Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Žeň objevů 2005 F

dokončení...

Veličiny v jednotkách Slunce jsou značeny M, L, R.

6.5. Jaderná a částicová fyzika

A. Suzuki aj. popsali japonský experiment KAMLAND, jehožscintilační detektor antineutrin pod horou Ikenoyama na ostrověHonšu má hmotnost 1 000 t a je schopen registrovat antineutrina,vznikající při provozu jaderných reaktorů v japonských jadernýchelektrárnách. Jejich instalovaný výkon dosahuje 152 GW, což je 7%světové výroby elektřiny z jaderných zdrojů. Detektor zaznamenáváasi 70% počtu antineutrin, které by měly do detektoru dorazit,kdyby antineutrina po cestě dlouhé v průměru 175 km nepodléhalaoscilacím. Měření jsou tak citlivá, že zřetelně reagují napřípadné odstávky jaderných elektráren. Jak uvedli T. Araki aj.,detektor registruje též elektronová antineutrina, vycházející napovrch v důsledku radioaktivního rozpadu v horninách v zemskémnitru. Jejich počet je však vyšší, než odpovídá zásobámradioaktivních hornin v zemském plášti. V r. 1953 navrhl G.Gamow, aby se těchto geoneutrin využívalo ke geologicképrospekci a s týmž návrhem přišli o něco později také T. Gold, G.Edler a G. Marx.

Americká laboratoř Fermilab uskutečňuje za 170 mil. dolarůexperiment, při němž se mionová neutrina vzniklá v injekčnímurychlovači MIA ve Fermilabu registrují v detektoru NuMI/MINOSv podzemní jeskyni v Soudanu v Minnesotě. Urychlovač produkujebiliony neutrin, z nichž tisíce doletí do detektoru vevzdálenosti 735 km. Cílem experimentu je potvrdit existencia odvodit vlastnosti neutrinových oscilací, které se považujíza vhodné vysvětlení deficitu slunečních neutrin v dosavadníchdetektorech.

Studium kosmických vysokoenergetických neutrin se začalo rozvíjetdíky experimentu AMANDA v antarktickém ledu. Podle K. Kuehnaaj. měří AMANDA od r. 1997, ale do r. 2005 se nepodařilo najítžádnou korelaci mezi příchody neutrin a cca 500 zábleskovýmizdroji záření gama, jež byly v tomto mezidobí zaznamenány. AMANDAje ovšem jen odrazovým můstkem pro mnohem rozsáhlejší experimentIceCube, který má být v provozu v r. 2010 a jenž bude mít60krát větší výtěžnost než AMANDA. Celkem bude do ledu zapuštěno80 kabelů v šachtách o průměru 0,5 m, na nichž bude zavěšeno4 800 fotonásobičů činných v hloubkách 1,4 – 2,4 km, takže objemdetektoru neutrin dosáhne 1 km3. Podstatně skromnější detektorNESTOR se zkouší v Jónském moři poblíž Peloponésu v mořsképroláklině hluboké přes 4 km. Také v tomto případě mají sloužitfotonásobiče zavěšené na lanech v minimální hloubce 2,4 kmk detekci Čerenkovových záblesků, způsobených miony, vznikajícíchpři interakci mionových neutrin s mořskou vodou.

Pokud jde o růst energií částic, dosažitelných umělev urychlovačích, je pokrok dle R. Racinea znamenitý. Od r. 1940,kdy byl postaven obří van den Graafův generátor, urychlujícíčástice na energie 10 MeV, se do r. 2008 dosáhne díky LHC energiímilionkrát vyšších než tehdy. V r. 2005 ohlásili J. Cramer aj, žena urychlovači RHIC v Brookhavenu se jim podařilo vytvořit kýženékvarkové-gluonové plazma při srážkách iontů zlata. V takovémstavu byla látka vesmíru v čase 1 ms po velkém třesku. Zatímco povětší část zmíněného období dominovaly částicové fyzice americkéurychlovače, nyní nastává soumrak experimentální částicové fyzikyv USA ve prospěch Evropy, tj. perspektivního urychlovače LHCv CERN u Ženevy a plánovaného lineárního urychlovače TESLAv Hamburku.

6.6. Relativistická astrofyzika

Rok 2005 byl vyhlášen Světovým rokem fyziky právě z tohodůvodu, že před sto lety mezi 18.3. a 27.9. publikoval AlbertEinstein v prestižním vědeckém časopise Annalen der Physik sériizcela různorodých prací, jež se s odstupem doby jeví jako zcelazásadní a převratné. Šlo především o důkaz kvantové povahyfotonů, čímž vysvětlil podstatu fotoefektu, dále o objasněníBrownova pohybu pylových zrnek a odvození rozměrů molekul,speciální teorii relativity a konečně úvahu o setrvačnosti těles,v níž odvodil slavný vztah mezi klidovou hmotností a energiíčástic. Mimochodem, patrně nejslavnější z těchto prací, nazvanou"O elektrodynamice pohybujících se těles", v níž vyložilspeciální teorii relativity, doručil Einstein do redakce 30.6. a vyšla již 27. 9., čili s její publikací neměl v redakcižádné potíže (co by dnes v době elektronického publikování člověkza to dal, aby mu Dopis redakci vyšel během tří měsíců!). Jeproto na místě připomenout, kam na základě Einsteinovaepochálního vkladu dospěla od té doby relativistická fyzikaa zejména astrofyzika.

K ověřování závěrů obecné teorie relativity stále dobře sloužíretroreflektory na Měsíci, instalované americkými astronautyv programu Apollo. Na observatoři Apache Point v Novém Mexiku senyní staví nový přijímač pro laserové impulsy, odražené odretroreflektorů, což je klasické astronomické zrcadlo o průměru3,5 m. Velký průměr je potřebný proto, že vysílané impulsy novéholaseru budou mít trvání jen 90 pikosekund (tj. délku 28 mm),takže budou obsahovat pouze 100 petafotonů ve svazku, který se naMěsící rozšíří na průřez 2 km a při návratu na Zemi na průřez 15km, takže na astronomické zrcadlo dopadne jen asi půl tuctuodražených fotonů. Nicméně to stačí k tomu, aby vzdálenost Měsícese tímto způsobem dala měřit na milimetry přesně, což naopakumožní odhalit v jeho pohybu řadu relativistických efektů.

