Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Obloha v září

V neděli 23. září 2007 v 11 hodin a 51 minut letního středoevropského času se Slunce ocitne přesně na světovém rovníku, vstoupí do znamení Vah a zahájí astronomický podzim. Zatímco tento úkaz nebude na obloze viditelný, v průběhu celého září na nebi snadno zahlédneme hned tři nápadné planety.

Jupiter se nachází v souhvězdí Hadonoše, jeho jasnost dosahuje -2,2 magnitudy, takže je po Slunci, Měsíci a Venuši tím nejnápadnějším tělesem sluneční soustavy, které můžeme vidět na pozemské obloze. Patrný je už za soumraku, na světlé večerní obloze, nízko nad jihozápadním obzorem. Pokud si nebudete s jeho identifikací jisti, pak vyčkejte do 18. září, kdy se u Jupiteru ocitne Měsíc krátce před první čtvrtí.

Jupiter zapadá kolem 22. hodiny, o hodinu později se nad severovýchodním obzorem objeví naoranžovělý Mars. Tato planeta je sice pětkrát slabší než Jupiter, i tak je ale snadno viditelná bez dalekohledu. Navíc se nachází v souhvězdí Býka, nedaleko nápadných hvězdokup Hyády a Plejády. Nad ránem ve středu 5. září se u Marsu ocitne i úzký srpek Měsíce krátce před novem.

Poslední planetou, pozorovatelnou i bez dalekohledu, je Venuše. V polovině srpna prošla kolem Slunce, takže se z ní nyní stala „jitřenka“ zdobící ranní oblohu. Nad východní obzor vychází kolem půl páté ráno a je zřetelná i za úsvitu, skoro na denní obloze.

Vraťme se zpět na večerní oblohu. Pět stupňů pod Jupiterem září Antares (α Scorpii) ze souhvězdí Štíra. Pokud na něho namíříme dalekohled s větším zvětšením, zahlédneme něco podivuhodného: divoce pulzující oranžovou amorfní skvrnu – obraz stálice, který podlehl turbulenci zemské atmosféry.

Ilustrační foto...

Jméno této hvězdy pochází z řečtiny – původní označení Αυτάρηζ znamenalo „Jako Ares“, tedy bůh války. Odkazovalo tak na podobné zabarvení planety Mars, v Řecku reprezentované právě bohem Areem. Toto označení – ve zkomolené podobě – přejali i astronomové středověku a zachovalo se až do dnešních dob.

Antares patří mezi vyžilé hvězdy. V jejím nitru se ukrývá degenerované kyslíko-uhlíkové jádro, kolem kterého v několika vrstvách hoří vodík, helium a uhlík. Řídký obal, jenž obklopuje oblast jaderného hoření, má v průměru kolem čtyř astronomických jednotek. Pokud by se tedy α Scorpii ocitla na místě Slunce, sahal by její okraj až za dráhu Marsu, skoro k Jupiteru. Hvězda má dokonce i ze Země měřitelný úhlový průměr 0,041 obloukové vteřiny, pod stejným úhlem spatříme korunovou minci ze vzdálenosti 100 kilometrů.

Antares patří mezi dvacet nejnápadnějších hvězd pozemské oblohy. Stejně jako u jiných chladných veleobrů se i u ní pozorují mírné změny jasnosti v rozmezí od 0,9 do 1,1 magnitudy způsobené nafukováním a smršťováním řídké obálky, stejně jako oblaky temného prachu a přechodnými horkými skvrnami. Naprosto výjimečně se dokonce zeslabí až na 1,8 magnitudy, takže je srovnatelná se stálicemi z Velkého vozu. Z hvězdy dokonce uniká takové množství plynu, že v okolí vytváří drobnou mlhovinu patrnou na fotografických záběrech.

Obří stálici navíc doprovází asi desetkrát slabší průvodce (5,5 mag), který kolem společného těžiště oběhne ve vzdálenosti asi 1000 astronomických jednotek jednou za zhruba 1500 roků. V současné době se však průvodce nachází jenom tři úhlové vteřiny západně od Antara, takže se beznadějně utápí v jeho oslnivé záři. Běžnými astronomickými dalekohledy jej tudíž můžeme zahlédnout nanejvýš při vzácných zákrytech Měsícem.

Ilustrační foto...
Obr.: Celooblohová mapka je nastavena na 1. září 2007 na 23 hodin letního středoevropského času (15. září tedy platí pro 22 hodin a 30. září pro 21 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez zobrazuje pohled nad jihozápadní obzor, kde můžeme večer nalézt planetu Jupiter, hvězdu Antares ze souhvězdí Štíra a 18. září i Měsíc v první čtvrti. Velikost jeho kotoučku je oproti skutečnosti výrazně zvětšena.

Ostatně při jedné takové události byl slabý průvodce také objeven: „Ve 12h 03min 17,1s jsem pozoroval výstup hvězdy sedmé velikosti, která se asi za pět sekund náhle změnila na hvězdu první velikosti... Antares je pravděpodobně dvojhvězdou, ale první pozorovaná hvězda je tak blízko jasné, že ji ani dobrý dalekohled neukáže odděleně.“ Tak popsal roku 1819 objev slabého průvodce profesor Johann T. Bürg z vídeňské observatoře.

Několik roků dlouhá série zákrytů α Scorpii, z nichž některé budou viditelné i z České republiky, však začne až v lednu roku 2015. Teprve tehdy si můžeme všimnout, že slabý průvodce zpoza měsíčního okraje vystupuje o několik sekund dříve než zářivější Antares. Pokud budeme mít ještě větší trpělivost, můžeme počkat do 17. listopadu roku 2400. Tehdy totiž α Scorpii zakryje planeta Venuše. Čekání se určitě vyplatí, vždyť naposledy mohli podobný úkaz sledovat naši předci v roce 525 před naším letopočtem. A není také zcela vyloučeno, že 28. dubna roku 10 974 zakryje Antara planetka Ceres.

Antares je nejvyvinutější známý člen rozsáhlé aglomerace Scorpius-Centaurus, pojmenované podle souhvězdí Štíra a Kentaura. V této části oblohy, ve vzdálenosti zhruba 420 světelných roků, se kdysi nacházelo rozsáhlé mračno plynu a prachu. Před 10 miliony roky se však rozpadlo na několik tisíc hvězd, z nichž ty nejzářivější nyní tvoří souhvězdí Štíra, Vlka, Kentaura a Kříže.

Existují přitom indicie, že v této oblasti v průběhu posledních několika milionů roků explodovala celá řada velmi hmotných hvězd. K podobnému představení se ostatně nyní chystá i Antares. Její hmotnost se totiž odhaduje na nejméně 10 hmotností Slunce, takže během několika stovek tisíc roků zcela jistě vzplane jako supernova. Vzdálenost α Scorpii se odhaduje na 600 světelných roků, takže se po explozi na pozemské obloze zcela jistě vyrovná Měsíci v úplňku a bude pozorovatelná i ve dne. Kdy se tak přesně stane? Možná zítra, možná pozítří a nebo také za půl milionu roků.

Psáno pro sobotní přílohu Lidových novin.

Jiří Dušek

| Zdroj: Hvězdný posel IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Znovunalezený Hermes
Ilustrační foto...
Historie dobývání Venuše I (1960 – 1977)
Ilustrační foto...
Cassini se blíží k cíli své cesty
Ilustrační foto...
O svícení 28
Ilustrační foto...
V ohnisku: Komety
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691