Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru IV

Přinášíme vám na pokračování novou verzi Návodu na použití vesmíru od Jiřího Duška. Zastávka šestá - trojité slunce, Zastávka sedmá - nejjednodušší dalekohled, Zastávka osmá - Slunce jako hvězda.

Zastávka šestá - trojité slunce

Prakticky každý třetí den, více než stokrát do roka, předvádí Slunce s Měsícem neuvěřitelně pestrá představení. Odehrávají se ve dne i v noci, často zabírají celou polovinu viditelné oblohy, přesto si jich všimne jen málokterý pozorovatel. Ukrývají se pod závojem jemné oblačnosti, bývají stejně pomíjivé jako světlo, které je vykresluje, jsou to nevyzpytatelné a mohou se objevit nebo zmiznout ve kterékoli chvíli.

Pokud se v atmosféře vytvoří dostatečné množství drobných ledových krystalků a nebo kapiček vody, může Slunce a nebo Měsíc na nebi vykreslit světelný tzv. halový jev. Nejčastěji se setkáte s tzv. malým halem, které vzniká lomem světla na krystalcích ledu ve výšce přes šest kilometrů nad zemí. Má podobu duhového prstenu o poloměr 22 stupňů se středem v Měsíci či Slunci, někdy je krásně celistvé, jindy může být přerušované a nebo se zobrazí v podobě malé části oblouku. Poměrně běžně můžete malé halo spatřit v zimě kolem úplňkového Měsíce, tehdy je ale bezbarvé. Naopak v okolí Slunce bývá barevné jako duha – na vnitřní straně je patrné červená, následuje žlutá, zelená a na vnější straně modrá barva. Snadno jej zahlédnete třeba s dobrými slunečními brýlemi, například na lyžování nebo cyklistiku. Pokud je nenosíte, pak se postavte do stínu a nebo si Slunce jednoduše zakryjte rukou.

Ilustrační foto...
Obr.: Halových jevů je samozřejmě mnohem více: některé jsou pozorovatelné poměrně často, jiné jsou naopak nesmírně vzácné. Většina z nich se přitom objevuje v okolí Slunce -- výrazně silnějšího zdroje světla v porovnání s Měsícem. Učebnicovým příkladem jsou jevy, které se vytváří díky přízemní vrstvě ledových krystalků v Antarktidě. Přiložený snímek pořídil Jarmo Moilanem na jižním pólu 11. ledna 1999. Pokud na obrázek najedete myší, objeví se vím popis jednotlivých útvarů. Podobné představení lze zahlédnout i u nás, avšak jenom velmi vzácně.

Kromě kruhového hala jsou často patrná i vedlejší slunce (tzv. parhelia), která vypadají jako rozmáznuté skvrny přiléhající z boku k malému halu. Mnohdy jsou ale viditelná i bez něj. Také ony jsou duhově zabarvené, navíc je doprovází směrem od Slunce miznoucí světlý chvost. Vzácně mohou být dokonce jasnější než Slunce samotné – obzvlášť, když se to pravé schová za hustší oblačnost.

Za večerního nebo ranního soumraku se tu a tam v atmosféře vytvoří tolik ledových krystalků, že odráží podstatnou část světla Slunce nízko u obzoru a nebo dokonce už pod obzorem. Takto vytvořené světelné sloupy připomínají světlo baterky, zářící nahoru z místa, kde se nachází Slunce. Většinou ale nedosahují výšky větší pět stupňů.

Pokud Měsíc či Slunce prosvětluje řídkou oblačnost tvořenou vodními kapkami, objevují se kolem nich duhově zabarvené prsteny – koróna. Ta je uvnitř modrá, vně červená, občas může být i bezbarvá (této variantě se lidově říká studánka). Nepleťte si ji ale se sluneční atmosférou, taktéž označovanou jako koróna, která se sleduje pouze během úplných zatmění Slunce.

Ilustrační foto...

