Odhalený Epimetheus

Již předchozí snímky Epimethea s menším rozlišením ukázaly, že jeho jižní polokoule je poněkud zploštělá. Nejnápadnější útvar na nových obrázcích toto zploštění vysvětluje – je jím zřejmě již hodně starý, obrovský impaktní kráter, pokrývající téměř celou část snímku tohoto 116kilometrového měsíce.

Obr.: Nový snímek měsíce Epimetheus s rozlišením 224 metrů na pixel. Zmiňovaný obří kráter, již dávno překrytý mladšími krátery, je velká, přibližně kruhová struktura rozkládající se téměř přes celou viditelnou část měsíce, se středem ve velkém „hrbolu“ v levé dolní části.

Obrázek zároveň ukazuje i dva typy terénu na povrchu: tmavší a hladší oblasti, a světlejší, mírně do žluta zbarvený, rozrušený terén. Podle jedné z interpretací toho, co se na obrázku objevilo, se tmavý materiál zjevně sesunul ze svahů a odhalil tak světlejší, na led bohatší „podloží“. Oba typy materiálu jsou nicméně nejspíše značně bohaté na vodní led, takže jejich rozdílné barvy způsobují pouze malé změny v jeho zastoupení.

Sonda Cassini pořídila snímek pomocí kamery z vysokým rozlišením ze vzdálenosti asi 37400 kilometrů, tedy nikoliv při nejtěsnějším přiblížení k měsíci. V okamžiku nejtěsnějšího přiblížení sonda totiž neměla tak dobrý výhled na tuto polokouli.