Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru VII

Přinášíme vám na pokračování novou verzi Návodu na použití vesmíru od Jiřího Duška. Zastávka třináctá - do hlubin vesmíru.

Zastávka třináctá - do hlubin vesmíru

Právě narozené i pozvolna umírající stálice. Kypící mlhoviny, vzdálené galaxie, rozsáhlá oblaka strnulé mezihvězdné hmoty. Umně vmíchané dvojhvězdy a vícenásobné systémy, osamělé stálice, roztomilé hvězdokupy… Komplikované molekuly, křemíkový prach, jemná neutrina a tajemně skrytá látka. Svět otáčející se v podobě dobře promazaného, byť nepochopitelného orloje vesmírného Stvořitele.

Při hledání slabých objektů vzdáleného vesmíru postupujte podobně, jako když se orientujete v turistické mapě. Na obloze nejdříve pomocí otáčivé mapky nebo jednoduchého atlasu identifikujte oblast, kde se objekt nachází. Důkladně si ji prohlédněte bez dalekohledu. Poté do těchto míst namiřte triedr a dobře si uvědomte, které hvězdy jste viděli bez něj a kde má váš cíl asi být. Když jej nespatříte, porovnejte oblohu sledovanou triedrem s podrobnou mapou. Poté použijte větší dalekohled a celý postup zopakujte.

Putování za méně nápadným objektem můžete také začít u blízké stálice nebo charakteristické skupiny hvězd. S pomocí mapy se pak v několika „skocích“ přeneste až k cíli. Například: „Od jasné alfy, se kterou sousedí slabší hvězda, se posunu ve vodorovném směru zhruba o jeden a půl zorného pole až narazím na rovnostranný trojúhelník tří hvězd. Od něj se vydám ve směru pravého ramene dolů, k jasnější stálici. V jejím těsném sousedství vlevo leží hledaná mlhovina.“ Abyste měli absolutní jistotu v identifikaci, nezapomeňte porovnat hvězdné pole s dostatečně podrobnou mapou.

Bude-li u dalekohledu používat stále stejný tištěný atlas, pak si na kousek průhledné folie fixou nakreslete kolečko, jehož průměr odpovídá velikosti zorného pole dalekohledu v daném zvětšení. Pokud průsvitku položíte do mapy, získáte ihned představu, jakou část oblohy zahlédnete. Ve stejném měřítku si můžete pokaždé vytisknout i počítačovou mapu, řada planetárií navíc disponuje funkcí, která na monitoru zobrazí jen ty stálice, jenž uvidíte v zadaném průměru zorného pole. Určitě oceníte i to, když papírové mapy umístíte do průhledných igelitových obalů – zabráníte tak jejich poničení vlhkostí, navíc si na ně už před pozorováním můžete fixem dopsat nejrůznější poznámky.

Jakmile se vám hledaný objekt podaří nalézt, můžete jej v pozorovacím deníku nejen popsat, ale také nakreslit. Proč? V době digitálních kamer samozřejmě nelze ani tu sebelepší skicu považovat za odborný záznam vzhledu daného nebeského objektu. Na druhou stranu ale prozrazuje – na rozdíl od snímků z jakéhokoli astronomického přístroje, jak jste jej skutečně viděli na vlastní oči. Navíc vás kreslení donutí nespěchat a všimnout si řady detailů, které by jinak lehce unikly pozornosti.

Na papír nejdříve vyznačte nejjasnější hvězdy, poté od středu k okrajům zorného pole přidávejte postupně slabší a slabší stálice. Už od počátku pamatujte na to, aby výsledná kresba nebyla příliš malá a nebo naopak příliš veliká. Nejvhodnější proto bude, když si zorné pole předkreslíte – v průměru má mít nejméně deset centimetrů.

Různé jasnosti odlište různou velikostí kotoučků. Pokud se náhodou spletete, pak chybu ihned vymažte. Při kreslení mlhavých objektů (galaxií, mlhovin, nerozlišených hvězdokup) se snažte vystihnout rozměry, průběh jasu a veškeré detaily. Skica by měla obsahovat jenom různě šedé plochy bez patrných tahů či nechtěných detailů, které jste nezahlédli. Na tužku nikdy netlačte, hvězdné objekty kreslete ostrou tvrdou tuhou, například mikrotužkou, naopak mlhavé měkkou tuhou, jejíž špičku pomocí jemného smirkového papíru zkosíte hodně naplocho. Rozhodně ale tuhu nerozmazávejte nasliněným prstem.

Některé objekty se samozřejmě kreslí jednoduše – například u řídkých hvězdokup a nebo pouhých vícehvězd můžete být hotovi už po několika minutách. Naopak jiné – mlhoviny, galaxie a velmi bohaté hvězdokupy, vám zaberou více než hodinu práce. V každém případě bude výsledkem portrét objektu v negativu – to, co je ve skutečnosti světlé, bude zakresleno tmavě a naopak.

