Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru IX

Přinášíme vám poslední část z nové verze Návodu na použití vesmíru od Jiřího Duška. Zastávka patnáctá - instantní fotografie, Zastávka poslední - vlastní dělo na zahradě.

Zastávka patnáctá - instantní fotografie

Nehybný fotoaparát, citlivý film, třicet sekund expozice, několik hodin pobytu v alchymistickém prostředí temné fotokomory a máte hotový záběr, na kterém jsou tak slabé stálice, že je bez dalekohledu nikdy nespatříte. Tak donedávna vypadal recept na fotografování hvězdné oblohy. Situace se ale radikálně změnila – hvězdnou oblohu můžete nyní portrétovat pomocí mnohem citlivějších digitálních kamer. Ohromující výhodou je okamžitá kontrola zhotoveného záběru a její následné úpravy v některém z grafických editorů. S jednoduchým „digitálem“ tohoto sice příliš nesvedete, pokud si ale seženete kameru s ručním nastavováním expozice (rozlišení alespoň 3 megapixely) a připevníte ji na dobrý stativ, máte vyhráno. V takovém případě můžete portrétovat nejen hvězdnou oblohu (oblasti celých souhvězdí), ale také nejrůznější soumrakové jevy, přiblížení jasných planet k Měsíci, stejně jako řadu meteorologických úkazů. Pokud k záběru přidáte bleskem nebo pouličními lampami osvětlený horizont, měsíční světlo a nebo siluety pozorovatelů, můžete vytvořit až podivuhodně unikátní kompozice.

Ilustrační foto...

Bude-li fotografovat rozsáhlé části hvězdné oblohy, pak manuálně zaostřete objektiv na nekonečno, nastavte nejdelší možnou expozici, nejvyšší citlivost čipu fotoaparátu (tzv. ISO) a nejmenší clonu. S rostoucí expozicí a citlivostí sice roste tepelný šum, který značně degraduje exponovaný záběr, modernější fotoaparáty však disponují funkcí, jež tento rušivý jev výrazně omezí (označuje se např. temný snímek). Ve svůj prospěch využijte i vyvážení bílé barvy, tzv. white balance. V drtivé většině případů si jej kamera nastavuje sama, záběry světlé oblohy pak vycházejí nepřirozeně zabarvené. Pokud však white balance ručně změníte, možná dosáhnete lepšího výsledku.

Fotoaparát nakonec namiřte na vybranou část nebe, opatrně zmáčkněte spoušť… Abyste předešli nežádoucímu chvění, můžete použít i samospoušť a nebo dálkové ovládání. Pokud vám to čas dovolí, pořiďte tentýž záběr při různých nastaveních – určitě v sérii expozic od 1 sekundy, přes 2, 4, 8, 16 až třeba po třicet sekund. Teprve pak si vyberete ten správný záběr. Snímky můžete také dodatečně upravovat – pomocí grafického editoru zkuste snížit šum, změnit vyvážení barev, resp. upravit jas a kontrast.

Ilustrační foto...

Při delších expozicích zjistíte, že se vám hvězdy protáhly do krátkých obloučků se středem u Polárky. Tento jev způsobený otáčením Země, můžete využít ve svůj prospěch – k pořizování ještě zajímavějších fotografií, nebo jej naopak eliminovat připevněním kamery na pointační dalekohled, jenž se otáčí za hvězdami.

Digitální fotoaparát lze připevnit také za okulár astronomického dalekohledu – a pokud má výměnný objektiv, pak přímo do ohniska. Dobře však poslouží i běžná webkamera a nebo dokonce mobilní telefon s rozlišením alespoň dva megapixely. Ten dokonce nemusíte k dalekohledu připevňovat, stačí s ním fotografovat „jen tak z ruky“. Předností jednoduchých kamer mobilních telefonů je paradoxně malý průměr objektivu, který spolehlivě pokryje celou výstupní pupilu okuláru. S takovou jednoduchou výbavou pak zachytíte Měsíc a jeho natáčení vůči Zemi (tzv. librace), planety, pohyb Jupiterových měsíců, fáze Venuše, jasné hvězdy u okraje měsíčního disku a nebo barevné dvojhvězdy. Záleží jen a jen na vaši šikovnosti a fantazii.

Ilustrační foto...

