Dnes se podíváme do „brány Beskyd“ Frýdlantu nad Ostravicí.
Hodně návštěvníků sem přijíždí vlakem a tak první co z města vidí je nádraží. Nádraží je to staré, klasické, útulné, v noci osvětlené ještě stařičkými „železničními klasikami“. Nesvítí sice tak intenzivně a efektivně jako jiné novější typy lamp, ale pohled je to jistě příjemnější. Stačí srovnat s nádražími například v Petrovicích u Karviné, nebo Frýdku – Místku.
Dále pokračujeme na náměstí. To je osvětleno koulemi, na stožárech po dvou. V přilehlých ulicích jsou také osvětleny přechody, bohužel opět bachratci s polepkami po stranách. Rozdíl v přechodech s „bachratci“ a „placatci“ najdete ZDE.
Prostranství před městským úřadem je nasvětleno sice trochu netypicky, ale i tak kvalitně. Osvětluje ho pětice reflektorů, které jsou úzce směřovány pouze na toto prostranství. Mimo jde jen minimum světla.
Jak se stalo zvykem, skoro každé město či vesnice musí mít svůj kostel, který svítí pánu bohu do oken. Výjimkou není ani Frýdlant. Celý, kromě oken v půlce výšky věže, je nasvícen reflektory jdoucími zespod, svými kuželemy se jen tak dotýkajícími budovy. Zbytek světla jde... však vy víte kam.
Dalším nasvíceným objektem je domov důchodců. Intenzita osvětlení mi vzhledem k okolí připadala přiměřená, ale to je asi jen momentální stav, protože když jsem přišel blíž, osvětloval ho jeden reflektor, ale vedle stály ještě další dva, jeden byl rozbitý a druhý měl shořelou výbojku. Reflektor sice nebyl nijak precizně směrován, ale myslím, že jsme tady měli i horší případy…
A poslední naší zastávkou je hřbitov. Sám není osvětlen, ale je osvětlen chodník před ním. Jsou použity historické lampy, které však mají sprostě vystrčenou výbojku a ta pere do očí až hrůza. Lampy sice ve dne vypadají pěkně, ale to se tam úplně stejně mohly dát obrázky dětí z místní mateřské školy a v noci žárovky od kolotočů – efekt by byl stejný, ve dne pěkné, v noci pere do očí.
Minulé díly O svícení
S přáním Carpe noctem
