Minulý rok nám přinesl objev hned čtyř nových měsíců planety Uran. Zatímco jeden z nich ještě stále čeká na potvrzení nálezu, zbylé tři již dostaly svá jména.
První dva souputníky Uranu objevil jako hvězdičky čtrnácté velikosti slavný astronom William Herschel v roce 1787 -- šest let poté, co nalezl samotný Uran. Tyto dva měsíce s poloměrem téměř osm set kilometrů dostaly sličná jména Oberon a Titánia, podle Shakespearovy komedie "Sen noci svatojánské". Přejete-li si je spatřit na vlastní oči, měli byste mít na paměti, že je k tomu zapotřebí dalekohled o průměru objektivu minimálně dvacet centimetrů.
Další dva měsíce Uranu odhalil jiný William, tentokrát Lassell v roce 1851. Ten se při jejich pojmenovávání nechal inspirovat postavami z básně "Utopená kadeř" Alexandra Popeho, a tak dostaly jména Umbriel a Ariel. Uranovu čtyřku souputníků doplnil v roce 1948 Gerard Kuiper o měsíc s názvem Miranda. Jméno dostal podle další postavy ze Shakespearova díla, tentokrát z dramatu Bouře.
Tím ale nastal astronomům z pozemských observatoří v objevování měsíců vzdáleného Uranu utrum. Opravdovou žeň objevů totiž rozpoutala až sonda Voyager 2, která si v lednu roku 1986 dala s Uranem rande. Její zásluhou přibylo do seznamu hned deset nových měsíců.
Planetární odborníci však z této patnáctky neměli příliš velkou radost. Ne snad proto, že by jich bylo málo, ale z toho důvodu, že u všech velkých planet (Jupitera, Saturna i Neptuna) byly známy dva typy měsíců. První se pohybují po stabilních drahách poblíž rovníku mateřské planety, avšak ti druzí obíhají ve velmi skloněných a protáhlých trajektoriích. A právě taková rodinka vnějších satelitů nebyla u Uranu do té doby známa. První patnáctka uranových měsíců se totiž pohybuje přibližně po kruhových drahách ve vzdálenosti 50 až 600 tisíc kilometrů od planety.
Očekávaný objev uskutečnili až v září roku 1997 astronomové Brett Gladman a Philip Nicholson (Canadian Institute for Theoretical Astrophysics) s pomocí Haleova dalekohledu o průměru pět metrů na hoře Mt. Palomar. Ti objevili hned dva satelity (byly pojmenovány Kalibán a Sycorax podle postav z Shakespearovy hry Bouře), které mají velikost jen šedesát a sto dvacet kilometrů. První z nich se dle propočtů pohybuje po přibližně kruhové dráze, sedm milionů kilometrů od planety. Jasnější Sycorax opisuje výstřednou elipsu s průměrnou vzdáleností dvanáct milionů kilometrů, od Uranu se však vzdaluje až na 18 milionů kilometrů. Díky ohromné, asi stokrát větší vzdálenosti od mateřské planety, než jaká je známa u měsíců vnitřní rodiny, mohli astronomové oba nově objevené satelity směle zařadit do vnější skupinky Uranových oběžnic.
Párek dvou nově objevených měsíců však nezůstal dlouho sám. O další přírůstek se již v květnu 1999 zasloužil Erich Karkoschka (Planetary Lab of The University of Arizona) -- u nás známý jako autor povedeného Astronomického atlasu hvězdné oblohy. Způsob jeho objevu byl však poněkud netradiční. Karkoschka totiž nalezl nový Uranův měsíc při srovnávání sedmi snímků, které v lednu roku 1986 pořídila již zmíněná sonda Voyager 2 se snímky jednotlivých měsíců zhotovených Hubblovým kosmickým dalekohledem. Proto také dostal tento asi čtyřicetikilometrový trpaslík, vzdálený od planety 75 tisíc kilometrů, předběžné označení S/1986 U 10. Na ověření objevu se však stále čeká a tak ještě nemá žádné přiléhavé jméno.
To se však nedá říci o dalších třech asi 20 kilometrových satelitech, které obohatily párek vnějších měsíců Uranu loni v červenci. O jejich objev se zasloužili astronomové Kavelaars, Gladman a Holman využívající tříapůlmetrový francouzsko-havajský dalekohled na Mauna Kea. V anglickém Manchesteru se totiž právě rozhodlo o jejich zatím provizorních jménech, která jsou opět inspirována Shakespearovým dramatem Bouře. Pojďme si tedy nové přírůstky do planetárních encyklopedií představit:
- Prospero (S/1999 U 3) od Uranu je průměrně vzdálen 16 miliónů kilometrů a jeho oběh trvá asi 5,33 let. V Bouři je Prospero mocným kouzelníkem, který ovládne Ariela (toto jméno už znáte, že?).
- Setebos (S/1999 U 1) má nejvíce excentrickou dráhu, která se mění v rozsahu od 8 do 27 miliónů kilometrů v periodě 6 let. Setebos, bůh Sycoraxu, je zmíněn hned v několika Shakespearových hrách.
- Stephano (S/1999 U 2) oběhne Urana jednou za dva roky v průměrné vzdálenosti osmi miliónů kilometrů. Stephano vystupuje jako číšník na Arielově lodi, Stephano a Caliban naplánovali zavraždění Prospera.
