Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Noc a den kdysi a dnes

Střídání dne a noci je tady od „počátku světa“, geocentricky vzato tedy od vzniku Země. Má svou délku cyklu (té se říká rovněž den), svou amplitudu (maxima a minima světla), i prvky proměnné (cyklicky se projevující Měsíc a méně cyklicky, často dost nepravidelně se vyskytující oblačnost).

Úvod

Jde hlavně o změny světelné, ale spolu s nimii změny teploty, větru, a vůbec celého dění v přírodě, v lidskýchspolečenstvích, ba i v jednotlivých organismech (včetně nás samých). Postamilióny let se tento přírodní rytmus téměř neměnil. S příchodemmoderních lidí, užívajících oheň, se měnit začal, ale dlouho to bylyzměny jen nevelké. Radikální jsou až od devatenáctého století,v posledních dekádách druhého tisíciletí se dále zrychlily, a jejich konecnení dnes v dohledu. Zkusme se v tom zorientovat...

Den a noc dle tradice

Cyklus světla a tmy je natolik základním parametrem našeho života, žebývá zmíněn hned na začátku kosmogonických (vznik světa popisujících) mýtů.Výchozím pojmem přitom bývá noc, např. v řecké mytologii bohyněNyx,den se rodí ažz noci (od léta 2006 se po noci jmenuje jeden z malých měsíců PlutaNix).Evropskému prostředí je asi nejbližší popis monoteistický, jako např.v ekumenickém překladu samého začátku Bible a Tóry, v prvních větách knihyGenesis:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdnáa nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré,a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první...

(Souvislé pokračování Genesis viz např. první odkaz nawww.dumbible.cz/v1/index_soubory/cep.htm,strukturovanější anglický hypertext viz např. www.nccbuscc.org/nab/bible/genesis/genesis1.htm.)Při hledání překladu jsem našel nejprve stránky www.myty.info/archeology/hvezdarstvi/hvezdarstvi_2.htm,kde jsou i další informace o střídání dne a noci a řada odkazů.Jak cituje dále jejich autor Pavel Mat, popis „čtvrtého dnestvoření“ zní:

I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

Jak dále Pavel Mat uvádí, už líčení „prvního dne“ naznačuje, že slovoden má dva významy, jednak označuje celý jeden cyklus (kalendářní den),a jednak tu část cyklu, kdy je světlo, kdy není noc. Naznačuje i počátkykalendářních dní jako začínající večerem – tak je tomu dosudv náboženském kalendáři např. židů a muslimů (a bývalo i u nás, dosudse tak slavívají narozeniny, rozhodně pak sv. Mikuláš, který začínás koncem soumraku, ze stejného důvodu máme Štědrý večer: tehdy vlastnězačíná Boží Hod vánoční). Chronologie Genesis ozřejmuje ještě jednuskutečnost, cituji opět Pavla Mata (který ve svém textu dále zmiňujei počátky kalendářních dní v jiných kulturách aj.):

„Bůh nejprve stvořil světlo, den a noc. Teprve čtvrtého dne učinil dvě veliká světla, Slunce a Měsíc. Pradávné tradice ze kterých čerpali autoři textů Genesis, nepovažovaly Slunce za zdroj světla. Tak tomu bylo v mnoha starověkých kulturách. Pozorovatelům oblohy samozřejmě neuniklo, že se Slunce objevuje při svítání a mizí za soumraku. Nevěděli však, že právě Slunce je oním zdrojem světla.“

Jak by také mohli? Kdysi jsem našel v učebnici přírodopisu pro čtvrtoutřídu větu: „vzduch nevidíme“. Ani její autoři si zjevně nebyli vědomitoho, že ve dne je nebe světlé proto, že vidíme vzduch osvětlenýsluncem. Nevidí ho jen slepí. Když je slunce nad obzorem, je jímvzduch osvětlen hlavně přímo. Za svítání a soumraku jsoutak osvětlené jen vrstvy vzduchu dostatečně vysoko nad námi. Nízkévrstvy vzduchu jsou osvětlené nepřímo, světlem rozptýleným ze vzduchuvysoko nad námi a hlavně nad vzdálenými končinami, kde už se více neboúplně rozednilo (nebo naopak ještě nezačalo stmívat) – zkrátka tímsvětlým nebem nad východním nebo západním obzorem.

