrvá jen pár sekund jako při svislém hodu, ale moc se nezmění za milion let a je tedy dost času si ji prohlédnout (zatím se o ní dá spekulovat na základě fotometrických pozorování, někdy s využitím radarových dat).

S Petrem jsem se ještě bavil o tom, jak vlastně planetky s Lenkou objevují. Ukázalo se, že na to nepoužívají žádný softwarový automat, ale prostě si každé pole se sledovanou planetkou prohlédnou jako animaci s dobře sesazenými stálicemi a vyrovnaným jasem oblohy. Zkontrolují tak, jestli je sledovaná planetka opravdu na snímcích, a občas postřehnou nějakou další.

Totéž ale může každý udělat s jinými sériemi snímků, typicky těch, kdy se během noci nějakou dobu sledovala proměnná hvězda. Stačí se domluvit na použití téhož programu, jaký používají v Ondřejově (program se dosud vyvíjí a není ještě veřejně k dispozici, nemá ani návod). Na místě se s programem může seznámit a návod pak případně napsat, i to by byl dobrý kus práce. Vhodné série snímků mají např. různí pozorovatelé z naší brněnské hvězdárny. Rozumí se, že řada planetek, které uvidíte, budou tělesa už známá, ale jistě brzy padnete i na nějaké neznámé.

Doplňkem by mohlo být, pro toho, kdo rád programuje, dokončit program, který by takovou prohlídku snímků dělal sám, např. jako předběžnou nebo kontrolní (začít lze zdokonalením programu prohlížecího). Ondřejovský tým sledující NEOs (Near Earth Objects) aneb blízkozemní tělesa by spolupráci dalších programátorů uvítal.

Petr se zmínil i o další jednoduché metodě studia geometrie planetek, zvláště jejich průměrů. Jde o pozorování zákrytů stálic planetkami. Evropská pozorování účinně koordinuje Jan Mánek. Aby byla ještě účinnější, je potřeba hustší síť pozorovatelů, nemusí to být zákrytoví specialisté. Jak jsem se dodatečně díval, přesné předpovědi několik dní před zákrytem jsou často k dispozici a je velká škoda, když nepozoruje každý, kdo je toho schopen. Vizuální pozorování jsou sice jen doplňkem pozorování videem nebo CCD, ale často podstatným. Pozorování je navíc pěkným zážitkem. Jde jen o to, aby se všichni hvězdáři párkrát za rok důrazně dozvěděli, že mají oněch pár minut učitě pozorovat, a to právě onu zakrývanou hvězdu. Asi by se hodil nějaký "mailing-list" zvlášť pro tento účel, a to i takový, který se hodí pro krátké vzkazy (SMS) na mobilní telefony.

Následoval sobotní společenský večer s moravským vínem, českým pivem a opečeným seletem. Za ten i za pohostinnost a asistenci při celém setkání patří dík skvělému kolektivu vlašimských hvězdářů (tedy Vlašimské astronomické společnosti, viz www.vas.cz), zejména hlavnímu organizátorovi Petrovi Pazourovi.

Vlašimská hvězdárna nenabízí jen milé prostředí, je to i místo, kde můžete i vy bádat, chcete-li. Místní amatéři nemají čas pozorovat se CCD kamerou na "30cm newtonovi" každou jasnou noc, a tak neváhejte poprosit je o přidělení pozorovacího času na svůj projekt, hlavně máte-li chuť nejen pozorovat, ale získaná data také zpracovat a publikovat.

V neděli ráno pak ještě líčil Ivo Míček světlou budoucnost zkoumání Sluneční soustavy pomocí sond. Připomněl minulé úspěchy, jako výzkum komety Halley nebo snímky planetek pořízené sondou Galileo, a mluvil o plánech na zkoumání povrchu planetek nebo letech uvnitř komy souběžně s jádrem komety.

Na závěr jsme se bavili o úkolech do budoucna. Já jsem jen připomněl svůj dluh, totiž vystavení podrobných map (1:10000) pádové oblasti meteoritu Morávka na Internetu a možnost zaznamenání další prohledané oblasti do nich (to jsem tehdy navrhl, ale nezajistil, sám to udělat neumím). Totéž by ale bylo vhodné pro všechny pravděpodobné oblasti pádů, jak pro staré, tak i pro nový pravděpodobný meteorit Vimperk. Když bude mít každý člověk možnost se skupinou přátel hledat někdy místo hub meteority v nadějných lokalitách a návštěvy různých skupin se budou vhodně doplňovat, je dobrá šance najít další meteority. Nejen kousky Morávky, ale i dalších, které u nás leží a u kterých díky fotografiím jasných bolidů vědí ondřejovští kolegové, kde nejlépe hledat.

Pokud byste takové "doplňovatelné www desítky" uměli vystavit a moderovat, byla by to nejen pomoc výzkumu meziplanetární hmoty, ale i vlastenecký čin. Vždyť v které zemi mají tolik dobře známých pádových oblastí nebeského kamení? Je to věru chlouba, mohla by to být i radost.

Pokud tak dovední geografové nejste, ale přesto se zajímáte o meteory, planetky či komety a rádi byste věděli více, podívejte se na stránky Společnosti (www.astro.cz/smph). Ty v této chvíli nijak úchvatné nejsou, ale možná, že se i tak rozhodnete k nám přidat a příští setkání bude i pro vás.

PS. Článek vychází až týden po semináři, a tak mohu konečně prozradit ještě poslední bod programu. Vladimíru Znojilovi byl na konci semináře slavnostně předán křemenný model planetky 15390 Znojil, pojmenované Petrem Pravcem na základě doporučení členů Společnosti pro meziplanetární hmotu právě po něm. Předání bylo důvěrné, protože potvrzení se čekalo až koncem týdne. Už je vše oficiální, např. si můžete spočítat, kde se zrovna Znojil nachází (viz příslušnou stránku Minor Planet Centra -- teď zrovna přecházel z Hadonoše do Střelce...).

Jan Hollan

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Planetománia
Ilustrační foto...
Tam za řekou je Argentina
Ilustrační foto...
Vyhodnocení soutěže o nejlepší fotku Perseid
Ilustrační foto...
Doba pionýrů skončila, zapomeňte (2. část)
Ilustrační foto...
Problémy příliš hmotných hvězd
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691