Měsíční zastavení -- Cassiniho oči

K rozluštění této hádanky je zapotřebí malý dalekohled a Měsíc v první (5. září, 5. října) nebo poslední čtvrti (21. září). Právě tehdy totiž kráter Cassini o průměru 57 kilometrů uzříte poblíž hranice světla stínu, kdy nejlépe vynikne jeho tvar. Za normálních okolností by Cassini vypadal podobně jako všechny ostatní krátery jejichž dno vyplňuje utuhlá láva. Jeho vzhled by se tedy příliš nelišil od větších sousedů jakými jsou například Archimedes nebo Plato.

Zásluhou menších impaktů, ke kterým došlo na plochém dnu Cassiniho, a které daly za vznik dvěma malým kráterům Cassini A a B, se však tento tuctový kráter stal oblíbenou lahůdkou měsíčních pozorovatelů Právě dva zmíněné krátery totiž vytvářejí očička Cassiniho. Pravda, k tomu aby vám tato scenérie plná děr a stínů připomínala roztomilou tvářičku, je zapotřebí pořádnou dávku fantazie.

Pojďme si ale něco povědět o samotném jmenovci tohoto kráteru, kterými jsou hned dva slavní astronomové. Učinil tak proslulý německý selenograf Schröter, který kráter pojmenoval na počest francouzského astronoma italského původu J. D. Cassiniho (1625-1712), jenž mimo jiné objevil u Saturnu čtyři nové měsíce a v jeho prstencích tzv. Cassiniho dělení. Nevyhýbal asi ani meteorologii či pozorování Měsíce. Jmenuje se po něm ostatně i sonda, která by k Saturnu měla dorazit v roce 2004. Druhým jmenovcem je pak jeho syn -- J. J. Cassini (1677-1756), který byl ředitelem observatoře v Paříži.

Ale zpět na Měsíc: Uvnitř kráteru Cassini A s průměrem 17 kilometrů lze velkými dalekohledy spatřit hlubokou prohlubeň, kterou H. P. Wilkins a P. Moore nazvali výstižně "umyvadlo". V menších přístrojích se pak musíte spokojit s pohledem na hřbet procházející východní části Cassiniho. Na stejném místě lze rovněž zahlédnout za velmi dobrých podmínek úzké brázdy.

Málokdo se o těchto brázdách zmiňuje, avšak slavný pozorovatel Alika Herring je dokonce nakreslil. Až tedy budete pátrat po východním okraji Moře dešťů, nezapomeňte se na tuto roztomilou lahůdku podívat.