Trojitý kvasar

Astronomové zmapovali už asi 100 000 kvasarů. Jeden kvasar může být až 1000x jasnější než celá galaxie. Objekt se přitom nachází v regionu menším než sluneční soustava. „Věříme, že kvasary září díky dopadu hmoty do supermasivní černé díry“, říká astronom George Djorgovski, vedoucí vědeckého týmu. „Tento proces se stane velmi efektivním, když se srazí nebo sloučí galaxie a my nyní pozorujeme takový systém právě v době, kdy je vzájemné ovlivňování galaxií na vrcholu“, dodává Djorgovski.

Tým vedený Paulem Hewittem objevil kvasar LBQS 1429-008 v roce 1989. Astronomové tehdy našli možného společníka kvasaru, i když nakonec se tým přiklonil k teorii, že druhý kvasar neexistuje a jedná se pouze o odraz originálního kvasaru gravitační čočkou. S touto teorií se ale nechtěli všichni vědci smířit. Mezinárodni tým teď pomocí desetimetrového dalekohledu Keck na Havaji a dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře potvrdil existenci druhého kvasaru a dokonce odhalil kvasar třetí. Počítačové animace vylučují, že by trojitý kvasar byl produktem gravitační čočky. S tou se setkáváme běžně a její funkce je podobná klasické čočce. Světlo vzdáleného objektu je ohýbáno gravitací nějakého velmi hmotného a k nám bližšího objektu. Vzdáleným objektem může být například kvasar a gravitační čočkou pak třeba bližší kupa galaxií. Vzdálený objekt se pak může zobrazit ne jednou, ale i několikrát. Ale vraťme se k trojitému kvasaru. Vědci objevili ve všech třech kvasarech rozdíly a vyloučili možnost, že se jedná o neskutečné obrazy jednoho kvasaru. Tři kvasary jsou od sebe vzdáleny zhruba 150 000 světelných let.

Mnoho astronomů věří, že vzájemná interakce galaxií spustila aktivitu kvasarů. „V tomto případě máme štěstí, neboť můžeme zachytit vzácnou situaci, kdy kvasary jsou zapáleny ve třech, vzájemně na sebe působících galaxiích“, říká člen týmu Ashish Mahabal. Objev většího počtu podobných systémů by mohl napomoci lepšímu pochopení formování a vývoje galaxií ve vztahu se supermasivními černými děrami v jejích centru.