Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru I

Přinášíme vám na pokračování novou verzi Návodu na použití vesmíru od Jiřího Duška. Díl první - úvod, výbava každého kosmoplavce.

Jak to tedy doopravdy je? Je hvězdná obloha pokrytá nespočtem hvězd, ve kterých se vyzná pouze ten nejlepší kosmoplavec? Představuje astronom podivného nočního tvora, jež s roztržitostí sobě vlastní vysedává u archaického dalekohledu? Nebo u toho nejmodernějšího počítače všech dob? Samá voda! Vyznat se na nebi není vůbec těžké. K obhlížení krás noční oblohy nepotřebujete žádný drahý přístroj. Stačí váš zrak, možná lovecký triedr, pár dalších drobností a především chuť se odrazit. Odrazit se od planety Země a vydat se kosmickým prostorem až na okraj nedohledna.

Tam všude vás čekají hvězdy vzdálené miliony světelných roků, krátery na povrchu sousedního Měsíce, tajuplné mlhoviny, pomíjivé meteory, ten nejjednodušší a nejdostupnější dalekohled, umělé družice, blyštivé hvězdokupy, počítačem řízené astronomické přístroje se srdcem GPS, pestré planety, ledově krásné halové jevy… a především, především skvělá zábava. Vašim komplicem bude nadšení a modrá denní nebo sametově černá noční obloha. Vaším průvodcem tento stručný návod a vaším motorem touha po poznání. Poznání drtivé části našeho světa – od povrchu planety Země až za horizont událostí.

Proč kreslit noční oblohu či povrch Měsíce, když jej mnohem objektivněji zachytíte pomocí digitální kamery? Fotoaparát ale není pokaždé po ruce a při průletu velmi jasného meteoru nebo souznění halového jevu trénink s jednoduchou skicou využijete více než skvěle. Jasnosti proměnných hvězd mnohem přesněji změří automatický dalekohled, ale hrubý odhad intenzity nové stálice, družice a nebo jiného tajemného jevu oceníte nejen vy ale také odborníci analyzující vaše postřehy. Detailní záběry planet pořizované bez ustání flotilou meziplanetárních sond právem vyvolávají úžas, ale jak tato tělesa vypadají na vlastní oči? Bez průchodu hardwarovými a softwarovými filtry nejrůznějších analytických počítačů? Rady a úkoly, které najdete na dalších stránkách, nemusíte splnit všechny. Záleží jen na vás, jak se k jejich vypracování postavíte. Řešení mnohých z nich zabere týdny trpělivosti a čekání na příhodné pozorovací podmínky. Jiné jsou triviální a stanou se pro vás otázkou několika málo minut.

Už od prvních okamžiků vaší kosmoplavby také nemusíte být sami – prostřednictvím Internetu snadno zjistíte, kde se nachází nejbližší hvězdárna. Možná vám tam pomohou. Na síti sítí se dostanete nejen k řadě užitečných programů – otáčivých mapek, astronomických atlasů i planetárií, ale také k dalším námětům i radám, stejně jako k diskuzním skupinám, ve kterých nejrůznější nadšenci rádi zodpoví některé vaše dotazy a možná se s vámi dokonce i spojí a začnou podnikat výpravy do vesmíru spolu s vámi.

Sami nikdy nebudete.


Na počátku „Návodu na použití vesmíru – verze 2007.1“ byly „Rady pro začínající pozorovatele“ sepsané v roce 1987 dr. Janem Hollanem z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně. Jejich dvacetiletá proměna reflektuje nejen technologický vývoj – považte, kdysi nebyl xerox, LED diody, počítače, natožpak Internet, ale též praktické zkušenosti desítek pozorovatelů společnosti Amatérské prohlídky oblohy (www.astronomie.cz), stejně jako čtenářů Instantních astronomických novin (www.ian.cz). Právě na jejich bedrech stojí současná podoba tohoto stručného průvodce.


Zastávka první - výbava každého kosmoplavce

Červená baterka, pozorovací deník, měkká tužka, guma, hodinky, otáčivá mapka, teplé nepromokavé oblečení… Že nepadlo ani slovo o astronomickém dalekohledu? Není důvod. K prvním krokům po hvězdné obloze žádný speciální přístroj potřebovat určitě nebudete.

Vyjdete-li někdy z osvětlené místnosti ven do tmy, musíte několik desítek sekund počkat, až se oči přizpůsobí okolnímu šeru. Teprve pak můžete bezpečně pokračovat dál v cestě. Samozřejmě jenom do té doby, než se opět ocitnete ve světle, pak si totiž musíte na tmu zase nějakou dobu přivykat.

