Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Co nového kolem mise Atlantis STS-122

Mise amerického raketoplánu Atlantis STS-122 byla původně plánována na začátek prosince minulého roku. Ovšem kvůli technické závadě musel být start celkem čtyřikrát odložen, až byl nakonec zvolen další termín počítající se startem v lednu tohoto roku.

Onou technickou závadou, která znemožnila všechny dosavadní pokusy o start byl vadný konektor spojující datovou kabeláž senzorů ECO s orbiterem Atlantis. Senzory jsou umístěny ve vodíkové části nádrže ET, kde kontrolují stav paliva, tedy kapalného vodíku. Sledují ale jen dvě etapy - buď hlásí, že je paliva dostatek, nebo hlásí, že palivo došlo (jinak řečeno jsou tedy buď zaplaveny palivem a ponořeny v něm, nebo jsou "na suchu"). Při načerpání paliva do nádrže ET jsou ponořeny v kapalném vodíku a v optimálním stavu mají signalizovat dostatek paliva. To se ale při dvou ze čtyř pokusů o start nestalo (ostatní dva pokusy byly zrušeny ještě před začátkem plnění nádrže ET). Vždy totiž alespoň jeden ze čtyř senzorů z neznámých důvodů vypadl a dále již neodesílal žádný signál. U jednoho se sice ještě víceméně nic nedělo, ovšem podle nových a velmi přísných pravidel pro starty raketoplánů musí vždy spolehlivě fungovat všechny čtyři senzory a v případě výpadku byť jen jednoho musí být start raketoplánu odložen.

Ilustrační foto...
Obr.: Posádka raketoplánu Atlantis STS-122

Samotné senzory mají za úkol ohlásit palubním počítačům raketoplánu při letu, že došlo palivo. A to jak v případě jeho předčasného úniku, tak v době, kdy již je raketoplán na suborbitální dráze, kde je v poslední části letu vypojení motorů SSME plánováno. Pokud by při jakékoli části vzletu došlo k úniku pohonných látek z nádrže ET až k hranici, kde jsou uloženy senzory ECO, tak by to palubní počítače okamžitě na základě vysílaných signálů z nejméně tří senzorů vyhodnotily jako únik paliva a vypnuly hlavní motory SSME. Možná si myslíte, že tím by spíše absolutně znemožnily i jen pokus o záchranu orbiteru s posádkou, ovšem skutečnost je jiná…

Ilustrační foto...
Obr.: Schéma uložení senzorů ECO ve vodíkové části nádrže ET, zdroj: http://www.spaceflightnow.com/

Představme si tu situaci, kdy dojde k urychlenému spotřebovávání (např. vinou špatného směšovacího poměru pohonných látek pro motory SSME), nebo úniku kapalného vodíku z nádrže ET. Když jeho hladina dosáhne úrovně senzorů ECO, tak je okamžitě odeslána zpráva řídícím počítačům orbiteru, které poté vypnou motory SSME. Pak záleží na tom, kde se raketoplán nachází - pokud je to již na suborbitální dráze, ale bez dostatečné rychlosti, tak je tu možnost stabilní oběžnou dráhu kolem Země navázat na úkor větší spotřeby pohonných hmot pro motory OMS. Pokud by to bylo níže, tak se ještě raketoplán může pokusit o nouzové přistání, nebo alespoň dostání se do takové výšky, kdy mohou astronauti z raketoplánu vyskočit a zachránit se za použitím padáků.

