Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Několik vět: Karel Pacner, Pavel Toufar, Milan Halousek

V souvislosti s naším mimořádným vydáním jsme položili několik otázek některým naším předním odborníkům na kosmonautiku…

Karel Pacner

1. Myslíte si, že by se kosmonautika zrodila výrazně později, nebýt druhé světové války a především studené války

To je přesné. Ano. Raketovou techniku zrodila druhá světová válka a rozvinuly ji potřeby války studené. Jakmile byly k dispozici nosiče, mohli vědci žádat, aby se začaly vypouštět družice. Dělali to z ryze vědeckých zájmů, ale jakmile odstartoval Sputnik 1, uvědomili si sovětští a američtí politici, že starty do vesmíru jim mohou přinášet propagandistické body. Sovětský vůdce Nikita Chruščov mluvil o tom, že „rakety jsou poháněné socialismem“. Prezident John Kennedy zase chtěl vrátit sebedůvěru Američanům tím, že vytýčil za cíl vysazení prvních lidí na Měsíci a jejich bezpečný návrat zpátky do konce šedesátých let, protože mu odborníci řekli, že to Sověti v tak krátkém termínu nezvládnou. Myslím, že oběma se tahle propaganda ve své době vydařila. Navíc my, rok okupovaní sovětskou armádou, jsme s chutí tleskali Armstrongovi a Aldrinovi na Měsíci, protože jsme to považovali za velkou porážku Kremlu a aspoň malé pofoukáníčko na velkou bolest.

2. Která událost v kosmonautice vás během života nejvíce zasáhla, ovlivnila? Případně na ni nejraději vzpomínáte?

Nikdy nezapomenu na start Apolla 11, který jsem sledoval ze vzdálenosti asi pěti kilometrů na floridském kosmodromu. Úžasné nebylo jenom to, že jsem viděl start největší rakety světa na vlastní oči, ale především to, že jsem byl svědkem nástupu lidí na Měsíc. To je můj největší životní zážitek. Psal jsem o něm už několikrát, teď bych se jenom opakoval.

3. Před pár dny odstartovala k Měsíci sonda Kaguya, podle mnohých začaly nové závody o dobytí Měsíce. Své plány v oblasti automatických sond má řada států, stejně tomu tak je i v oblasti pilotovaných letů k Měsíci. USA svůj přesný koncept mají, jak se díváte na plány Ruska, Číny a Evropy?

Také si myslím, že začaly druhé závody o Měsíc. Ale jsou to spíš závody o druhé místo, protože bychom neměli pochybovat o tom, že Američané tam ve druhé polovině příštího desetiletí opravdu dorazí. A ostatní – tím myslím především Rusy a Číňany – počítají s termíny pozdějšími. Evropa se nemůže vzpamatovat ze strategie svých „sociálních států“, je nemohoucí a roztříštěná, proto nemá naději, že by se do toho nějak výrazněji zapojila. Jen se podívejte, jak plní program tzv. libanonské strategie týkající se výzkumu a vývoje, kterým chtěla do deseti let dohnat USA. Evropa může – bohužel – v tomto úsilí jenom přicmrdovat.

4. Jaký je váš názor na připravenou kosmickou loď Orion a nosiče Ares? Není to až příliš velký návrat k Apollu?

Jistě, je to určitý návrat k Apollu, vždyť to ředitel NASA Griffin taky řekl. Ale nic lepšího se asi nedá v tak krátké době vymyslet. A proč by měla být koncepce, která se už dřív osvědčila, a teď se použije na vyšší úrovni, špatná?

5. Astronom Sir Martin Rees nedávno prohlásil, že je dobře, když se Evropa (ESA) zaměřuje především na výzkum Sluneční soustavy kosmickými sondami, namísto pilotovaných letů. Máte podobný názor? Nebo si myslíte, že by se měla Evropa pustit do vlastního programu pilotovaných letů?

Pro Evropu je průzkum sluneční soustavy automaty jediným řešením. Na víc nemá. Je to z nouze ctnost.