Lidské oči se totiž za šera adaptují na slabé zdroje světla tak, že během prvních několika minut rozšíří zornice, do oka pak vstupuje více světla. Dalších třicet minut pak stoupá citlivost tyčinek, buněk na vnitřní straně lidského oka, které umožňují v noci vidění. To ale znamená, že nejlépe uvidíme vesmírné objekty až po půl hodině pobytu ve tmě. Naopak, zpětné přizpůsobení očí na normální bílé osvětlení proběhne během několika sekund. Poté musí oko projít opět celou zdlouhavou adaptací na tmu. Proto se před nočním pozorováním nejméně půl hodiny adaptuje na tmu. Vyhýbejte se jakémukoli silnému osvětlení, obzvlášť ostrému bílému světlu, dokonce i běžné baterce a nebo stolní lampě. Jedinou výjimkou je pozorování Měsíce, tehdy je naopak tlumené bílé osvětlení žádoucí. Pokud si ale přeci jenom musíte posvítit – do mapky, sešitu a nebo do knížky, pak jedině tlumeným červeným světlem, na které jsou naše oči v noci nejméně citlivé, takže nemusíte čekat až si opět zvyknete na tmu.

Ilustrační foto...

Nápadům, jak si takovou baterku vyrobit, se meze nekladou. Například můžete obyčejnou svítilnu doplnit několika vrstvami červeného celofánu, nebo její žárovku nabarvit hustým lakem na nehty. Tohle řešení ale není nejchytřejší: svítilna s obyčejnou žárovkou se velmi rychle vybije, někdy během jediné pozorovací noci. Praktičtější je speciální baterka s červenou diodou LED, která vydrží svítit i několik měsíců (aniž byste ji vypnuli).

Stačí zajít do obchodu s cyklistickými potřebami a tam koupit zadní svítilnu, tzv. blikačku. Pozorovací baterku si ale snadno sestavíte sami, navíc za zlomek prodejní ceny a v mnohem komfortnější podobě. K červené LED diodě připájejte vhodný odpor a plochou baterii, zručnější konstruktéři svítilnu určitě doplní i proměnným odporem, různými typy LED diod, které se liší zářivým výkonem, event. dalšími doplňky. Takové řešení má hned dvě výhody: Na rozdíl od „blikačky“ neoslňuje (bohatě stačí jedna dioda) a plochá baterie zabrání, aby se svítilna pořád někam kutálela.

Neméně důležitý je i výběr pozorovacího stanoviště. Za svůj přístav pro pravidelné kosmoplavby zvolte bezpečné místo co nejdál od jakéhokoli pouličního osvětlení. Pokud to bude vaše zahrada či dvorek, můžete do venkovní lampy namontovat červenou žárovku, v případě nutnosti si pak normálně posvítíte – a neoslníte.

Velkým trápením každého městského pozorovatele je tzv. světelné znečištění, způsobené předimenzovaným nesprávným nočním osvětlením. Jedná se především o zbytečné vyhazování peněz bezúčelným svícením na nebe, navíc všechny okrádá o pohled na slabé hvězdy. Noční obloha v takovém případě získává „mléčnou“ oponu, skrz kterou se proderou jenom ty nejjasnější zdroje světla. Pokud to půjde, zkuste tuto situaci změnit alespoň v nejbližším okolí vašeho pozorovacího stanoviště. Třeba uspějete a pouliční lampy budou svítit jen tam, kam skutečně mají.

O svých toulkách noční i denní oblohou si určitě veďte pozorovací deník, za který vám nejlépe poslouží nelinkovaný sešit formátu A4 s tvrdými deskami doplněný psací podložkou. Dobře si také prohlédněte kvalitu papíru – skvrnky, jeho zažloutlost a nebo třeba přílišná hrubost mohou vadit nejen při zapisování, ale především při kreslení.

Nezbytná pro vás bude také sada měkkých tužek (mikrotužka, tzv. pentelka o tloušťce tuhy 0,5 mm, a verzatilka s tuhou o průměru kolem 2 mm a tvrdosti HB), měkčí guma, hodinky a psací podložka. Do pozorovacího deníku rozhodně nezapisujte plnícím perem – na vlhkém papíru se text snadno rozpije. Nevhodná je i propiska, za nižší teploty přestává psát a nelze s ní kreslit. Pokud si tužky přivážete na provázek k psací podložce, zabráníte jejich ztrátě v trávě pod vámi. Budete-li často nebeské objekty kreslit a nebo pokud oceníte volné ruce, připevněte si červenou baterku na hlavu v podobě tzv. čelovky.

Pokud deník a všechny jiné papíry nebo mapy schováte do průhledných umělohmotných obalů, zabráníte jejich zničení noční vlhkostí. Jestliže s dalekohledem zrovna nepozorujete, přikryjte jej dalekohled dekou, triedr ohřívejte na hrudi pod bundou. V okamžiku, kdy se vám objektivy zarosí, rozhodně je neutírejte kapesníkem nebo hadříkem. Dalekohled odneste do teplé, suché místnosti a nechejte samovolně odrosit.

Používáte-li na pozorovacím stanovišti počítač či jinou elektroniku (např. napájení pohonu dalekohledu), pamatujte i na další bezpečnostní opatření. Nezapomeňte také na nepromokavé boty a teplé prádlo, abyste během nočních toulek neprochladli, téměř nezbytná bude i židle a stolek. Jenom stěží můžete všechny potřeby držet několik hodin ve stoje u dalekohledu. Samozřejmostí by měla být i čokoládová tyčinka nebo termoska s dobrým čajem.

