Nové snímky z kosmické sondy Cassini ukazují, že se prstence Saturnu neutvořily v dobách, kdy se po Zemi procházeli dinosauři, ale před 4,5 miliardami let, kdy vznikal planetární systém.
Larry Esposito z University of Colorado je šéfem týmu, který má na starosti ultrafialový zobrazovací spektrograf na palubě sondy Cassini. Ten uvádí, že data ze sondy Voyager, která kolem Saturnu prolétla v roce 1980, a také pozdější pozorování z Hubblova kosmického dalekohledu, naznačovala, že prstence jsou relativně mladé. Astronomové se domnívali, že prstence vznikly srážkou komety s jedním z měsíců planety před asi 100 miliony lety.
| |
 | | Obr.: Materiál v Saturnových prstencích se neustále recykluje. |
| |
| |
Záběry se sondy Cassini ale ukazují, že prstence nevznikly při jedné okamžité události. Zdá se, že stáří jednotlivých prstenců je rozdílné a materiál, ze kterého jsou prstence tvořeny, se neustále recykluje. Aktuální výsledky průzkumu prstenců sondou Cassini říkají, že Saturn měl prstence od svého vzniku. „Vidíme zde rozsáhlou a rychlou recyklaci materiálu prstenců, ve které jsou ustavičně rozbíjeny měsíce na částice prstence a tyto nové částice se pak promíchávají se starými“, říká Esposito.
Esposito a jeho tým si myslí, že Saturn měl prstence odjakživa a bude je mít ještě mnoho miliard let. Vědci se již v minulosti domnívali, že prstence mají stejné stáří jako planeta a měly by být temnější znečišťováním meteorickým prachem. Ten je ostatně odpovědný za charakteristické spektrum prstenců.
| |
 | | Obr.: Kliknutím na obrázek spustíte animaci zákrytů hvězd prstenci (mov, 6 MB). |
| |
| |
Nové poznatky ze sondy Cassini ukazují, že podíl vířící se hmoty ledu a hornin je mnohem větší, než se původně očekávalo. To vědcům umožňuje vysvětlit, proč se prstence zdají jasnější, než mají být.
Čím více materiálu je v prstenci, tím více je ho tam také pro recyklaci. Recyklovaný materiál se pak rozšiřuje kolem. Pokud je toto znečištění významné, jeho podíl se v prstenci rozředí a to nám pomáhá vysvětlit, proč jsou prstence jasnější, než jsme původně očekávali“, říká Esposito.
Esposito objevil prstenec F v roce 1979. Tehdy využil data ze sondy Pioneer 11. Právě v tomto prstenci vědci objevili díky sondě Cassini pozorováním zákrytů hvězd prstenci 13 objektů o velikosti od 27 metrů do 10 kilometrů. Většina těchto objektů byla průsvitná – část světla vzdálených hvězd prošla skrz tyto tělesa. Vědci to vysvětlují tak, že objekty jsou ve skutečnosti dočasné slepence ledu. Tyto objekty se neustále rozrůstají a pak zase rozbíjejí. Tým dvou z nich dal kočičí jména „Mittens“ a „Fluffy“, protože se neustále objevují a zase mizí a mají tak několik životů jako kočky.
Larry Esposito zdůrazňuje, že prstence tu budou i v budoucnu, ale nebudou to ty samé prstence, které vidíme dnes. Je to s nimi asi jako s velkými městy. Velké metropole sice existují a budou existovat mnoho let, ale jejich obyvatelé se průběžně obměňují tím jak stárnou, a rodí se noví.