Koróna vzniká ohybem světla na vodních kapkách v mracích, event. v mlze či kouři. Sled barev se v ní může několikrát opakovat, tu a tam proto dosáhne úhlového průměru až patnáct stupňů! Vzhled koróny leccos vypovídá také o „stáří“ mraku. Pokud je koróna hodně nápadná, obsahuje mrak drobné, malé kapičky vody o průměru jenom desítek mikrometrů – nejspíš vznikl teprve před nedávnem. Ve starých oblacích už kapky stejnou velikost nemají, proto se skrz ně netvoří tak pěkně zabarvené prsteny. Zajímavé je, že ke vzniku bezbarvé koróny není třeba příliš silného světelného zdroje. Proto bývá vidět kolem jasných planet.

Vodní kapičky mají na svědomí i irizaci. Ta vypadá jako duhové a zcela nepravidelné zabarvení, které na mracích vytváří perleťové okraje, skvrny a pásy. Poblíž Slunce bývá irizace většinou barevně nevýrazná, nejčastěji bílá, s rostoucí úhlovou vzdáleností však nabývá na intenzitě i kráse. S úkazem se setkáte po celý rok, kdykoli od rána do večera, výhradně pouze kolem Slunce. Problém je jediný: musíte si jej všimnout. Lidský zrak je většinou oslněn, pomoci však mohou sluneční brýle, ale zkuste se také podívat do obyčejné kaluže, která dostatečně zeslabí odrážející světlo. Za stejně dobré zrcadlo poslouží i kousek hlazeného černého skla, třeba ze svářečských brýlí, nebo obyčejné sklo s temným podkladem.

Ilustrační foto...

Úkol pro vás:

Symfonie světla – tak se někdy označují halové jevy. Je pravdou, že sledování těchto úkazů jaksi vybočuje z Návodu na použití vesmíru, zaměřeného především na noční oblohu. Na druhou stranu jsou ale hrátky Slunce, Měsíce, ledových krystalků i vodních kapiček natolik opomíjené, že se zaslouží nejen vaši pozornost, ale i pozornost všech vašich přátel. Určitě si pak vyslouží zaslouženou porci aplausu.

1. Sledujte v průběhu roku halové jevy. Ten nejzajímavější vyfotografujte a nebo jej kresbou zachyťte v pozorovacím deníku. Budete-li dostatečně všímaví, můžete si časem sestavit jednoduchou statistiku viditelnosti těchto světelných představení, vč. jejich fotografické nebo obrazové galerie.

2. Zkuste nakreslit vzhled Měsíce při pohledu bez dalekohledu v době, kdy kolem první čtvrti, úplňku a také poslední čtvrti. Nejdříve si Měsíc důkladně prohlédněte a dobře si zapamatujte polohu, tvar a odstín jednotlivých útvarů. Pokud vás bude měsíční kotouč oslňovat, sledujte jej z osvětlené místnosti a nebo na ještě nesetmělé obloze. Uvědomte si, která část kotouče je nejtmavší a která nejsvětlejší. Do připravené kružnice o průměru pět centimetrů tužkou načrtněte obrysy jednotlivých měsíčních moří. Neustále kontrolujte jejich polohu, postupně zakreslujte menší a menší detaily a zároveň se pokuste zachytit i jejich odstíny. Na výsledné kresbě by neměly být patrné jednotlivé tahy tužkou. Nezapomeňte také do pozorovacího deníku uvést všechny důležité údaje – datum a čas, příp. různé rušivé vlivy (oblačnost, malá výška nad obzorem). Kresbu samozřejmě porovnejte s mapou v atlase či fotografií a zjistěte, které útvary jsou patrné i bez dalekohledu.

3. Změřte úhlový průměr Slunce. Vezměte dva kousky neprůhledného kartónu, v jednom udělejte špendlíkem otvor o velikosti kolem jednoho milimetru, nastavte jej kolmo k přicházejícím slunečním paprskům a na druhý kartón jako na stínítko promítněte malý kruhový obrázek Slunce. Pravítkem změřte vzdálenost obou papírů a také velikost slunečního obrazu. Úhlová velikost Slunce je rovna podílu průměru Slunce a vzdálenosti obou papírů, výsledek však vyjde v radiánech, takže jej musíte ještě přepočítat na úhlové stupně. Měření proveďte hned několikrát a zkuste pak stanovit chybu dosaženého výsledku.

Ilustrační foto...


