Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Ohlédnutí za Expedicí

Podkrkonošská Úpice, jinak zapomenuté městečko nedaleko Trutnova, má jenom několik málo zajímavých a široké veřejnosti známých pamětihodností. Bez diskuze je však zřejmé, že mezi ně patří i tamní hvězdárna. A pokud by nás zajímalo, čím se ona proslavila, stačí vyslovit dvě slova: Slunce a expedice.

Ilustrační foto...Pomiňme sledování naší mateřské hvězdy a ohlédněme se za Expedicí, pozorovací akcí, která se letos na pozemku malebné hvězdárny odehrála již po čtyřicáté druhé. Nejenom proto, že se jí zúčastnila řada členů redakce, našich blízkých spolupracovníků (i přátel) a čtenářů, ale především proto, že akce, s rozpočtem odhadem za bratru 200 tisíc korun, šesti desítkami účastníků, řadou doprovodných akcí a méně či více nápadných výsledků, nemá v českých zemích obdoby.

Je zřejmé, že dnes už jenom stěží zjistíme, kdo je skutečným otcem úpických expedic. Pravděpodobně celá řada lidí, včetně zakladatele úpické hvězdárny, Vladimíra Mlejnka. Astronomický tábor v průběhu desetiletí prošel řadou změn -- od úzce specializované meteorářské či proměnnářské pozorovací kampaně až po "školu" začínajících pozorovatelů. Tak či onak přitom poznamenal řadu méně či více známých lidí, kterým se přírodní vědy až nápadně často staly doživotním koníčkem nebo prací.

Současnou, bez skromnosti vrcholnou formu, má na svědomí několik lidí, jakýsi čtyřúhelník. První z vrcholů tvoří velmi vstřícný přístup ředitelky Evy Markové, která podřídí na tři týdny chod celé hvězdárny hromadnému nájezdu expedičníků. Spolu s většinou spolupracovníků se přitom snaží celé akci maximálně vyhovět. Počínaje zapůjčením vozidel, přes nákup nezbytných pomůcek (například nového vojenského hangáru), až k úhradě vody k naplnění požární nádrže, jenž se tak stane příjemným bazénkem...

Ilustrační foto...Expedice tak za ta léta prorostla hvězdárnou a žije v ní v nápadné symbióze. Jedenáct měsíců v roce je "dům U lipek" zasvěcen všednímu hvězdárenskému životu, v tom zbytku pak čelí nájezdu vědění chtivých kobylek. Pokaždé však vítězí astronomie. (Tedy pokud dá okresní úřad, že.)

Neméně důležitý je i příspěvek vložený ostřílenými vedoucími. V posledních několika letech totiž vznikl velmi sehraný tým, jehož členové mnohdy pro expedici neváhají obětovat nemalou část osobního volna. Jmenovitě jde o tyto osoby: Pavel Gabzdyl, Tomáš Havlík, José Kapitán, Marek Kolasa, Daniela Korčáková, Lukáš Král, Rudolf Novák, Petr Skřehot, Michal Švanda a Viktor Votruba.

Třetím pilířem je paní Kuchařka Filomena Samková, která zde skvěle vaří a která ke každé porci přidá i kus svého srdce. Za deset roků tak zásadním způsobem pozměnila tvář Expedice, že se za to zřejmě dostane i mezi hvězdy. Pokud vše dobře dopadne, ponese díky dr. Petru Pravcovi jedna malá planetka mezi Marsem a Jupiterem od podzimu její jméno.

Aby byl celý "expediční čtyřúhelník" kompletní, musíme prozradit, že díl úspěchu akce závisí také na jednotlivých pozorovatelích, kteří projevili odhodlání poznat denní i noční oblohu. Jelikož větru a dešti zatím poručit nedokážeme, je na tom Úpice stejně jako jakékoli jiné středoevropské místo. Občas jasno, občas zataženo, v průměru jedna až dvě skutečně jasné noci týdně. Snad jenom přítomnost rozsáhlých Krkonoš dělá každou předpověď, byť i krátkodobou, značně nejistou.

Ilustrační foto...Pokud však prší, nebo je "pouze" stále zataženo, záleží na kolektivu, jakým způsobem využijí daný čas. Letos, letos si nemůžeme stěžovat. Za čtrnáct dní zaznělo venku před kuchyňkou, v přednáškovém sále, velké pozorovatelně a městském kulturním středisku více než čtyřicet přednášek. Všechny z nich, byť zcela dobrovolné, a tu a tam s délkou dvě a půl hodiny (bez přestávky), neměly o posluchače nouzi. Spíše naopak -- občas jsme měli problém, kam je všechny nacpat.

