Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru II

Přinášíme vám na pokračování novou verzi Návodu na použití vesmíru od Jiřího Duška. Díl druhý: Zastávka druhá – čtvrt hodiny denně, Zastávka třetí – hon na družice.

Zastávka druhá - čtvrt hodiny denně

Stačí několik málo večerních čtvrthodinek a na nebi hravě poznáte alespoň dvě desítky nejnápadnějších souhvězdí i jednotlivých stálic. K „výuce“ základní orientace dokonce nepotřebujete tmavou oblohu, pohodlně se můžete učit na světlém městském nebi a nebo při „měsíčku“. Ať už s pozorováním začínáte nebo se řadíte mezi zkušenější kosmoplavce, v šuplíku vašeho pracovního stolu nesmí chybět mapa hvězdné oblohy. Tu v tištěné podobě koupíte na kterékoli hvězdárně, dokonce i v lepších knihkupectvích. Aktuální podobu hvězdné oblohy vám ale vykreslí i celá řada počítačových programů, tzv. planetárií, které získáte na Internetu. Mohou být určeny jak pro stolní počítače, tak notebooky, PDA, Smartphony a nebo dokonce mobilní telefony, mohou být zdarma nebo za úplatu, jsou univerzální i pro konkrétní platformu a mají samozřejmě své výhody i nevýhody.

Na rozdíl od tištěných map ukazují polohy planet i jiných těles sluneční soustavy, dokonce i nově objevených komet a přelétajících družic. Některé počítačové programy sice disponují volbou speciálního červeného zobrazení („night vision“), které tolik nenarušuje adaptaci na tmu, většinou ale monitor i přesto nepříjemně oslňuje (nejen vás, ale také okolních pozorovatelů). Navíc citlivé elektronice napájené 220 volty může vadit i všudypřítomná vlhkost (navíc ta bezpečnost!). Je tudíž pravděpodobné, že si mapu celé oblohy a nebo její části nakonec stejně vytisknete. V takovém případě ale zvolte vhodné množství zobrazovaných hvězd – méně je v tomto případě více; bohatě stačí obloha pokrytá jen několika desítkami, nanejvýš stovkami stálic. Z nepřeberné nabídky lze upozornit například na následující software:

Noční obloha (http://nio.astronomy.cz/) je volně distribuovaný, jedno¬duchý český program s řadou zajímavých doplňků, vč. Messierova katalogu, poloh měsíců největších planet, zobrazení souhvězdí či speciálního „červeného“ módu..

Stellarium (http://www.stellarium.org/) patří mezi tzv. fotorealistická planetária věrně napodobující reálný vzhled noční ob¬lohy, ať už při pohledu bez dalekohledu, triedrem a nebo dokonce i větším dalekohledem. Také on je volně ke stažení.

Samozřejmě, že počítačový atlas můžete také koupit – v takovém případě lze doporučit například Starry Night (http://www.starrynight.com/) s řadou nejrůznějších doplňků (zobrazuje i přelétající umělé družice), nebo TheSkySix (http://www.bisque.com/), jenž mj. poslouží k ovládání automatických dalekohledů.

Virtuální obloha však nemusí běžet pouze na stolním počítači a nebo notebooku, nýbrž také na PDA či Smartphonu. Příkladem je aplikace Solun’ (http://www.piecafe.co.uk/solun/), která vykreslí nejen aktuální podobu hvězdné oblohy, nýbrž i fáze Měsíce, polohu Jupiterových satelitů, pohyb dne a noci po zemském globu a řadu dalších užitečných informací. Stejný komfort nabízí Planetarium (http://www.aho.ch/pilotplanets/), navíc jej můžete přepnout do „červeného modu“, takže při pozorování tolik neoslňuje, nebo Pocket Stars (http://www.nomadelectronics.com/) či Andromeda Sky View s databází 300 tisíc stálic a 14 tisíc objektů vzdáleného vesmíru (http://www.softsymphony.com/). Na rozdíl od předcházejících je ale již za úplatu.

Sideralis (http://sideralis.free.fr/) je ukázkou toho, že počítačové planetárium pohodlně odneste i v kapse u kalhot. Určené je totiž pro mobilní telefony umožňující instalaci JAVA aplikací. Nejen, že vykreslí aktuální pohled na hvězdnou oblohu (800 nejjasnějších hvězd), ale spočítá také azimut a výšku všech zobrazených těles (i planet).