Také aparatura pro hledání gravitačních vln od kosmických zdrojůLIGO ve státech Washington (Hanford) a Louisiana (Livingston)přináší již velké množství dat, na jejichž zpracování se mohouzásluhou B. Allena podílet i počítačoví nadšenci díky programuEinstein@Home - dosud se k programu na adreseeinstein.phys.uwm.edu přihlásilo na 65 tis. zájemců. Podle D.Ugoliniho pracují od března 2005 optické interferometry na oboustanicích současně již po více než polovinu možného času a přifrekvenci 100 Hz se jejich relativní citlivost blíží plánovanéhodnotě 10-22, takže aparatura by měla zaznamenat splynutí dvouneutronových hvězd až do vzdálenosti 8 Mpc od Země.

S. Rainville aj. publikovali přímý test platnosti slavnéEinsteinovy rovnice E = m.c2 měřením difrakce na nakrystalech izotopů síry a křemíku. Rovnice platí s relativnípřesností lepší než 1,4.10-7. Podle J. Horského a Z. Kopeckéholze dnes měřit ohyb světla v gravitačním poli hmotných objektůs relativní přesností 10-4; Shapirův jev (zpoždění radiovýchsignálů v silném gravitačním poli) s přesností 10-5; stáčenípericentra oběžných drah s přesností 10-3 a silný principekvivalence v soustavě Země-Měsíc s přesností 10-4. Rovněžvyužívání družicového systému měření poloh GPS vyžaduje přišpičkovém nasazení zahrnovat do výpočtů korekce, plynoucíz obecné teorie relativity.

M. Volonteriová a M. Rees studovali možnosti růstu černýchveleděr v raném vesmíru a ukázali, že akrece látky na zárodkyčerných veleděr může probíhat nadkritickým tempem i tehdy, kdyžve vesmíru ještě chybí těžší prvky (kovy), které by přispívalyk chlazení akrečního disku. O chlazení se v tom případě postarávšudypřítomný atomární vodík, takže už koncem první miliardy letpo velkém třesku mají některé kvasary zářivé výkony řádu 1040 W,což znamená, že v jejich nitrech jsou ukryty černé veledírys hmotností řádu 1 GM. Nejvyšší změřená hodnota pro černouveledíru činí plných 6 GM. Podle P. Berczika aj. při splývánígalaxií dochází nutně i vytvoření těsného (vzájemná vzdálenostřádově 1 pc) páru černých veleděr, které při svém obíháníztrácejí čím dál více energie vyzařováním gravitačních vln, takženakonec splývají, a v té chvíli vysílají vůbec nejsilnějšígravitační vlny ve vesmíru pozorovatelné.

6.7. Experimentální a teoretická fyzika

S. Levshakov aj. využili spektrografu UVES/VLT k odhadu hornímeze případné sekulární změny konstanty jemné struktury alpha,o čemž v r. 1937 spekulovali E. Milne a P. Dirac. Měřili roztečpáru ostrých čar Fe II ve spektru kvasarů s červenými posuvy zv rozmezí 0,16 – 0,80 a nenašli žádné změny na úrovni 10-6, cožpřepočteno na celé dosavadní stáří vesmíru dává relativní změnunanejvýš 7.10-5. Laboratorní měření dávají změnu do 4.10-5,takže velmi pravděpodobně k žádné sekulární změně hodnoty alphanedochází.

P. Davies se ve své Whitrowově přednášce zabýval porovnáním tzv.šipek času. Sám Whitrow rozlišoval šipku historickou,kosmologickou a termodynamickou. Historická šipka vycházíz faktu, že v průběhu času se ve vesmíru hromadí informace,a tento proces je nezvratný, takže fakticky zvětšuje entropiivesmíru. Kosmologická šipka je dána rozpínáním vesmíru v současnéepoše jeho vývoje. Nicméně i kdyby se jednou rozpínání vesmíruzastavilo "velkým stopem" a následovalo by jeho smršťování,nezmění se tím směr kosmologické šipky času. Nejsložitější jez tohoto pohledu termodynamická šipka času, která popisujenevratnost dějů: rozbití sklenice, která upadla na podlahu, skokplavce do vody, vytěkání parfému z odzátkované láhve, chladnutíohřáté vody v hrnci po odstavení z horké plotny, atd.

Potíž je ovšem v tom, že II. věta termodynamická pak vedek Helmholtzově tepelné smrti vesmíru, jenže tato věta platípouze pro uzavřené fyzikální soustavy, a vesmír není uzavřenásoustava (nemá stěny). Jelikož se navíc vesmír nyní rozpíná,klesá průměrná teplota látky vesmíru s 2. mocninou času, kdežtoteplota záření jen s první mocninou času, čímž se mezi oběmasložkami vesmíru teplotní nůžky rozvírají. Zatím je z toho důvoduvesmír velmi vzdálen od "tepelné smrti" : skutečná entropievesmíru roste mnohem pomaleji, než entropie "dovolená" jehorozpínáním.

Skutečným problémem je však počáteční entropie vesmíru vechvíli, kdy byl určen směr termodynamické šipky. Nyní je téměřjisté, že počáteční entropie vesmíru byla velmi nízká, což jeneuvěřitelně nepravděpodobné (pravděpodobnost takového počátkuvesmíru je dána naprosto nicotnou hodnotu 10-123)! Daviessoudí, že zatím existují čtyři možná vysvětlení tétonepravděpodobnosti: 1. jde o holý fakt, s nímž se máme prostěsmířit, a to je tak vše, co s tím můžeme dělat (J. Cimrman); 2.existuje nějaký časově nesouměrný přírodní zákon, dosudneobjevený; 3. platí antropický princip; 4. existují paralelnívesmíry s různými počátečními hodnotami entropie, a my jsme seprostě narodili v tom nejexotičtějším.

7. Život ve vesmíru

P. Davies též připomněl, že jeden ze zakladatelů kvantovémechaniky E. Schrödinger v r. 1944 napsal, že pomocíkvantově-mechanických principů se podaří rozluštit, jak vůbecživot vznikl. Tato myšlenka se sice příliš neujala, ale podleDaviese je stále nosná a představuje výzvu pro badatele v blízkébudoucnosti. I. ten Kateová aj. zjistili pomocí laboratorníchsimulací podmínek na povrchu Marsu, že aminokyseliny glycina D-alanin by byly na povrchu Marsu zničeny ultrafialovým zářenímSlunce již během jediného dne, kdežto pod povrchem v regolitumohou vydržet i 10 mil. roků. Proto hledání stop života naMarsu má smysl, budeme-li odebírat vzorky z regolitu, nikolivz vlastního povrchu planety. Z tohoto úhlu pohledu je jistěpozoruhodné, že agentura ESA připravuje projekt Pasteurk hledání stop života na Marsu snad již v r. 2013.