Pravidelný čtenář Instantních astronomických novin si několik reportáží z epicentra dění asi přečetl. Tu poslední ostatně najdete právě v tomto čísle. Dočtete se v ní o druhém týdnu Expedice. Co ale Marek Kolasa už zapsat nemohl, byla závěrečná cesta -- jakási "expediční tour" po moravských hvězdárnách, při které vracíme zapůjčené dalekohledy. Právě tato, finální část však stála za to.

Celý přesun začal v neděli odpoledne, kdy jsme dali dohromady všechny přístroje, několik počítačů, batohů, kufrů a řady dalších nezbytných nástrojů, přístrojů, hejblátek, literatury a kdoví čeho všeho. Když jsme jeli do Úpice, byla naše 1203, důvěrně přezdívaná Dvanda či Želva, dokonale vyplněna. Několik okulárů a vzorky meteoritů jsme dokonce uschovali ve skříňce v palubní desce...

Ilustrační foto...Při odvozu se ale ukázalo, že ať to budeme do auta pěchovat jak chceme, při nejlepší vůli se tam všechny bedny nevejdou. To i případě, kdy jsem se skřípáním všech svých plomb a umělých zubů souhlasil s variantou, že nejméně foremný dalekohled z brněnské hvězdárny (zapůjčený přímo mou osobou) zůstane v Úpici. Aby se vrátil až někdy za několik měsíců.

Nakonec nezbylo nic jiného než vypravit malý konvoj. Přímá linka v podobě Formana (druhého úpického vozidla) vyrazila s částí nákladu do Brna, Dvanda pak měla jet oklikou přes Ostravu, ValMez, Vsetín, Prostějov a v závěru opět i Brno.

Lehčí a méně objemný Forman vyrazil svižně jako první, posádka 1203, ve složení Leon Miš (řidič), já (navigátor), Marek Kolasa (palubní vypravěč) a José Kapitán (veselý tanečník) jsme se zdrželi jenom o několik desítek minut. Dvanda totiž i nadále praskala ve švech.

Navíc Leon Miš zjistil, že jeho řidičák a všechny ostatní doklady nejspíš odjely v prvním vozidle. Naštěstí je doba mobilní telefonie. Předvoj ve Formanu sice Leonovy doklady nenalezl, avšak druhý řidič (Marcel Bělík) zbledl -- papíry zapomněl i on. Zhruba za hodinu po prvním odjezdu jsme se tedy opět všichni shledali na úpické hvězdárně...

Doklady se podařilo nalézt, Forman opět vyrazil a my za ním v těsném závěsů. Zatímco menší vozidlo již pokračovalo přímo do Brna, u nás v pomalé 1203 zábava teprve začala. Po ujetí prvního kilometru jsme si vzpomněli, že jsme na startu nechali záložní baterií. A jelikož s tou v autě už byly problémy, pro jistotu jsme se pro ni vrátili.

Na potřetí to už vyšlo. Bylo 18:30 a první postupový cíl, Rychnov nad Kněžnou, jsme dobyli o tři hodiny později. Připomeňme, že je tohle východočeské město asi padesát kilometrů od Úpice. Jednak jsme to nejdřív vzali zkratkou, která byla delší, ale za to měla horší cestu. Dále našeho řidiče jen tak mimochodem během jízdy štípla do zad vosa. Ne že by byl Leon na tento zákeřný hmyz alergický, ale řízení hned dostalo nové dimenze. Navíc jsme museli s rozzuřenou vosou svést v autě malou bitvu.

A pak... Es-em-eska, kterou jsem od Vamberku posílal své dívce, zní skoro neuvěřitelně: "Jsme teprve za Rychnovem, zapadli jsme do bahna, navíc zlobi elektrina." Když jsme se po špatném odbočení rozhodli odbočit na polní cestě, vybrali jsme snad ten nejhorším plácek v okruhu několika desítek kilometrů. V kombinaci s vytrvale chcíplým motorem a nevalnou kondicí našeho tlačného týmu to vypadalo dost špatně.

Motor však po krátkém odpočinku naskočil a poslouchal jako beránek. Zamávali jsme České Třebové, minuli Svitavy a hravě překonali dva táhlé a v minulosti zrádné kopce u Mohelnice. Druhý postupový cíl, malá vesnička Těšíkov u Šternberka, se tak zdál na dosah.

Ilustrační foto...Ještě jsme stihli vyfotit zajímavě nasvětlený zámek Usov, prohodit několik vtipů a pak to přišlo... Najednou začala zhasínat světla, odcházet motor... Celá událost se odehrála tak rychle, že jsme byli rádi, když jsme setrvačností pomalu dokodrcali pod nejbližší lampu veřejného osvětlení v jedné, bezejmenné vesničce.

