Na povrchu Slunce se objevila nesmírně rozsáhlá skvrna, největší za posledních devět roků. Její celková plocha činí šest a půl miliardy kilometrů čtverečních, tedy 13 Zemí! Zcela bez problémů bude vidět i bez dalekohledu! Tento příspěvek vám prozradí, jak se na ni podívat.
Na úvod jedno důrazné varování: V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete pozorovat pouhým okem nebo dalekohledem, vždy je nezbytné se chránit filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Slunce skrz ně musí být na pohled příjemné!
Téměř dokonalá a hlavně úplně bezpečná je tzv. projekce: Dalekohled na stativu opatrně namiřte na Slunce (nedívejte se ale na něj!) a zhruba decimetr nebo více za okulárem přidržte čistý bílý papír (u triedru jeden objektiv zakryjte). Světlé kolečko, které se vám na něj promítne, je obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a pohrajte si i s ostřením. Známé sluneční skvrny vypadají jako černé tečky s šedivými okraji.
Nejedná se přitom o nic jiného než chladnější místa ve fotosféře (viditelné tenké slupce Slunce), které se díky kontrastu se zářivějším okolím zdají temné. Jejich teplota se odhaduje na čtyři a půl tisíce stupňů Celsia, teplota světlejších ploch je asi o tisíc pět set stupňů vyšší.
Největší skvrny bývají vidět i bez dalekohledu. V takovém případě si oslnivé Slunce zeslabte pohledem skrz „černý“ konec osvětleného a vyvolaného černobílého filmu (nikoli barevného). Pokud bude i nadále pohled nepříjemný, použijte dva takové filtry položené na sebe. Když je Slunce nízko u obzoru nebo za mraky, mohou dobře posloužit i černé sluneční brýle.
Sluneční skvrny promítané na papír se pokuste zachytit kresbou do předem připravených koleček. Budete-li je sledovat několik dní po sobě vždy ve stejnou hodinu a polohu skvrn pokaždé zaznamenáte do stejné kružnice, snadno odhalíte jejich pohyb po slunečním disku.