Doporučené:



Ilustrační foto...
Obr.: Apollo 11, zdroj: http://spaceflight.nasa.gov/gallery/images/apollo/

Pavel Toufar

1. Myslíte si, že by se kosmonautika zrodila výrazně později, nebýt druhé světové války a především studené války?

Tato otázka ve stylu "kdyby" je obtížná, protože "kdyby nedošlo k druhésvětové válce", jak by se asi vyvíjela předválečná technika? Pomaleji? Rychleji?A nejde pouze o rakety, které otevřely cestu do vesmíru. Současně je to velicecitlivá otázka, protože rozmach poválečné raketové techniky, umožnil válečnývývoj nacistické rakety A4/V-2 a pochopitelně i poválečné rozdělení celéhosvěta a ambice obou hlavních velmocí získat mocenskou převahu - povšimněme si, jak Starý kontinent z tohotosoupeření zcela tehdy vypadl, a to před válkou i krátce po válce měli například v Anglii značné ambice, když světu představili projekt kosmické lodi určené k letu na Měsíc (výsadkový modul našel svou skutečnou podobnou v americkém LM) . Obdobně je tomu s takzvanou studenou válkou, byť dovesmíru "bylo našlápnuto" už předtím, než spadla železná opona a studenáválka začala naplno. Podstatné je, že ač chceme nebo nechceme, u zrodukosmických letů stáli vojáci a jejich technika, současně samozřejmě také politici,jejich mocenské potyčky a také jejich rozhodnutí uvolnit potřebné finančníprostředky. Ale co by se stalo, kdyby nebyla válka a naopak po celém světepanoval mír, jak se zpívávalo v optimistických písničkách, zda by výlučněpřátelsky naladěné lidstvo spojilo ruce a vysypalo pokladnice na jednuhromadu,aby se mohlo vydat ke hvězdám, to si myslím je spíše tématem proscience fiction nepravděpodobného příběhu.

2. Která událost v kosmonautice vás během života nejvíce zasáhla, ovlivnila? Případně na ni nejraději vzpomínáte?

Na Apollo 11, ale nikoli z důvodu opojení pohledu okouzlení ze vstupuprvních pozemšťanů na povrch Měsíce, ale se vzpomínkou na ryze osobněbezprostřednější tehdejší opojení či spíše okouzlení k jehož naplnění rozměrů vesmírných došloprávě té noci - než jsem posléze pospíchal zapisovat z rozhlasovéreportáže, co jsem pak jakostudentík tehdy již píšící do novin, druhý den musel zapracovat do obsáhléhozpravodajství, na které čekali čtenáři deníku Svobodné slovo. Ale jinak tobyl nejspíš už start první umělé družice. Bylo mi devět a ještě jsem ani v nejmenším netušil, žeta zpráva, uložená v paměti zdárně masírované Verneovkami spíše jako zajímavost oněch dnů, o níž se mezi dospělými hodněmluvilo, způsobí, že kosmické téma se pro mne později stane tématem celoživotním a pracovním.

3. Před pár dny odstartovala k Měsíci sonda Kaguya, podle mnohých začaly nové závody o dobytí Měsíce. Své plány v oblasti automatických sond má řada států, stejně tomu tak je i v oblasti pilotovaných letů k Měsíci. USA svůj přesný koncept mají, jak se díváte na plány Ruska, Číny a Evropy?

Nemyslím, že by dnes začaly nějaké v pravém slova smyslu nové závody o dobytí Měsíce, protože Měsícbyl už dávno dobyt, byť jsme ho na nějakou chvíli opustili, což je navíc pouzezdánlivé, protože takové "opuštění" spojujeme s nepřítomností kosmonautů naměsíčním povrchu. V uplynulých letech se sice snížila intenzita průzkumuMěsíce bezpilotními prostředky, protože přednost dostal především Mars, ale ani to ještě neopodstatňuje k tvrzení, že jsme Měsíc opustili a teprve se na něj začínáme vracet. Zmiňovaný "návrat na Měsíc" je logický, zejména u Američanů, kteří ohlásilivelkolepý program zakončený vybudování lunární základny. Před lety dalších kosmonautů budou muset nové průzkumné sondy řádněupřesnit a aktualizovat naše znalosti. Neřekl bych však, že programvycházející ze známého prohlášení amerického prezidenta George Bushe jezcela přesným konceptem, jak uvádíte v otázce, protože stále ještě jde o základnírysy, jež se mohou dočkat - a nepochybně také dočkají - upřesnění i změn. Jezcela přirozené, že se k nové lunární aktivitě připojily i další státy sesvými vlastními samostatnými projekty. Vedle Japonců mají zájem o průzkumMěsíce bezpilotními sondami Číňané, kteří nedávno dokonce představilianimaci svého kosmonauta na měsíčním povrchu, což je ale přece jen hudbaponěkud vzdálenější budoucnosti. Zájem mají také v Indii, stranou nehodlázůstat Evropa, která však poněkud přešlapuje a zvažuje, zda se připojí kněkterému programu mezinárodní spoluprací, anebo se pustí do vlastníkoncepce, která bude nepochybně notně drahá, jak už to ostatně u velkých projektůbývá. Prestiž samozřejmě láká pustit se do vlastního programu, rozum však velí mysletna peníze. S financemi se potýkají také Rusové, kteří se pro některé projektynepochybně spojí s dalšími partnery. Pomohou Indii, pustí se do spolupráce s