Úkoly pro vás:

Úkoly k této kapitole na první pohled vypadají jako pouhé zábavné hrátky. Díky nim se ale můžete názorně přesvědčit, jak lidský zrak pracuje a jak některé jeho vlastnosti během nočních toulek využijete ve svůj prospěch.

1. Všimněte si, že se velikost vašich zorniček (též panenek) mění v závislosti na osvětlení, stejně jako clona u fotoaparátu. Za ostrého slunečního světla se zmenší, naopak v noci, roztáhnou. O této vlastnosti se přesvědčíte tak, že si po tmě stoupnete před zrcadlo a pak v pokoji zapnete světlo. Na krátký okamžik zahlédnete, jak se zorničky rychle zúžily. Před zrcadlem – za tlumeného červeného osvětlení – si pomocí pravítka zkuste velikost vašich roztažených zorniček také změřit (s přesností na milimetr).

2. Vyberte z penálu barevnou pastelku tak, abyste nepoznali její barvu. Dejte ji za ucho a opatrně s ní posouvejte až do okamžiku, kdy koutkem oka spatříte její konec. Pokuste se nyní určit její zabarvení. Sami budete překvapeni, jak často se zmýlíte. Barevné vidění v lidském oku totiž umožňují buňky zvané čípky. Ty jsou ale na vnitřní straně oka rozmístěny nerovnoměrně, nejméně jich je na okrajích. Proto koutkem oka velmi špatně rozlišujeme barevné odstíny.

3. Za slabého osvětlení se nedíváme prostřednictvím „barevných“ čípků, nýbrž pomocí mnohem citlivějších tyčinek. Ty ale umožňují pouze černobílé vidění, proto za šera nerozeznáme barevné odstíny. Všimněte si také, že v noci nedokážete pořádně zaostřit. Neostrost mají na svědomí nedostatky lidského oka, které se projeví až při roztažení zorniček. Černobílé vnímání za nízkého osvětlení způsobuje, že drtivou většinu vesmírných objektů nikdy neuvidíme barevně. Nevýrazné odstíny zaznamenáme při pohledu bez dalekohledu jen u některých jasnějších hvězd, i v takovém případě tu bude jen nevýrazná oranžová a nebo světle modrá. Naopak velmi jasné objekty – vlákno žárovky, sluneční kotouč a nebo stálice pozorovaná dalekohledem – se jeví bílé, i když bílé ve skutečnosti nejsou. Vzhled vesmírných objektů se odvíjí také od zabarvení okolí. Například sluneční skvrny se jeví temné, i když jsou ve skutečnosti zářivě červené, stejně tak jsou navzájem závislé odstíny stálic těsných dvojhvězd.

4. Zrakový nerv vedoucí signál z oka do mozku tvoří pouze půl druhého milionu vláken, kdežto čípků a tyčinek je dohromady stokrát více. Proto jsou informace z několika buněk citlivých na světlo vedeny do mozku jedním nervovým vláknem. Sčítání informací ale není všude stejné: největší je na okrajích zorného pole, kde na tisíc buněk připadá jedno nervové vlákno, nejmenší v centru oka. Právě proto jsme koutkem oka jsme citliví na rychlé změny. Například na blikání televizní obrazovky nebo filmu promítaného v kině. I když je v přímém pohledu nepostřehnutelné, stačí se na televizi nebo projekční plátno podívat koutkem oka. U počítačového monitoru to ale platit nemusí – zpravidla bliká mnohem rychleji.

5. Zářivé objekty se mohou jevit větší než ve skutečnosti. Tento jev je zřetelný například u úzkého srpku Měsíce krátce po novu. Poloměr měsíčního okraje osvětleného Sluncem se zdá větší než poloměr neosvětlené části. Zkuste se o tom sami přesvědčit.

6. Hvězdy nevypadají jako zářící body, ale jsou ozdobeny světlými paprsky – cípy. Cípaté hvězdy ostatně kreslí děti už v první třídě základní školy. Za tuto „ozdobu“ může uspořádání lidských očí. Podívejte se na jasnou hvězdu skrz milimetrovou dírku v tvrdém neprůhledném papíru, zjistíte, že cípy ihned zmizí.

Pokračování příště...


Návod na použití vesmíru najdete na adrese http://navod.hvezdarna.cz. Jeho kompletní textovou podobu si také můžete stáhnout ve formátu doc (0,6 MB).

Jiří Dušek

| Zdroj: http://navod.hvezdarna.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Kyslík v Saturnově atmosféře
Ilustrační foto...
Finální přípravy sondy MESSENGER
Ilustrační foto...
Meteority klíčem k pochopení Sluneční soustav
Ilustrační foto...
Tak přece jen voda?
Ilustrační foto...
Raketou do vesmíru
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691