Zastávka sedmá - nejjednodušší dalekohled

Podíváme-li se nakrátko do historie, zjistíme, že si astronomové s vlastním zrakem vystačili několik tisíciletí. I když se omezili jen na opakovaná měření úhlů, podařilo se jim definovat nejen délku roku, sklon ekliptiky vůči nebeskému rovníku, relativní vzdálenost Slunce i Měsíce, pět planet pravidelně se pohybujících kolem Slunce, četnost zatmění a mnoho dalších podivuhodných znalostí. Už se tedy lidé na nebe jenom nedívali, ale byli schopni shromážděná data analyzovat a dokonce extrapolovat do budoucnosti. Přesto všechno ale astronomové koncem 15. století narazili na hranice svých možností – dalším kvalitativní skok přinesl až vynález dalekohledu. Najednou bylo zřejmé, že ve vesmíru existují objekty, které na obloze neozbrojeným zrakem nikdy nezahlédneme. Sledováním Jupiterových měsíců, fází Venuše, slunečních skvrn a měsíčních kráterů byla nabourána představa o neměnnosti nebes, výlučném postavení Slunce i Země. A tak je domu dodnes, dokonce i ten nejmenší dalekohled je neuvěřitelným rozšířením možností vašeho zraku.

Ilustrační foto...

Hubblův kosmický dalekohled přišel americké daňové poplatníky na tři miliardy dolarů. Stejně částka byla vydána za rentgenovou observatoř Chandra. Kvůli Velmi velikému dalekohledu na chilské hoře Paranal musely evropské státy shromáždit kolem půl miliardy euro. Špičková astronomická technika, se kterou astronomové nahlížejí až k okrajům nedohledna, je skutečně nesmírně drahá. Při nákupu vašeho prvního astronomického dalekohledu ale tak hluboko do kapsy sahat nemusíte.

Nejpoužívanější a nejlevnější přístroj totiž vlastní prakticky každý. Nebo se k němu alespoň snadno dostane: buď si jej půjčí od známého a nebo pořídí v obchodě s loveckými potřebami. Kvalitní triedr se totiž právem řadí mezi nejužitečnějších astronomické přístroje. Jaký si ale vybrat? Liší se totiž výbavou i cenou a rozhodně přitom neplatí, že dvacetkrát dražší přístroj ukáže na nebi dvacetkrát více detailů.

Snad nejvděčnějším cílem je Měsíc – dokonce i ten nejjednodušší dalekohled totiž na měsíčním povrchu ukáže víc detailů než na počátku 17. století spatřil Galileo Galilei. Triedr také dopomůže na obloze nalézt planetu Merkur, stejně jako Uran a Neptun.

Venuše je sice nepřehlédnutelná i bez dalekohledu, ale kvalitní přístroj umožní sledovat, jak v průběhu týdnů mění úhlovou velikost a fázi. Zatímco Mars v triedrech vypadá jako „obyčejná naoranžovělá hvězda“, při sledování Jupiteru zahlédnete jeho čtyři nejjasnější měsíce. Naopak spatřit Saturnův prstenec není vůbec jednoduché, musíte použít dalekohled na stativu s alespoň dvacetinásobným zvětšením.

Pokud máte možnost pozorovat tmavou oblohu daleko od pouličního osvětlení, ukáže vám triedr stálice až stokrát slabší než jaké uvidíte bez dalekohledu. Do zorného pole se pak dostane hned několik desítek hvězdokup, mlhovin i galaxií, nezapomenutelné bude toulání letní Mléčnou dráhou s náhodnými skupinami stálic, barevnými dvojhvězdami a temnými mlhovinami.

Slovem triedr se označuje dvojice dalekohledů, v nichž se používá skleněných hranolů k dosažení vzpřímeného obrazu. Každý takový přístroj charakterizují dvě čísla: zvětšení a průměr objektivu. Označení 7x50 tedy znamená, že triedr s objektivy o průměru padesát milimetrů zvětšuje sedmkrát. Rostoucí zvětšení nejen omezuje velikost zorného pole, tedy část oblohy, kterou můžete sledovat, ale také zesiluje chvění vašich rukou. Podobně je tomu i s velikostí objektivu: čím je větší, tím bude triedr těžší a tím dříve se vám při pozorování unaví ruce. Jako optimální se tedy jeví nejvýše desetinásobné zvětšení a průměr objektivů kolem 50 milimetrů.

