Všechno má svůj konec – dobrý film, návštěva zubaře a také život a to nejen život lidský, ale i život naší sluneční soustavy...
Přestože se někdy tvrdí, že Slunce je typická hvězda, opak je pravdou. Většina hvězd v Galaxii je totiž červeným trpaslíkem. Hvězd podobných našemu Slunci je nesrovnatelně méně. Na druhou stranu je Slunce hvězdou hlavní posloupnosti a v tomto stádiu svého vývoje je skutečně drtivá většina hvězd. Co bude až naše mateřská hvězda hlavní posloupnost opustí? Jaký bude konec sluneční soustavy? Co bude se Zemí?
1. Obrázek níže znázorňuje sluneční soustavu tak, jak jí známe dnes. Na vodorovné ose je vynesená vzdálenost v poloměrech Slunce (R = 700 000 km). Na obrázku jsou patrné oběžné dráhy vnitřních planet (Merkur, Venuše, Země, Mars), pásu planetek, Jupiteru a Saturnu. Země se nachází ve vzdálenosti asi 210 R, pás planetek pak ve vzdálenosti asi 450 R až 720 R. Slunce je v tuto dobu hvězdou hlavní posloupnosti – žije si klidným životem, termonukleárními reakcemi hluboko v nitru přeměňuje vodík v hélium. Idylka ale jednou skončí...
2. Zářivý výkon Slunce neustále roste. Postupně tak za několik miliard let začne stoupat teplota na Zemi. Nejdříve se pomalu vypaří oceány a moře, nakonec život na Zemi zcela zanikne. Slunce ovšem bude svůj zářivý výkon zvětšovat dál. Opustí hlavní posloupnost, zvětší svůj objem a teplotu a stane se rudým obrem. V žáru Slunce postupně zaniknou Merkur, Venuše a Země. Mars, pás planetek a vnější planety budou vytlačeny do větších vzdáleností. To vše někdy za 5 až 8 miliard let.
3. Velká plynná obálka rudého obra bude odhozena do kosmického prostoru, kde se rozplyne. Na místě bývalého Slunce zůstane objekt o velikosti Země, ale s hmotností asi poloviny dnešního Slunce. Takové husté hvězdě říkáme bílý trpaslík. Zpočátku bude hvězda velmi horká s povrchovou teplotou kolem 100 000°C (pro srovnání: Slunce má dnes povrchovou teplotu asi 6000°C). Bílý trpaslík bude ovšem pomalu chladnout. Kolem něj budou obíhat v temné „sluneční soustavě“ vnější planety a planetky.
4. V mrtvé „sluneční soustavě“ se klidně může stát, že jedna z planetek bude gravitací Jupiteru vymrštěna ze své počáteční dráhy a dostane se do blízkosti bílého trpaslíka. Silné gravitační pole planetku roztrhá na malé kousky a materiál bohatý na kovy vytvoří okolo bílého trpaslíka prstenec. Podobný prstenec nedávno astronomové pozorovali u bílého trpaslíka s označením SDSS1228+1040. O tomto objevu jsme vás informovali v 646. vydání.
