Další snímky planety Merkur

Obr.: © NASA

Tento snímek vznikl necelých sto minut po nejbližším přiblížení sondy k planetě. V zorném poli širokoúhlé kamery se ocitla jižní polární oblast Merkuru včetně rozhraní světla a stínu (tzv. terminátor). Oblasti kolem pólu zajímají planetární geology hlavně proto, že na dně hlubokých kráterů, kam pravděpodobně nikdy nedopadnou sluneční paprsky, bychom mohli najít zamrzlou vodu. Připomeňme však, že podobné pokusy s hledáním vody kolem pólů Měsíce zatím skončily nezdarem.

Obr.: © NASA

Přibližně hodinu po těsném průletu nad povrchem planety pořídila kamera s vysokým rozlišením tento záběr. Tou dobou už byla sonda asi dvacet tisíc kilometrů daleko, přesto je rozlišení na snímku takové, že jsou vidět i krátery o velikosti necelých dvou kilometrů. Přibližně uprostřed pak vidíme asi padesát kilometrů velký kráter se zajímavou centrální oblastí. Vypadá to, že v kráteru došlo k propadu materiálu, což podle geologů svědčí o možné dávné vulkanické aktivitě pod tímto kráterem.

Obr.: © NASA

Asi osmnáct minut po průletu nad planetou vznikl obrázek této oblasti. Nejnápadnějším útvarem na něm je rýha ve tvaru Y. Její pravá část, která zasahuje i mimo oblast kráteru, patří mezi podobné útvary, které byly pozorovány zatím na všech záběrech Merkuru. Jsou to pozůstatky z doby, kdy planeta chladla a kůra Merkuru se "scvrkávala". Levá část rýhy, spolu s méně výrazným světlým hřebenem směřujícím od ní dolů, je jiný typ útvaru, připomínající zvrásněné hřbety na dně velkých vulkanických plošin (moří) na Měsíci.

Obr.: © NASA

Jen několik minut po nejtěsnějším průletu ve výšce 200 kilometrů zaznamenaly kamery sondy MESSENGER tuto oblast, nacházející se na té straně Merkuru, která nebyla až do příletu MESSENGERu nikdy fotografována. Celá scenérie byla snímána několikrát pomocí různě propustných filtrů, aby mohlo být později odvozeno chemické složení povrchu. Přiložený snímek vznikl v červené barvě, na okraji viditelné oblasti spektra (750 nm). Protože optické vlastnosti planetárních povrchů, zejména tzv. regolitu, což je materiál tvořený drobnými úlomky, se liší i v závislosti na úhlu, pod nímž je pozorujeme, byla tato oblast během vzdalování sondy nasnímána z postupně se měnících sklonů. Ze série výsledných snímků bude pak možné dozvědět se o materiálu, kterým je povrch Merkuru tvořen, další podrobnosti.