V tomto okamžiku jsme blahořečili nápad vrátit se v Úpici pro záložní baterku. Díky vadnému dobíjení jsme během několika desítek minut vyměnili nefunkční akumulátor za nový a k údivu všech kolem poletujících můr a dle vzhledu mých rukou i komárů pokračovali dál. Stačilo ujet několik kilometrů, do poloviny vystoupat táhlý kopec za Šternberkem a o půlnoci jsme příjemně pomačkaní zastavili před haciendou José Kapitána. Jeho maminka pro nás připravila vynikající pohoštění, José s bratrem darovali několik litrů benzinu (i ten nám začal docházet a jízdu na výpary jsme nechtěli v liduprázdném a především v nonstopbenzíkoprázdném kraji riskovat) a zapůjčili i ohromnou baterii z jejich multikáry. Nasytili jsme si tedy my i Dvanda. Diky José!

O půl jedné nezbývalo nic jiného než zamávat a jet dál. Po deseti minutách jízdy, na vrcholu jedno z kopců, či chcete-li terénní vlnky, odešla i druhá baterie. Na řadu tak přišlo poslední eso -- padesátikilový, metr dlouhý akumulátor, jenž původně poháněl jednu těšíkovskou multikáru. Ta už vydržela -- v Opavě jsme načepovali benzín, v Ostravě o půl třetí uložili hlavy na první z hvězdáren. (V kontrastu s původní představou o příjezdu kolem deváté hodiny večerní...)

Ilustrační foto...Přestože nad zdejším stánkem múzy Uránie snad nespadla ani kapka, v přilehlém okolí se zřejmě děli věci. Když jsme druhý den kolem jedenácté hodiny, už ve dvou (tedy řidič a navigátor) razili na jih, sledovali jsme zpřerážené stromy široko daleko.

Až do Olomouce jsme si nemohli stěžovat, dokonce jsme rychlostí 110 kilometrů v hodině předjeli 4, slovy čtyři, nákladní vozidla! Popíjeli jsme také kolu, cpali se sekanou z jednoho supermarketu, komentovali včerejší zprávy v dnešních novinách a v klidu, dokonce v nečekaném předstihu dorazili na prostějovskou hvězdárnu.

Při následném tahu na jih jsme ale potkali onen osudový karavan se satanskou značkou 666! Dvanda byla fantastická, vzepjala se na 120 km/h a my ho hravě předjeli. V táhlém kopci nám to ale karavan rychle vrátil. Jednoznačná výzva; Leon šlápl na pedál a my ho dohnali podruhé. Triumfální řev ale jakoby zadusili dravost našeho stařičkého motoru. Párkrát blafl, ohlušivě vystřelil z výfuku a zastavil se. Potupný konec u krajnice následoval krátce poté.

Po několika domluvách se sice auto opět rozjelo, ale my pro jistotu zajeli na nejbližší benzínku k větší přestávce. "Jé, Leone, nám z motoru něco teče," prohlásil jsem při letmém pohledu na asfalt za námi. Vskutku, z motoru unikal, byť ne nijak výrazně olej.

Ona ta Dvanda je vůbec podivuhodné auto. Za sebou už má řadu desítek, ne-li stovek tisíc kilometrů. Dnes už slouží doopravdy jenom k občasnému přesunu většího materiálu, v minulosti však brázdila nejen české, ale i slovenské silnice. Největší cesta ji však čeká jenom dvakrát do roka: tehdy když svážíme dalekohledy na Expedici a o čtrnáct dní později, kdy je naopak vracíme zpět. Při každé této akci nás přitom něčím překvapí a jenom málo kdy jede bez problémů: Jednou upadl výfuk, jednou se v každém menším kopci zahřívalo čerpadlo, píchli jsme kolo... Prostě 1203 je problémové a proto i velmi oblíbené vozidlo. Každá její výprava je tak velkým dobrodružstvím a zúčastnit se ji může jenom člověk, který nikam nepospíchá a který může k cíli dorazit v pondělí ráno stejně jako třeba ve středu večer.

Dolili jsme mazivo, snědli bagetu a pizzu nevalné chutí, a s menším nadšením vyrazili do Brna. (Mimochodem na odpočívadle jsme narazili i na rodinný karavan "666".) Až na krátké zablokování rušné křižovatky jsme se tak kolem třetí konečně objevili na Kraví hoře.

Jako obvykle následovalo vítání, vykládání zavazadel, líčení zážitků, občerstvování... V šest Leon, tentokrát už zcela osamocen, vyrazil zpět do ValMezu, jeho posledního cíle. Kolem osmé zavolal z Olomouce, že se mu zcela rozpadl motor, vystříkl olej a že volá odtahovou službu. Dvanda dostala mrtvici... Dalekohledy zůstaly uloženy u jedné expedičnice a naše staré, osvědčené vozidlo prochází týdenní rekonvalescencí.

Jiří Dušek

| Zdroj:  IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní galerie 14
Ilustrační foto...
Chandra hledá černé díry
Ilustrační foto...
Historie dobývání Slunce
Ilustrační foto...
Stručně z kosmonautiky XV
Ilustrační foto...
Planeta Země
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691