Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Shuttle stokrát jinak

Stý let do vesmíru a za půl roku už dvacáté narozeniny -- tak tyhle dva bezesporu zajímavé milníky čekají na jeden z nejkomplikovanějších lidských výtvorů: americký raketoplán.

Ilustrační foto...Zatímco na kulaté narozeniny musíme počkat až do 12. dubna 2001, stý start raketoplánu proběhne už za pár hodin. Na Kennedyho středisku kosmických letů se totiž v těchto chvílích chystá k mezinárodní základně letoun Discovery. Sedm astronautů sem dopraví dva důležité moduly a také řadu drobných věcí, které využije první dlouhodobá posádka.

Pokud se podíváme do minulosti, pak zjistíme, že projekt kosmického letounu -- shuttlu -- stojí na troskách fenomenálního programu Apollo. Od počátku roku 1971, kdy dobývání Měsíce vzhledem k nedostatku financí pozvolna skomíralo, hledal americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (zkr. NASA) další velký projekt. Tehdejší ředitel agentury dr. James Fletcher proto americkému prezidentovi Nixnovi doporučil vývoj obnovitelného raketového nosiče s těmito pádnými argumenty:

  • Spojené státy se nemohou vzdát pilotovaných kosmických letů.
  • Kosmický letoun je jediný smysluplný dopravní prostředek, který lze provozovat i při skromnějším rozpočtu.
  • Raketoplán je logickým krokem v dalším praktickém využívání kosmického prostoru.
  • Cena a komplikovanost letounu bude oproti jiným projektům zhruba poloviční.
  • Projekt bude mít pozitivní vliv na rozvoj leteckého průmyslu. Kdyby se naopak nerealizoval, mohl by promrhat morálku a dosud získaný potenciál této části amerického průmyslu.
Z dnešního pohledu se James Fletcher strefil do černého. Už pátého ledna 1972 Richard Nixon slavnostně oznámit: "Rozhodl jsem, že by Spojené státy měly pokračovat ve vývoji nového typu kosmického transportního systému, jenž pomůže přeměnit vesmírné hranice sedmdesátých let v důvěrně známý prostor, snadno dostupný pro člověka v letech osmdesátých a devadesátých."

Začal tak vývoj raketoplánu: moderního převozníka, který startuje jako raketa, ale přistává jako letadlo. Podle původních představ měl v polovině osmdesátých let do vesmíru létat až dvacetkrát za rok, přičemž se reálně uvažovalo dokonce o trojnásobku startů! Jedna výprava přitom neměla NASA přijít na více než deset milionů dolarů, takže by vynesení jednoho kilogramu materiálu na oběžnou dráhu vyšlo na pouhých tři sta dolarů.

Ilustrační foto...

"Tak tomu nevěnujte žádnou pozornost," komentoval na počátku osmdesátých let astronaut Bryan O'Connor sdělení NASA, že je raketoplán po čtyřech zkušebních startech připraven k přepravě pasažérů a materiálu. "Všechny chybky vychytáme a také zjistíme, co všechno si se shuttlem můžeme dovolit, teprve po stovce letů." Nuže, kýžená stovka je tady: Discovery a sedm astronautů se už za chvíli vydá k základům Mezinárodní kosmické stanice. Výlet do kosmického prostoru přitom bude vším, jenom ne vysněnou rutinou.

Kdyby raketoplán splnil původní představy NASA (tehdy opojené úspěchy programu Apollo), pak bychom letos zřejmě neslavili stý nýbrž tisící start. Už po několikáté se ale ukázalo, že lety do vesmíru, natož pak s člověkem na špici nosné rakety, nejsou jednoduchou záležitostí. Každý zážeh motorů shuttlu, který nikdy neletěl víc než devětkrát za rok, vyjde nejméně na 400 milionů dolarů a za jeden kilogram užitečného zařízení, jenž se podaří dopravit na oběžnou dráhu, si účtuje kolem 20 tisíc dolarů. Tedy výrazně více než jakýkoli jiný dnes používaný dopravní prostředek. Z větší části recyklovaný raketoplán je tak paradoxně dražší než jednorázové kosmické rakety.

Byl tedy shuttle krokem zpět, ve kterém NASA každoročně utápí velkou část svého napnutého rozpočtu? Ano i ne. I přes vysokou cenu nemá raketoplán konkurenci. Jeho první start se uskutečnil jenom s "dvouletým" skluzem oproti původnímu plánu a pouze s dvacetiprocentním překročením rozpočtu. Počtem výprav se dnes k němu přibližuje pouze ruský Sojuz, jenž se do vesmíru od roku 1967 vydal jedenaosmdesátkrát. Bez diskuze je tak nejviditelnějším a nerozsáhlejším kosmickým vědeckým projektem na světě v posledních dvou desetiletích.

