Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Tisícročná haluška -- díl třetí

Líčení z poslední etapy letošního Ebicyklu.

Ilustrační foto...

Pátek 21. července, Spišská Nová Ves - Kežmarok
Etapa ze Spišské Nové Vsi nezačala zrovna podle mých představ. Dostala jsem volnou vstupenku do zoologické zahrady, ale když jsem se tam spolu s Karlem B. dostavila, ukázalo se, že v žádném případě není možné z nějakých úředních důvodů nechat kolo uvnitř areálu, a tak jsme raději jeli pryč.

Konečně byl krásný den, snad zpočátku ani nezapršelo. Asi většina lidí si vytyčila jako hlavní bod etapy koupání v termálním koupališti, já jsem však neměla plavky, a tak jsem zvolila náhradní program jiný, společně s Karlem. Hledat jeho přátele v pozoruhodném centru pro bezdomovce v Žakovcích. Bezdomovci, bývalí vězňové i tělesně postižení lidé tu budují úžasnou komunitu, nejen střechu nad svou hlavou, ale stávají se z nich noví lidé s další nadějí do života pod vedením osobností, z kterých vyzařuje něco zvláštního, silného a radostného, co kolem sebe málo kdy vidím. Nebáli jsme se nechat kola opřená venku, kde procházela na první pohled individua podivného vzhledu, ale v rukou nosili okna, dveře a nářadí na stavbu. Všichni byli vstřícní a těšil je náš zájem.

Karel zůstal s nimi déle, ale já jsem chtěla včas stihnout návštěvu na Astronomickém ústavu v Staré Lesné. Vyrazila jsem největší rychlostí, jaké jsem byla schopná (po rovině 30 - 40 km/h) bez mapy dál. Podařilo se mi dohnat některé ebicyklisty, a kdybychom se pak společně nezdrželi na pivní zastávce, dorazili bychom na ústav i včas. Na ústavu nebylo zpočátku úplně jasné, kam se máme vydat, a tak jsme si někteří prohlédli sluneční dalekohledy (10, 15 a 20 cm, pozorují fotosféru a chromosféru pomocí H-alfa filtru, i horizontální sluneční spektrograf), a pak jsme se přidali k hlavní skupině. Laco Hric nám ukázal 60cm dalekohled stelárního oddělení kde pozorují fotoelektrickým fotometrem proměnné hvězdy různých typů, některé i s hodně vysokým časovým rozlišením. Na observatoři se provádějí i meteorologická měření pro geofyzikální ústav, ze speciálních věcí měří zejména záření různého druhu, jako je globální, přímé, tepelné vyzařování, možná UV. Někteří kolegové ebicyklisté mě chtěli obětovat bohům v naději, že se podaří zasloužit si lepší počasí, ale nakonec si to rozmysleli. Asi jim došlo, že by to pokračující špatné počasí pak neměli na koho svádět.

Po exkurzi jsme spěchali do Kežmarku, někteří nejkratší cestou, já jsem s jinými bloudila v lesích cestou horem přes Tatranskou Lomnicu. Bylo to krásné, až na to, že na konci před Kežmarkem zase začalo pršet, takže bylo co sušit.

Sobota 22. července, Tatranské překvapení
Překvapit se organizátorům podařilo, i když nepříliš pozitivně. Měli jsme možnost navštívit observatoř Skalnaté Pleso, ale jak se tam dostaneme, byl náš problém. Buď drsně zaplatit, nebo nějak po svých, tedy někteří v cyklistických botách a s igelitkou v ruce. Nenapadlo mě, stejně jako mnoho ostatních, že bychom nebyli upozorněni předem, abychom se na tuto možnost dobře vybavili. Prohlédnout si hvězdárnu na Skalnatém Plese byl však můj dlouholetý sen, a tak jsem neváhala, do igelitky si dala nepromokavou bundu, větrovku, tepláky na převlečení, a jelo se. Nejdřív na AsÚ do Staré Lesné, kde jsme odložili kola, a pak pěšky cestou kolem Studenovodských vodopádů. Počasí se celkem drželo, nepršelo, i když v dálce jsem pozorovala pěkný cumulonimbus i s orografickým mráčkem nad jedním jeho vrcholem.