Teď se podíváme na tu stejnou situaci, ovšem s tím, že by senzory ECO někdo zapomněl vymyslet (nebo by zkrátka přestaly fungovat). Raketoplán odstartuje a řekněme v T=60s dojde k úniku paliva. Raketoplán stále bez problémů poletí, jenže ve vodíkové části nádrže ET bude urychleně ubývat vodík. Když už dojde k jeho vypotřebování do té úrovně, kdy by senzory dávno zajistily vypojení motorů SSME, tak se nic nestane… Motory budou ještě několik sekund fungovat na poslední zbytky paliva (předpokládejme, že okysličovadla je ještě dostatek) a v okamžiku jeho absolutního nedostatku začnou turbočerpadla zajišťující extrémně rychlý posun paliva do spalovacích komor motorů (cca 1,5 tuny paliva i okysličovadla za sekundu) pracovat naprázdno. Vzhledem k obrovským otáčkám samotných pohonných jednotek pro palivo (přibližně 37 000 ot./min) by teplota v nich rychle přesáhla všechny meze a turbíny by se doslova roztrhaly. O dalším vývoji situace můžeme jen spekulovat - Turbočerpadla zajišťující přísun vodíku by vybouchla. To by znamenalo uvolnění velkého množství rychle letících úlomků, které by mohly zasáhnout všelicos. Vzhledem k jejich uložení v motorovém prostoru raketoplánu, kde je uložena veškerá technika zajišťující pohon a řízení atmosférického letu raketoplánu (pomocí turbočerpadel hydrauliky APU) by to znamenalo opravdový problém nemluvě o tom, že v tom samém prostoru jsou uloženy nádrže se zásobami hypergolických pohonných hmot pro motory OMS (Oxidu dusičitého jako okysličovadla a monomethylhydrazinu jako paliva). Při proražení nádrží těchto látek a jejich smíchání by došlo k okamžitému a samovolnému zážehu. Vzniklý požár, nebo spíše výbuch by dokázal zničit celý orbiter. To znamená, že bez závislosti na stavu časomíry by byl celý orbiter raketoplánu zničen a posádka by neměla jedinou šanci na přežití.

Ilustrační foto...
Obr.: Jeden ze tří motorů SSME spotřebuje při plném tahu 467 kg pohonných látek za sekundu

Podstatu fungování senzorů ECO jsme si tedy vysvětlili. Nyní se opět zaměříme pouze na situaci okolo mise raketoplánu Atlantis STS-122. Po posledním neúspěšném pokusu o start byla celá mise odložena na leden 2008. Důvodem pro tak dlouhý odklad bylo rozhodnutí důkladně prověřit a popřípadě opravit závadu na senzorech. Asi o týden později se začalo - na různých místech kabeláže vedoucí data od ECO do orbiteru byly připojeny měřící přístroje a poté byla zkušebně napuštěna vodíková část nádrže ET. Při napouštění se pomocí měřících přístrojů kontroloval signál na různých místech, což pomohlo k detekování místa problému, kterým byla samotná stěna nádrže ET - v tom místě jí prochází konektor, který byl na základě výsledků těchto testů shledán jako poškozený. Než bylo rozhodnuto o způsobu řešení problému, tak uběhl další týden. Bylo rozhodnuto, že se poškozený konektor musí vyjmout ze stěny nádrže a odeslat na opravu. To ovšem znamenalo další odklad startu, protože tento způsob opravy zabere hodně času. Samotné opravy začaly 28. prosince 2007 a ještě dnes nejsou hotové. Ještě se ani neví, zda byla celá oprava úspěšná - to se zjistí buď při zkušebním tankování, nebo až při ostrém pokusu o start. Nynější plánované datum startu je 7. února 2008. Pokud se přistoupí na zkušební tankování, což je ale v současnosti velmi nepravděpodobné, tak můžeme počítat s dalším zdržením.

Ilustrační foto...
Obr.: Raketoplán Atlantis STS-122 na startovací rampě LC-39A

Nyní tedy stačí již jen doufat, že byly opravy úspěšné a že hned při dalším pokusu raketoplán odstartuje.

Tomáš Kovařík

| Zdroj: blog autora IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
O svícení 36
Ilustrační foto...
V Brňenském planetáriu bude vybrána dětská v
Ilustrační foto...
Ocenění Zdeňka Kvíze
Ilustrační foto...
Historie dobývání planetek
Ilustrační foto...
Historie dobývání Marsu – 4.díl (současnost
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691