Úkoly pro vás:

Zatímco k fotografování velkých částí oblohy stačí běžný digitální fotoaparát s širokoúhlým objektivem, k portrétování detailů objektů vzdáleného vesmíru potřebujete nejen speciální kameru, ale i dalekohled. Cena takového vybavení přesahuje desítky tisíc korun, magii špičkové astrofotografie navíc zvládá jen několik málo odborníků na světě.

1. Pomocí digitálního fotoaparátu pořiďte v různých expozicích záběr některého nápadného souhvězdí. S mapou nebo atlasem zjistěte, jak slabé hvězdy jste na portrétech zachytili.

2. Pokud se odhodláte ke kreslení měsíčního povrchu, zkuste stejnou část Měsíce také vyfotografovat. Poté oba portréty navzájem porovnejte.

3. V době kolem první čtvrti namiřte dalekohled do oblasti terminátoru a stejnou část měsíčního povrchu vyfotografujte s odstupem několika hodin. V některém z grafických editorů pak záběry upravte tak, abyste odhalili změny osvětlení způsobené vycházejícím Sluncem (při pohledu z Měsíce). Při troše šikovnosti byste mohli dát dohromady krátkou animaci.

4. Budete-li digitální kameru a nebo alespoň dobrý fotoaparát v mobilním telefonu nosit neustále při sobě, máte šanci získat exkluzivní záběry nejrůznějších nebeských úkazů.

Velmi četné jsou především halové jevy vykreslované slunečním nebo měsíčním světlem. Můžete však zažít i neobvyklou bouři či jiný meteorologický jev (tornádo), stejně jako průlet jasného meteoru nebo neobvyklé družice. Napadlo by vás třeba, že siluetu Mezinárodní kosmické stanice můžete zahlédnout na pozadí měsíčního nebo slunečního disku?

Zastávka poslední - vlastní dělo na zahradě

Který si vybrat? Pokud zvolíte správně, otevřou se vám nová okna do vesmíru. Pokud zvolíte špatně, frustrace a zbytečně investované peníze váš zájem o nebeská tělesa více než zchladí, pokud rovnou nezlomí vaz.

Kvalitu a cenu každého astronomického dalekohledu ovlivňuje celá řada vlastností – počínaje průměrem objektivu, přes konstrukci okulárů až po mechanické uspořádání montáže. Zaleží i na tom, co všechno hodláte sledovat – zda se spokojíte s příležitostním obhlížením těles sluneční soustavy a nebo se chcete vydat na systematickou přehlídku těch nejslabších vesmírných objektů.

Ilustrační foto...

Dalekohled může být čočkový (tzv. refraktor), pak využívá podobného uspořádání jako u loveckého triedru, a nebo zrcadlový (tzv. reflektor), v takovém případě tvoří jeho srdce duté zrcadlo umístěné v zadní části tubusu. Objektiv refraktoru musí být v každém případě složen nejméně ze dvou skleněných čoček (nikoli z plastu), jinak se vám hvězdy zobrazí duhově s tzv. barevnou vadou.

V případě reflektorů se setkáte s několika druhy optických uspořádání. Pokud je jeho součástí malé rovinné zrcátko, které světlo odráží ven k okuláru na boku tubusu, označuje se jako newtonovo. V katadioptrickém uspořádání najdete před objektivem speciální skleněnou korekční desku – malé vypouklé zrcátko neposílá světlo na bok, nýbrž otvorem v hlavním zrcadle. Podle typu korekční desky se hovoří o schmidt-cassegrainově nebo maksutov-cassegrainově kombinaci, jejich velkou výhodou je kompaktnost celého dalekohledu, ovšem za vyšší cenu. Při manipulaci si také musíte dát pozor na korekční desku, kterou snadno poškrabete. Určitě také oceníte dobré rosnice bránící snadnému „oslepnutí“. Jakoukoli z optických ploch totiž nemůžete utírat, pouze nechejte dalekohled v teplé, suché místnosti samovolně odrosit.

Úkolem dalekohledů je posbírat co nejvíce světla a současně zvětšovat zorný úhel. První vlastnost závisí především na velikosti sběrné plochy objektivu – čím slabší zdroje světla hodláte sledovat, tím větší musí být. Úměrně tomu ale roste cena i hmotnost přístroje. Budete-li těžký dalekohled každý večer vynášet na pozorovací stanoviště, zapotíte se nejen vy, ale i vaši rodinní příslušníci či kamarádi.

