Královská planeta Jupiter se k nám loni v říjnu přiblížila na méně než 592 miliónů kilometrů. Pozemským astronomům se naskytl pohled, který se opakuje pouze jednou za dvanáct roků. Této příležitosti využil Jim Scotti z Arizonské univerzity, který po několik nocí snímal blízké okolí velké planety pomocí osm desítek roků starého 36palcového dalekohledu na Kitt Peaku, jenž je využíván pro známý program systematického prohledávání sluneční soustavy Spacewatch.
Výsledky elektronického skanování oblohy putovaly k dalšímu studiu do centra Minor Planet Center (MPC). Na snímcích Scottiho ze 4. listopadu a Jeffa Larsena z 30. října přitom spolupracovník MPC Gareth Williams nalezl několik planetek, jejichž objevy byly publikovány v Minor Planet Circulars. Nikdo si však nevšiml, že se jeden z objektů, označený jako 1999 UX18, se pohybuje poněkud neobvyklým způsobem. To ale neuniklo pozornosti Timothy B. Spahra (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics), který výsledky prověřoval letos v květnu.
Objekt asi dvacáté hvězdné velikosti totiž objevil i na dřívějších snímcích Boba McMillana z 6. října. Spahr i Wiliams se s tímto neposlušným objektem, který dokonce ani neobíhal kolem Slunce, obrátili na vedoucího MPC Briana Marsdena, jehož propočty ukázaly, že se jedná o měsíc největší planety naší sluneční soustavy. Pečlivé prověřování drah již známých měsíců jupiterovy rodiny pak ukázalo, že jde o dosud neznámé těleso.
V pořadí sedmnáctý Jupiterův měsíc, který dostal předběžné označení S/1999 J1, má jen deset kilometrů v průměru. Williamsovy propočty ukazují, že obíhá kolem královské planety ve vzdálenosti 24,3 miliónů kilometrů, čímž se řadí mezi skupinku tzv. vnějších Jupiterových měsíčků. Ty poznáme podle toho, že se nacházejí ve více než dvakrát větší vzdálenosti od mateřské planety než ostatní satelity vnitřní rodinky. První z nich byly objeveny už v roce 1908.
Měsíček S/1999 J1 je také pátým známým případem, který kolem planety obíhá v opačném směru (retrográdní pohyb). Do jisté míry za to může gravitační působení Slunce, které zároveň způsobuje nestálost jeho dráhy. Objev nového měsíce Jupiteru je do jisté míry výjimečný i tím, že poslední satelit této planety byl z pozemské observatoře objeven v roce 1974. Jednalo se o osmikilometrový měsíček s názvem Leda, který nalezl Charles Kowal.
