Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Několik vět: Zdeněk Sekanina o kometě Holmes

Přinášíme vám další z rozhovorů našeho miniseriálu. Tentokrát se velmi zajímavě rozepsal dr. Sekanina o kometě Holmes.

Setkal jste se u některé komety s tak pěkně symetrickým oblakem vyvržené hmoty?

Kometa 29P/Schwassmann-Wachmann při svých výbuších také ukazuje dost symetrický oblak prachu, ale jen krátkou dobu (několik dní). Už po týdnu disk vykazuje asymetrii (může mít např. tvar jakési nakousnuté koblihy) a nakonec je někdy vidět odvinující se spirála či jiná morfologie. Holmeska začala ukazovat odchylky od symetrie, ač malé, asi po 10 dnech. Že to trvalo déle než u 29P může být aspoň z části způsobeno geometrií, tj. malým fázovým úhlem (kolem 17°), takže jsme se na kometu dívali téměř ve směru jejího chvostu. Dlužno říci, že řada komet chudých na prach ukazuje symetrické komy, ale ty zase nejsou tak ostře ohraničené a nerozpínají se. Vcelku byla Holmeska skutečně asi unikátní. V bodu 2. se snažím vysvětlit, v čem unikátnost vězí.

Ilustrační foto...
Obr.: Zdeněk Sekanina (vpravo) a Zdeněk Pokorný. © suh.sk

Čím soudíte, že ke zjasnění došlo?

Myslím, že už existuje několik hypotéz. Já dávám přednost scénáři založeném na exotermické reakci způsobené přechodem vodního ledu v rezervoiru pod povrchem jádra z amorfní do kubické fáze. Z výsledku sondy Deep Impact nyní víme, že povrch kometárního jádra (aspoň pro krátkoperiodické komety) je pokryt pláty netěkavého materiálu lívancového tvaru, které jsou na sobě naskládány a jsou od sebe něčím odděleny. Jestliže to něco jsou vrstvy podpovrchového ledu, pak fázový přechod způsobuje výbušné nadnesení takového plátu (řekněme 50-100 metrů tlustého a několik km2 rozlohou) do atmosféry. Aby k výbuchu došlo, musí být daný rezervoir ledu (poprvé za dobu své existence) zahřát na asi 150-160 st. Kelvina (kolem -120°C), což se musí dít postupnou difusí tepelné vlny od teplejšího povrchu do nitra jádra. Tento proces může trvat řadu oběhů kolem Slunce, protože povrch komety není teplejší než nitro během celého oběhu kolem Slunce; kolem odsluní může dojít k inverzi. Jakmile však je kritická teplota dosažena, dojde k výbuchu. Číselně je uvolněná energie asi 24 cal/g, takže 100 milionů tun ledu (asi 1-2 procenta hmoty komety Holmes) by uvolnilo při této exotermické reakci energii srovnatelnou s celkovou energií Tunguského objektu (ve skutečnosti je odhad energie u Holmesovy komety asi o 1 řád méně). Zkrystalizovaný led se rychle zahřeje, a to velmi značně, zhruba i o 60-70°, a sublimace se dramaticky zvýší (víc než 100x). I když tlak je i tak nízký, jen několik pascalů, je uvolněný plyn schopen nadzvednout skálu nejméně 50 metrů tlustou, tedy právě srovnatelnou s tloušťkou lívancového plátu.

Ilustrační foto...
Obr.: Kometa Holmes. zdroj

Mě objev plátů netěkavého materiálu na jádrech komet velmi potešil, protože před 26 lety jsem napsal (ve sborníku "Comets" editovaném L. Wilkeningovou z Arizonske university v Tucsonu), že souputníci rozštěpených komet musí mít lívancový tvar, má-li jejich jasnost a decelerace dávat smysl současně. Nyní, když tyto lívancové pláty jsou vidět na snímcích kometárních jader, je zřejmé, že souputník není nic jiného než takový plát odhozený náhlou aktivací plynu v rezervoiru ležícím (či rozprostřeném) pod plátem (a částečně uvnitř něho). Za obvyklých okolností, "vytrvalí" souputníci vydrží několik set dnů (ve vzdálenosti 1 AU od Slunce, déle ve větších vzdálenostech) než se postupně rozpadnou. Někdy přežijí i celý oběh kolem Slunce (6-7 let), i déle. Abychom mohli pozorovat to co jsme pozorovali u Holmesovy komety, musí být tato kometa netypická v tom, že její souputník (= plát) byl anomálně porézní a mimořádně špatně stmelený, takže hned při vypuštění se doslova roztrhl na malé kousky a podstatná jeho část se rozdrobila katastroficky až na mikroskopický prach. Při rozpadu souputníka několik km2 velkého těsně nad povrchem komety jsoujednotlivé prachové částice zcela v zajetí chaotického pohybu uvolněných (i průběžně se uvolňujících) plynů a nezanedbatelná část se jich musí pohybovat různými směry. Perfektní symetrie na samém počátku procesu není nutná, protože k té může přispět, jak už bylo řečeno, geometrie. Také důležité je, že ve vzdálenosti téměř 2.5 AU od Slunce je tlak záření (i na mikroskopické částice prachu) natolik malý, že pohyb je diktován interakcí mezi prachem a plynem a "obálka" prachového oblaku je tvořena částicemi akcelerovanými k nejvyšší rychlosti (0.5 km/s). Bez účinného tlaku záření částice pokračují v započatých drahách po dobu delší než 1 týden -- teprve pak se dráhy pozvolna deformuji (zejména ve směru od Slunce). Rovněž pozoruhodné je, že zcela nezávisle určené typické hmotnosti velkých souputniků rozštěpených komet, tlustých plátů na povrchu jádra, i oblaku prachu kolem Holmesky jsou prakticky identické a rovné zhruba 100 milionům tun. Tato značná hmotnost a téměř okamžité rozdrobení na mikroskopickýprach je to co činí Holmesku unikátní.

Viděl jste kometu Holmes na vlastní oči?

A věříte, že viděl? Dokonce několikrát, jak prostým okem tak malým kukátkem.

Zdeněk Sekanina se narodil v roce 1936 v Mladé Boleslavi. Svou první vědeckou práci věnovanou fyzice komet publikoval již jako student fyziky a astronomie na Karlově universitě v Praze. Komety a malá tělesa sluneční soustavy se staly středobodem jeho profesního zájmu a to jak na počátcích v Československu, tak především ve Spojených státech na Smithsonian Astrophysical Observatory, Harvardské University a později v Jet Propulsion Laboratory. Napsal na čtyři stovky vědeckých prací, které byly věnovány například Tunguskému meteoritu, Halleyově kometě, rozpadu komety Shomaker-Levy 9 a v současnosti hlavně komplexu komet pozorovaných koronografy kosmické sluneční observatoře SOHO. Jeho stěžejní práce se koncentrují na hlavní jevy ovlivňující strukturu a vývoj kometárních jader, kom a ohonů. Dne 16. srpna 2006 obdržel Zdeněk Sekanina prestižní Nušlovu cenu za celoživotní přínos astronomi. Nušlovu cenu uděluje každoročně Česká astronomická společnost vědcům českého původu, kteří během svého života významně přispěli k rozvoji astronomie. Cena nese jméno Františka Nušla (1867-1951), významného českého astronoma a někdejšího prezidenta ČAS.

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Mrkněte na ISS!
Ilustrační foto...
Sága kosmického teleskopu V
Ilustrační foto...
Kdy poletí raketoplán?
Ilustrační foto...
NGC 6537
Ilustrační foto...
Jak se pozná meteorit?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691