Po několika měsících mlčení na svět prosákla jedna pořádně nepříjemná zpráva: Meziplanetární sonda Stardust, která se chystá v roce 2004 navštívit jádro komety Wild 2, nevidí na jedno jediné oko.
Zprávu o blbé závadě zveřejněná operačním týmem Jet Propulsion Laboratory hovoří jednoznačně: Jednu či více částí optické soustavy navigační kamery kontaminovala neznámá látka, která ve výsledku natolik rozostřuje obraz, až značně zhoršuje navedení sondy k jádru vlasatice Wild 2. Technici se domnívají, že ke znečištění došlo během čekání na rampě nebo krátce po startu nosné rakety Delta 2 v únoru 1999, kdy látka neznámého původu či ledové krystalky ulpěly na nejchladnější části Stardustu -- optiky CCD kamery.
K ověření této hypotézy specialisté v minulých dnech nejdříve detektor ohřáli z normálních -35 stupňů Celsia na +8 stupňů a poté provedli několik testovacích expozic. I když zatím není jejich analýza úplně u konce, podle zástupců řídícího střediska skutečně k nějakým změnám v kvalitě obrazu došlo.
Snímky kalibračního zdroje umístěného před objektivem kamery však zůstaly výrazně rozostřené. Stejně tak asi dopadnou i plánované záběry vybraných hvězdných polí: normálně by měly bodové stálice "rozměry" nejvýše kolem tří pixelů, nyní se promění v koláče o průměru několik set obrazových elementů. Názorně to demonstrovaly kontrolní snímky Vegy: měla v průměru více než sto pixelů!
Kamera je vybavena složitou optickou soustavou, která umožňuje pracovat s teleobjektivem s ohniskovou vzdáleností 200 milimetrů na straně jedné a na požádání poskytovat i širokoúhlé záběry na straně druhé. Takže je důležitá nejen k přesné navigaci na kometu Wild 2, ale též k řadě vědeckých pozorování tohoto bezesporu zajímavého cíle. Odborníci například plánovali s její pomocí sestavit prostorový model jádra vlasatice a prostudovat přilehlou řídkou plynoprachovou atmosféru. S poškozenou optikou ale všechna tato předsevzetí odchází do říše zapomnění.
Pokud se totiž obraz kamery nezaostří, Stardust jádro Wild 2 nezahlédne dříve než několik dní před nejtěsnějším průletem, takže dost možná ani nestihne provést patřičné korekce. V důsledku tak nejen neproletí 150 kilometrů od Sluncem osvětlené strany a nepořídí ani původně plánované záběry s rozlišením deset metrů.
Hlavní úkol sondy Stardust -- tedy sběr prachových částic toulajících se meziplanetárním prostorem a také uvolněných z jádra Wild 2, včetně nezbytné dopravy na Zemi, se naštěstí snad splnit podaří. Avšak pokud se výprava nepořídí tak populární záběry komety z blízka, bude zklamání i stále veliké.
Technici se samozřejmě nevzdávají. V první řadě se pokusí zjistit, kde se vlastně problém ukrývá. Poté budou jednotlivé části sondy různě nahřívat -- pomocí Slunce i speciálních elektrických ohřívačů -- a doufat, že se tak znečištění alespoň zmenší, pokud nezmizí úplně. V záloze mají i manévr, při kterém kameru nakrátko namíří přímo na Slunce. Všechny pokusy zaberou odhadem následující rok.
Stardust je v pořadí čtvrtá výprava americké série Discovery, tedy levné mise k některému z těles Sluneční soustavy. Konkrétně jejím úkolem je sběr prachových částic, se kterými dosedne v roce 2006 v utahské poušti. Ještě předtím, v lednu 2004 navštíví jádro komety Wild 2. Doufejme, že nám při té příležitosti navíc pořídí i řadu impozantních záběrů. Držme palce technikům v Jet Propulsion Laboratory, držme palce i sondě samotné.