Na okraj kresby poznamenejte označení zakreslovaného objektu, event. jména jasnějších hvězd. Nezbytná bude orientace kresby směrem na západ a sever. Tedy tam, kam hvězdy putují po obloze, a kde se nachází Polárka. Aby bylo zřejmé, který směr máte na mysli, připište k šipce buď písmeno W (= west) nebo N (= north). Nezapomeňte na přibližné měřítko obrázku, úsečkou úhlové délky odhadnuté z velikosti zorného pole nebo podle mapy, není-li skica nakreslena přímo v deníku, připište datum i čas, použitý dalekohled a zvětšení.

Za bílého dne se ke kresbě opět vraťte a proveďte nepatrné korekce – symetrické kotoučky hvězd, stínování bez viditelných šrafů, vymazání kazů. Výsledek také srovnejte s fotografií nebo počítačovým atlasem. Obzvlášť u mlhavých objektů ale nezapomeňte ta fakt, že na vlastní oči zahlédnete jenom ty nejnápadnější partie nebeských objektů, které bývají na záběrech s dlouhými expozicemi zpravidla přeexponované. Nakonec můžete kresbu oscanovat a nebo vyfotografovat digitálním fotoaparátem, převést do negativu a získat tak „reálný“ pohled – s šedým pozadím nebe a světlými hvězdami.

Podobně můžete postupovat při kreslení povrchu části Měsíce a nebo planety Mars, Jupiter či Saturn – v tomto případě ale bude kresba rovnou pozitivem. Svůj výtvor opět konfrontujte s mapou, event. se ke stejnému objektu (oblasti měsíčního povrchu) vraťte s odstupem několika dní. Je však nezbytné přiznat, že na rozdíl od velmi slabých objektů vzdáleného vesmíru, nemá smysl Měsíc systematicky zakreslovat. Jeho portrét totiž pohodlněji získáte pomocí digitální kamery. Podobně je tomu i v případě planet – tam je ale technika fotografování přeci jenom poněkud složitější. Pamatujte přitom na to, že se dobrým „nebeským kreslířem“ stanete až po mnoha experimentech a cvičeních.

Úkoly pro vás:

Pozorování slabých vesmírných objektů je svým způsobem vrcholem pozorovatelského umění. Zvlášť, když se je rozhodnete také zakreslovat. Možná takovému pozorování propadnete, možná vás zástup různě nápadných, spíše slabých a nezřetelných objektů brzy omrzí. Záleží jen na vás – když už nic jiného, alespoň získáte představu o tom, co dokáží i ty nejjednodušší elektronické observatoře a jak komplexní pohled poskytují největší astronomické dalekohledy světa.

1. Nakreslete hvězdné okolí Polárky – při pohledu bez dalekohledu i s dalekohledem. Do středu kresby umístěte α Ursae Minoris a poté pečlivě zakreslete všechny stálice viditelné v bezprostředním okolí. Zachyťte přitom všechny objekty – i ty, které spolehlivě zahlédnete jenom občas. Porovnáním s mapou poté zjistěte, jaké nejslabší hvězdy jste dokázali spatřit.

2. V době krátce po novu se večer podívejte na Měsíc. Na tmavé obloze zahlédnete nejen jeho úzký srpek, ale i Sluncem přímo neosvětlenou část měsíčního disku. Znamená to, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla? Vysvětlete tento jev. Je jas popelavé části měsíčního disku natolik veliký, abyste na jeho povrchu zahlédli alespoň nějaké útvary?

3. Pokuste se z cvičných důvodů nakreslit – v dalekohledu s patřičně vhodným zvětšením – alespoň dva z následujících měsíčních útvarů. Výsledek konfrontujte s fotografií a nebo počítačovým atlasem.

Moře nepokojů (lat. Mare Crisium)

kráter Aristoteles

Eudoxus

pohoří Alpy, Kavkaz a Apeniny

Aristillus

Plato

Archimédes

Eratothenes

Tycho

Copernicus

Duhový záliv (Sinus Iridium)

Kepler

Aristarchus


Pokračování příště...



Návod na použití vesmíru najdete na internetové adrese http://navod.hvezdarna.cz. Jeho kompletní podobu si také můžete stáhnout ve formátu doc (0,6 MB) .

Jiří Dušek

| Zdroj: http://navod.hvezdarna.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Satan půjde do nebe!
Ilustrační foto...
Návod na použití vesmíru - končíme
Ilustrační foto...
Orloje - hi-tech 14. století (první díl)
Ilustrační foto...
Souhvězdí: Panna (Virgo), zkr. Vir
Ilustrační foto...
Titan - díl třetí (Je na Titanu oceán?)
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691