Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

XVII. EBICYKL: Uplakaná Tisícročná Haluška

Ty můj milý deníčku! Tobě svěřuji své nejtajnější pocity, dojmy a tužby. Hlavně aby to nikdo další nečetl; vždyť jde o Listy důvěrné! Ale to se nestane; vše budu zaznamenávat tajným písmem a ještě to elektronicky zakóduji dnes již neznámým editorem T007. Tvůj Hejtman Polní

Ilustrační foto...Sobota 15. VII. -- 0. etapa (Praha-Košice)
Nadchl mne způsob, jakým Mirek Janata ovládl Intercity Košičan, když nekompromisně vnikl do hytláku přeplněného bicykly a jal se tam dělat za jízdy pořádek. Tak docílil, že všechna kola průběžně nastupujících ebicyklistů byla řádně přepravena do Košic. Navíc roztřídil pracovníkům železnice také bicykly, směřující do předchozích stanic. Když jsme pak dávali průvodčím jízdenky k procvaknutí, ti jen uznale poznamenávali: Á, vy jste ta velká cyklistická výprava! V Košicích nás čekal s felicií kombi známý příznivce Ebicyklu, scénárista TV Vesmírného laboratória Fero Franko, naložil nám bágly a přivolal režiséra téhož pořadu Jaro Kernera, který nás na kole s upadávajícím pedálem hladce protáhl východoslovenskou metropolí do planetária.
Pracovníci Centra volného času nám v planetáriu předvedli působivý komponovaný pořad o kometách, asi jako kompenzaci za to, že skutečná kometa LINEAR se před námi celý týden koketně skrývala za provazci deště.

Neděle 16. VII. -- I. etapa (Košice-Čaklov)
Tolik deště pohromadě se hned tak nevidí, ale hnala mne vidina erupce gejzíru v Herľanech. Stihl jsem to opravdu nadoraz, abych se pak mohl účastnit živého obrazu: "Ebicyklisté během erupce vstupují do zakázaného prostoru kolem téže".
Večer v učebně Zemědělské a zahradnické školy v Čaklově se konala plenární schůze Ebicyklu, kde se rozhodlo o termínech a trajektoriích podzimního Reje, únorového Ski a Teleskopy i XVIII. Ebicyklu "Českomoravská Odyssea 2001".

Pondělí 17. VII. -- II. etapa (Čaklov-Kolonické sedlo)
Při průjezdu Sninou jsem si všiml poutače výtvarné galérie MIRO, která má tři provozovny: Sninu, Prahu a Berlín. Příslušné kilometrové vzdálenosti byly na ceduli uvedeny. Zmínil jsem se pak o tom přednostovi Okresního úřadu ve Snině a ten mi obratem zařídil soukromou prohlídku Galérie, jenž je normálně v pondělí uzavřena. Stálo to za to; galérii znám z Prahy jako velmi avantgardní a iniciativní. Pro cestě lesem z hotelu Kamei na hvězdárnu na Kolonickém sedle mi ředitel dr. Kudzej přidělil horského vůdce na horském bicyklu. Spolu s námi jeli ještě již řečený Mirek Janata, dále Vladimír Homola a Petr Lemež (Nemilosrdný Samaritán Ebicyklu).
Když jsme úspěšně zdolali cca 5 km stoupání v dešti a dostali se na trasu po vrstevnici, upadla horskému průvodci přední vidlice, ale naštěstí na rovině. Zatímco Nemilosrdný samaritán pomáhal průvodci, sám jsem jel napřed, abych z hvězdárny přivolal pomoc. Přede mnou však byl Janata, který stejně jako Homola o nehodě nevěděl; oba však minuli odbočku k horské hvězdárně, takže když jsem tam již za šera sám dojel, zjistil jsem, že je třeba vyslat dvě záchranné výpravy, z toho jednu naprosto nejasným směrem! Nakonec na hvězdárnu dorazili v pořádku horský vůdce s Petrem Lemežem i Vladimír Homola, jenž se intuitivně vrátil právě ve chvíli, kdy ti poslední dva dorazili k oné nešťastné odbočce.
Mirek Janata skončil u dobrých lidí v obci Strihovec. Tam ho sice ona druhá záchranná výprava hledala, ale jenom v hospodě a tak se vrátila s nepořízenou. Mirek dle MOKODEBu dorazil pak do cíle etapy až zítra ráno. Po příjezdu na horskou hvězdárnu Kolonické sedlo jsem měl přednášet pro místní zájemce, ale ztratil se mi bágl se suchým oblečením. Tedy ztratil: sám jsem se sušil v ředitelské pracovně oděn pouze do slipů a prosil Dušana, aby mi našel bágl v khaki obalu od spacího pytle s vyšitým červeným G. Pak jsem se dozvěděl, že on usilovně hledal modré brašny s bílými puntíky...
Dr. Kudzej mi nakonec půjčil vlastní stavební ošacení a nepromokavý plášť, v němž jsem mluvil na schůdcích plechové maringotky k publiku, jež stálo pod děravou celtou celou dobu prakticky v dešti. Mluvil jsem do mikrofonu, přes zesilovač od cívkového magnetofonu B116, jenž stál zprvu svisle prakticky ve dveřích maringotky kvůli krátkým kabelům. Během přednášky přicházející a odcházející ebicyklisté zakopávali o ty kabely a nakonec se jim podařilo magnetofon skácet. Nicméně místní mechanici ho zručnými údery pokaždé znovu uvedli do chodu -- že nikdo nedostal ani ránu, považuji za fyzikální zázrak.

