Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Výprava za meteority a nejen jimi

Na jaře jsme se s Markem Kolasou vydali hledat meteority na Morávku, avšak naše celodenní pátrání v lesích se minulo úspěchem, ziskem bylo jen pár hezkých fotografií hor a nehezký puchýř rekordní velikosti na mém chodidle. Tuto sobotu jsem se opět vypravil za meteority, ovšem tentokrát na místo, kde nebylo o úspěchu nejmenších pochyb -- do pražského Národního muzea (http://www.nm.cz/), ano, do té honosné budovy shlížející spatra na Václavské náměstí.

Ilustrační foto...A meteority jsem zde skutečně našel, a to v množství zcela nečekaném. Výsledkem bylo, že jsem strávil celý den jen prohlídkou mineralogického oddělení, které tvoří zhruba čtvrtinu ohromné výstavní plochy muzea. A věřte, bylo se na co dívat.

Meteority jsou spolu s vltavíny umístěny v jedné z menších zadních místnosti mineralogické expozice. Je jich tam několik plných velkých vitrín, celkový počet se pohybuje ve stovkách kousků, z velké většiny jsou to kamínky, které dopadly v 19. století v nejrůznějších státech světa, ale samozřejmě jsou tu i české nálezy. Najdete zde zástupce všech možných typů -- chondrity, achondrity, železné a železokamenné meteority a jejich různé podskupiny, tedy kromě velmi vzácných uhlíkatých chondritů, které by pro svou křehkost a nestálost ani takto vystaveny být nemohly.

Když jsem si zblízka prohlížel výstavku chondritů, tedy meteoritů pocházejících z menších nepřetavených planetek a obsahujících drobná kulová zrníčka -- chondry, u některých těchto kamínků mi připadalo, jako bych se znovu díval na první z meteoritů z Morávky (viděl jsem jej tehdy ještě na hvězdárně v Ostravě), tak mu byly podobné -- černá tenká slupka a pod ní stříbrošedý kámen. Naopak železné meteority, ty, které byly hladce rozřezány, mě překvapily svou zajímavou vnitřní strukturou -- většina z nich byla poseta spoustou dokonale rovných a vzájemně rovnoběžných pásků či žilek, které vždy běžely několik milimetrů a pak končily, náhle přeťaté stejnou soustavou čar, jen jinak pootočenou. Celé to vytvářelo složitý obrazec, spoustu pravidelných trojúhelníků nebo kosočtverců, a u některých kusů mě napadlo, že se to docela podobá zadní straně plošného obvodu, jaký najdete, když otevřete počítač nebo televizor. Agenty Muldera a Scullyovou a jejich četné napodobitele však musím ihned upozornit, že to byla opravdu jen podobnost. Nicméně by mne zajímalo, jak takové útvary vznikly.

Ilustrační foto...Na okolostojících informačních tabulích byl stručně, ale názorně vysvětlen vznik meteoritů a popis jejich jednotlivých typů. Dále zde byly autentické české středověké záznamy o pádech meteoritů, a mě zaujal jeden ze 17. století (také byl skoro jediný, který se mi podařilo ze švabachu a staročeštiny trochu dekódovat), ve kterém stálo, jakážto hrůzná znamení viděli na obloze vyděšení vesničané těsně před pádem kamenů z nebe -- nepřátelská vojska, obrovský stůl, mlýnská kola apod. Jo, strach má velké oči a fantazie laických pozorovatelů bolidů nezná mezí -- ani dnes. Nechyběla samozřejmě ani zmínka o slavném meteoritu Příbram, který žuchnul do Čech 7. dubna 1959, a díky němuž československá astronomie získala světové prvenství -- byl to první meteorit, jehož pád se podařilo vyfotografovat z více míst (deseti speciálními kamerami z Ondřejova a Prčice) a určit tak jeho původní dráhu ve sluneční soustavě. A nebyla to jen zmínka na papíře -- tři ze čtyř nalezených kusů tohoto tělesa zde totiž leží před očima zvědavého návětěvníka ve vitríně. Jsou to obyčejné chondrity, nepravidelné kameny s černým povrchem, největší má asi 20 cm v průměru.

Hledal jsem další známé meteority. Nebylo to těžké -- přímo uprostřed místnosti trůní za sklem asi největší zdejší povětroň -- železný meteorit ze známého Barringerova kráteru v Arizoně (http://www.barringercrater.com/). Je velký zhruba 40 cm, ovšem je to jen malá část z asi 30 tun podobných úlomků, které byly nalezeny v okolí kráteru, starého jen pár desítek tisíc let. Z dalších úlomků známých meteoritů jsem našel ještě tyto: Sichote -- Alin (železný, dopad SSSR 1947) a Nakhla (achondrit, Egypt 1911). Mají zde v budoucnu ležet i tři úlomky meteoritu Morávka z letošního dubna, zatím zde o něm ale není zmínka.

Když jsem se nabažil meteoritů, přešel jsem k expozici vltavínů (tzv. moldavitů). Jak asi víte, tyhle malé sklovité kamínky tmavě zelené barvy (největší vystavený má necelých 10 cm na délku) patří mezi tzv. tektity, tedy horniny, vzniklé při dopadu meteoritu šokovou přeměnou pozemských hornin při explozi. Najdete je jen na několika málo místech na Zemi, kromě Čech např. také v Indočíně, na Filipínách a v Austrálii.

Ilustrační foto...Ty české, podle hlavních nalezišť v okolí Vltavy pojmenované vltavíny, vznikly při dopadu meteoritu (pravděpodobně uhlíkatého chondritu o průměru 1 km) před 14,7 milionu let z roztavených jílovitých písků, které se při výbuchu rozlétly do dalekého okolí a rychle utuhly v přírodní sklo s převahou oxidu křemičitého. Exploze to byla jistě slušná, neboť tehdy vyhloubila kráter Ries o průměru 24 km, který se nachází v Německu východně od Stuttgartu. Dnešní vltavíny tedy podle mého odhadu z mapy letěly vzduchem přes 200 kilometrů. Dnes je nacházíme hlavně v Jižních Čechách a na Jižní Moravě (ale nedávno se našly v malém množství i u Chebu), a to v třetihorních štěrkopíscích a ve čtvrtohorních sutích a náplavách kolem dnešních řek. Do těchto hornin ovšem nenapadaly, byly sem pouze postupně splavovány. Ani jejich neobvyklý, silně "vrásčitý"a strukturovaný povrch není původní, ale vznikl postupem času díky otloukání okolními kamínky a naleptáváním půdními kyselinami.

Stejně času jako u vltavínů a meteoritů jsem také strávil prohlídkou ještě mnohem rozsáhlejší sbírky "obyčejných" pozemských nerostů a hornin. Je neuvěřitelné, jakou nádheru dovede příroda prostřednictvím různých krystalů a jejich shluků vytvořit -- každého abstraktního umělce strčí hravě do kapsy.

Jestli vás meteority a vltavíny ani tolik nezajímají a jste třeba jen zvědaví, jak vypadají velké drahokamy, zlaté valouny nebo surové i leštěné diamanty, pak i v tom případě vám návštěvu mineralogické sbírky Národního muzea vřele doporučuji.

Lukáš Král

| Zdroj: Materiály vystavené v muzeu, Jiří Grygar, Žeň objevů 1993 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Pluto degradováno, sluneční soustava má 8 plan
Ilustrační foto...
Cesta k Miru
Ilustrační foto...
Planety zvou na ranní kávu: repete
Ilustrační foto...
Pod vlivem: Nebeská znamení
Ilustrační foto...
Ojedinělá výstava v brněnském planetáriu!!
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691