Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Zítřek nikdy neumírá

Je to skoro neuvěřitelné, ale astronomové nyní mají v ruce důkazy, že galaxie existovaly i v době, kdy stáří vesmíru nepřesahovalo jednu miliardu let. Vzdálenosti mezi tehdejšími galaxiemi byly řekněme šestkrát menší než v současnosti, průměrná hustota látky ve vesmíru byla dvěstěkrát větší než dnes. Ještě před pár roky by většina na slovo vzatých odborníků přísahala, že vesmírná látka do galaxií, a zde do jednotlivých hvězd, začala kondenzovat mnohem později.

Ilustrační foto...Shrnutí tiskové zprávy britské University of Durham, které se objevilo na Internetu v době setkání Mezinárodní astronomické unie, má podobu jediné věty: Vzhledem k tomu, že bylo objeveno množství případů s kosmologickým posuvem "z" větším než 4, jsou galaxie starší a vznikaly dříve, než jsme si dosud mysleli.

Neuplyne ani půlrok, aby hvězdáři nenarazily na další objekt rekordně vzdálený, resp. rekordně starý objekt, ostatně i my o tom pravidelně informujeme. Pro řadu profesionálních astronomů jde o velmi vzrušující momenty. Vzhledem ke konečné rychlosti světla je totiž každý takový zářez do kosmologické pažby hlubším pohledem do minulosti a ukazuje tak, že vznik galaxií a tedy i jednotlivých stálic začal v rannějších a rannějších údobích našeho vesmíru.

Jak se vlastně měří vzdálenosti tak odlehlých objektů? Velmi těžko. Jistým vodítkem je tzv. kosmologický červený posuv, který je důsledkem rozpínání vesmíru. Jednoduše řečeno: Vzhledem k tomu, že se neustále zvětšují vzdálenosti mezi galaxiemi (či spíše kupami galaxií), prodlužuje se i vlnová délka fotonů. Představíme-li si foton jako klubko vlnění, pak se při své pouti prostorem natahuje úměrně natahování samotného prostotu: vlnová délka záření se prodlužuje a ze záření modrého se postupně stává záření červené.

Odtud název kosmologický červený posuv. (Aby se tak odlišil od běžného Dopplerova červeného posuvu, který je způsoben "obyčejným" vzdalováním objektu od pozorovatele). To znamená, že čím déle fotony vyslané z nějaké hodně vzdálené galaxie či kvasaru letěly prostorem, tím více jsou rozpínáním poznamenány. Když pak porovnáme vlnovou délku sledovaného záření s vlnovou délkou, kterou mělo v okamžiku, kdy se vydalo na cestu, můžeme určit, kolikrát se mezitím vesmír zvětšil.

Kosmologický červený posuv nám tedy de fakto říká pouze to, kolikrát byl vesmír v době vyslání právě pozorovaných fotonů z galaxie menší než dnes. S patřičnou nejistotou lze pak odhadnout i jeho stáří a tedy i vzdálenost.

Vraťme se ale zpět do Anglie. Pacovníci Durhamské univerzity narazili na stopy řady galaxií s červeným posuvem mezi čtyři a šest, které tudíž existovaly v ranných stádiích vesmíru, krátce po Velkém třesku. Celý trik spočíval v tom, že se přes speciální červený a blízký infračervený filtr na místa, které dokonale nasnímaly starší "modré" a ultrafialové prohlídky. Po porovnání všech záběrů objevili řadu extrémně červených objektů, jejichž zabarvení má má na svědomí právě velký kosmologický posuv. (Jedno takové vám schematicky zprostředkuje na úvod přiložená animace -- pohled na totéž pole ve viditelném a blízkém infračerveném světle.)

Ilustrační foto...

Na unikátním pohledu do velmi vzdálného vesmíru má podíl několik dalekohledů: čtyřmetr William Herschel na Kanárských ostrovech, tři a půlmetrový teleskop ze španělských hor Calar Alto a samozřejmě Hubblův kosmický dalekohled, který do projektu přinesl dva známé "hluboké" pohledy na severní a jižní obloze. (Velmi dobrý, vlastní pohled pak pořídil i Herschelův dalekohled na Kanárech.)

Tato sestava astronomických přístrojů nebyla nijak náhodná. Hubblovy hluboké pohledy, jakkoli titěrné, jsou pro odborníky nesmírně důležité a dokonce lze říci, že existuje úzce specializovaná skupina, která se zabývá zpracováním pouze těchto dvou maličkých polí. Už v roce 1996 se po zhotovení severního snímku podařilo porovnáním jasností v různých filtrech, odhalit v zorném poli řadu objektů s červeným posuvem větším než dvě. (A nabourat tak dřívější domněnku, že má většina galaxií posuv kolem jedna, tedy vznikala v době, kdy měl vesmír poloviční velikost.)

Ve spolupráci s desetimetrovým Keckovým dalekohledem se zakrátko tyto závěry podařilo nejen potvrdit, ale navíc se objevily galaxie s posuvem mezi tři a čtyři. S novými detektory se pracovních University of Durham k záběrům vrátili, a podobným způsobem na záběrech identifikovali řadu objektů s kosmologickým posuvem mezi pěti a šesti.

Celé věc má samozřejmě jeden háček. Výše uvedené závěry jsou postaveny na barevné fotometrii, nikoli jak bývá zvykem detailním rozborem spektra. Byť jde o velmi důmyslnou metodu, rekordní kosmologický posuv v kategorii kvasarů drží galaxie v souhvězdí Sextantu s hodnotou 5,8, v kategorii "obyčejných galaxií" pak existuje exemplář s 6,68 z Velké medvědice. Existovala tedy v době, kdy byl vesmír téměř osmkrát menší než dnes. Kromě toho byla už před více než rokem publikována domněnka, že v poli jižního Hubblova hlubokého pohledu existuje galaxie s posuvem 10,56! (Současné odhady stáří vesmíru se přitom pohybují kolem 12 až 13 miliard roků.)

Výsledek studie z University of Durham, stejně jako řady jiných, tak především ukazuje, že galaxie hromadně vznikaly mnohem dříve, než jsme si ještě před nedávnem mysleli. Ostatně zajímavě to shrnul doktor Tom Shanks, jenž britské výsledky prezentoval na zasedání astronomické unie: "Před čtyřmi roky, jsme objevené galaxie s červeným posuvem kolem dvou popsali jako začátek "Konečné bariery", za kterou se podíváme do doby, kdy ještě žádné takové útvary neexistovaly. O velkém počtu případů s větším kosmologickým posuvem, na které jsme nyní narazily, tak nezbývá než mluvit jako o těch Za konečnou bariérou." Vtip amerického karikaturisty Sidney Harrise tak nabývá na pravdě: "Povím vám, co se nalézá za pozorovatelným vesmírem -- spousta a spousta nepozorovatelného vesmíru."

Jiří Dušek

| Zdroj: Durnham University press, Zdeněk Mikulášek a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Venuše se potká s Jupiterem
Ilustrační foto...
85 let České astronomické společnosti
Ilustrační foto...
Dubnový hon na tenký Měsíc
Ilustrační foto...
Chyťte si svého circlemakera!
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 16
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691