L. Arnolda inspirovaly úspěšné detekce exoplanet díky přechodůmpřes kotoučky mateřských hvězd k nápadu hledat tak umělá tělesavyrobená mimozemšťany, která by se díky svému geometrickémutvaru mohla při přechodu přes kotouček hvězdy vyznačovat zcelaneobvyklým vzhledem poklesu světelné křivky. Prý by to mohly býti celé formace takových umělých těles, což by nás upozornilo najejich umělý původ.

8. Astronomické přístroje

8.1. Optická astronomie

Počátkem září 2005 byl slavnostně uveden do chodu obří teleskopSALT na jihoafrické observatoři SAAO poblíž městečka Karoo(Sutherland) v poušti Kalahari v nadmořské výšce 1 800 m na32,5° j.š. Na jeho výstavbě, která zabrala pět let, se podíleliJižní Afrika, USA, Spojené království (UK), SRN, Polsko a NovýZéland celkovou částkou 32 mil. dolarů. Obří zrcadlo o rozměrech10 x 11 m sestává z 91 šestiúhelníkových segmentů o průměru1 m a svou konstrukcí připomíná známý částečně pohyblivý americkýobří dalekohled HET v Texasu; má však některá technickávylepšení, takže lépe využívá gigantické sběrné plochy. Kromědigitální kamery pro přímé zobrazování je vybaven také Stobiehodigitálním spektrografem v primárním ohnisku (f/1,2). Dalekohledje trvale skloněn pod úhlem 37° k obzoru, ale může se otáčetv azimutu, což umožňuje sledovat vybrané objekty v pomyslnémčtverci o hraně 12°. Expoziční doba je tak omezena na 0,75 –2,0 h pro daný objekt a noc. Jde přirozeně o největší optickýdalekohled na jižní polokouli.

R. Racine shrnul historické údaje o růstu rozměrů optikydalekohledů a získal tak několik velmi zajímavých údajů:

  1. Od časů Galileiho se zdvojnásoboval rozměr optiky největšíchdalekohledů v průměru vždy za půl století.
  2. Od r. 1730 rostly průměry optiky refraktorů exponenciálně aždo r. 1897, kdy bylo na Yerkesově observatoři v USA dosaženomaxima 1,02 m.
  3. Do r. 1850 měly největší dalekohledy velké technickénedostatky, takže jejich menší konkurenti byli vědeckyvýkonnější. Ve XX. stol. však jsou obří dalekohledy i vědeckynejvýkonnější a nové generace technicky dokonalejších přístrojůnastupují vždy zhruba po 35 letech. Také růst rozměrů zrcadel sezejména v posledních 20 letech zrychluje proti dlouhodobémuprůměru.
  4. Sběrná plocha optiky vzrostla od času Galileiho dodnes o šestřádů. Nyní jsme na prahu další revoluce, kterou budoupředstavovat reflektory se složenými zrcadly o průměrech 20 – 40m, vybavené adaptivní optikou, případně kombinované do optickýchinterferometrů o základnách až 200 m (ESO: VLTI a OWL = E-ELT;USA: Keck, GMT a TMT). K tomu přibudou výkonné přehlídkovéstroje, umožňují opakované přehlídky celé oblohy (synoptickédalekohledy) a možnost kombinace všech pozorování díky rozvojivirtuálních observatoří. Podle R. Ruttena je však současnáadaptivní optika, využívající měření scintilace světlaokolních jasnějších hvězd ke korekci tvaru vlnoplochy zkoumanéhoobjektu, omezena jen na studium pouhého 1% plochy oblohy, protožejasných hvězd je zkrátka málo. Proto je nutné vyvinout systémy,založené na umělých (sodíkových) hvězdách, které jsoupochopitelně dražší a technicky mnohem náročnější, takže se zatímrozvíjejí pomalu a jsou příliš těžkopádné. Ostatně pro zamýšlenéobří dalekohledy příští generace bude dle M. Lloyda-Harta aj.nutné vyvinout mnohem důmyslnější laserové systémy adaptivníoptiky, což si vyžádá ještě velké úsilí a bude klást mimořádnénároky na výpočetní techniku.

M. Strauss a G. Knapp zhodnotili přínos přehlídkového teleskopuSDSS, což je 2,5m reflektor na observatoři Apache Point v NovémMexiku. Jeho zobrazovací matice se skládá z mozaiky 30 čipů CCD,která prosévá oblohu tempem 20 čtv. stupňů za hodinu a dosahujev přímém zobrazení mezní hvězdné velikosti R = 22,5 mag. Dokážetaké během hodiny pořídit přes 600 spekter a v nadplánu měříbarvy planetek, protože se ukázalo, že to stačí k určenípříslušnosti konkrétních planetek k tzv. rodinám planetek, kterémají společný původ v minulé srážce dvou těles v hlavním pásmuplanetek. Dosud tak přehlídka získala údaje o 100 tis.planetkách. Přehlídka se ovšem přednostně soustřeďuje na zkoumánívelkorozměrové struktury vesmíru a tak už našla na 50 tis.kvasarů, pro něž tak lze určit jejich rozložení v kosmickémprostoru, protože tak známe i jejich kosmologické červené posuvy.Díky přehlídce také známe novou gravitační čočku J1004+4112(LMi) s rekordní roztečí mezi obrazy kvasaru téměř 15″.

P. McCullough aj. uvedli do chodu projekt XO pro vyhledáváníexoplanet během jejich přechodů před mateřskou hvězdou. Naobservatoři na Mt. Haleakala na havajském ostrově Mauiinstalovali světelnou (f/1,8) kameru s průměrem objektivu 200 mm,která dokáže změřit jasnosti hvězd do 12 mag s přesností lepšínež 1%. Kamera ročně prohlédne opakovaně téměř 7% plochy oblohyv deklinacích 0 – +63° a za noc nahromadí 1 GB údajů, takžeběhem roku soustředí alespoň 1 tis. měření jasnosti pro 100 tis.hvězd. Na téže observatoři se dle N. Kaisera aj. uvedla koncem r.2005 do zkušebního chodu první přehlídková kamera projektuPan/STARRS. Půjde celkem o čtyři kamery se zrcadly o průměru1,8 m se zorným polem 7 čtv. stupňů a obřími čipy o kapacitě 1,4Gpix, které dosáhnou 24 mag a budou zobrazovat opakovaně celouoblohu zhruba jednou týdně. Na Mt. Haleakala budou instaloványpostupně do konce r. 2010. Jejich hlavním úkolem bude hledatnebezpečné planetky křižující zemskou dráhu.