Ilustrační foto...

Čočkové dalekohledy jsou cenově přijatelné pouze do průměru objektivu 10 centimetrů, skvěle se ale hodí ke sledování těles sluneční soustavy. K pohodlnému prohlížení slabých vesmírných objektů však potřebujete dalekohled s průměrem objektivu alespoň 25 centimetrů. Tak velké refraktory jsou ale nesmírně drahé – jak díky optice, tak kvůli dlouhému tubusu a komplikované montáži, proto se musíte koupit některý se zrcadlových přístrojů – běžně se nabízejí od průměru 4,5 palce (11,4 cm) až do 10 palců (25 cm).

Zvětšení poskytované dalekohledem je určeno poměrem ohniskové vzdálenosti objektivu a okuláru. Hlavní část optické soustavy – objektiv – bývá samozřejmě neměnný, okulárů však můžete vlastnit v libovolném množství. Pro každý přístroj ale existuje nejmenší a největší užitečné zvětšení, nemá tudíž smysl pořizovat okuláry mimo tyto hranice. Nejmenší hodnota zvětšení je dána velikostí vašich zorniček – mělo by být nanejvýš tak malé, aby se s její velikostí shodovala velikost výstupní pupily. Naopak největší užitečné zvětšení začíná zobrazovat bodové zdroje jako kroužky o postřehnutelném úhlovém průměru.

Protože velikost výstupní pupily udává poměr průměru objektivu a zvětšení, je nejmenší zvětšení rovno podílu průměru objektivu a vaší zorničky. Použijete-li ještě menší zvětšení, výstupní pupila se rozšíří natolik, že se budete dívat jenom částí objektivu. Dalekohled se tedy stane „menším“, než ve skutečnosti je. Největší užitečné zvětšení odpovídá výstupní pupile o průměru kolem půl milimetru. Také jeho velikost si tedy snadno vypočítáte. Obraz poskytovaný velkými dalekohledy však bývá vlivem neklidu zemské atmosféry rozmazán i při menších zvětšeních.

Například pro přístroj s objektivem o průměru 20 centimetrů je rozmezí smysluplných zvětšení od 25 do 400. Použijete-li patnáctinásobné zvětšení, projde vám do oka pouze tolik světla, jako sesbírá přístroj o průměru objektivu pouze deset centimetrů. A pokud v nějaké prodejně uvidíte dalekohled s pěticentimetrovým objektivem a inzerovaným zvětšením 400x, můžete se jen pousmát falešnému reklamnímu triku.

Kvalitní okuláry nejsou levnou záležitostí, jejich cena se pohybuje v řádu tisícikorun. Budete-li si je kupovat dodatečně, berte ohled na jejich průměr – většina přístrojů používá standardní zasouvací okuláry o šířce 1,25 palce (31,7 milimetrů). Stejně tak ale můžete vyzkoušet i okuláry používané do mikroskopů nebo ze starších, poškozených či nefunkčních triedrů. Ve výsledku byste měli disponovat alespoň třemi okuláry: jeden by měl poskytovat zvětšení někde o spodního limitu pro váš dalekohled, druhý naopak velké zvětšení u horní hranice přístroje a třetí „někde“ uprostřed.

V okulárových útrobách najdete zcela odlišné sestavy různých čoček, proto také v sestavě s konkrétním přístrojem zprostředkují pohled na různě veliké části nebe. Na okulárech bývá uveden průměr jimi poskytovaného zorného pole. Jakou část oblohy s nimi skutečně uvidíte, zjistíte podělením této hodnoty zvětšením. Pokud například okulár se zorným polem 45 stupňů v dalekohledu poskytne desetinásobné zvětšení, uvidíte oblohu o průměru 4,5 stupně. Kdyby to bylo zvětšení stonásobné, pak jenom 0,45 stupně. Z tohoto úhlu pohledu se jako nejvhodnější jeví okuláry typu orthoscopický, kellner nebo plössl.

Součástí řady dalekohledů bývá i tzv. barlowova čočka, speciální optický člen, jenž se využívá k prodloužení ohniskové délky objektivu a v důsledku ke znásobení zvětšení. Řada výrobců ale tímto způsobem pouze lacině rozšiřuje repertoár možných zvětšení: dodají dva okuláry, které v kombinaci s barlowovou čočkou poskytnou čtyři různá zvětšení… Barlowova čočka se ostatně na skutečných hvězdárnách prakticky nepoužívá.

