Alí Baba a čtyřicet rozbředlých kráterů

Obr.: Ikonou zmíněného průletu se pro mě stala dvojice nápadných kráterů (Alí Baba a Aladin), které na první pohled svědčí o dopadu do silně „rozbředlého“ materiálu nebo také o silném stupni pozdějšího přepracování. Oba zmíněné krátery mají ve svém centru vyvýšeniny, které připomínají středové vrcholy impaktních kráterů na našem Měsíci. Na Enceladu však tvar středových vyboulenin mnohem více připomíná dopadové důlky v blátě. Mohou to ale být i vybouleniny vzniklé až po následném vyklenutí kráterů, které mohla způsobit vnitřní aktivita měsíce. Určitě není náhodou, že tato vyklenutá dna kráteru nejdete jen v některých oblastech měsíce Enceladus.

Už mnohokrát jsme se mohli přesvědčit, že stínohry odehrávající se v království Saturnových prstenců a měsíců jsou mnohdy neuvěřitelně komplikované.Výjimku nepředstavují ani záběry měsíce Enceladus, které pořídila minulý týden sonda Cassini. I když na tomto záběru dobře rozeznáváme rozbrázděný povrch satelitu, přesto v době pořízení snímku přímé sluneční světlo na měsíc vůbec nedopadalo! Měsíc Enceladus totiž v tomto případě osvětluje pouze světlo odražené od Saturnových prstenců a následně od noční strany jižní polokoule obří planety. Pravou stranu disku Encelada navíc osvětlují měsíce Tethys ze vzdálenosti 100 tisíc kilometrů a Dione ze vzdálenosti 200 tisíc kilometrů. Levou stranu ještě osvětluje 700 tisíc kilometrů vzdálený měsíc Rhea. Záběr pochopitelně neukazuje měsíc Enceladus tak, jak bychom ho viděli při pohledu očima. Slabý popelavý svit zdůraznila delší expozice snímku. Foto: NASA / JPL / SSI.

Obr.: Popelavý svit měsíce Enceladus.

Obr.: Poloha měsíce Enceladus vůči Saturnu v době pořízení zmíněného snímku. Simulace pomocí programu Celestia: P. Gabzdyl.