Ilustrační foto...Na observatoři se mi moc líbilo, mají to tam na žití mnohem zajímavější než já v Ondřejově v kopulce. Prostě opravdová horská hvězdárna. Taky meteorologicky zajímavé místo, naměřili zde rekordní rychlosti větru kolem 250 km/h. Ještě víc mě ale zajímalo jejich astronomické snažení. Šedesátka je v podstatě stejná jako v Staré Lesné, rovněž fotoelektrický fotometr v cassegrainovém ohnisku. Dalekohled je mechanicky velmi podobný naší ondřejovské pětašedesátce, na německé montáži Zeiss, která by měla být vynikající a umožňuje dnes už snadnou automatizaci. Přesto jsou pořád obě slovenské šedesátky bez indikátorů souřadnic a možnosti přejíždění řízeného plně počítačem (to lze jen v rámci jemných pohybů).

Několik z nás z ebicyklí skupinky se podívalo i do menší kopulky oddělení meziplanetární hmoty, což mě zajímalo velmi -- jsou to naši poměrně blízcí kolegové, i když se neznáme. Chtěli by rozjet pozorovací program podobný našemu ondřejovskému, astrometrii a fotometrii planetek a komet pomocí CCD kamery firmy SBIG (snad dokonce citlivá ST-8E, tedy lepší než máme). Jejich 30cm astrograf je krásný přístroj s výbornou montáží a slušnou světelností, ale ztrácí se v něm hodně světla, takže limitní dosah je alespoň o dvě magnitudy horší, než by měli bez problémů mít. Po pravdě řečeno, nevím, jak se mohou taková měření v dnešní době uplatnit. I jejich zpracování snímků se mi zdálo být primitivnější, než provádějí někteří amatérští pozorovatelé v Česku a možná i na Slovensku. Ale moc informací o jejich práci se mi získat nepodařilo i přes značné úsilí, a zájem pracovníka oddělení o to, co už pár let v Ondřejove děláme, oni chtějí dělat taky a my jim můžeme poskytnout, byl nulový. Bez komunikace to budou mít těžké.

Za to my jsme se měli dobře, protože venku zuřila divoká přeháňka se sněhovými krupkami nebo dokonce kroupami. V okamžiku, kdy se zdálo, že bude pršet méně, jsme se vydali dolů. Začalo však pršet hodně a přihnala se menší bouřka. V cestičkách tekly potoky bahnité vody, kterým jsme se snažili vyhýbat. Později na chvíli přestalo pršet a došly jsme na mista, kde ležely závěje krup asi půl centrimetru velkých. Už delší dobu musely tát. Takže jsme odešli ve správnou chvíli a vyhnuli se ještě horšímu počasí. Dost provokující byl však pohled do údolí pod horami, kde většinou svítilo slunce. Zmáčení jsme dorazili do Staré Lesné, pokusili jsme se trochu osušit, abychom cestou do Kežmarku příliš neprochladli. Po tom, co jsme si na tomto ebicyklu užili, celkem standardní dojezd. Zase mokro v botách do dalšího dne.

Postludium
Ještě zbývá dostat se nějak domů. Slíbila jsem účast a možná i přednášku na astronomickém táboře Zlínské astronomické společnosti u Vlčkové cestou z ebicyklu. V sobotu večer před odjezdem z Kežmarku mě napadlo, že pojedu z Žiliny, abych dohnala kilometry zameškané natáčením v Košicích. Ráno jsem se vydala s několika ostatními do Popradu na vlak, rozloučila se jako první a vylezla (dokonce i s kolem) v Žilině před 11. hodinou.