Britští astronomové uvádějí postupně do chodu širokoúhlé kamerySuperWASP na observatořích La Palma a SAAO. Na obou polokoulíchtak každou jasnou noc hlídkuje baterie 8 kamer, každá se zornýmpolem o průměru téměř 8°. Každá kamera je schopna změřitokamžitou jasnost až 100 tis. hvězd do 15 mag s přesností lepšínež 1%. Hlavním cílem projektu je sledovat přechody exoplanetpřed kotoučky mateřských hvězd. Na každé observatoři se tak běhemjasné noci získává na 50 GB údajů, okamžitě zpracovávanýchspecializovaným počítačem. Prototyp další baterie širokoúhlýchkamer se podle A. Burda aj. instaluje také na americkéobservatori Las Campanas v Chile. Hlavní úkol této soustavybude spočívat v hledání optických protějšků a dosvitůzábleskových zdrojů záření gama (GRB). D. Fabricant aj. uvedli dochodu robotický spektrograf Hectospec u 6,5m teleskopu MMTv Arizoně. Spektrograf využívá k simultánnímu zobrazení 300spekter o střední dispersi optická vlákna dlouhá 25 m,nastavovaná do ohniskové roviny robotem s přesností 25 µm během5 minut. Za jediný rok provozu tak získali 60 tis. spektervzdálených galaxií a kvasarů.

B. Koehler aj. oznámil, že na Cerro Paranal se po instalaci dvoupomocných 1,8m teleskopů ESO VLTI podařilo pozorovat poprvéinterferenční proužky budovaného obřího optického interferometru.Po kompletaci zařízení koncem r. 2006 bude možné využívat prointerferometrii celkem 30 definovaných poloh čtyř pomocnýchteleskopů a tedy 256 různě dlouhých základen orientovaných domnoha směrů. VLTI se tak stane s převahou největším optickýminterferometrem na světě s délkou základny až 205 m.

E. Aristidi aj. studovali kvalitu obrazu (seeing) během dnev letech 2003-05 na stanici Dome C (Concordia) v Antarktidě na75° j.š. v nadmořské výšce 3 250 m, když soustavně pozorovalijasnou hvězdu Canopus. Průměrný seeing činil 0,5″ a v pozdnímodpoledni dokonce jen 0,4″. To dává slibnou naději pronepřetržité sledování Slunce po dobu letních měsíců.

F. Schaaf referoval o regulaci veřejného osvětlení v řaděamerických měst od Kalifornie přes Oregon, Texas, Floridu až poFiladelfii. V městě Des Moines v Iowě zrušili dvě pětinyvýkonných svítidel a tím město ušetřilo za rok 750 tis. dolarů zaelektřinu. Současně díky menšímu oslnění klesl vandalismus,loupeže i krádeže. Uvažuje se rovněž o ochraně národních parkůpřed světelným znečištěním. Také kanadské provincie Saskatchewana Alberta se dohodly na spolupráci s kanadskou astronomickouspolečností na omezení světelného znečištění v rezervaciCypřišových pahorků. Budou tam používat správně stíněné lampy,sníží intenzitu osvětlení a svícení omezí jen na část noci.Americký fyzik A. Rosenfeld, který pracuje jako poradcekalifornského guvernéra A. Schwarzeneggera připravil dlouhodobýplán, jak snížit světelné znečištění v celé Kalifornii tím, že do20 let nebude do horního poloprostoru unikat více než 2% uměléhosvětla. Současně se v mezidobí podstatně sníží spotřebaelektrických zařízení přepnutých do pohotovostního režimu(standby). Kalifornie přitom představuje podle velikosti HDP6. největší ekonomiku na světě. Přitom už dnes má polovičníspotřebu elektřiny na obyvatele proti průměru USA.

8.2. Optické dalekohledy v kosmu

Hubblův kosmický teleskop (HST) je po patnácti letech v kosmusice vědecky stále vysoce úspěšný (dodává řádově 100 GB vědeckýchdat týdně; v archivu je přístupných celkem na 25 TB dat), alepřesto se po katastrofě raketoplánu Columbia potýká s řadouproblémů. Poslední úspěšný servis HST se totiž uskutečnilv březnu 2002 a po havárii Columbie oznámil tehdejší generálníředitel NASA S. O°prime;Keefe, že kvůli bezpečnosti astronautů už sežádnou údržbou HST nepočítá. O°prime;Keffe však počátkem r. 2005odstoupil a a v dubnu ho nahradil v pořadí již 11. generálníředitel NASA M. Griffin, který vyslyšel volání americkéakademické obce jakož i ESA, která hradí 10% nákladů na stavbua provoz HST, o záchranu unikátního zařízení.

D. Leckrone sice podal zprávu o úspěšných testech robotů, kteréby mohly další servis uskutečnit bez lidské přítomnosti v kosmua odhadovaná cena takového letu by byla "jen" 1,3 mld. dolarů(pilotovaný servis přijde na 2,1 mld. dolarů), ale přesto Griffinrobotickou opravu kvůli nevyzkoušenosti zavrhl a dal přednostriskantnějšímu, ale pravděpodobně úspěšnějšímu, pilotovanémuletu v r. 2008. Protože kritickými díly, které mohou v mezidobíkdykoliv selhat, jsou navigační gyroskopy, rozhodlo vedení NASAo přechodu na řízení pomocí pouze 2 gyroskopů, což se dásoftwarově obejít za tu cenu, že se pozorovatelná část oblohyzmenší z 80% na pouhých 50%. Tento přechod se uskutečnil v září2005, čímž se patrně oddálil nevyhnutelný konec práceneudržovaného HST přinejmenším o půl roku, možná i o rok. HST bypak mohl být udržován v tzv. bezpečném módu, kdy se jeho činnostdá ještě obnovit, asi až do r. 2010. Vydrží pak na oběžné drázejako mrtvé neopravitelné těleso až do r. 2020, kdy zaniknev zemské atmosféře.

