Radarová astronomie a výzkum planetek

„Standardní přístroje umístěné na Zemi požadují noční oblohu a to co nakonec získáte je obraz bodu“, říká radarový astronom z JPL Dr. Steve Ostro. „S radarovou astronomií můžete pozorovat právě tak v pravé poledne, jako o půlnoci, aniž bychom vypouštěli do vesmíru drahé sondy, přičemž můžeme získat značné informace o povrchu zkoumaných objektů“, dodává Ostro. Radarová astronomie využívá stejné technologie jako vaše mikrovlnka doma. Astronomové si ovšem tímto způsobem neohřívají jídlo, ale zkoumají blízké i vzdálenější kouty sluneční soustavy. Jak? Pomocí největších radioteleskopů světa zamíří svazek mikrovlnného záření na zkoumané těleso. To se přitom může nacházet stejně blízko jako Měsíc, nebo daleko jako měsíce Saturnu. Radiové signály dopadají na zkoumaný objekt a odrážejí se od něj. Výsledný odraz – jakási ozvěna se pak vrací k nám a my jí můžeme poslouchat. Výsledky mohou být ohromující. Čím blíž je dané těleso, tím lepší je získaná ozvěna. Na základě měření můžeme vytvořit trojrozměrný model objektu, s velkou přesností určit dobu rotace, získat informace o vnitřním rozložení jeho hustoty. Dokonce můžeme rozlišit povrchové útvary. Dobrá ozvěna nám může dát rozlišení lepší jak 10 metrů!

Radarová astronomie již získala obrazy od více než 190 blízkozemních planetek. Pro srovnání: počet planetek, které byly zkoumány kosmickými sondami napočítáte na prstech obou rukou. Radarová pozorování ukazují, že stejné jako dvě sněhové vločky, tak ani dvě planetky nejsou nikdy identické. Vracející se ozvěny odhalily jak kamenné tak kovové objekty. Některá putují vesmírem osamocená, některá doprovází malý měsíc. Data také ukazují, že zatímco některé planetky mají hladký povrch, jiné mají povrch naopak velmi drsný. Tvar planetek je tak různorodý, jak si jen dokážete představit. Jednou u nejvíce ceněných možností radarového průzkumu je jeho schopnost určit s nebývalou přesností polohu objektu v prostoru a čase. To se kupříkladu velmi hodilo v zimě roku 2004, kdy JPL sledovala potenciálně nebezpečný asteroid Apophis.

Astronomové planetku Apophis objevili pomocí optických přístrojů. Měření ukazovala, že poměrně velký objekt může v roce 2029 narazit do Země. K určení přesnější dráhy bylo potřeba přivolat na pomoc právě radioastronomy. Dr. Ostro a jeho kolegové proto zaměřili na objekt legendární radioteleskop Arecibo v Portoriku. Pozorování probíhala 27., 29. a 30.ledna 2005. Získaná data mnohonásobně vylepšila naše znalosti o dráze planetky Apophis a vyloučila možnost kolize v roce 2029.

Anténa radioteleskopu v Arecibu má průměr asi 305 metrů. Zdejší teleskop a je jedním ze dvou, které radarová astronomie efektivně využívá. Tím druhým je radioteleskop v Goldstone v kalifornské Mohavské poušti s průměrem asi 70 metrů. Oba přístroje se navzájem doplňují. Radioteleskop v Arecibu je sice 30x citlivější, avšak narozdíl od kolegy v Goldstone se nemůže otáčet.

Budoucnost radarové astronomie může být právě tak úžasná, jako některé úžasné obrazy a modely blízkozemních planetek, které již byly získány. Existují nové technologie ve stavu příprav, které dovolí zobrazovat povrchové rysy až se 4x větším počtem detailů než dnes. Navíc jsou na stole projekty kosmických sond k blízkozemním planetkám. Aby byly tyto mise úspěšné, potřebují detailní informace o dráze cílového objektu. Radarová astronomie tak má před sebou velkou budoucnost.