Rozsah přírodních světelných změn

Svítání, východ slunce, jeho cesta po obloze, západ, stmívání a noc,občas světlá s Měsícem, občas tmavší jen s hvězdami (a občas ještěmnohem tmavší, když je zataženo... ale to v biblických krajích nebývátak často jako u nás) jsou miliardy let starým rytmem, kterýje základem dění v přírodě, až na hloubky země a oceánů. Východ a západslunce sice kolem zimního slunovratu nenastává za polárním kruhem, alesvítání a stmívání je vždy patrné až po osmdesátou rovnoběžku, tedyi v nejsevernějších osadách na Špicberkách.

Denní rytmus světla a tmy má velký rozsah. V šířkách, kde sluncebývá vysoko na nebi, může intenzita osvětlení krajiny dosáhnout přessto tisíc luxů, zato když je slunce hluboko pod obzorem, svítínoční nebe na svět pod sebou jen tisícinou luxu, stomiliónkrátméně. Pokud se v noci zatáhne hustými mraky, ubude světla běžně ještědesetkrát, a může ho tak být miliardkrát méně než kolem poledne.

Celému takovému rozsahu se náš zrak umí přizpůsobit, v otevřené krajiněse i při oné desetitisícině luxu ještě orientujeme. Světlý chodníkv tmavém okolí dokážeme náš zrak rozeznat i při stotisícině luxu, např.v lese. Podobně málo světla stačí, abychom rozpoznali hodně kontrastnípředměty někde v domě daleko od oken. Na to si ovšem musíme zvykat řaduhodin, a pokud jsme přes den byli na prudkém slunci někde na bílé plážinebo sněhové pláni, ani to do rána nemusíme stihnout (potřebujeme-liv noci dobře vidět, doporučuje se na slunci nosit tmavé nebo žlutébrýle). Pro adaptaci na běžnou tmu, jaká je v otevřené krajině, nám alestačí samotné stmívání, tak se náš (a nejen náš) zrak vyvinul. V tropechse stmívá rychle, tak hodinu a čtvrt, u nás je to ale aspoň dvě hodiny(protože slunce nezapadá svisle dolů, ale našikmo), v létě i více nežtři hodiny (slunce se jen prosmýkne nehluboko pod severním obzorem),a kolem letního slunovratu se úplně nesetmí vůbec.

Přírodní průběh bezměsíčné noci v zeměpisné šířceBrna (49°)
Stupnice intenzity osvětlení je logaritmická, od tisícinyluxu po sto tisíc luxů. Zelené čárky označují okamžiky, kdy je horníokraj Slunce právě vodorovně (západ či východ slunce na rovině), a pakpostupně kdy je střed Slunce v úhlové výšce-6°, -12° a -18°. Tyto hloubky Slunce pod obzorem ohraničují tři druhynoci: občanskou, nautickou a astronomickou. Pod grafy jsou udané délkyobčanské noci a astronomické noci (plné přírodní tmy).Všimněte si také, že v při zimním slunovratu dopadá na krajinuv poledne pětkrát méně světla než v létě.(Noc je v prvních dvou grafech jaksi „šejdrem“, to je vinou toho, žetehdy užíváme letní čas.)
letní slunovratrovnodennostzimní slunovrat
(6,3 h, astron. nenastává)(10,7 h , 8,2 h)(14,5 h , 11,9 h)

To vše je vlivem onoho „většího světla“, Slunce. Tedy téměř vše: natom,že je i během astronomické noci v přírodě vidět, se malinko podílejíi hvězdy. I za hluboké noci je ale vždy desetkrát vícetakového světla, které má sluneční původ. Projevuje se totak, že obloha je směrem k obzoru postupněsvětlejší. Díky tomu je i v noci dobře vidět rozhraníobzoru a oblohy, a mořeplavci tak kdykoliv mohli měřit „výšky hvězd“(rozumí se výšky úhlové), aby z nich zjistili svou zeměpisnou šířku(a od dob, kdy byl vynalezen chronometr, tak i zeměpisnou délku).