Ilustrační foto...

Dalekohled nelze držet v ruce, ke každému přístroji potřebujete dostatečně robustní montáž, která vám umožní namířit na libovolné místo oblohy. Hýbání s přístrojem musí být hladké, bez zádrhelů a přískoků, avšak s dostatečným odporem, totéž platí pro okulárový výtah, s nímž zaostřujte obraz. Tzv. ekvatoreální (nebo též paralaktické) montáže jsou na vysokém stojanu s hlavní osou rovnoběžnou s rotační osou Země (míří k Polárce). Při sledování objektu s nimi sice stačí pohybovat pouze v jedné ose, většinou ale bývají mechanicky komplikované a tedy i drahé.

Pokud nebudete s dalekohledem fotografovat, bohatě vystačíte s tzv. azimutální montáží s hlavní osou kolmou k zemi. Její jednoduchou variantu představuje dobsonova konstrukce, která využívá newtonům optický systém upevněný do dvojice dřevěných krabic. V této kombinaci seženete dalekohled s hlavním zrcadlem o průměru až půl metru, pomalu ubíhající hvězdy pak v zorném poli udržíte tak, že přístroj tu a tam trochu posunete. Velkou výhodou je nízká pořizovací cena, naopak nevýhodou krkolomné pozorování ve velkých zvětšeních.

Koupit lze také dalekohled s azimutální montáží řízenou počítačem, u kterých je katadioptrický reflektor zasazen do vidlice poháněné malými elektromotorky. Ty zajišťují jak automatické hledání vytipovaných objektů, tak jejich udržování v zorném poli dalekohledu. Nárůst komfortu je ale úměrný ceně mnohdy přesahující stovky tisíc korun. Zvažte také výšku montáže – určitě nechcete u pozorování klečet a nebo dokonce ležet.

Každý větší dalekohled – neřízený počítačem – také potřebuje menší dalekohled se zorným polem o velikosti alespoň tři stupně, tzv. hledáček, a nebo zaměřovač vybavený zeleným laserem. Hledáček musí být upevněn tak, abyste mohli v každém okamžiku zajistit přesnou souosost s hlavním dalekohledem.

Pokud to jenom trochu půjde, prověřte si před nákupem optickou kvalitu celého dalekohledu. Nekvalitní přístroj však pohledem na protější dům skrz okno prodejny nepoznáte. Na to je potřeba hvězdná obloha. Dalekohled podle instrukcí sestavte, nechejte alespoň hodinu venku, aby se ochladil na stejnou teplotu jako okolí, a pak jej namiřte na hvězdu druhé či třetí velikosti. Snad nejvděčnější bude Polárka ze souhvězdí Malé medvědice – nebude totiž utíkat ze zorného pole. Nyní zvolte největší možné zvětšení a dalekohled zaostřete. Za klidného vzduchu a dostatečné tmy se kolem hvězdy objeví dva až tři koncentrické světlé kroužky oddělených temnými mezikružími.

Viditelnost těchto tzv. difrakčních kroužků směrem od středu rychle klesá, u zrcadlových dalekohledů lze navíc spatřit i paprsky vybíhající z centrální skvrny. U kvalitně seřízeného dalekohledu musí být celý difrakční obrazec symetrický, pouze se v něm může nahodile „přelévat“ jas. Není-li tomu tak, je přístroj buď špatně seřízen a nebo dokonce opticky zcela nevyhovující. Úplně nejhorší je případ, kdy má stálice umístěná ve středu zorného pole podobu „komety“ a vybíhá z ní vějířovitý chvost. Pokud vám neklidná atmosféra obraz zvětšené stálice natolik rozmaže, že ohybové jevy nepostřehnete, pak prohlédněte alespoň podobu mírně rozostřené Polárky – měla by být zcela souměrná.

Testování dalekohledu pohledem na hodně zvětšenou stálici je natolik citlivé, že jím projde jenom málokterý přístroj. Ale i když na nějaký takový skutečně narazíte, neznamená to, že stejně kvalitní zůstane navěky. Obzvlášť zrcadlové dalekohledy budete nejméně jednou do roka opět seřizovat. S tzv. laserovým kolimátorem to sice není obtížné, avšak optické členy (hlavní i menší zrcadlo) musí být upevněny tak, aby se s nimi dalo snadno a precizně manipulovat.

