Jen málokteré vesmírné představení je asi tak ,,cool´´ či ,,groovy´´, jako výbuch supernovy. Jste-li samozřejmě dostatečně daleko. Některé supernovy jsou pro nás velmi užitečné, jiné nás zlobí.
Velmi produktivní tým Supernova Legacy Survey (SNLS) v rámci přehlídkového objevování supernov typu Ia narazil na zajímavou supernovu. Tento druh hvězdných explozí používají astronomové při určování vzdáleností ve vesmíru a mají je rádi i kosmologové. K explozi dochází ve dvojhvězdě, kde přetok hmoty na bílého trpaslíka navýší jeho hmotnost nad kritickou hodnotu a dojde k výbuchu. Pokaždé, jak se astronomové domnívají, dojde k přibližně stejnému uvolnění energie. Proto je můžeme použít k měření vzdálenosti – stačí určit přesně vzdálenost alespoň jediné. Díky velkým energiím, které se při explozi uvolní, jsou tyhle objekty pozorovatelné i v ohromných vzdálenostech, takřka na samých hranicích pozorovatelného vesmíru.
Supernova 2003fg (SNLS-03D3bb) však během vzplanutí vyzářila asi dvakrát víc, než bychom od ní mohli čekat. Výzkumný tým hned přišel s velmi odvážnou teorií – za explozi může bílý trpaslík o hmotnosti přibližně dvou sluncí. A právě tady začala supernova zlobit – tak těžcí bílí trpaslíci totiž nejsou. Zákázano to mají Chandrasekharem, který stanovil horní limit hmotnosti takového objektu na asi jeden a půl Slunce, přesně 1,44 MS.
Vysvětlení bylo po ruce hned několik. Těžký trpaslík se podle objevitelů točil velmi rychle, proto odstředivé síly mohly držet gravitaci na uzdě. Klidně se také mohlo jednat o splynutí trpaslíklů dvou, každý z nich mohl mít hmotnost pod limitem.
Ostatní astronomové jsou ale skeptičtí. Adam Riess (Space Telescope Science Institute) k tomu říká: ,,Nápadů jak tohle pozorování vysvětlit mám hned několik. Řekl bych, že řešení se dá najít pomocí toho co známe. Ale ona jim z toho průměru tak pěkně vyčnívala, tak to k podobným závěrům svádí.´´