Proč jeale nebe nad obzorem světlejší – vždyť tam hledíme do vesmíru přes spoustuvzduchu, který světlo zeslabuje? Je to hlavně proto, že vzduch sámtrochu svítí, tedy vzduch ve velkých výškách nad zemí. Zčásti proto, žese ve dne„nadopoval“ slunečním ultrafialovým zářením, zčásti proto, že jej kesvícení vedou rychle se pohybující nabité částice, které pocházejíz tzv. slunečního větru a byly zachyceny zemskou magnetosférou. To jevlastně tentýž mechanismus, který někdy vede až k polárnímzářím. Kromě takového světélkování vzduchu se uplatňuje ještěsluneční světlo rozptýlené na prachu v meziplanetárním prostoru, kteréhoje nejvíce poblíž roviny Sluneční soustavy – na obloze tak je v příroděvelmi nápadné tzv. zvířetníkové, aneb zodiakální světlo (páspodél ekliptiky, čili v tzv. zvířetníku). Nejjasnější je poblíž Slunce.Působí pak dojmem stmívání či svítání, v naší zeměpisné šířce seale prozradí tím, že je jaksi našikmo do výšky, zkrátka podél ekliptiky, a neroztažené doširoka podél obzoru. Další světlejší oblast je pak ještěv opačném směru, „v protisluní“. Na přírodním nebi je tak nejen vidět, kudy jde ponebi ekliptika, ale i kolik je hodin: světlejší skvrna v protisluní,zvaná gegenschein(protisvit),se zvolna pohybuje během noci poobloze. Já jsem zvířetníkové světlo nikdy neviděl, zřejmě proto, že jsemnikdy nebyl v přírodním nočním prostředí. Ti, co tam byli, říkají žezvířetníkové světlo není zas tak o moc slabší než Mléčná dráha. Vidět jedobře tehdy, když je vzduch velice průzračný a když ekliptikaprochází vysoko po nebi (protisvit je proto nejlépe vidět od října doúnora ažna leden, kdy je zrovna v Mléčné dráze).

Protisvit je na snímku Christiana Builapořízeném koncem léta 2006 na Pic du Midi patrný vpravo dole. Dolevaa nahoru pak pokračuje slabším světlým pásem podél ekliptiky: zvířetníkje na obloze ve skutečnosti vidět. Jako první to publikoval v roce 1854Theodor Brorsen, působící tehdy v českém Žamberku. Průběh jasu nazmenšeném snímku je upraven tak, aby strmě narůstal právě v oblasti,kde zvířetník vyvstává z okolního tmavšího nebe. (U obzoru sese mnohem silněji projevuje světlo ze vzdálených umělých zdrojů.)

Kromě vlastního záření vzduchu a zvířetníkového světla jsou třetímhlavním zdrojem nočního světla nerozlišené slabé hvězdy, především Mléčnádráha. Jasné hvězdy, přímo viditelné, svítí dohromady mnohem méně.Jedinou výjimkou může být Venuše, ta může přidat k přírodnímu světlui více než dvacetinu. Na bílé ploše obrácené k Venuši lze prývidět i svůjstín... Kdybyste jej chtělivyfotografovat, tak je vhodnépoužít tyčku, která bude skloněná stejně, jako je cesta Venuše poobloze, aby se hrana jejího stínu nerozmazala.