Ilustrační foto...Lze říci, že každý kosmický letoun tvoří tří hlavních části: tzv. orbiter, který je domovem pro posádku a užitečný náklad, rozsáhlá vnější nádrž na tekutý kyslík a vodík, ze které čerpá palivo trojice hlavním motorů orbiteru (ty se zapalují už šest sekund před startem), a dvou pomocných raket na tuhá paliva, jež asistují v prvních dvou minutách letu (mpeg, 1,2 MB). Ty odpadají ve výšce kolem 45 kilometrů a na padácích přistávají poblíž pobřeží v Atlantickém oceánu (mpeg, 1,4 MB). Dále letoun urychlují tři hlavní motory. Zhruba osm a půl minut po startu je ve výšce 113 kilometrů odhozena také vnější nádrž, která krátce poté shoří v zemské atmosféře (mpeg, 1,8 MB). Dále raketoplán pokračuje ve volném letu, jenom za občasné korekce hlavními či pomocnými motory. Až na vnější palivovou nádrž lze všechny komponenty po důkladné prohlídce použít i při dalších startech.

"Připadalo mi, jako by v kabině dupalo stádo bizonů," popsal první okamžiky jednoho z letů Discovery nováček Jerry Linnenger. "Všechno se třáslo a klepalo a já cítil, jak se pohybujeme. Asi dvě minuty před vypojením motorů bylo přetížení tak silné, jako by mně přímo na hrudi leželi dva nebo tři býci. Jakmile motory pohasly, spadlo to ze mne a já najednou prostě plaval jakoby nic."

Dosud nejdéle shuttle ve vesmíru pobýval v listopadu 1996, kdy během výpravy STS-80 strávil na oběžné dráze sedmnáct a půl dne. Ve většině případů jsou ale lety naplánovány na pět až šestnáct dní. Nejméně početnou posádku -- zkušebního pilota a velitele -- hostila paluba pouze při prvních několika testovacích startech, od té doby létá pět až sedm astronautů.

Kosmický letoun je konstruován tak, aby bez problémů dosáhl výšky oběžné dráhy mezi 185 a 650 kilometry. V provozu je již dvacet roků, avšak v minulosti prošel řadou menších či větších rekonstrukcí, které zvětšily jeho bezpečnost i kapacitu. Zatímco počet drobných závad, které se vyskytovaly během letu, klesl o sedmdesát procent, vyveze dnes na oběžnou dráhu o osm tun více materiálu.

  • Discovery od srpna 1984 podnikl 28 startů. Jméno nese podle jedné ze dvou lodí Jamesse Cooka, jenž v sedmdesátých létech osmnáctého století objevil Havajské ostrovy. Jméno druhé lodě nese nejmladší letoun Endeavour.
  • Columbia, pojmenovaná podle lodě kapitána Roberta Graye, který na sklonku osmnáctého století pronikl z Bostonu hluboko do amerického vnitrozemí, má na svém kontě 26 startů, včetně prvního 12. dubna 1981. Po pěti prvních výpravách byla modifikována tak, aby mohla v kosmu zůstat až 16 dní. Proto také právě tento raketoplán drží rekord v délce pobytu na oběžné dráze 273 dní a 21 hodin, při kterých urazil více než 180 milionů kilometrů.
  • Ilustrační foto...
  • Atlantis dostal jméno výzkumné lodě amerického námořnictva, která brázdila světové oceány v první třetině 20. století. Na svých křídlech má od října 1985 už 22 startů.
  • Endeavour je nejmladší raketoplán, který od května 1992 nahradil zničený Challenger. Má proto za sebou "jenom" 14 startů.
  • Challenger explodoval po 73 sekundách během desátého startu. Letoun sloužil původně k vibračním testům, pak byl přestavěn na druhý letový exemplář. Nesl jméno výzkumné lodě britského námořnictva, která na sklonku devatenáctého století studovala Atlantický a Tichý oceán.
  • Enterprise do vesmíru nikdy neletěl, jeho teritoriem zůstala zemská atmosféra. Slouží k nejrůznějším testům. Pokud se domníváte, že nese jméno podle plavidla ze seriálu Star Trek, pak máte pravdu.
Tělo každého letounu v ceně přes dvě miliardy dolarů sestává z jednoho milionu součástek. Rozhodně tedy není jednoduchým zařízením a tak dosud nejkratším odstupem mezi přistáním a novým letem do vesmíru bylo padesát dní u raketoplánu Atlantis v roce 1985.