Triedr pořídíte velmi levně v různých „second-handech“, na stáncích pouličních tržišť, v zastavárnách a nebo diskontních supermarketech. Takové přístroje však právem vzbuzují nedůvěru: jejich optika bývá více než nekvalitní, z plastu místo skla, s malým a velmi zkresleným zorným polem, navíc jsou mnohdy „doplněny“ celou řadou zdraví škodlivých látek. Na druhou stranu ale nemusíte kupovat ani přístroje vybavené zoomem, stabilizátorem obrazu či dalšími hi-tech doplňky, výrazný nárůst ceny se totiž většinou nevyplatí. Nejlepší tedy bude, když navštívíte „kamenný“ obchod s loveckou technikou – dostatečně kvalitní triedr pořídíte již za dva tisíce korun.

Před vlastní koupí si rozhodně nezapomeňte ověřit souosost a optickou kvalitu triedru. S dalekohledem se podívejte do dálky, zda náhodou „nešilhá“ a nebo s ním dokonce nevidíte dvojitě. Triedr otestujte především v noci – obraz musí být dokonalý až k okrajům zorného pole a stálice nesmí v žádném případě vypadat jako barevné úsečky, rozostřené skvrnky nebo „kometky“. Pohledem na Měsíc odhadnete velikost zorného pole – měla by se pohybovat mezi šesti a sedmi stupni.

Po mechanické stránce zkontrolujte rovnoměrné nastavování okulárů, které se rozhodně nesmí viklat. Většina triedrů má centrální zaostřování, případnou dioptrickou odchylku oka pak nastavíte na samostatně pohyblivém okuláru. Existují však levnější přístroje, u nichž centrální ostření chybí. U kvalitního dalekohledu nesmí na objektivech a okulárech chybět antireflexní vrstva, která zvyšuje optickou propustnost a naopak snižuje nežádoucí rušivé odlesky. Tato úprava vypadá jako barevný povlak – u levnějších typů triedrů ji najdete pouze na vnějším povrch objektivů a okulárů, zatímco ty dražší mají ošetřeny všechny odrazné plochy. Pohledem dovnitř každého z dalekohledů si také ověříte, zda nejsou jednotlivé optické plochy zaprášené či jinak špinavé, poškrábané nebo dokonce uvolněné.

Už na začátku vašich plaveb noční oblohou je vhodné triedr mírně upravit. Některé přístroje mívají příliš vysoké opěrky pro oči, tzv. očnice, pak se je vyplatí snížit. Nebo si naopak dokoupíte zvláštní očnice pro brýlaté pozorovatele. Kožený řemínek loveckého triedru je vhodné nahradit tlustou bílou šňůrou. Je v noci nápadnější a navíc se pohodlně nosí i pod bundou. Pokud triedr neberete na delší cesty a nebudou vám vadit jeho zvětšené rozměry, můžete na něj připevnit rosnice, které zpomalí noční orosení objektivů. Nejjednodušší je navinout na tubus každého dalekohledu kužel z tvrdého papíru, zevnitř vyložený černou plstí.

Pokud se vám třesou ruce, musíte dalekohled umístit na stativ. Ten, co nabízí většina výrobců, ale není příliš praktický. Při obhlížení nebe se často zadíváte hodně vysoko do zenitu a do míst, kde je pod triedrem klasický stojan, potřebujete umístit vlastní hlavu. Mnohem vhodnější je proto vodorovné rameno zakončené svislým čepem. Nápadům, jak si něco takového vyrobit, se přitom meze nekladou.

Úkoly pro vás:

Lovecký triedr, byť není považován za astronomický přístroj, je skvělým dalekohledem pro všechny (nejen) začínající pozorovatele. Kromě toho, že je s ním na obloze vidět skutečně celá řada podivuhodných objektů blízkého i vzdáleného vesmíru, za relativně nízké pořizovací náklady si snadno otestujte, jak moc je váš zájem o kosmoplavby závažný. A když to náhodou nevyjde? Nevadí, s triedrem se můžete dívat i v přírodě, na vzdálené dominanty a nebo třeba hnízdí ptactvo.