Naneštěstí dochází ke zpožděním ve výrobě příštího kosmickéhoteleskopu JWST, který by mohl částečně nahradit HST, i kdyžbude pracovat výhradně v blízkém a středním infračerveném pásmu,ale nedostane se na dráhu dříve než v r. 2013. Silně se opožďujetaké společný americko-německý projekt stratosférické observatořepro infračervenou astronomii SOFIA, která měl původně koncem r.2005 již létat. Lehce kuriózně působí zpráva, že takéinfračervený Spitzerův kosmický teleskop (SST) vykazuje tzv.trojúhelníkovou aberaci primární zrcadla, a že o tomto problémuvědělo vedení NASA již před startem. Když se však ukázalo, žev infračerveném pásmu spektra nejsou nároky na potlačeníoptických vad tak vysoké, rozhodlo vedení NASA, že zrcadlopřebrušovat nebudou a spokojí se s touto naštěstí nepodstatnouvadou. SST úspěšně pracuje na driftující dráze již 2 rokya chlazení kapalným heliem vystačí do r. 2008. Problémem všakzačíná být rostoucí vzdálenost SST od Země, která v říjnu 2005činila již 28 mil. km. To znamená že kvůli poměru signálu k šumuse postupně snižuje přenosová rychlost pro data z teleskopu.

V. Trimbleová se zabývala produktivitou 250 optickýchdalekohledů (včetně kosmických a infračervených) za r. 2001a zjistila, že nejlépe si vedou HST a obří pozemní teleskopy jakoKeck, VLT, MMT a Palomar. Dobře jsou na tom observatoře naHavajských ostrovech, v Arizoně a v Chile. Éra 4m dalekohledůpozvolna končí, ale i malé dalekohledy jsou produktivní, pokud seprovozují na observatořích v součinnosti s těmi velkými. Velmidobře si stojí infračervené a milimetrové teleskopy UKIRT, IRTFa JCMT jakož i přehlídkové stroje SDSS a AAT. Módními obory sestaly kosmologie a exoplanety, zatímco pozorování planetárníchmlhovin a dvojhvězd ustupuje do pozadí.

8.3. Radiová astronomie

Číňané ve spolupráci s americkými radioastronomy budují obříradioteleskop pro nízkofrekvenční pásmo PaST, který se budeskládat z 10 tis. 2m dipólů pracujících v pásmu 100 – 200 MHz.Holanďané s Němci chystají gigantickou anténu LOFAR, ježdosáhne až 350 km vzdálenosti mezi 25 tis. anténními prvkya jejíž směr pozorování bude řízen elektronicky, nikolivnatáčením antén. V USA plánují soustavu LWA pro pásmo 20 – 80MHz, tvořenou 10 tis. dipóly ve vzdálenostech až 400 km.Austrálie chce postavit soustavu 3 tis. dipólů rovněž pro metrovéa dekametrové pásmo elektromagnetických vln a Australané spolus Američany by dokonce rádi postavili podobný systémv Antarktidě, kde odpadá rušení komerčnímii rozhlasovýmia televizními vysílači. Tento průlom v otevřenínízkofrekvenčního okna do vesmíru způsobila jednak pokročilávýpočetní technika a jednak nalezení vhodného postupu proodečtení vlivu ionosféry od pozorovaných údajů. Hlavní vědeckoumotivací je poznání stavu vesmíru v období jeho reionizace poskončení éry šerověku raného vesmíru.

8.4. Astronomické umělé družice

Podle D. Thompsona aj. není dosud astronomicky prozkoumáno pásmoenergií paprsků gama 10 – 100 GeV. Aparatura EGRET družiceCompton získala za celou dobu své existence jen něco přes 1,5tis. fotonů gama v tomto pásmu, a to na podrobnější průzkumpřípadných zdrojů zdaleka nestačí. Pozemní teleskopy typu HESSnebo MAGIC naopak nedokáží zaznamenat fotony s energieminižšími než 100 GeV; výjimečně zaznamenají fotony těsně pod toutohranicí. Zatímco HESS v Namibii úspěšně měří již od počátku r.2004, na jaře 2005 se přidal první teleskop MAGIC na ostrově LaPalma v nadmořské výšce 2,4 km s tisícovkou segmentových zrcadelo výsledném průměru 17 m (ploše 236 m2). Oba teleskopy pozorujízáblesky Čerenkovova záření, které vznikají při interakcíchtvrdých fotonů gama se zemskou atmosférou.

Koncem listopadu 2004 odstartovala americko-britsko-italskádružice SWIFT, jejímž primárním úkolem je rychlé určení polohyzábleskových zdrojů záření gama (GRB) aparaturou BAT (15 – 150keV) a její následné zpřesnění pomocí palubního rentgenovéhoteleskopu XRT (0,2 – 10 keV) a optického reflektoru UVOT(170 – 600 nm) tak, aby bylo možné sledovat optické protějškyse zpožděním jen desítek sekund po vzplanutí gama. Družice seskutečně rychle prosadila jako suverénně nejlepší ukazovátko,které poskytuje po internetu přesné informace o polohách zdrojůrobotickým teleskopům po celé zeměkouli. To se v průběhu roku2005 projevilo velkým nárůstem identifikací protějšků i dosvitůa tím paradoxně značným zkomplikováním úvah o povaze těchto stáletajemných úkazů ve vzdáleném vesmíru.

Smůlu měla japonsko-americká družice Suzaku, vypuštěná počátkemčervence 2005, která během dvou týdnů ztratila kapalné helium,nutné pro provoz výkonného rentgenového spektrometru. Další dvapřístroje pro detekci a energetické spektrum rentgenového záření,které chlazení nepotřebují, však pracují dobře. Aparatura nadružici do jisté míry kopírovala zařízení na palubě družiceAstro-E, která selhala při startu v r. 2000.

Americká družice GALEX, určená pro přehlídky oblohyv krátkovlnném ultrafialovém pásmu pomocí 0,5 m zrcadla, přineslapodle D. Christophera Martina aj. po roce vědeckého provozu nakruhové oběžné dráze ve výšce 700 km významné údaje předevšímo extragalaktickém vesmíru a hvězdných populacích. Prohlédla dokonce r. 2004 celou oblohu do 20,5 mag v rozsahu 135 – 275 nm apodrobněji na 1 tis. čtv. stupňů do 23 mag a na 100 čtv. st. do25 mag. Získala tak 1 TB dat o vývoji galaxií v raném žhavémvesmíru.

V srpnu 2005 ukončila vědecká měření efektů obecné teorierelativity americká družice Gravity Probe B a o měsíc pozdějiskončila také nutná kalibrační měření. Měření se od té dobypečlivě zpracovávají. Výsledky prý budou oznámeny až v průběhu r.2008, protože měření obsahují nečekané systematické efekty, kterése budou muset trpělivě a soustavně odstraňovat.

V lednu došlo na oběžných drahách kolem Země ke srážce meziposledními stupni americké a čínské rakety, což je 3. kosmickásrážka od r. 1991, ačkoliv dosavadní modely kosmického smetípředpokládaly za tu dobu jen jednu srážku. Na nízkých draháchu Země je v současné době na 10 tis. úlomků větších než 0,1 ma to je už dosti hrozivé číslo.