Mobile Planetarium (http://mobilestarchart.sourceforge.net/) je podobně jako Sideralis zdarma, poskytuje o něco více služeb – v jeho databázi je desetkrát více hvězd (do 6 mag), polohy Messiérovských objektů a je také schopen spočítat rovníkové souřadnice vybraného tělesa. Placenou alternativou pak může být picoSky (http://www.bubbasbits.com/picoSky), zkusit však můžete jeho bezplatnou demo verzi. Je přitom pravděpodobné, že na Internetu objevíte i další podobně šikovné programy.

Máte-li k dispozici počítačové planetárium pak si pro aktuální den a hodinu vygenerujte černobílou mapku – v negativu, černé hvězdy na bílém papíře, kterou si pak vytiskněte na papír formátu A4 (větší nemá smysl, menší bude zbytečně drobná). Při základní orientaci na nějaké té minutě nesejde (a až na objekty těsně u obzoru ani na hodině), takže nemáte kam spěchat.

Nyní si najděte místo, odkud získáte dobrý výhled na všechny světové strany, a se správně nastavenou otáčivou mapkou (a nebo s vytisknutou počítačovou mapou) nejdříve nalezněte obrazec Velkého vozu nebo Kasiopeji. První vypadá jako „pánvička“ a nebo „naběračka“, druhé jako písmeno „W“ či písmeno „M“. Pomocí obou seskupení lehce dojdete k Polárce ze souhvězdí Malé medvědice. Pak už stačí spustit svislici od této stálice směrem k obzoru – před vámi je sever, po pravé ruce východ, po levé západ a za zády jih. Poté zkuste poznat další nápadná souhvězdí i hvězdy. Při pozorování držte mapu šikmo nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Stálice zakreslené u okraje mapy uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu přímo nad hlavou a ty, které jsou vyznačeny u protějšího okraje, můžete spatřit za sebou.

Pro orientaci jsou cenné především nápadné skupiny hvězd. Například Orion vypadá jako „letící motýl“ či „přesýpací hodiny“, nejjasnější stálice ze souhvězdí Střelce mohou vykreslit „čajovou konvici“, Labuť „velký kříž“ a hvězdy z Pastýře tvoří písmeno „P“. O souhvězdí v pravém slova smyslu se sice nejedná, ale ty nejvýrazněji obrazce bývají zakresleny snad ve všech jednodušších mapách. Pomocí nich proto identifikujte nejjasnější stálice, zapamatujte si jejich jméno a název souhvězdí, do kterého patří.

Při obhlížení začněte u jednoduchých mapek, teprve později zkuste orientaci v těch podrobnějších. V nich bývá uvedeno také řecké písmeno, jímž je stálice označena v rámci daného souhvězdí. Zhruba řečeno, nejjasnější hvězda mívá označení α, druhá v pořadí β, třetí v pořadí γ… a tak dále až do konce abecedy. I toto označení se pokuste alespoň u těch nejnápadnějších zapamatovat.

Podrobnější astronomické atlasy obsahují celou řadu dalších velmi užitečných informací: jména stálic, jejich řecká písmena, speciální zkratky u proměnných hvězd a dvojhvězd, polohy mlhovin, hvězdokup i vzdálených galaxií včetně pořadových čísel v tzv. Messierově nebo NGC katalogu (o nich později). Vyznačeny bývají i nejrůznější systémy souřadnic, Mléčná dráha, jasnosti hvězd, „polohy“ meteorických rojů apod. Pokud se budete věnovat sledování noční oblohy častěji, začnete si brzo v atlasech číst podobně jako v turistických mapách.

Při prohlížení oblohy si určitě všimnete nejen toho, že některé z hvězd mají zřetelné barevné odstíny, ale také řady dalších nebeských objektů, které nebudou v tištěných mapkách vyznačeny. Především Měsíc a planety totiž neustále mění polohu, vždy je ale najdete poblíž ekliptiky, po které se v průběhu roku pohybuje Slunce (ta je v tištěných mapách zakreslena). K jejich zahlédnutí nepotřebujete dalekohled a pomocí některého z počítačových planetárií je také na nebi snadno naleznete. Merkur a Venuši hledejte za soumraku na ranní nebo večerní obloze (nad východním, resp. západním obzorem), naopak Mars, Jupiter a Saturn bývají pozorovatelné i po celou noc.