1. Pořiďte si triedr 7x50 nebo 10x50 a pečlivě se seznamte s jeho obsluhou. Podle vzdálenosti očí nastavte dalekohledy do správné polohy, každý okulár zaostřete zvlášť, druhé oko mějte přimhouřené nebo si zakryjte objektiv. Při pozorování mějte oči tak blízko okulárů, aby výstupní pupily dalekohledu (světlé kroužky u okulárů, obrazy objektivů vytvořené okuláry) splývaly s vašimi zorničkami. Až tehdy uvidíte plné zorné pole.

2. Míření s triedrem trénujte na jasných stálicích a později i na objektech, jejichž polohu mezi hvězdami sice znáte, ale bez dalekohledu je vidíte buď stěží nebo vůbec ne.

3. Pokuste se odhadnout úhlovou velikost zorného pole triedru (či jiného vašeho dalekohledu). Při hledání v mapě si poté snáze uvědomíte, jak velkou část hvězdného atlasu vidíte na nebi. U přístroje na stativu můžete postupovat tak, že změříte dobu, za kterou vybraná hvězda projde celým průměrem zorného pole. Výpočet je snadný pro stálice, které se nacházejí na nebeském rovníku. Hvězdy Orionova pásu, Procyon ze souhvězdí Malého psa, Spica z Panny i Altair z Orla urazí na obloze za jednu hodinu patnáct stupňů. Pro hrubý odhad můžete využít Měsíc o průměru půl stupně. Pokud lze u dalekohledu měnit zvětšení, pak odhadněte průměr zorného pole pro každé zvlášť.

4. Ať už pozorujete na tmavé venkovské obloze a nebo světlém městském nebi, vyhledejte následující nebeské objekty. Do pozorovacího deníku si poznamenejte jejich vzhled v triedru a zkuste alespoň jeden z nich zachytit kresbou.

Galaxie v Andromedě (Mlhovina v Andromedě, resp. M 31) leží deset stupňů severozápadně od hvězdy Mirach (β Andromedae). Bez dalekohledu je pozorovatelná dokonce i na světlejší obloze. Na konci podzimu a začátkem zimy najdete galaxii nad jižním obzorem. Ať už se na ni podíváte jakýmkoli astronomickým přístrojem, vždy připomene světlou, snad mírně protáhlou skvrnku o průměru zhruba dva stupně s nápadným středovým zjasněním.

Hvězdokupy χ a h Persei (čti chí a h Persei) uvidíte bez problémů na půl cesty mezi prostřední hvězdou „W“ souhvězdí Kasiopeji a nejjasnější stálicí Persea (Mirfakem). Jsou typickým podzimním objektem. V triedru vypadají jako dvě husté skupiny hvězd vzdálené přibližně půl stupně.

Plejády z Býka (Kuřátka, M 45) jsou nápadnou hvězdokupou zimního souhvězdí Býka. Při pohledu bez dalekohledu uvidíte nápadnou skupinu sedmi hvězd rozmístěných v oblasti o průměru pěti měsíčních úplňků, připomínající miniaturu obrazce Velkého vozu. Podíváte-li se na Plejády triedrem, pak zde napočítáte až několik desítek jiskřivých stálic.

Hyády v Býku (Melotte 25) jsou řídkou hvězdokupou v okolí Aldebaranu, nejjasnější stálice v souhvězdí Býka. Na nebi zabírají oblast o průměru téměř deseti měsíčních úplňků. V září je můžete o půlnoci spatřit nad východním obzorem, v listopadu nad jižním a v únoru nad západním obzorem. Do oka vám padne především šest hvězd ve tvaru písmene „V“. Dokonce se na ně ani nemusíte dívat dalekohledem.

Mlhovina v Orionu (M 42) leží v jižním „křídle Orionova motýla“. Na tmavé obloze je viditelná i bez dalekohledu, ale mnohem snazší je zahlédnout mlhovinu triedrem – vypadá jako světlá skvrnka o průměru asi půl stupně obklopující dvě jiskřivě bílé hvězdy (ve skutečnosti je každá z nich vícenásobným systémem). Mlhovina v Orionu je ozdobou zimních i jarních večerů.

