V článku „Co na to zákon“ jsme si osvětlili jak je to se současným stavem legislativy na úseku ochrany před světelným znečištěním. Nyní se podíváme na to, jak se k tomuto neblahému stavu dospělo a jak to mohlo, při důslednějším uchopení zásad, prosazených v roce 2002 do nového zákona o ochraně ovzduší, vypadat…
Vše začalo v roce 2002 kdy vstoupil v platnost nový zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, účinný od 1.6.2002. V jeho rámci se poprvé v našem právním řádu začala uplatňovat ochrana před světelným znečištěním. K řešení této problematiky se přistoupilo celkem velkoryse a uplatněné nástroje regulace byly poměrně rozsáhlé. Definice světelného znečištění byla postavena na objektivním základě, umožňujícím přirozenou účelovou interpretaci. Důležité bylo, že zákon přímo předpokládal cílená opatření k ochraně před světelným znečištěním, zakládal povinnosti právnických a fyzických osob ve vymezených lokalitách a prostorách a při realizaci určitých činností. Současně výslovně předpokládal stanovení objektivně měřitelných limitů světelného znečištění, umožňoval obcím stanovovat různorodá opatření k jeho snižování a výskytu včetně ukládání pokut za jejich nerespektování (viz příloha č. 1).
Veškeré podrobnosti k ochraně před světelným znečištěním však měl stanovit zákonem předpokládaný prováděcí právní předpis. Ten sice byl ve formě návrhu nařízení vlády vypracován (první verze viz příloha č. 2), několikrát přepracován, mezirezortně projednán a posléze projednán dne 26.3.2003 ve vládě (viz příloha č. 3). Ta jej však jednohlasným usnesením č. 292 neschválila a naopak uložila ministru životního prostředí vypracovat návrh změn ustanovení o světelném znečištění v zákoně. Vládou požadovaný rozsah těchto změn nebo důvody, které k tomuto požadavku vládu vedly ale nejsou patrné ani z textu tohoto usnesení ani ze zápisu z jednání vlády (viz příloha č. 4).
Tím začala takřka úplná demontáž institutu ochrany před světelným znečištěním v zákoně o ochraně ovzduší. S neurčitým mandátem usnesení vlády č. 292 byla ustanovení o ochraně před světelným znečištěním v tomto zákoně natolik redukována, že jsou nyní prakticky bez jakéhokoli podstatnějšího významu. K této redukci došlo přijetím novely zákona o ochraně ovzduší č. 92/2004 Sb. účinné od 3.3.2004 a následně ještě novelou č. 385/2005 Sb. účinnou od 1.10.2005 a tento stav platí dosud bez jakýchkoli zpřísňujících záměrů do budoucna (viz příloha č. 5). Všechny tyto likvidační změny jsou velmi účelově odůvodněny v důvodové zprávě se kterou se návrh novely předkládal k projednání do parlamentu (viz příloha č. 6).
Situace dospěla bohužel do stavu, kdy nyní můžeme pouze jako historikové moderních dějin rekonstruovat legislativní vývoj ochrany před světelným znečištěním a nalézt v něm poučení pro budoucnost. Můžeme se také snažit odpovědět na otázku jak kvalitní by byla tato ochrana v případě, že by byl vládou zamítnutý prováděcí předpis přijat a uveden do každodenní praxe.
Také můžeme hledat odpověď na otázku jestli se dá se stávajícím nepříznivým stavem něco dělat a jestli má smysl usilovat přece jen znovu o kvalitnější legislativu nebo se zaměřit spíše na osvětu a spolehnout na zdravý rozum většiny naší populace.
Přílohy, DOC 90 kB
Co na to zákon?