Na obloze jsou tu a tam patrné různě nápadné mlhavé skvrnky – nehledě na samotnou Mléčnou dráhu. Většinou se jedná o náhodná seskupení slabších hvězd, někdy ale můžete natrefit na skutečnou hvězdokupu či galaxii. Takto je patrná kulová hvězdokupa M 13 v souhvězdí Herkula, otevřená hvězdokupa Jesličky v Rakovi a nebo Mlhovina v Andromedě (M 31). Pokud na takovou záhadu narazíte, pohledem do počítačového planetária lehce zjistíte, o co se ve skutečnosti jedná.

Úkoly pro vás:

Je pravda, že první okamžiky pod hvězdnou oblohou, nebývají jednoduché. Jasné i slabé stálice na nebi vytváří celou řadu podivuhodných, nepřehledných obrazců, v nichž se snadno ztratíte. A aby toho nebylo málo, jména řady souhvězdí – dokonce i těch nejznámějších – vůbec neodpovídají rozložení skutečných hvězd na reálné obloze. Buďte však trpěliví a neházejte flintu do žita. A kdyby to náhodou nešlo? Pak zkuste navštívit blízkou hvězdárnu, kde vám s počáteční kosmoplavbou určitě rádi poradí.

1. Identifikujte nejnápadnější obrazce některých souhvězdí a nejzářivější hvězdy, zapamatujte si jejich české i latinské názvy.

2. Vyhledejte následující jasné hvězdy a odpovězte na tyto otázky:

Má Capella (α Aur) ze souhvězdí Vozky skutečně zelený odstín? Nemění se její zabarvení v závislosti na tom, jak je vysoko nad obzorem?

Všimnete si u hvězdy Procyon (α CMi) z Velkého psa významnějšího barevného odstínu?

Je rozdíl mezi Polluxem a Castorem ze souhvězdí Blíženců? Která z nich je v mapách označena jako „alfa“ a která „beta“?

Jsou Arcturus (α Boo) ze souhvězdí Pastýře, Antares (α Sco) ze Štíra, Deneb (α Cyg) z Labutě, Vega (α Lyr) z Lyry a Aldebaran (α Tau) ze souhvězdí Býka skutečně naoranžovělí?

Porovnej trojici hvězd z tzv. Letního trojúhelníku – tj. Vegy (α Lyr) ze souhvězdí Lyry, Denebu (α Cyg) z Labutě a Altaira (α Aql) ze souhvězdí Orla. Která z nich je nejjasnější a která nejslabší?

3.Pokud si nebudete jisti při odhadování barevných odstínů, zkuste se na jednotlivé stálice podívat malým dalekohledem, jež navíc mírně rozostříte.

4. Vysvětlete, proč jsou hvězdy na obloze různě jasné. Závisí to na jejich vzdálenosti? Povrchové teplotě, absolutní velikosti a nebo jiném jevu?

5. Při vhodné příležitosti se pokuste podle jasnosti seřadit sedm jasných hvězd, které tvoří základní obrys obrazce Velkého vozu ze souhvězdí Velké medvědice. Jednoduše do pozorovacího deníku nakreslete Velký vůz, hvězdy očíslujte zleva doprava a pak je poskládejte od nejjasnější po nejslabší. Když se podíváte do podrobnější hvězdné mapy, zjistíte, že jsou jednotlivé stálice Velkého vozu označeny řeckými písmeny. Je alfa skutečně nejjasnější? A beta druhá v pořadí? Není na některé z hvězd Velkého vozu něco výjimečného?

6. Jelikož se Země pohybuje kolem Slunce, promítá se naše denní hvězda během kalendářního roku do různých částí nebe. V každém ročním období tak máme výhled na jiná souhvězdí. Která jsou typická pro večerní oblohu uprostřed jara, léta, podzimu a zimy? Existují souhvězdí viditelná po celý rok? Pokud ano, proč?

7. Zjistěte a zapamatujte si, kterými souhvězdími prochází Mléčná dráha.

8. Zjistěte, zda není na obloze pozorovatelná některá z jasných planet – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter nebo Saturn. Domněnku ověřte porovnáním s některým z počítačových atlasů a nebo jinou dostupnou literaturou.