Jesličky v Rakovi (lat. Praesepe, M 44) najdete mezi nejjasnější hvězdou Lva – Regulem a nejjasnější hvězdou Blíženců – Polluxem. Při pohledu bez dalekohledu vypadá jako mlhavá skvrna o průměru asi dva stupně, která se v triedru rozpadne na řadu slabších stálic.

Vlasy Bereniky nejsou jenom malým souhvězdím, nýbrž i velmi řídkou hvězdokupou (Melotte 111). Najdete ji mezi souhvězdími Lva, Panny, Pastýře a Honících psů. Hvězdokupa se nejlépe sleduje bez dalekohledu; v průměru má přes pět stupňů a obsahuje jen několik málo hvězd na hranici viditelnosti.

Kulová hvězdokupa v Herkulovi (M 13) patří na letní oblohu. Mezi souhvězdím Severní koruny a Lyry si nad jižním obzorem všimněte „Herkulova těla“ a nebo jak se familiérně říká „Herkulova květináče“. Na jeho západním okraji se nachází slabší, ale zřetelně mlhavá hvězda, v triedru kruhově souměrná světlá skvrna – kulová hvězdokupa.

Laguna ve Střelci (M 8) vypadá jako skvrna v Mléčné dráze. Pokud si nejjasnější hvězdy Střelce představíte seskupeny do „konvice na čaj“, pak mlhovinu najdete nad její „hubičkou“. Nejlépe je pozorovatelná během léta. Podíváte-li se Lagunu dalekohledem, pak zjistíte, že ji tvoří nejen světlá mlhovina o průměru asi půl stupně, ale také několik zářivých hvězd.



Zastávka osmá - Slunce jako hvězda

V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete pozorovat pouhým okem nebo dalekohledem, vždy je nezbytné se chránit filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření.

Téměř dokonalá a hlavně bezpečná je tzv. projekce pomocí dalekohledu. Jednoduše si vezměte čistý bílý papír a přidržte jej za okulárem ve vzdálenosti zhruba třicet centimetrů (pro začátek použijte nejmenší možné zvětšení). Jakmile dalekohled na stativu správně namíříte, například pomocí stínu vrhaného tubusem, objeví se na papíru světlé kolečko – obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a obraz také zaostřete. Sluneční skvrny pak vypadají jako drobné černé tečky s šedivými okraji. Do dalekohledu se ale v žádném případě nedívejte!

Největší skvrny bývají patrné i bez dalekohledu. V takovém případě si oslnivé Slunce zeslabte pomocí speciálních brýlí určených pro sledování zatmění a nebo temných svářečských filtrů (hustota číslo 13 nebo 14), které se prodávají v obchodech s pracovními pomůckami.

Pokud se chcete malým dalekohledem podívat na Slunce přímo, musíte si pořídit speciální pokovenou folii, která je k dostání v obchodech s astronomickou optikou, například z produkce německé firmy Baader Planetarium (www.baader-planetarium.de). Obloukem se ale vyhněte okulárovým filtrům, které jsou ve výbavě většiny levnějších dalekohledů. Hlavní část slunečního světla totiž nelze odstranit až po průchodu objektivem, hrozí proto zničení dalekohledu a následné poškození vašeho zraku.

Sluneční skvrny nejsou nic jiného než chladnější místa ve fotosféře – viditelné tenké slupce Slunce. Zatímco teplota slunečního povrchu je zhruba šest tisíc stupňů Celsia, u slunečních skvrn klesá na čtyři tisíce stupňů. Proto se díky kontrastu se zářivějším okolím zdají temné, i když ve skutečnosti temné nejsou. Vždyť tekuté železo v tavící peci dosahuje teploty 1500 stupňů Celsia a vlákno halogenové žárovky 3200 stupňů Celsia.

Počet a velikost skvrn se přitom mění. Nejen s odstupem týdnů, ale i roků. Období, kdy se jich na slunečním povrchu nalézá skutečně hodně, se střídají s měsíci, kdy nespatříte ani jednu. Maximální a minimální aktivita Slunce totiž kolísá v cyklech dlouhých zhruba jedenáct let – v současnosti aktivita naší denní hvězdy pozvolna narůstá, vrcholu by měla dosáhnout na přelomu roku 2011 a 2012.