To, že nelze dokola omílanou kontrolu jednotlivých částí i celého systému kosmické lodě nijak podceňovat, dokumentuje fatální nehoda Challengeru 28. ledna 1986, která přinesla smrt sedmi astronautům. Důsledkem byla zásadní přestavba motorů na tuhá paliva a hlavní nádrže na pohonné látky, stejně jako rozsáhlé vyšetřování zodpovědných úředníků NASA a dodavatelských společností. Provoz letounů byl obnoven po dvou a půl letech, v září 1988. Od té doby se při dalších 74 startech nic závažného nestalo. Poslední odhady pravděpodobnosti katastrofy raketoplánu se však pohybují kolem 1:400…

Ilustrační foto...

Stovka výprav do kosmického prostoru představuje celkem 868 dní na oběžné dráze, tedy pokud počítáme i nastávající jedenáctidenní misi. "Ale když se na to podívám jako zkušební pilot," komentovala situaci Pamela Melroy, která usedne za řídící páky při jubilejní výpravě, "jenom pro představu -- v rámci čtyřletých testů letounu C-17 jsme během pouhých šesti měsíců uskutečnili zhruba stovku startů i přistání a stále ještě jsme na počátku experimentů s novým strojem."

Není divu, že byl v průběhu dvou desítek let provozu, přístup k americkému kosmickému letounu značně zkorigován. Původní myšlenka o levném nosiči, který bude vynášet jednu sondu za druhou a jenž také poslouží jako tuctová údržbářská dílna, vzala po havárii Challengeru za své. Navíc se raketoplánů vzdali i původně zcela nekompromisní vojáci, kteří se nečekaně vrátili ke klasickým raketám. Od roku 1988 tak shuttly létají výhradně z dobře vybaveného Mys Canaveral a věnují se ryze vědeckým úkolům.

Je zřejmé, že bez amerického raketoplánu by nebyla možná řada významných projektů. Na prvním místě jmenujme Hubblův kosmický dalekohled a především jeho servisní opravy. Navíc letoun -- s kabinou pro dva piloty a až pět letových specialistů -- značně rozšířil jinak privilegované řady kosmoplavců. Na jeho palubě se do vesmíru vydala řada žen, včetně pilotek a kapitánek, zástupců nejrůznějších minorit -- černochů, asiatů i hispánců, států světa, politiků, novinářů…

Ilustrační foto...Z jeho paluby odlétla řada umělých družic Země -- v roce 1985 například hned čtyři najednou, dokonce se našlo místo i pro pár meziplanetárních sond: Magellan k Venuši, Ulysseus ke Slunci a Galileo k Jupiteru. Astronaut Bruce McCandless se stal v roce 1984 první živou umělou družicí Země, kdy se díky speciální pohonné jednotce vzdálil od letounu Challenger až na sto metrů. Raketoplán Atlantis se o deset roků později několikrát a zcela rutinně spojil s ruskou stanicí Mir, na palubě Discovery zase na podzim 1998 po 37 rocích letěl do vesmíru první americký kosmonaut -- John Glenn.

V současnosti je nepostradatelným pomocníkem při stavbě klíčové Mezinárodní kosmické stanice v ceně 60 miliard dolarů, která už za pár roků poskytne životní prostor desítce kosmonautů. Paradoxní přitom je, že právě k obsluze této základny shuttle vznikl. Bohužel peníze byly jenom na jeden velký projet. Stavbu amerického ostrůvku na oběžné dráze sice oznámil již v roce 1984 president Ronald Reagan, faktické realizace se však dočkala teprve před několika roky. K základně se letoun vydá asi pětatřicetkrát!

NASA předpokládá, že raketoplány této generace budou v provozu alespoň následujících deset, patnáct roků. Každý z letounů by měl vydržet nejméně sto výprav do vesmíru a tento příděl zatím nejvíce -- avšak z pouhé čtvrtiny -- vyčerpal Discovery. "Ano, jejich provoz je drahý," komentoval dnešní stav Terrence Wilcutt, velitel 99. letu, "potřebujeme-li však nosič s velkou kapacitou, který je navíc značně flexibilní, nezbývá nám v současnosti nic jiného než právě shuttle."

Jiří Dušek

| Zdroj: Internet IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Budoucnost radarových měření
Ilustrační foto...
Instantni pozorovatelna 70
Ilustrační foto...
Odešel Doc. Dr. Vladimír Znojil, CSc.
Ilustrační foto...
O svícení 60
Ilustrační foto...
Napínavý příběh se šťastným koncem
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691