Stmívání, zvířetníkové světlo, noční hvězdné nebe, a případné světelnéjevy jako je světélkování planktonu (běžná, a úžasně krásná věc,viditelná v moři kdykoliv, když je tma a hrábnete do vody rukou, plavetev ní, nebo třeba jen pohnete ponořeným lanem – rozzáří se tucty, batisíce zelenavých jisker), světlušky nebo vzácně polární záře, to jsouvzácné dary, které odjakživa lidi uchvacovaly. Byly i důvodem, proč sena noc těšit. Genesis zmiňuje alespoň ty hvězdy, stručným „viděl, žeje to dobré“... Je zajímavé, že většina živočichů je aktivní právěv noci, nejspíš proto, že jsou tehdy méně nápadní pro predátory.Samozřejmě mnozí predátoři, kteří se tomu přizpůsobili, loví právětehdy, kdy většina jejich kořisti není schovaná jako přes den.I lovci vyrážejí často až navečer, a nejen pytláci.

Měsíčné noci v zeměpisné šířceBrna (49°)
Intenzita osvětlení krajiny vlivem Měsíce je znázorněna červenoukřivkou (modrá je světlo rovnou ze Slunce na Zem, a tosouhrn světla přímého a světla rozptýleného ovzduším).V září je Měsíc v první čtvrti nízko na obloze, zapadá krátce poSlunci. V poslední čtvrti, když je ho opět jen půlka, je zato na nebidlouho a nad ránem i vysoko. Osvětluje krajinu docela vydatně.Úplněk byl v září 2006 tak přesný, že okraj Měsícebyl ve stínu Země (zvečera tedy nastalo částečné zatmění).
půl dne po první čtvrtiúplněk0,5 d před poslední čtvrtí
(max. 0.004 lx, ve dne...)(téměř 0,2 lx)(až 0,03 lx)

Denní pravidelnost přírodního střídání denního světla a hluboké nočnítmy narušuje samozřejmě Měsíc. Za úplňku z nebe téměř vymaže hvězdy –ne že by je zahnal, jak se někdy uvádí v moderních pohádkách, ale mocsilně svítí na vzduch nad námi, a světla bývá tolik, že při něm lzečíst, hlavně v zimě, když chodí za úplňku vysoko po nebi. Někdy téměřtřistakrát více než za bezměsíčné noci. Ale i dorůstající Měsíc, kdyžje ho půlka, přidá světla až třicetkrát. Není divu, že život v příroděse odehrává i podle toho, jestli zrovna svítí Měsíc nebo ne. Třeba zvěřsi troufne na palouk teprve když se Měsíc schová za hustým mrakem...„Zatmíte-li“ na výletě, při dorůstajícím jarním Měsíci na jasné obloze tonemusí být problém, na cestu je všude dobře vidět.

Elektrický den a noc

Ještě před sto lety lidé chodili s koncem stmívání spát a vstávali za(v létě , v zimě ) za svítání. V zimě spalidlouho, běžně i více než dvanáct hodin. Umělé svícení bylo drahé a nena všechnu práci bylo při něm dobře vidět. Ne že by se tím kazily oči,ale třeba čtením při svíčce se prostě oči a mozek dřív unaví, nezbývánež je nechat odpočinout.

Během posledního století ale jako by se střídání dne a noci postupněvytratilo. Většina lidí v bohatých zemích tráví většinu dne v budovách,kde je světla ve dne v noci stejně, desítky až stovky luxů (připomeňme,že v přírodním cyklu se ze dne na noc seosvětlenostkrajiny měnívětšinou víc než jedna ku deseti miliónům, jen při úplňku to může být„pouze“ jedna ku sto tisícům). Ani venku není v noci normální tma,např. v Brně je všude vždy, i daleko od lamp, aspoň tolik světla, jakokdyž je na nebi půlměsíc (kontinuální záznam je na adresehttp://amper.ped.muni.cz/weather).

Trvalý „Měsíc“ v Brně
Hrbatá fialová křivka je přibližné měření skutečné intenzity osvětlenívodorovné plochy, konkrétně malého fotovoltaického panelu na hvězdárněv parku na Kraví hoře (hodnoty ve dne jsou jen orientační, záležíhodně na tom, jak je panel zahřátý sluncem).Nejvíce tma je paradoxně tehdy, když je jasno –ale i tehdy je světla desetkrát více než v přírodě. Mraky v Brně svítísilně jako úplněk... Hnědá křivka udává teploty. Všimněte si,že když je jasno, ochlazuje se rychleji. (Zelenomodrá křivka je rosnýbod, modrofialová tlak, hnědé čárky jsou občasná měření větru. Kliknutím naobrázek jej uvidíte ve velkém měřítku i s legendou.)