Čínou, ale velmi vážně koketují s Evropou. Kdyby záleželo na vědcích atechnicích, patrně by se už dohodli, ale o financích rozhodují politikové,takže jak už to bývá, dohody nemusí být jednoduché, protože většina politiků se často až náruživě hašteří. Na co bych chtěl alenejvíce upozornit je zpráva, že americká organizace X PRIZE Foundationspojila své síly se softwarovým gigantem Google a vyhlásila Google Lunar XPrize. Uspěje projekt, který bude financován z 90 procent ze soukromýchzdrojů a jemuž se podaří dopravit na měsíční povrch průzkumný vozík, jenžujede alespoň půl kilometru. Cenou je 20 milionů dolarů. K ní ovšem náležíještě bonus ve výši 5 milionů dolarů, které získá ten, jehož vozík překonávzdálenost přes 5 km, vyfotí některou část, jež na měsíčním povrchu zůstalapo programu Apollo, anebo přežije v drsných lunárních podmínkách dva týdnylunární noci, případně nalezne na Měsíci led. Ještě v 80. letech jsem četlscifi povídku o závodech jednomístných pilotovaných lodí do oblasti Měsícea rozhodně mne ani ve snu nenapadlo, že by za několik málo let bylo snaprostou vážností vyhlášeno klání o "soukromé" dobytí Měsíce. Považuji toza užitečnější a především více inspirující, než kšeftařské nápady s prodejem pozemků naMěsíci, jejichž předpokladem je, že jim naletí buď důvěřiví hlupáci, anebozbohatličtí snobové, aniž by kdo uvažoval o mezinárodně právním statutupodobného kosmického podnikání a třeba také už jen tom, že bychom pozemskénešvary nemuseli tahat přes práh do vesmíru.

4. Jaký je váš názor na připravenou kosmickou loď Orion a nosiče Ares? Není to až příliš velký návrat k Apollu?

Nemyslím, že by šlo o velký či malý návrat k Apollu. Nejde o Apollo. Jdeo nový projekt, který se jmenuje Orion a Ares. Zdánlivá podobnost nenídůsledkem toho, že bychom opisovali od minulosti a neměli dostatek nějakýchnových nápadů, ale pokud bylo rozhodnuto upustit od transportního prostředkus křídly, příliš mnoho nových tvarů - navíc přece jej již ověřených -neexistuje. Inspiraci tím, co se osvědčilo, nepovažuji za nějaký krokzpátky, naopak jde o rozumnou a ekonomickou cestu. Rusům se už v minulostito vyplatilo, když neodvrhli kosmickou loď Vostok jako zastaralou a pomodernizacích a úpravách létají dodnes s bezpilotním prostředkem, kterýslouží různým úkolům, od vědeckých až po ryze vojenské. Ale přece jen mne uOrionu překvapují například některá omezení pro posádku, která si vyžádalazvolená koncepce startu, letu a zejména přistání, současně však siuvědomuji, že to je důsledek rozhodnutí odejít z cesty transportníhoprostředku s křídly zpátky na cestu klasické kosmické lodě. Takže nelze vpodstatě jinak než navázat tam, kde skončilo Apollo. Proto shoda podoby,proto i ona omezení - pokud budeme porovnávat s raketoplánem... Přesnějiřečeno, pokud budeme nesprávně porovnávat s raketoplánem.

5. Astronom Sir Martin Rees nedávno prohlásil, že je dobře, když se Evropa (ESA) zaměřuje především na výzkum Sluneční soustavy kosmickými sondami, namísto pilotovaných letů. Máte podobný názor? Nebo si myslíte, že by se měla Evropa pustit do vlastního programu pilotovaných letů?