Ilustrační foto...Konečně hezké počasí, kolem Váhu pršelo jen málo. V Bytče jsem zjistila, že do Makova je to jen 20 km, a tak mě napadlo, že si cestu zkrátím proti původně plánovanému přejezdu hranic jižnějším (a asi nižším) sedlem. Tak jsem se vrhla do dlouhého a občas i prudkého stoupání. S plným nákladem to šlo těžko (a to jsem vyhodila vše, co se dalo, včetně scénáře od Vesmírného laboratória, vlastních publikací a fotek už mi ale bylo líto) a v nejvyšších místech skoro pořád pršelo. Těsně před hranicemi, když jsem začala přemýšlet, jak se asi na kole projíždí celnicí (ještě nikdy předtím jsem to nezkoušela) ozvalo se najednou "Z.D.E.!" -- koukám, přijíží Mirek J. Vystoupil v Čadci a jede někam na Rožnov. Ujel zatím podstatně kratší cestu. To je tak, když se jezdí po Slovensku podle autoatlasu České republiky. Hranice jsme přejeli společně a po několika kilometrech se opět rozdělili.

Další cesta do Vlčkové u Zlína už byla celkem rychlá, počasí za horami začalo být nádherné, a tak jsem po téměř 130 km ještě před 18. hodinou dorazila do tábora, s průměrem asi 21 km/h, což na ten profil cesty, náklad a bolavou nohu považuji za slušné. V táboře mě přivítali nejlíp jak mohli -- jídlem. A pak žádostí o přednášku z meteorologie pro děti druhý den ráno. Vzhledem k tomu, že už jsem ze školy mnoho zapomněla, a na ČHMÚ jsem spíš jen jako programátor, to byla pro mě dost náročná přednáška. Navíc bez obrázků, takže jsem musela zabavit děti sama téměř dvě hodiny na plošince u jídelny, kde jsem se přidržovala dřevěného sloupu, abych neupadla, a osnovy napsané těsně předtím na nepoužitou vstupenku do zoologické zahrady (aspoň k nečemu byla na konec dobrá, jiné papíry jsem neměla). Večer před přednáškou nebyl čas na přípravu, konečně se totiž trochu vyjasnilo, a pozorovali jsme kometu LINEAR. Docela pěkné, i když neastronomy by to asi moc nezaujalo.

Po přednášce o meteorologii mi sdělili, že by chtěli druhý den ještě jednu přednášku o planetkách. Dost jsem spěchala domů, ale na táboře se skvělými kamarády bylo moc dobře, navíc mě výborně živili (jídlem si mě každý snadno koupí), a tak jsem svolila. Napsala jsem si osnovu na další kus papíru, ani nevím, kde jsem ho sebrala, a litovala jsem, že ze scénáře mi zbyla jen poslední planetkově neužitečná stránka, kde jsem měla napsané nějaké klíčové cestovní informace, a tak jsem ji nevyhodila. Ten scénář mohl být dost dobrý na vyprávění o historii objevování planetek a zkoumání ze sond, což jsou věci, které si zásadně nepamatuji. Něco jiného jsem si však vymyslela a předvedla u svého oblíbeného sloupu za mírného rušení motivujích zvuků z kuchyně. Po obědě jsem naložila kolo a snažila se vypadnout (nebylo to jednoduché, naložené kolo bylo tak těžké, že v kopci lesní cestě mi drsně podklouzávaly nohy, když jsem se snažila kolo vytlačit na silnici, kromě jídla v žaludku jsem si vydělala i pěkné tričko). V půl třetí, se zpožděním jako vždy, ale s nadějí, že stihnu vlak v 17 hodin Přerově, jsem se vydala na necelých čtyřicet kilometrů dlouhou cestu. Zabloudila jsem v lese, ale nakonec vše stihla, i s kolem a přestupem na panťák domů k rodičům do vesnice na Prahou. Byl to náročný, ale krásný den. Jako celý ebicykl.

Lenka - Ondřejov

redakce

| Zdroj:  IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Týden s vesmírem 21
Ilustrační foto...
Neutronová čtyřka
Ilustrační foto...
Jsou na Marsu jeskyně?
Ilustrační foto...
Mezinárodní kosmická stanice má staronové slu
Ilustrační foto...
Zahrajte sa na astronauta na palube ISS
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691