Záhada Merkuru vyřešena?

Debatu okolo magnetického pole Merkuru nyní opět rozvířil německý vědec Ulrich Christensen ze slavného Institutu Maxe Plancka. Christensen pracuje v části zabývající se planetárními vědami v Katienburg-Linda a tvrdí, že rozlouskl záhadu magnetického pole Slunci nejbližší planety. O co jde? Merkur má podle měření velmi slabé magnetické pole. Na tom by nebylo nic divného, jenomže.... pokud předpokládáme, že za magnetickým polem Merkuru je stejný mechanismus, jenž vytváří magnetické pole Země – tedy jakési dynamo (rotující rozžhavené jádro), pak by muselo být magnetické pole Merkuru 30x silnější, než je změřený údaj. Podle měření totiž magnetické pole Merkuru dosahuje jen 1% toho zemského. Proč je 30x slabší než má být? Vědci nad tím tápou už bezmála 30 let.

Christensen tvrdí, že odpověď leží ve struktuře jádra Merkuru. Vnější vrstvy jádra mají být „stabilně rozvrstveny,“ což znamená, že jsou do značné míry izolovány od žhavého jádra planety. Následkem této izolace efektivně generuje magnetické pole planety pouze její jádro. Tato účinná brzda je relativně důležitá, neboť Merkur sám má mimořádně pomalou rotaci. Jeden den na Merkuru tak trvá 59 pozemských dní. Pomalejší je ve sluneční soustavě z planet už jen Venuše. Pomalá rotace planety taktéž zřejmě ovlivňuje vnitřní dynamo.

Christensenovu teorii by mohla ověřit sonda Messenger, která má kolem Merkuru prolétnout celkem třikrát v letech 2008 a 2009. V roce 2011 pak bude Messenger naveden na definitivní oběžnou dráhu kolem planety. Zatím jedinou sondou, která Merkur zkoumala, byl americký Mariner 10 v letech 1974 a 1975.