Úterý 18. VII. -- III. etapa (Kolonické sedlo - Michalovce)
V pátém ročníku Východoslovenská Haluška jsem chyběl kvůli úrazu a tehdy mou roli Hejtmana převzal Jeník Hollan z Brna. Účastníci mi pak vyprávěli, jak si chtěl cestu kolem Vihorlatu zkrátit přes Mořské oko a do Michalovců dorazil zcela rozdrásán pozdě v noci, když na něho celý večer marně čekalo publikum, těšící se na avizovanou přednášku. Pamětliv toho chtěl jsem jet proto raději oklikou kolem Vihorlatu, ale zdržel jsem se loučením a mí zbrojnoši chtěli na Oko, tak jsem trnul, jak dopadneme.
Naštěstí v krizových místech byly na stezkách šipky z klacíků a tak jsme na Oko trefili a žasli, jak je to tam pěkné. Bylo to tak pěkné, že jsme se tam zapomněli vyfotit.

Středa 19. VII. -- IV. etapa (Michalovce - Medzev)
Z této etapy jsem měl pro její délku a špatnou pověst z již zmiňovaného V. ročníku obavy, ale když po výjezdu z Michalovců přestalo pršet, nakonec to nebylo nijak zlé. Mimořádný výkon podal Vladimír Homola, jenž minul odbočku na Slanec, takže jel tzv. severní trasou přes Dargovský průsmyk, ale protože věděl, že má projet Slanec, tak se k němu také dostal -- ovšem z opačné strany, a příslušný kopec vyjel až na Hradisko, než přišel na svůj omyl.
My, co jsme jeli jižní trasou, jsme ho pak sledovali z občerstvovací vesničky Čaňa a místo rovně na Haniska jsme uháněli na severozápad až na předměstí Košic. Tam jsme si mylně vyložili, kde vlastně jsme, a po krásné hlavní silnici v ukázněném pelotonu svištěli pro změnu přímo na jih do Maďarska. Omyl jsme poznali po čichu -- proslulé VSŽ nám totiž překvapivě smrděly zprava, místo očekávaného zleva. V Šaci jsme odbočili už správně na Malou Idu a tam jsem neuspěl se svým návrhem, abychom pokračovali na proslulou Zlatou Idku a věnovali tuto etapu Vladimíru Mečiarovi -- tím bychom byli jistě získali tolik potřebnou publicitu pro XVII. Ebicykl. Po dojezdu do Medzeva jsem žasl nad kompletně vykachlíkovanou moderní hvězdárnou. Skvělý guláš byl odměnou za nejdelší etapu ročníku (s tím našim zakufrováním to bylo 115 km), ale přes večerní vyjasnění se kometa LINEAR neukázala.

Čtvrtek 20. VII. -- V. etapa (Medzev - Spišská Nová Ves)
Kopec z Medzeva přes Štós na sedlo sv. Mária (800 m n. m.) měřil 15 km, ale nepršelo, a tak to celkem šlo, zvláště když mne podporoval borec Miloš Socháň. Pak následoval sešup do Smolníka a Mníšku a odtud další 17 km kopec na rozcestí nad Zimnou dolinou. Tam mne postihl v Nálepkově defekt, naštěstí zrovna u bufetu, kde jsem obědval s J. Krejsou, takže oprava trvala jenom krátce. Přesto to stačilo, abychom na sedlo dojeli o něco později než hlavní peloton a při sjezdu do Spišské N. Vsi nás na okraji města zastihl šílený liják, takže jsme do cíle dojeli jak zmoklé slípky. Když jsem pak měl po večeři v Kulturním sále moderovat besedu s místními zájemci o astronomii, intenzívně jsem se odpařoval. Také jsem pak musel každý večer zašívat své mokré svršky -- nitě mi praskaly jako při překotném rozpínání vesmíru po velkém třesku.

