Snad každý čtenář, který někdy letěl v letadle, se setkal během své cesty s turbulencemi. Podobný jev není jen výsadou pozemské atmosféry, ale nacházíme ho také na jiných těles Sluneční soustavy. Jedním z takových objektů je i Saturnům měsíc Titan. Studium tamních turbulencí nám může pomocí lépe pochopit obdobný jev na Zemi a naopak.
Fyzik Giles Harrison z britské University of Reading vymyslel levný způsob, pomocí kterého lze změřit efekty turbulencí použitím běžného meteorologického balónu. Balón vynese do atmosféry aparaturu, schopnou měřit nepatrné výchylky magnetického pole Země. To je normálně velmi stále, ale jakmile se meteorologický balón dostal do turbulencí, zaznamenal senzor jisté změny.
| |
 | | Obr.: Kresba: přistání sondy Huygens na Titanu v roce 2005 |
| |
| |
Všechny objekty, planety a jejích měsíce podléhají stejným fyzikálním zákonům. Studium turbulencí na více kosmických tělesech tak dává vědcům jedinečnou příležitost výsledky konfrontovat a navzájem doplňovat.
Planetolog Ralph Lorenz z Laboratoří aplikované fyziky při Johns Hopkins University v Baltimore použil výsledky, získané meteorologickým balónem Harrisona pro vysvětlení některých údajů ze sondy Huygens. Evropská kosmická sonda Huygens přistála v lednu 2005 jako první (a na hodně dlouhou dobu poslední) na povrchu Saturnova měsíce Titanu.
| |
 | | Obr.: Pohled na Titan ze sondy Huygens při jejím sestupu atmosférou dne 14.ledna 2005. Fotografie zachycují oblast ze čtyř různých výšek. |
| |
| |
Sonda nesla na palubě několik vědeckých přístrojů. Jeden z nich měřil úhel sklonu při sestupu atmosférou měsíce. Princip tohoto přístroje si může vyzkoušet sami. Pokud máte na stole hrnek nebo sklenici, svírá hladina se stěnou hrnku pravý úhel. Pokud ale hrnek nakloníte, úhel se změní. Taková změna se dá celkem dobře změřit. Jak kosmická sonda prostupovala záhadnou atmosférou Titanu, docházelo často ke znatelným záchvěvům a změnám sklonu. Atmosféra Titanu je přitom sama o sobě poměrně klidná. Pro vědce bylo takové chování při sestupu dlouho záhadou, ale „pozemská data“ od Harrisona ukázala na řešení.
Podle studie Lorenze existuje v přibližně 2,5 hodin trvajícím sestupu sondy Huygens období asi 20 minut, kdy docházelo k ovlivnění mrakem turbulencí. Je to neuvěřitelné, ale nedávný objev z pozemské atmosféry dokázal vysvětlit chování sondy na Saturnově měsíci a odhalit neklidnou vrstvu mraků ve výšce asi 20 kilometrů nad povrchem Titanu. To ale není všechno. Efekt je rovněž opačný, neboť pomocí dat ze sondy Huygens se podařilo vysvětlit odchylky magnetického pole, které naměřil meteorologický balón Harrisona v zemské atmosféře. Lepší znalost turbulencí může zlepšit bezpečnost a komfort letecké dopravy. Současný objev je tak odpovědí, na otázky některých laiků, kteří nevěří prospěšnosti kosmických letů k cizím světům.
Související články:
