Phoenix Mars Lander – raketové motory místo airbagů

Podobně jako u dvojice sond Viking 1 a 2 v roce 1976, použije přistávací pouzdro sondy Phoenix při závěrečném sestupu raketové motory. Důvod je jednoduchý: takový přistávací systém váží méně než těžké airbagy, které byly použity u předchozích landerů – Mars Pathfinderu a roverů Spirit a Opportunity, a zbude tak více užitečné váhy pro vědecká zařízení (ve skutečnosti obsahoval přistávací systém s airbagy raketové motory rovněž, ale ty se zažehly pouze na krátkou chvíli, těsně před nafouknutím airbagů). Poměř váhy vědeckých přístrojů k celkové startovní váze tak je u Phoenixu větší než u všech předchozích sond, které kdy přistály na Marsu.

Airbagy byly na předchozích sondách použity hlavně kvůli bezpečnosti přistání; použití raketových motorů má pochopitelně svá rizika. Konstrukčně se přistávací zařízení Phoenixu podobá systému použitému u Mars Polar Landeru, který se v roce 1999 po navedení do atmosféry již neozval… Inženýři po tomto neúspěchu odhalili jeho slabé místo, a identifikovali rovněž mnoho dalších potenciálních problémů.

Obr.: Phoenix Mars Lander přistává na povrchu Marsu (umělecká představa).

Od 70tých let ale vývoj přeci jen pokročil. Zatímco u Vikingů se rychlost sestupu řídila plynulou změnou výkonu třech hlavních motorů a orientaci zajišťovaly menší korekční motorky, u Phoenixu byla použita varianta mnohem spolehlivější a odolnější vůči poruše. Na spodním obvodu je umístěno dvanáct motorů, které mohou být pouze ve dvou stavech: zapnuto/vypnuto. Vhodnou kombinací krátkých pulsů tak bude řízen sestup i orientace.

Doufejme, že se inženýrům opravdu podařilo odhalit všechny mouchy z Mars Polar Landeru a popřejme Phoenixu soft touchdown.