Neviditelná supernova

Doposud poslední supernovu v naší Galaxii mohli pozorovat lidé zřejmě kolem roku 1680. Tehdy se v souhvězdí Kasiopeji objevila nová jasná hvězda. Statisticky jsme tak podprůměrnou galaxií - z pozorování těch vzdálených totiž vychází četnost explozí vyšší. Astronomové se dlouho domnívali, že tento nesouhlas lze vysvětlit poměrně snadno - ve výhledu po našem nejbližším okolí nám brání prach a plyn soustředěný v rovině galaktického disku a supernovy na opačném konci (nebo tím směrem) mohou být zahaleny jen málo průhledným prostředím.

V roce 1985 byl v rámci hledání pozůstatků po výbuchu supernov poblíž galaktického centra objeven objekt G1.9+0.3, jehož stáří astronomové odhadli na 400-1000 let. Jenomže od té doby proteklo Temží mnoho kalné vody a ke slovu se dostaly moderní kosmické observatoře a výkoné pozemské radioteleskopy. Nová pozorování velmi zřetelně ukázala změny v pozůstatku a upravil se odhad jeho stáří. A jak se zdá, máme tu nového rekordmana! V tuto chvíli objevitelský tým odhaduje stáří mlhoviny na pouhých 140 roků, takže je to suverénně nejmladší pozůstatek po supernově v Galaxii.

Obr.: Poloha nejmladší supernovy na obloze...

Zajímavé také je, že mlhovina se zjasňuje podobně jako pozorujeme i u mnohem známějšího pozůstatku 1987A ve Velkém Magellanově mračnu) a získává si tak zaslouženou pozornost. Jakákoli hvězdná rakev v takto raném stadiu je totiž výbornou laboratoří astrofyziky vysokých energií. Navíc je zřejmé, že statistika mohutných hvězdných konců platí i u nás doma. Jen máme občas tu smůlu, že úchvatný jev pro samou špínu nevidíme...