Trpaslíci v nedbalkách

Podíváte-li se někdy jen tak na noční oblohu, dostanete poměrně zkreslený obraz skutečného stavu okolního vesmíru. Na vině je výběrový efekt – okem pozorujeme vesměs velmi hmotné a tedy i jasně zářící hvězdy. Nehledě na fakt, že vzdálenější okolí Slunce je silně zaneřáděno prachem a plynem potulujícím se po Galaxii, tvoří statisticky nejvýznamnější skupinu v této oblasti málo hmotné a jen nepatrně svítivé hvězdy.

Obr.: Červený trpaslík...

Mnoho z nich jsou slabé, do ruda zabarvené stálice, které dostaly do vínku příliš málo hmoty. Má to i své výhody. Jelikož je tempo jaderných reakcí závislé na hmotnosti (tedy teplotě poblíž jádra) každé hvězdy, vydrží ty nejméně hmotné svítit asi sto miliard let! Nejbližší červený trpaslík je doslova za našimi humny – Proxima v souhvězdí Kentaura je po Slunci vůbec nejbližším hvězdným systémem. A mimochodem – ze třiceti nejbližších hvězd jsou červených trpaslíků celé dvě desítky.

Obr.: Červený trpaslík a Slunce.

Naproti tomu bílí trpaslíci tvoří méně početnou skupinu docela jiného typu objektů. Asi nejznámějším bílým trpaslíkem je Sirius B – titěrný průvodce krále zimní oblohy. Jako hvězdný drobeček ale vypadá tato hvězda jenom v dalekohledu nebo na fotografii. Spektroskopická pozorování totiž ukazují, že co do hmotnosti, není Sirius B rozhodně žádné nedochůdče. Bílí trpaslíci totiž nejsou nic jiného, než odhalená jádra hvězd, které již opustily aktivní období svého života. Hvězda, která této fázi vývoje předcházela, mohla mít hmotnost až deset Sluncí (těžší hvězdy už bílé trpaslíky neprodukují).

Obr.: Až jednou Slunce doslouží...

Typické spektrum bílého trpaslíka ukazuje na to, že hlavní složkou tenké atmosféry je vodík a helium. A právě spektrum několika z nich bylo to, co výzkumný tým z Nového Mexika velmi překvapilo. U osmi zkoumaných bílých trpaslíků totiž astronomové objevili absenci těchto plynů. Místo nich zjistili jako hlavní složku uhlík, který je produktem termojaderných reakcí helia v jádře původní hvězdy. Zatím není úplně jasné, jak takové objekty vznikají. Jedno z možných vysvětlení navrhli už v objevitelském článku autoři objevu. Předpokládají, že v těchto několika málo případech vidíme trpaslíka v nedbalkách, tedy zbaveného části atmosféry. Mechanismus jež je za to zodpovědný však zatím neznáme. Celý tým doufá, že záhadě přijde na kloub díky velkým dalekohledům a mnohem přesnějším měřením.