Pátek 21. VII. -- VI. etapa (Spišská Nová Ves - Kežmarok)
Do rána jsem docela dobře vyschnul a jel tentokrát sólo přes Spišský Štvrtok a Vrbov do Staré Lesné navštívit své astronomické kolegy. Kolem 15.30 jsme se pak sešli před budovou Astronomického ústavu SAV k prohlídce slunečního a stelárního oddělení a navíc jsme plenili i hydrometeorologické pracoviště Geofyzikálního ústavu SAV, kde padl návrh obětovat Lenku Šarounovou bohům, aby se to zatracené počasí konečně zlepšilo.
Naše útlocitnost se nám nevyplatila: při večerní sjezdu lesní cestou přes Mlynčeky do Kežmarku jsme přímo v ulicích města opět řádně zmokli. Na té lesní cestě jsme viděli nejvýše položené čapí hnízdo: čápů bylo všude po trase překvapivě mnoho. Prý se z nedostatku žab přeorientovali na myši. Po dojezdu do školy v Kežmarku jsem zjistil, že mi praskl plášť, takže má další účast na sobotní etapě byla problematická. Musel jsem za setmění zjišťovat, zda je v Kežmarku cyklistická prodejna a má-li v sobotu vůbec otevřeno. Při tomto průzkumu jsem objevil výtečnou hotelovou restauraci a konečně jsem si mohl dát opravdové halušky, odpovídající končícímu tisíciletí.

Sobota 22. VII. -- VII. etapa (Kežmarok - Kežmarok)
Díky Jirkovi Krejsovi jsem měl na kole nový plášť a radost z toho, že chvíli neprší. Společně s ním (on -- ač vozová hradba -- vozí sebou horské kolo na držáku na střeše felicie) jsme se vydali do nedalekého Vrbova na termální koupaliště. To bylo naprosto náramný, neboť voda tam je vskutku teplá, nezávisle na počasí, které opět bouřilo. Na koupališti se sešli i další veteráni jako Tarantule a Práče a tak jsme se máčeli a hodovali až do odpoledne. Sám jsem se pak vydal do Žakovců podívat se na asyl pro bezdomovce Nádej a dále do Velké Lomnice navštívit našeho hostitele kežmarských etap dr. Ladislava Hrice. Nebyl doma, a tak jsem pokračoval do Staré Lesné, abych na volné cestě opět promokl na kůži. Ve Staré Lesné jsem se sušil u Rudolfa Gálise a počkal na návrat ebicyklistů z túry na Skalnaté Pleso. Mezitím dorazil i Jaro Kerner, aby si nás vyfotil pro své noviny.
Sotva jsme se seřadili před Astronomickým ústavem, přišel další slejvák (a Lenka zrovna nebyla po ruce!) a tak jsme jeli zpět do Kežmarku opět v dešti. Večerní slavnostní ukončení Ebicyklu se konalo až někdy ve 22.30 h, ale bylo to úžasné vidět, že vlastně nikdo na trase nejtěžšího ročníku Ebicyklu nevzdal, ba právě naopak. Od Košic do Spišské N. Vsi účastníků plynule přibývalo!

Neděle 23. VII. -- Ebilog (Kežmarok - Praha)
V tělocvičně jsem měl spacák hned u dveří, takže když někdo vycházel, prohýbala se pode mnou podlaha jako při zemětřesení 3. stupně Richterovy stupnice. Tak jsem zaregistroval, že první ebicyklisté opouštěli ležení již před 5. hodinou ranní. Já jsem však vytrval až do osmi, pak se sbalil a jako poslední vůbec přesně v 9 hodin se rozloučil s kvartýrmajstrem Dušanem Krchou a vyrazil po ose i s báglem do Popradu.
Po cestě mne chtěl zajet jeden řidič, když uvnitř vesnice kličkoval v protisměru mezi auty nejmíň osmdesátkou a přede mnou už uhýbal na skřípajících pneumatikách. O kousek dál mne předjížděl tirák s vlekem a tím vlekem mne téměř srazil do příkopu. Na 15 km úsek docela slušná statistika, řekl bych. Jo, a při nastupování do rychlíku v Popradu přišel další slejvák, a jelikož nástupiště je nekryté, tak jsem se pak sušil až do Žiliny. V Praze bylo krásně teplo a sucho; za těch 9 dnů Ebicyklu jsem přibral 1 kg.

Jiří Grygar

| Zdroj:  IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Nebe v plamenech
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 39
Ilustrační foto...
Slet astronautů -- den po dni
Ilustrační foto...
Vyhlášení soutěže o logo IAN
Ilustrační foto...
Kometa C/2004 Q2 Machholz u Plejád
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691