8.5. Kosmické sondy

Kosmická sonda SMART 1 (ESA) překročila v listopadu 2004Lagrangeův bod L1 soustavy Země-Měsíc, přiblížila se k Měsíci navzdálenost 5 tis. km, ale opět se od něho vzdálila na více než51 tis. km. Nicméně dalšími úpravami trajektorie se počátkemledna 2005 dostala na eliptickou dráhu kolem Měsíce v rozmezí300 – 3 000 km nad jeho povrchem. V polovině ledna 2005odstartovala kosmická sonda Deep Impact (NASA) v ceně 330 mil.dolarů ke kometě 9P/Tempel 1. Přiletěla k ní 4. července téhožroku a vypustila 370kg měděný projektil, jenž rychlostí 10 km/sšikmo narazil na jádro komety.

V březnu 2005 proletěla kosmická sonda ROSETTA ve výšce 2 tis.km nad polostrovem Baja California, aby tak díky gravitačnímupraku získala na rychlosti, potřebné k dosažení komety67P/Čurjumov-Gerasimenko v r. 2014. Podobně se počátkem srpnaproletěla nad Mongolskem ve výšce 2,3 tis. km sonda Messenger(NASA), která v r. 2008 doletí k Merkuru, aby se po třechprůletech kolem této planety definitivně usadila na oběžné drázekolem Merkuru v březnu 2011.

V září 2005 se na dráze kolem planetky (25143) Itokawa (490x 180 m) usadila japonská sonda Hayabusa, jejímž cílem byloodebrat vzorky z povrchu jádra komety a přivézt je v pořádku naZemi. Prakticky současně se k Zemi vrátila sonda Genesis, kterávezla vzorky slunečního větru, ale pro poruchu padáků senezbrzdila a vrazila pádovou rychlostí do půdy, čímž se vážněpoškodila. Přesto se snad podaří část vzorků zachránit.

Jelikož americká NASA vážně uvažuje o pilotovaném letu naMars, začínají nabývat na významu zkušenosti se zdravotnímstavem astronautů na Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Ze607 lidí na palubě mělo nějaké zdravotní potíže plných 588(97%). Největším problémem při dlouhodobém letu je předevšímradiační zátěž, která se však nedá simulovat při letech na nízkéoběžné dráze kolem Zem, dále degradace kostí v beztížném stavu,zajištění lékařské péče po celou dobu letu a psychosociálníproblémy. Jde také o finanční aspekt: pilotovaný let na Mars bybyl asi stokrát dražší než doprava vozítek Spirit a Opportunity,která patrně přinesla více poznatků, než by dokázali astronautina Marsu, i kdyby pracovali do úmoru.

8.6. Astronomické přehlídky, katalogy a astrometrie

Obří přehlídka oblohy SDSS je tak úspěšná, že se uvažuje o jejímzopakování SDSS II po dobu 3 let za 15 mil. dolarů, kdyžfinanční příspěvky poskytly instituce v USA, Německu a Japonsku.Cílem II. kola je studovat strukturu a vývoj naší Galaxiea přispět k určení povahy skryté energie. F. van Leeuwen a E.Fantino uskutečnili novou redukci syrových pozorovacích datz družice HIPPARCOS, neboť dokázali najít a odečíst rozličnédrobné vlivy, které systematicky poškozovaly přesnost i správnostpůvodního katalogu z r. 1997. Zatímco originální měření bylauložena na více než 1 tis. magnetických pásek, resp. na 160optických discích, katalog z r. 1999 se vešel na 180 diskůCD-ROM a nová revize na 24 disků DVD.

M. Lópezová-Moralesová a J. Clemens přišli s návrhem naautomatickou přehlídku Pisgah, což je fotometrické vyhledáváníoddělených těsných dvojhvězd s malou hmotností pomocíautomatizovaného komerčního dalekohledu 0,2m Meade v ceně 80 tis.dolarů včetně vyhledávacího a archivního softwaru. Přehlídkav pásmu I dokáže za noc prohlédnout 16,5 čtv. stupňů oblohy do15 mag. Podobně H. Rauer postavil přehlídkový dalekohleds průměrem zrcadla 0,2 m a kamerou 2048x2048 pixelů jako nástrojpro tzv. berlínský projekt hledání transitů exoplanet.

V r. 2005 uplynulo půlstoletí od instalace prvních cesiovýchhodin L. Essenem a J. Parrym. Cesiové hodiny dosáhly postupněrelativní přesnosti 10-15, čímž se dostaly k mezím svýchmožností. Ostatně od r. 1967 máme díky jim moderní definicisekundy jako doby, která uplyne během 9 192 631 770 kmitůvyzařování mezi dvěma velejemnými hladinami základního stavuizotopu 133Cs při 0 K a nulovém magnetickém poli. Tato definicea pokrok měřicí techniky umožnil rovněž zvýšit přesnost v určenídélky 1 AU na 149 597 870,6960 km s chybou ±10 m! Nyní je všakmožné sestrojit optické hodiny s relativní přesností až10-18, což např. znamená, že bude možné změřit Einsteinůvgravitační posuv kmitočtu hodin při jejich zdvižení v zemskémgravitačním poli o 10 mm! Takové hodiny přispějí ke zlepšenídružicové navigace i astronomické interferometrie v optickémi radiovém oboru.

Paradoxně však před astronomy, fyziky i techniky vyvstalv poslední době nečekaně nový problém, když po sedmiletépřestávce bylo potřebí vložit na konci r. 2005 kladnoupřestupnou sekundu pro zmenšení rozdílu mezi koordinovanýmuniversálním časem UTC a časem atomovým TAI. Zatímco od 1. ledna1999 platila korekce UTC-TAI = -32 s, od 1. ledna 2006 platíkorekce -33 s. Nyní však některé odborné instituce přicházejís návrhem, aby se tyto přestupné sekundy, poprvé zavedené v r.1972, od r. 2008 zcela zrušily! Problém spočívá totiž v tom, žepřibližně od poloviny XXI. stol. bude potřebí přidávat přestupnésekundy už dvakrát ročně a za 1 500 let dokonce každý měsíc,jelikož nepatrné odchylky se bohužel akumulují, podobně jako tomubylo v juliánském kalendáři s nedostatečně přesným pravidlem propřestupné roky. Jestliže však přestupné sekundy zrušíme, takkolem r. 2900 bude Slunce vrcholit ve 13 h místního pásmovéhočasu...