9. Slunce každý den vychází, resp. zapadá na jiném místě. Zkuste tento pohyb zachytit. Najděte si stanoviště s volným výhledem směrem k západu (nebo k východu) a co nejpřesněji do pozorovacího deníku nakreslete linii obzoru. Jeho vzhled můžete také zachytit digitálním fotoaparátem a vytisknout na barevné tiskárně. Pak se odtud pravidelně dívejte, kde zmizí kotouč Slunce, a toto místo v podobě svislé čárky (šipky) zakreslete do předkresleného obzoru. Nezapomeňte zapsat také datum. Když si náhodu nevšimnete žádného rozdílu, panice rozhodně nepropadejte. Ze dne na den k příliš velkému posuvu nedojde, záleží na členitosti terénu. V průběhu týdnů a měsíců však bude změna více než zřetelná. Buďte přitom opatrní, i když se vám bude zdát sluneční disk dostatečně zeslabený, používejte patřičné filtry. Vydržíte-li sledovat zapadající (vycházející) Slunce alespoň půl roku, nebude pro vás problém zjistit okamžik letního nebo zimního slunovratu.


Zastávka třetí - hon na družice

Do vesmíru se dosud vydalo na čtyři tisíce umělých družic, z nichž je asi sedm stovek stále v aktivním provozu. Přibližně polovinu těchto satelitů můžete zahlédnout dalekohledem, tři desítky z nich jsou dokonce snadno pozorovatelné i bez něj.

Poznat umělou družici není vůbec těžké. Vypadá jako světlý bod, který nehlučně letí mezi hvězdami. Nemá žádná navigační světla, nemění směr letu a nezůstává za ním žádná stopa. Jelikož satelity samy nesvítí, nýbrž odráží sluneční světlo, mohou při vstupu do zemského stínu zvolna zmizet, někdy se také otáčí a pak mění jasnost.

Umělé družice jsou zpravidla vypouštěny s pomocí zemské rotace, většina z nich se proto pohybuje ze západní poloviny nebe k východní, celou oblohu přeletí během několika málo minut, výjimku představují některé telekomunikační, meteorologické a špionážní satelity putující nad oběma zemskými póly, tj. od severu k jihu (event. opačně).

Americké raketoplány a Hubblův kosmický dalekohled se pohybují po dráhách jenom málo skloněných vůči rovníku, takže je z našich zeměpisných šířek prakticky nikdy neuvidíme. Naopak velmi snadné je sledovat Mezinárodní kosmickou stanici, která na délku i šířku měří skoro 50 metrů, navíc ji doplňují 75 metrů dlouhé panely slunečních baterií. Celkově základna váží téměř 200 tun a několik jejích modulů obývá až šestice kosmonautů. Skutečnou viditelnost Mezinárodní kosmické stanice ovlivňuje celá řada faktorů: její vzdálenost od pozorovatele i natočení v prostoru. Když se pohybuje nízko nad obzorem, je jasností srovnatelná s hvězdami Velkého vozu. Když se vystoupá vysoko k zenitu, nápadně se zjasní a stane se po Slunci, Měsíci a Venuši tím nejjasnějším tělesem, které můžeme na obloze spatřit! Nad Českou republikou také není pozorovatelná každý den. Nejdříve se objevuje krátce na ranní obloze, pak se její viditelnost zlepšuje, do čtrnácti dnů je viditelná i na obloze večerní. Poté nám stanice zmizí z dohledu, aby se za několik týdnů opět vrátila za ranního rozbřesku.

Snad nejpohlednější jsou ale prasátka, která na nás vrhají družice telekomunikační sítě Iridium létající s odstupem pouhých jedenácti minut ve výšce osm set kilometrů od jednoho zeměpisného pólu ke druhému. Satelity jsou vybaveny zvláštními anténami, jenž skvěle odráží sluneční světlo. Typické zjasnění trvá dvacet sekund a může být „stěží postřehnutelné“ i „výjimečně nápadné“. Během nejjasnější fáze urazí družice na nebi pět až deset stupňů. V ojedinělých případech jsou sice zjasnění Iridií viditelná i za soumraku a nebo ve dne, nezapomenutelnou podívanou však předvedou především na noční obloze.

Světelná skvrna, kterou Iridium promítne na zemský povrch, má průměr jenom deset kilometrů. Pokud chcete sledovat jeho největší možné zjasnění, musíte se postavit do cesty právě tohoto prasátka. Buď tak, že si jednoduše počkáte – určitě se tak stane do několika dní, nebo si spočítáte, o kolik kilometrů se posunout, abyste konkrétní Iridum zahlédli v plném lesku. Někdy stačí nasednou na kolo, jindy musíte cestovat autem několik desítek kilometrů daleko. Podívaná to však bude velkolepá.