Člověk na oběžné dráze, člověk na Měsíci, na Marsu, na povrchu asteroiduči třeba jen při průletu sluneční soustavou je samozřejmě nesmírně úchvatnýobraz, ale ruku na srdce, byť moje romantická duše takové projekty vítá,musím uznat, že bez velkých snů bychom sice asi přešlapovali v kdo ví jakvzdálené minulosti, ale k jejich naplnění musíme přece jen uvažovatekonomicky. Mnohé zatím skutečně zvládnou nepilotované průzkumné sondy aúčast člověka by byla přepychem či neuvážlivou touhou pochlubit se nějakýmnovým prvenstvím. Jistě si dokážu představit, že z kosmodromu v Kourou bymohly startovat ruské rakety kategorie Sojuz i s nějakou evropskoukosmickou lodí, případně by mohla být použita i nově vyvinutá odpovídajícívarianta rakety Ariane, ale to vše stojí nesmírné prostředky, protože nejdelogicky pouze o nosnou raketu a kosmickou loď, ale o vše další, co k tomupatří od řízení letu až po zajištění bezpečného návratu kosmonautů. Rádvzpomínám na evropský miniraketoplán Hermes, který byl zajímavý a jistě bystál za realizaci, ale budu-li střízlivě uvažovat, musím si položit otázku,co by Evropa s tímto miniraketoplánem dělala, k čemu všemu by ho využila čispíše nepoužila. Potřebné úkoly se zatím podařilo splnit zakoupením letenek,ať už za peníze nebo spoluprací na vědeckém programu a přístrojovémvybavení, na palubu ruských lodí Sojuz i stanic Saljut a Mir, a současnětaké na palubu amerického raketoplánu STS a do pracovních prostormezinárodní stanice ISS. Výzkum planetární soustavy vlastními průzkumnýmisondami je zajímavou cestou, ale je třeba upozornit, že pokračuje i programpilotovaných letů, byť ne vlastními kosmickými transportními prostředky.,ale pronájmem míst ve zmíněných Sojuzech, raketoplánech a pobytem namezinárodní kosmické stanici. To je pro Evropu podle mne výhodná cesta i dobudoucnosti. Navíc je jasné, že spolupráce vyžaduje odkrývat karty a nikolizavírat jeden před druhým dveře, což je prospěšné nejen pro kosmický výzkum.

Doporučené:



Ilustrační foto...
Obr.: Sputnik 1, zdroj: http://history.nasa.gov

Milan Halousek

1. Myslíte si, že by se kosmonautika zrodila výrazně později, nebýt druhé světové války a především studené války?

Ani ne tak druhá světová válka jako právě následná válka „studená“ byla hlavním hnacím motorem kosmonautiky. Začátky kosmonautiky v Sovětském svazu i ve Spojených státech byly jednoznačně pod taktovkou armády – obě velmoci potřebovaly kosmonautiku a tedy i hrozbu možností zásahu protivníkova území balistickými nebo kosmickými raketami s (především) jadernými hlavicemi. Co měla jedna strana, musela mít i strana druhá – proto ten velice rychlý posun vpřed ve všech oborech kosmických technologií.Bez té permanentní hrozby možného získání technologického (a tím i vojenského) náskoku z druhé strany by se kosmonautika určitě nevyvíjela tak rychle.Především v bývalém Sovětském Svazu, po II.světové válce úplně zdecimovaném lidsky a materiálně, je úžasné, že dokázali už po 12 letech od konce války vypustit Sputnik. Amerika na tom byla ekonomicky i technologickou základnou úplně odlišně, přesto je Sověti dokázali předběhnout.

2. Která událost v kosmonautice vás během života nejvíce zasáhla, ovlivnila? Případně na ni nejraději vzpomínáte?

Narodil jsem se dva měsíce po startu Jurije Gagarina – takže tu nejvýznamnější událost kosmonautiky jsem nestihl. Když přistálo Apollo 11 na Měsíci tak mě bylo 8 roků a pamatuji si z toho pouze rozmazané postavičky v černobílé televizi – a že jsem nemusel jít večer spát a mohl se koukat na televizi – i když jsem tehdy nechápal co je na tom tak zajímavého. Doufám tedy, že mě ta „moje“ největší událost teprve čeká. Třeba opětovné přistání lidí na Měsíci, nebo start expedice k Marsu.

Nejvíc mě ale zasáhly dvě tragické havárie amerických raketoplánů – Challengeru v roce 1986 a Columbie v roce 2003 – to ovšem nejsou okamžiky na které bych rád vzpomínal. Naopak! Ale bezesporu ve mně zanechaly hluboké stopy.