Zatímco IAU je proto pro zachování přestupných sekund,Mezinárodní telekomunikační unie o přestupných sekundách jednalana své konferenci v listopadu 2005 a chtěla by je zrušit, zejménakvůli moderním navigačním systémům družic GPS. Těm přestupnésekundy způsobují problémy při vysoce přesném určování polohy,což vadí zvláště pilotům letadel, protože chyba polohy tak můžedosáhnout až fatálních několika km! Mám dojem, že tento problémnemá žádné kloudné řešení.

9. Astronomie a společnost

9.1. Úmrtí a výročí

V r. 2005 zemřeli John Bahcall (*1935; astrofyzika, kosmologie,neutrina), Hans Bethe (*1906; termonukleární reakce, supernovy,Nobel 1967), Hermann Bondi (*1919; kosmologie), AlistairCameron (*1925; kosmogonie sluneční soustavy), Hubert Curien(*1924; gen. ředitel ESA), Michel Festou (*1945; komety);Anton Hajduk (*1933; meteory), Petr Jakeš (*1940; geologieMěsíce a planet), Karl Heinz Schmidt (*1932; extragalaktickáastronomie) a Richard Twiss (*1920; interferometrie).

9.2. Ceny a vyznamenání

Významná uznání ve světě získali tito badatelé: Roger M.Bonnet (generální ředitel ESA; Janssenova cena, SAF);Catherine Cesarsky (ředitelka ESO; zvolena členkou NAS, Švédskéakademie a Královské společnosti); Francoise Combesová (výzkumgalaxií; zvolena členkou Académie Francaise); James Gunn, JamesPeebles, Martin Rees - (kosmologie; Crafoordova cena - 0,5 mil.$); James Gunn (projekt SDSS; Russellova přednáška, AAS),William Hubbard (obří planety; Kuiperova cena, DPS AAS);Carole Jordanová (sluneční fyzika; Zlatá medaile RAS); RudolfKippenhahn (hvězdná astrofyzika; Eddingtonova medaile, RAS)Robert Kraft (dvojhvězdy a novy; cena Bruceové, ASP); AndrewLyne aj. (UK, SRN, NL, I, GR) - (binární pulsar 0737-30;Descartesova cena EU); David Nesvorný (dynamika planetek;Ureyova cena, DPS AAS); Lord Martin Rees (Královský astronom;zvolen 59. prezidentem Královské společnosti), Charles Townes- (věda a spiritualita; Templeton cena - 1,5 mil. $). U nás bylivyznamenáni: Soňa Ehlerová (výzkum galaxií; prémie O.Wichterleho, AV ČR); Pavel Příhoda (popularizace astronomie;Littera Astronomica, ČAS) a Ladislav Sehnal (dynamika pohybudružic; Nušlova cena, ČAS).

9.3. Astronomické konference, časopisy, instituce a společnosti

Prestižní americký přírodovědecký týdeník Science oslavilv červenci 2005 již 125. výročí své existence. U jeho zrodu stálT. A. Edison a později A. G. Bell. V současné době publikuje méněnež 10% došlých příspěvků na základě velmi přísného recenzníhořízení. Má náklad asi 130 tis. výtisků a jeho impaktní faktor30,9 je opravdu úctyhodný a prakticky shodný s britským týdeníkemNature, který založil anglický astronom Norman Lockyer o 11roků dříve. Během r. 2005 přispěli do Nature autoři z 88 zemísvěta z více než 3 tis. institucí. Nejvíce publikací (106) dodalibadatelé z amerického ústavu MIT (Mass.). Ostatně američtí autořidodali úhrnem 38% zveřejněných prací. Nature přijala jen 14%nabízených rukopisů.

Individuální badatelé jsou dnes často podrobeni scientometrickýmukazatelům jejich produktivity. Kdysi stačil počet publikacív recenzovaných časopisech, ale později začal vítězit početcitací prací daného badatele jeho kolegy (bez autocitací). Zdáse, že o něco lepší jednoduchý ukazatel je počet citací na jednupublikovanou práci, anebo tzv. index H, zavedený r. 2005americkým fyzikem argentinského původu J. Hirschem. Index jezásadně celé číslo, které udává počet H prací daného autora,z nichž každá byla citována alespoň H-krát. Index H má ovšemrůznou úroveň pro různé obory. Nejproduktivnější biologovésoučasnosti dosahují až H ≈ 190, kdežto nejlepší fyzikové "jen"H ≈ 100. Sám Hirsch uvádí, že pro členství v americké akademiiNAS je zapotřebí dosáhout H ≈ 45 a pro úspěšného badatele, kterýse má stát univerzitním profesorem, je nutný index H > 20. Jentak pro zajímavost: NAS má 1949 členů, z toho je 83 astronomů(4,2%).

To, co mi na tom nyní čím dál populárnějším ukazateli vědecképroduktivity připadá roztomilé, že index H je formálně shodnýs cyklistickým indexem N, který si vymyslel proslulý astrofyzikprvní poloviny XX. stol. Sir Arthur Eddington (1882-1944). Tenměřil svou cyklistickou výkonnost tak, že si poznamenával délkusvých jednodenních cyklistických vyjížděk v mílích a indexN definoval jako počet dnů N, v nichž ujel alespoň N mil.Eddington dosáhl na konci svého života N = 75, tj. alespoň75krát uskutečnil vyjíždku delší než 120 km! (Eddingtonův indexH = 17; A. Einstein má H = 22; naproti tomu třeba J. Bahcall máH = 76 a H. Bethe 52). Odtud je ovšem patrné, že ani index H nenížádným absolutním metrem; dnes zkrátka publikuje daleko vícebadatelů a tak indexy neustále stoupají jako indexy akcií naburze.

V září 2005 se po rezignaci Stevena Beckwithe stal novýmředitelem amerického Ústavu pro kosmický teleskop (TScI)v Baltimore Matt Mountain, jenž předtím vedl americký projektGemini. Novým ředitelem observatoře ESO Cerro Paranal byljmenován Jason Spyromilio. Na observatoři nyní pracuje 200zaměstnanců, z toho 50 vědeckých pracovníků. Zrušený důl na zlatoHomestake v Jižní Dakotě, který se proslavil instalacíexperimentu R. Davise, kterému se podařilo v hloubce 1 500m zaznamenat poprvé sluneční neutrina, se nyní na základěrozhodnutí vlády Jižní Dakoty stane vědeckým experimentálnímpracovištěm DUSEL. Bude sloužit výzkumům v jaderné a částicovéfyzice i astrofyzice, ale také dalším vědeckých disciplinám(geologie, hydrologie, geofyzika atd.). Americká asociacepozorovatelů proměnných hvězd AAVSO má od r. 2005 novéhoředitele Arna Hendena po zesnulé Janet Mattei.

