Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Obloha v červenci

V prvních červencových dnech vyvrcholí podivuhodné setkání dvou jasných planet – na večerní obloze se k Saturnu přiblíží stokrát jasnější Venuše. Při pohledu ze Země bude obě tělesa dělit úhlová vzdálenost tři čtvrtě stupně, v prostoru však jeden a půl miliardy kilometrů.

Další setkání se odehraje mezi 16. a 18. červencem, kdy se na večerní obloze dočasně vytvoří seskupení Venuše, Saturnu, úzkého srpku Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Tímto zajímavým úkazem se Venuše současně rozloučí s podobou nápadné večernice. V dalších dnech se bude přibližovat ke Slunci, její viditelnost se zhorší, až se nakonec ztratí v oslnivé záři naší denní hvězdy. Už na sklonku srpna se ale promění v jitřenku a bude do konce kalendářního roku ozdobou ranní oblohy.

Zatímco období nejlepší viditelnosti Venuše nenávratně končí, na „scénu“ přichází největší planeta sluneční soustavy. Jupiter je na pozemském nebi pouze dvakrát slabší než Venuše, nachází se nedaleko nejjasnější hvězdy souhvězdí Štíra – Antara a už za večerního soumraku je pozorovatelný nad jihovýchodním obzorem. Ve středu 25. července se poblíž něj ocitne i Měsíc krátce po první čtvrti.

Podíváte-li se na Jupiter menším dalekohledem, lehce zahlédnete čtyři jeho největší měsíce – Ió, Európu, Ganymédes a Kallistó. Spatřit také můžete některé jevy přímo v Jupiterově atmosféře: temné rovníkové pásy jsou patrné už v dalekohledu o průměru objektivu pět centimetrů. Ve větších přístrojích si na jejich okrajích určitě všimnete řady dalších detailů: světlých i tmavých skvrnek, záhybů i zálivů. Známá Velká červená skvrna leží na jižní polokouli, není však červená, ani nápadná; vypadá jako drobný světlý ovál. Představuje ohromný vír, několikrát větší než planeta Země, který se otáčí jako kulička v ložisku mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy.

Ilustrační foto...
Obr.: Celooblohová mapka je nastavena na 1. července 2007 na 0 hodin letního středoevropského času (15. července tedy platí pro 23 hodin a 31. července pro 22 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez zobrazuje pohled nad jižní obzor, kde se večer 25. července setká Měsíc s Jupiterem a některými nápadnými hvězdami noční oblohy. Vyznačena je i ζ Ophiuchi.

Planeta Jupiter se v současnosti nachází v souhvězdí Hadonoše, který podle řeckých bájí upomíná Herakla, jenž proslul neuvěřitelnou silou a nebojácností. Podle jiných verzí se ale jedná o Asklepia, patrona lékařů a lékárníků. Ostatně na nebesích Hadonoš drží Hada, který představuje samostatné souhvězdí.

Pokud bychom měli upozornit alespoň na jednu jedinou hvězdu ze souhvězdí Hadonoše, pak to bezesporu musí být ζ Ophiuchi. Nemá žádné vlastní jméno. Dokonce není ani nijak nápadná – ztrácí se v anonymitě ostatních stálic, přesto všechno je její osud téměř neuvěřitelný.

Podle současných představ má hmotnost nejméně 20 Sluncí, její povrchová teplota přesahuje 30 tisíc stupňů Celsia a září jako 70 tisíc Sluncí. V prostoru mezi ζ Ophiuchi a námi se přitom nachází několik oblaků plynu a prachu, které výjimečnou stálici výrazně zeslabují. Kdyby této mezihvězdné látky nebylo, řadila by se ζ Ophiuchi mezi nejjasnější objekty noční oblohy. A to i přesto, že se nachází 460 světelných roků daleko.

Tím ale neuvěřitelný příběh této stálice nekončí. Životní pouť ζ Ophiuchi totiž začala v tzv. aglomeraci Scorpius-Centaurus, pojmenované podle souhvězdí Štíra a Kentaura. V této části oblohy, ve vzdálenosti zhruba 420 světelných roků, se kdysi nacházelo rozsáhlé molekulové mračno. Před 10 miliony roky se však rozpadlo na několik tisíc hvězd, z nichž ty nejzářivější nyní tvoří souhvězdí Štíra, Vlka, Kentaura a Kříže.

Někde v této oblasti přitom před jedním milionem roků vzplanula supernova, která vytvořila tzv. neutronovou hvězdu. Ta však byla při explozi vymrštěna rychlostí 200 kilometrů za sekundu směrem na jih a v současnosti se nachází v souhvězdí Jižní koruny.

Na neutronovou hvězdu jako první narazil v roce 1992 rentgenový satelit ROSAT, který zde zahlédl nápadný zdroj rentgenového záření RX J185635-3754. V říjnu 1996 se na tento objekt podíval i Hubblův kosmický dalekohled a nalezl zde hvězdu 25. velikosti – stomilionkrát slabší než nejslabší stálice viditelné bez dalekohledu. Díky odhadu vzdálenosti, v kombinaci s vysokou povrchovou teplotou a malou jasností, se podařilo spočítat velikost tajemného objektu – pouze třicet kilometrů! Dnes je zřejmé, že se jedná o osamocenou neutronovou hvězdu o průměru 22 kilometrů, povrchové teplotě 700 tisíc stupňů Celsia a vzdálenosti necelých dvě stě světelných roků. Hustota tohoto objektu přitom dosahuje a možná i překračuje hustotu atomových jader, takže kávová lžička materiálu z neutronové hvězdy váží stejně jako letadlová loď.

Ilustrační foto...
Obr.: Neutronová hvězda RX J185635-3754. Foto: HST, Zdroj: http://nssdc.gsfc.nasa.gov

Takových těles se v naší Galaxii nachází nejméně 100 milionů. Všechny dosud známé neutronové hvězdy ale byly objeveny v „atypických“ soustavách. Pokud neutronová hvězda patří do systému těsné dvojhvězdy, můžeme sledovat záření vznikající při přetoku látky z blízké hvězdy. Pozorují se také záblesky záření generované rychlou rotací a silným magnetickým polem neutronové hvězdy (případ tzv. pulsarů). Drtivá většina neutronových hvězd se ale v prostoru pohybuje zcela osamoceně, nijak na sebe neupozorňuje a pozorovatel si jich všimne jen úplnou náhodou. RX J185635-3754 je tak prvním kandidátem na osamocenou neutronovou hvězdu – první ze sta milionů.

Jak RX J185635-3754 souvisí s ζ Ophiuchi? Supernova, která dala za vznik této neutronové hvězdě, nebyla sama. Tvořila těsnou dvojhvězdu s jinou, neméně hmotnou stálicí. Ta sice při této události přišla o část vodíkového obalu, avšak přežila a také se vydala na cestu – za jeden milion roků doputovala až do Hadonoše, kde od pozemšťanů dostala označení řeckým písmenem ζ.

Psáno pro sobotní přílohu Lidových novin.


Jiří Dušek

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Stručně z kosmonautiky VI
Ilustrační foto...
Běsnící Slunce
Ilustrační foto...
O svícení 57
Ilustrační foto...
Bratislava bojuje za planetárium
Ilustrační foto...
Špičkový lékařský výzkum lidského genomu b
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691