Množství světla kolem nás je takvelké, že normální noční fáze metabolismu (kdy se tvoří např. velmidůležitý hormonmelatonin) trvá vlastně jen o málo více než ta doba, kdyspíme. Ale i samotná průměrná délka spánku se za posledních padesát letsnížila více než o hodinu...

Je velmi pravděpodobné, že absence někdejšího střídání dne a noci mázásadní zdravotní důsledky. Pomineme-li samotné nevyspání, mluví seo nárůstu počtu nádorů, výskytu diabetu, ba i epidemii obezity.Nepochybné jsou velké změny v našich kulturních zvycích. Kdysi lidévyšli i ve městě na dvůr či na ulici, a byli v noci uprostřed vesmíru,obsypáni hvězdami. Dnes se hvězdy hojně objevují jen v reklamách, zmínkyo hvězdách zůstaly v literatuře. Z libovolného náměstí jich neuvidítevíce než pár tuctů, mnohdy si nevšimnete žádné, až snad na jednu dvěnejjasnější, pokud se po nich budete pídit. Místo nebeských světel mámespoustu světel umělých všude kolem nás, milionkrát silnějších,viditelných i z ohromných dálek. V rušných ulicích ani nepoznáme, jestlije zrovna na nebi Měsíc...

Ukazuje se, že z přírody místy vymizely druhy, které jsou závislé napřírodní noční tmě (nebo se početnost jejich příslušníků velmizmenšila). Platí to pro hmyz, plazy, obojživelníky. Z osvětlených parkůse stávají vlastně pouště. Sice zelené, ale jinak do značné míry mrtvé.(Více o dopadech umělého osvětlování na přírodu viz překlad článku Ecological Light Pollution.)

Ochrana nočního prostředí (před umělým svícením) je obor, který jeteprve na počátku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel. Je alehodně důležitý: ono to přírodní střídání, fungující po miliardy let,nelze beztrestně zrušit. A naštěstí ho lze ve velké míře obnovit. Někdyi tak trochu trikem: odfiltrováním krátkovlnné poloviny světelnéhospektra, tedy hlavně modré složky. Zkrátka„v noci jen žlutě“ – tak si můžeme posvítit, aniž tělulžeme, že je pořád ještě den. Venku pak lze noční prostředí velminapravit dokonalým směrováním světla,a samozřejmě svícením mnohem slabším než je dnes (zlo)zvykem. I přislabším svícení můžeme vidět lépe, pokud nás nebude nic oslňovat.

Svítit si v noci jen tak, jak je nezbytně nutné, by měla býtsamozřejmost. Navazující téma je pak už trochu méně fyzikální: jdeo dnešní životní styl, označovaný zlomkem 24/7: spousta aktivit probíhá(či je nabízena) dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nejen, žemnozí lidé nemohou v noci odpočívat (aby neztratili zaměstnání, jsounuceni pracovat i na noční směny, často úplně zbytečně), ale z našehoživota vymizely i svátky, počínaje nedělí... Vrátíme-li se k mýtu,kterým jsme začali, zásadním doporučením, respektovaným po tisíciletí,bylo jeden den v týdnu mít zcela jiný program než ty ostatní. Je tomoudrá rada i těm, kteří (už) muslimové/židé/křesťané nejsou...

Noc, a snad i rozumný rytmus života, můžeme obnovit. Jen s tím začít.Třeba se podívat na adresu http://www.savethenight.eu (české rozhraníje např. http://svetlo.astro.cz, vědecké výsledky jsou v adresářihttp://amper.ped.muni.cz/noc).

Jan Hollan, listopad 2006

Jan Hollan

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Milostné hrátky bouří na Jupiteru
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 100
Ilustrační foto...
Spirit a Opportunity: Další zima na krku
Ilustrační foto...
O svícení 47
Ilustrační foto...
Týden s Vesmírem 40
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691