Kromě skvrn mohou být na okrajích slunečního kotouče patrné i nevýrazné světlé oblasti –fakulová pole, která představují světlejší a teplejší oblasti fotosféry. Za dobrých pozorovacích podmínek – především klidného vzduchu – je viditelné zrnění po celém disku, tzv. granulace. Jedná se o vrcholky vzestupných proudů teplejšího plynu, přenášejícího energii z vnitřních oblastí Slunce na povrch.

Na snímcích, ale rovněž při pohledu dalekohledem, si můžete všimnout i okrajového ztemnění slunečního disku. Uprostřed slunečního kotouče se totiž díváme zhruba sto kilometrů hluboko. Na okraji sice dohlédneme fotosférou rovněž tak daleko, avšak podél okraje, nikoli do hloubky. A jelikož s rostoucí hloubkou vzrůstá teplota sluneční atmosféry, je obraz Slunce uprostřed zřetelně světlejší.

Úkoly pro vás:

Slunce má bezespornou výhodu – snadno se na obloze hledá. Několik jednoduchých pomůcek také zaručí, že na povrchu naší denní hvězdy zahlédnete nejen sluneční skvrny, ale také celou řadu dalších pozoruhodných jevů. Mějte ale na paměti svoji bezpečnost a používejte dostatečně temné filtry, které zeslabí viditelné i infračervené sluneční záření. Pohled na Slunce skrz skutečně dobrý filtr musí být vždy příjemný!

1. Přizpůsobte svůj dalekohled k pozorování Slunce. Buď si připravte sestavu vhodnou k projekci obrazu Slunce na bílou podložku umístěnou za okulárem a nebo si kupte speciální folii, která se připevňuje před objektiv dalekohledu. Při sledování naší denní hvězdy postupujte více než obezřetně a vždy se vyvarujte jakéhokoli rizika poškození zraku!

2. Objeví-li se na povrchu Slunce nápadnější skupina slunečních skvrn, zkuste její pohyb po disku zachytit kresbou. Obraz Slunce promítněte na papír a do připravené kružnice zakreslete polohu všech skvrn. Budete-li pozorování opakovat v několika následujících dnech – vždy ve stejnou hodinu – a pozici skvrn pokaždé zaznamenáte do stejné kružnice, snadno odhalíte její pohyb po slunečním disku. Dokážete z takto pořízené série odhadnout rychlost rotace Slunce?

3. Za dobré viditelnosti a dostatečně klidného vzduchu se pokuste sledovat nejen sluneční skvrny, ale také fakulová pole a granulaci. Při pozorování těchto jemných detailů je ale vhodné použít stínítko – z kartonu připevněného na tubus dalekohledu nebo nehořlavé, tmavé látky, které při projekci sníží rušivé rozptýlené světlo. Také je důležité udržovat v čistotě veškerou optiku okuláru a objektivu. Pokud si při promítnutí na papír nejste jisti reálností drobného útvaru, přiložte ke stínítku kousek čistého bílého papíru a chvíli s ním rychle kmitejte. Snadno tak odhalíte, co je kaz na papíře a co skutečný detail na povrchu Slunce.

4. Pravidelně kontrolujte www stránky Space Weather (www.spaceweather.com) a vyčkejte, až se na povrchu Slunce objeví skutečně veliká skvrna. Pokud bude alespoň pětkrát větší než planeta Země, dosáhne její úhlový průměr jedné minuty a vy ji můžete spatřit i bez dalekohledu. Na stejných www stránkách najdete předpověď aktivity naší denní hvězdy, včetně možnosti nadcházejících polárních září.

Pokračování příště...



Návod na použití vesmíru najdete na internetové adrese http://navod.hvezdarna.cz. Jeho kompletní podobu si také můžete stáhnout ve formátu doc (0,6 MB) .

Jiří Dušek

| Zdroj: http://navod.hvezdarna.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Pozdrav z Ciudad de Mexico
Ilustrační foto...
Pochybné těleso potenciální katastrofou nebo k
Ilustrační foto...
Úpicestory II - pravdivý příběh
Ilustrační foto...
FITS snímky kométy McNaught voľne prístupné
Ilustrační foto...
Zápisky z CERNu - díl čtvrtý
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691