A co se týče příjemných vzpomínek? Určitě spousta osobních setkání s kosmonauty a astronauty, kterým jsem mohl podat ruku a získat do své sbírky jejich vlastnoruční podpis – například „apolláci“ Eugene Cernan, Jim Lovell, Charles Duke – nebo v minulých dnech přes 60 veteránů kosmických letů kteří se sešli na kongresu Asociace kosmických cestovatelů (ASE) ve skotském Edinburgu. Pozdravit se s Alexejem Leonovem, Rustym Schweickartem či Walterem Cunninghamem – to jsou chvíle na které se nezapomíná. Vždyť tam v sále seděla pětina všech žijících kosmonautů světa pohromadě. Proto je krásné „dělat“ kosmonautiku…

3. Před pár dny odstartovala k Měsíci sonda Kaguya, podle mnohých začaly nové závody o dobytí Měsíce. Své plány v oblasti automatických sond má řada států, stejně tomu tak je i v oblasti pilotovaných letů k Měsíci. USA svůj přesný koncept mají, jak se díváte na plány Ruska, Číny a Evropy?

Dřív byla hnacím motorem kosmonautiky studená válka, tedy politika a vojenství. Dnes je to národní prestiž. A hlavně čínské ambice stát se významným hráčem na této šachovnici.Myslím ale, že reálně mají šanci dostat lidskou posádku na Měsíc pouze USA. Nepilotované expedice určitě brzy (co je to ale v kosmonautice brzy?) zkusí i Čína. Rusko v současné ekonomické a politické situaci šanci nemá. A Evropa se do toho, zdá se, příliš nehrne. Zde jsou priority někde jinde – především Galileo je to, co evropskou kosmonautiku teď nejvíc trápí a rozděluje.

Shrnu-li to tedy: USA ano, Čína asi také, ale Evropa a Rusko se k Měsíci příliš brzy nepodívají. A pokud tam někdo poletí, tak pouze pod „vlastní“ vlajkou. Výrazná mezinárodní spolupráce (samozřejmě s výjimkou Evropy sdružené pod vlajkou EU, resp. ESA) se asi očekávat nedá – projekt Mezinárodní kosmické stanice ISS ukázal, že to zatím příliš nefunguje.

4. Jaký je váš názor na připravenou kosmickou loď Orion a nosiče Ares? Není to až příliš velký návrat k Apollu?

Je to výrazný návrat k Apollo – tedy ústup od opakovaně použitelných nosičů zpátky k jednorázovým. Raketoplány byly krásnou myšlenkou – akorát, že se jí nepodařilo dotáhnout do zdárného konce především ekonomicky. Takže z toho zbyla jen technická unikátnost a ekonomická katastrofa.

Ukázalo se, že hlasy – tehdy označované za škarohlídské – o bezpečnostní a ekonomické nevhodnosti společného vynášení posádky a nákladu, měly bohužel pravdu.

V tom je tedy nový koncept Orionu progresivní – zase budeme vynášet zvlášť posádku (a určitě jí snadněji zabezpečíme v malé kabině) a zvlášť „železo“ – náklad. Bude to lacinější a bezpečnější.

Mě osobně se celý koncept Orionu, tak jak je v současné době presentován, velice líbí. Otázkou ale je, zda-li se podaří dodržet stanovené termíny a jak dlouho zůstanou Spojené státy po odstavení posledních raketoplánů bez kosmických nosičů schopných dopravovat do vesmíru lidskou posádku.

5. Astronom Sir Martin Rees nedávno prohlásil, že je dobře, když se Evropa (ESA) zaměřuje především na výzkum Sluneční soustavy kosmickými sondami, namísto pilotovaných letů. Máte podobný názor? Nebo si myslíte, že by se měla Evropa pustit do vlastního programu pilotovaných letů?

Souhlasím se sirem Reesem. Evropa nemá s pilotovanou kosmonautikou zkušenosti ani tradici a naopak programy kosmických sond zvládá relativně dobře. Asi by nemělo smysl začít teď připravovat vlastní pilotovaný program. Ten je doménou USA, Ruska, nově i Číny.Pokud bude Evropská kosmická agentura dělat dobře meziplanetární sondy bude to významný příspěvek do poznávání tajemství vesmíru. A věřím, že to bude i s výrazným přispěním České republiky.

Doporučené:

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Podivné komety a planetky
Ilustrační foto...
Stručně z kosmonautiky V
Ilustrační foto...
Prečo Sovieti prehrali „bitku“ o Mesiac? III.
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 71
Ilustrační foto...
Obrovské množství vodního ledu na Marsu potvrz
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691