Jaký dalekohled si tedy pořídit? Postupujte více než obezřetně:

Rozhodně se vyhýbejte extrémně levným přístrojům – i když v supermarketech výjimečně narazíte na kvalitní astronomický dalekohled s více než příznivou cenou, s velkou pravděpodobností budete spíše zklamáni.

Rozmyslete si, co budete nejčastěji sledovat. Zda ve městě nejnápadnější planety, nebo na vesnici ty nejslabší možné vesmírné objekty. Záležet bude i na pozorovacím stanovišti. Potřebujte lehčí přístroj, který snadno přenesete, nebo dalekohled vždy zůstane na jednom místě?

Jakou montáž využijete? Jednoduchou azimutální bez jakéhokoli pohonu, která je sice levná ale ne tak pohodlná? Komplikovanější a finančně náročnější paralaktický systém, díky kterému vám nebudou sledované objekty „utíkat“ ze zorného pole? A nebo si můžete dovolit montáž naváděnou počítačem?

Jaké okuláry budete potřebovat? Pokud již nějaké vlastníte, můžete vybrat nejvhodnější průměr objektivu. Pokud naopak žádný nemáte, lehce si podle uvažovaného přístroje dopočítáte, jaké ohniskové vzdálenosti by nové okuláry měly poskytovat.

Pokud se hodláte tu a tam podívat na Měsíc či planety, pak si kupte čočkový dalekohled o průměru objektivu pět až deset centimetrů na jednoduché azimutální montáži. Bude-li vybaven kvalitní optikou, vyjde vás takový přístroj do deseti tisíc korun.

Hodláte-li s dalekohledem pravidelně sledovat slabší objekty vzdálenějšího vesmíru, vyberte si reflektor s průměrem objektivu alespoň 25 centimetrů. S jednoduchou montáží dobsonova typu zaplatíte za každý centimetr průměru objektivu zhruba tisíc korun. Chcete-li si při pozorování užít více pohodlí, pak uvažujte o dražší ekvatoreální montáži (nebo o tzv. paralaktickém stolu).

Můžete si ale koupit i automatický dalekohled řízený počítačem, jenž disponuje rozsáhlými databázemi nebeských objektů. Takové přístroje jsou kompaktní, lehce přenosné a sami se orientují pomocí GPS. Proto s nimi můžete pozorovat nejen na venkově, ale také na světlé městské obloze a dokonce i ve dne (Venuše, Saturn či Sirius). Počítejte ale s tím, že jeden takový exemplář od firmy Meade či Celestron o průměru objektivu kolem 25 centimetrů vyjde nejméně na několik desítek tisíc korun.

Úkoly pro vás:

Pokud jste v četbě „Návodu na použití vesmíru“ dospěli až do těchto míst – a také jste absolvovali většinu uvedených úkolů, máte vyhráno, patříte mezi ostřílené kosmolavce.. Jednou z cest, která se vám nyní nabízí, je i zapojení se do proudu některého odborného pozorovacího programu – meteorů, proměnných hvězd, Slunce, zákrytů hvězd apod. Faktem ale zůstává, že ve většině případů tyto projekty své opodstatnění dávno pozbyly. Rozumná a profesionálními astronomy všeobecně přijímaná měření totiž až na výjimky poskytují jen nákladná astronomická zařízení. Abyste se jim alespoň trochu přiblížili, musíte investovat jak do dalekohledu, tak do vašeho času. Nic vám však nebrání dívat se na oblohu jen tak pro radost – tato volba je totiž tou nejcennější.


Návod na použití vesmíru najdete na internetové adrese http://navod.hvezdarna.cz. Jeho kompletní podobu si také můžete stáhnout ve formátu doc (0,6 MB) .

Jiří Dušek

| Zdroj: http://navod.hvezdarna.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Nový pohled na mraky v atmosféře Venuše
Ilustrační foto...
Návod na použití vesmíru I
Ilustrační foto...
Instantní galerie 19 – Merkur Transit 2006
Ilustrační foto...
Instantní galerie 18
Ilustrační foto...
V červenci do Ostravy
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691