Kromě Mezinárodní kosmické stanice i telekomunikačních Iridií lze při troše zahlédnout i družice letící ve formaci – například dopravní loď Sojuz či Progress stíhající orbitální základnu, čerstvě vypuštěný satelit a poslední stupeň její nosné rakety event. další podobné sestavy.

Umělé družice vzácně sehrají i jiná světelná představení. Pokud vstoupí do hustších oblastí zemské atmosféry, mohou způsobit až nečekaný ohňostroj. Při téměř vodorovném letu ve výšce padesát kilometrů nad zemí lze hořící družici nebo poslední stupeň nosné rakety sledovat až desítky sekund. Postupně se od ní odtrhávají různé části, které letí v závěsu. Za sebou často zanechávají rozplývající se kouřovou stopu.

Každý rok sice zanikne v zemské atmosféře až dvě stě větších těles, avšak nebezpečí spojené s pády těchto trosek bývá zanedbatelné. Pravděpodobnost zásahu člověka takovým úlomkem dosahuje jedna ku bilionu, přičemž „šance“, že se v přírodě potkáte s bleskem je jedna ku 1,4 milionu a s hurikánem jedna ku šesti milionům.

Úkoly pro vás:

Umělé družice Země jsou novodobou ozdobou pozemské oblohy. S nárůstem počtu kosmodromů, které po celé planetě vznikají jako „houby po dešti“, se bude zvětšovat i počet nejrůznějších satelitů. Lov Mezinárodní kosmické stanice, telekomunikačních Iridií a dalších observatoří se tak může stát nejen zajímavou zábavou, ale poslouží jako cvičení například pro sledování mnohem pomíjivějších meteorů. Navíc nevyžaduje prakticky žádné speciální vybavení – stačí mít přístup k Internetu a znát světové strany. Pak už se jen můžete dívat a dívat.

1. Prostřednictvím služby Heavens Above – na adrese http://www.heavens-above.com– zjistěte, kdy nad vašim pozorovacím stanovištěm přelétne Mezinárodní kosmická stanice. Předpověď zkontrolujte vlastním pozorováním a odhadněte, kterými souhvězdími satelit prolétl. Průlety umělých družic předpovídají i některé počítačové atlasy (např. Night Sky), podmínkou je ale jejich připojení k Internetu.

2. Stejným způsobem sledujte zjasnění některé z družic Iridium. Služba Heavens Above vám navíc předpoví, kam se posunout, abyste zahlédli největší možné zjasnění.

3. Někdy v létě se celou noc dívejte na oblohu a zapisujte si četnost přelétajících umělých družic, vždy v průběhu jedné hodiny (tj. od 22:00 do 23:00, od 23:00 do 00:00 … atd.) Ještě lepší bude, když se domluvíte hned s několika dalšími pozorovateli: jednak pokryjete celé nebe, jednak si můžete kdykoli odpočinout. Výsledek zakreslete do grafu, na jehož vodorovné ose bude čas a na svislé ose počet spatřených umělých družic. Bude se četnost přelétajících umělých družic v průběhu jediné noci měnit? Jakým způsobem? Dokážete své pozorování teoreticky vysvětlit? Jakého výsledku dosáhnete, když stejný experiment uspořádáte během zimní noci?

4. Zjasnění prolétajících Iridií jsou natolik nápadná, že je lze sledovat i za soumraku a nebo dokonce ve dne. Je to sice obtížné, navíc vám musí přát štěstí, ale podařit by se to mohlo. Pokuste se o to!

Pokračování příště...


Návod na použití vesmíru najdete na adrese http://navod.hvezdarna.cz. Jeho kompletní textovou podobu si také můžete stáhnout ve formátu doc (0,6 MB).

Jiří Dušek

| Zdroj: http://navod.hvezdarna.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Máte ještě týden času!
Ilustrační foto...
Záviš Bochníček zemřel
Ilustrační foto...
The Great Gig in The Sky
Ilustrační foto...
Jak vypadá kráter Chicxulub?
Ilustrační foto...
Rádio IAN: Velký třesk a co bylo po něm
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691