Neuvěřitelný vzestup za posledních 30 roků zaznamenalaastronomie ve Španělsku. V r. 1975 byli v celém Španělsku jen4 profesionální astronomové. V r. 2005 dosáhl jejich počet vícenež stonásobku (!) a na observatoři na Tenerifě se dokončujedalekohled GTC s průměrem zrcadla 10,4 m. Na Kanárskýchostrovech má nyní své dalekohledy 19 zemí a Španělé mají za togarantováno pětinu pozorovacího času. Legislativa ostrovů takéchrání observatoře před světelným znečištěním. Španělsko plánujevstoupit v r. 2006 do ESO, neboť v současné době španělštíastronomové publikují 5% celkového počtu astronomických prací,tj. stejně jako Holandsko nebo Japonsko. Podobně si znamenitěvedou kanadští astronomové, kteří v letech 1995-2004publikovali celkem přes 4,8 tis. prací, jež získaly až dosudtéměř 77 tis. citací, což dává průměr 15,9 citací na jednu práci.Naproti tomu američtí astronomové dosáhli poměru 15,2 citace,britští 14,8 a ruští 5,0.

9.4. Letem (nejen) astronomickým světem

Podle P. Rochera se díky stáčení přímky apsid dráhy Země kolemSlunce zkrátila od r. 130 př. n.l. na severní polokouli zimai jaro o 30 h, zatímco léto se prodloužilo o 31 h a podzim o 29h.

V USA se v poslední době rozšířilo používání laserovýchukazovátek při hledání souhvězdí či objektů na obloze. Zelenélasery však mohou ohrozit piloty letadel a skutečně se již stalo,že jeden astronom amatér ve státě New Jersey byl obviněn zaohrožení pilota při přistávacím manévru, za což může býtpotrestán až dvacetiletým vězením!

Ve Spojených státech se ovšem v poslední době rozmohlo nejenomprodávání parcel na Měsíci či na Marsu, ale také prodejvolitelných jmen hvězd ve vesmíru - zásoba je díky přehlídkámtypu SDSS více než postačující i při extrémní poptávce. Zvolenéjméno hvězdy si můžete koupit za pakatel 54 dolarů a příslušnáfirma už obsloužila na milion zákazníků - náklady na provoz mánepatrné a zisk si můžete snadno spočítat. Přitom hodnota koupěje přesně nula, ale to nevadí: firma prosperuje a dokonce najalaprávníky, kteří žalují ty naivní astronomy, kteří před takovýmbyznusem chtěli veřejnost varovat.

Tradiční ceny Ignáce Nobela za "výkony, které způsobují, že sejim člověk nejprve směje a pak ho ale přinutí k zamyšlení" se naHarvardově univerzitě udělovaly v říjnu 2005 již popatnácté. Cenuza chemii získala studie, která prokázala, že člověk může plavatstejně rychle ve vodě jako v sirupu. Naprosto nejznamenitějšícenu za fyziku dostala práce, v níž se viskozita dehtu studovalaexperimentem započatým v r. 1927 v Austrálii. V držáku bylaupevněna kostka dehtu při pokojové teplotě. Jelikož viskozitadehtu je stomiliardkrát vyšší než viskozita vody, ukápne kapkadehtu vždy po 9 letech. Nikomu se však nikdy nepodařilo samotnéukápnutí pozorovat, protože trvá jen 0,1 s. Z toho důvodu předočekávaným ukápnutím v r. 2000 instalovali fyzikové automatickoukameru, která měla konečně celý děj zdokumentovat. Kamera se všakv kritický okamžik nerozběhla, takže další příležitost nastane ažv r. 2009. Chce to opravdu andělskou trpělivost.

10. Závěr

Podle úvodníku v týdeníku Nature roste dnes nejrychleji vědeckáprodukce asijských států, tj. Japonska, Číny, Jižní Korejea Indie. Zatímco v r. 1990 vzniklo v Asii 16% světové vědecképrodukce, v r. 2004 to už bylo 25%. V r. 1995 sice Evropapředehnala ve vědecké produkci USA a v r. 2004 dosáhla podílu38%, zatímco USA zůstaly na druhém místě (33%), jenže podlepředpovědi Nature bude už v r. 2010 Asie před Evropou. Je zřejmé,že významné asijské země, donedávna považované za rozvojové, jižpochopily, že jejich hospodářský pokrok závisí na kvalitní domácívědecké základně a teď se jim začíná neobyčejně dařit.

Evropa na to sice reagovala tzv. lisabonskou strategiía rámcovými programy, ale z nejrůznějších důvodů se jí nedařídosáhnout významnějšího pokroku, ačkoliv nyní zřizuje Evropskouvědeckou radu, která má podporovat vědu přílivem finančníchprostředků. U nás doma se však naše politické kruhy chovají stálepředpotopně a pokud o něčem vůbec přemýšlejí, tak hlavně o tom,jak případné evropské dotace do vědy převést rozličnými triky najiné pro ně zajisté daleko významnější účely. Zdá se mi, že se natomto neutěšeném stavu podepisuje zanedbatelný zájem veřejnostina podpoře vědy jako prostředku pro zlepšení národníhohospodářství - na rozdíl právě od USA, kde dle týdeníku ScienceSpojené státy vděčí vědě a technice téměř za polovinuekonomického růstu ve druhé polovině XX. stol.

Možná, že v tomto směru může popularizace úžasných výsledkůmoderní astronomie sehrát důležitou roli katalyzátoru změnyveřejného mínění u nás doma a to by pak zajisté donutiloi politiky k soustavné podpoře vzdělání a vědy, tak jako se tov posledních desetiletích podařilo např. ve Španělsku, Finskunebo Irsku. Velmi trefně to vyjádřil americký popularizátor,boxer a zkušební řidič závodních aut Timothy Ferris (*1944):"Vesmír je chytřejší než my a chceme-li ho studovat, musíme býtzároveň tvořiví i kritičtí".

(Konec 40. dílu 2005)

Jiří Grygar

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Byl Triton uloven Neptunem?
Ilustrační foto...
Ztracený pásek
Ilustrační foto...
Blízkozemní planetky -- polovina úkolu hotova?
Ilustrační foto...
Spadl nad ČR opět prach?
Ilustrační foto...
Napínavý příběh se šťastným koncem
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691