Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

HELLS BELLS aneb Prokop Diviš vystrkuje růžky

Jedno parné červencové dopoledne se pro mě stavil Kub jedním ze svých mnoha Býchorských kárů a tudíž bylo jasné, že se jede lízt. Nebo se o to alespoň, v přestávkách mezi pitím alkoholu (což byl bohužel velice častý úkaz na výletech Pájka-Kub-Běhy-Kris), pokusit.

Nabrali jsme ostatní osazenstvo a vyjeli směr Hrubice. Když jsme konečně dorazili do Skaláku párkli jsme kár a vydali se do skal. Euforie pokračovala a s Běhym jsme si bahnili každý na jedné krásné hruboskalské věži naproti sobě. Stačil jediný pohled a závan bezdůvodného smíchu se nesl údolím. Po udatném protloukání se skalním městečkem se den nachýlil a my jsme se rozhodli vylézt si poslední cestu a že se pak půjde na koupák lít. Kub šel udatně první, za ním já, Kris a Běhy.

Zpočátku mě trochu zarazilo, kde že je ten slaňák, protože miniskoky mezi věžičkami ke slaňovacím kruhům mi nedělaly vůbec nijak dobře na pleť. Nicméně se to později vyřešilo velice rychle. Všichni čtyři si hovíme na vrcholku a užíváme poslední sluneční paprsky dne. Ale ta příroda! Prostě a jednoduše se začalo kazit počasí a v tu ránu tu byla bouřka jako řemen. Urychleně a improvizovaně jsme začali slaňovat. Běhy zkušeně, my s Kris jištění Kubem ihned po něm :)

Nahoře s Kubem ještě vtipkujeme, že by do nás u kruhu mohl praštit blesk já mu naprosto nevěřím a se slovy, že nejsme na nejvyšším bodě v okolí slaňuji. Za okamžik se tísníme pod menším převisem na zajímavém předskalíčku všichni. Již celí prokřehlí přezouváme lezky a bereme sandály. Bouřka běsní dál a prší pořád víc. Je nám zima. Sundaváme sedáky a snažíme se vzájemně prohřát svá šlachovitá těla. Běhy na okraji předskalí bezstarostně motá lano a mele něco o blesku a o Bezpečnosti a riziku na skále, sněhu a ledu od Pita Schuberta. Nevím kolik času uběhlo, ale víc jak 5 minut od slanění to nebylo.

V první chvíli slyším výbuch. Napadá mě, jestli náhodou nejsme v centru natáčení nějakého akčního filmu. Koukám před sebe a na mikrosekundu vidím fialový záblesk sjíždící po opravdu nedaleké břízce až na zem. Za nepatrný okamžik mnou projede zcela jasně elektrický výboj. Jsem silně otřesen a zavrávorám. Neschytal jsem to nejhůř. Ba naopak. Všichni ostatní popadali jak přezrálé ovoce a dost silně se odřeli o skálu. Po prvotním otřesení je nám jasné, že do nás uhodil blesk. Běhy to schytal asi nejvíc, byl nejblíž a měl na sobě spoustu hardwaru. Po prvotním chaosu začínáme racionálně přemýšlet a zahazujeme zbytky expresek, karabin a dalšího železa před nás na cestu, kde už se tvoří pěkná říčka odplavující vše co je na ní. Když se odvážíme promluvit po prvních slovech je jasné, že všichni jsou silně otřeseni. Tvrdí, že si nic nepamatují. Každý z nás má velice podobné pocity- elektrické pole, na okamžik zástava srdce, výpadek paměti, silný výbuch, pád na skálu. Každým z nás ten výboj projel jinak. Já jsem necítil několik minut pravou ruku. Ostatní bolela hlava, jazyk, koleno... Když uplyne prvotní šok začínáme zjišťovat, že je nám pěkná zima a tak improvizujeme a hledáme v mokrých a zablácených báglech kousek suchého svršku. Já si neberu nic, což se za okamžik projeví jako výhoda, neboť dostanu sprchu v podobě skalního sedimentu, který se na mě z vrchu vyvalí. Bouřka pomalu slábne, ale při sebemenším hřmění se krčíme jak ustrašená děcka. Řešíme podstatu události a pomalu začínáme vtipkovat. Kub se za nějaký čas rozhodne dojít pro auto (skoro ho zasáhne další blesk když si to již v káru šine po cestě, je však chráněn autem, které tvoří Faradayovu klec). My mezitím vypijeme za pár sekund dvě výtečné Medvědí krve a cítíme, jak se nám vlévá do oběhového systému. Posbíráme zasviněné věci z cesty a čekáme schoulení na příchod Kubův. Když dorazí, úspěšným halekáním k němu najdeme cestu. Sjedem dolů na koupák a po opravdu rychlém převlečení jdem na pifko. A jídlo. Tuňák v plechovce, tresčí játra a kiri mi nechutnalo nikdy lépe než právě tenkrát. Byla to nezapomenutelná večeře. Vyperem lano a sedáky a vyrážíme kamkoliv pryč (Kub si chce dát taky životabudič). Namíříme na Malou skálu. Po cestě nepříliš mile křičíme na lidi a ptáme se jich jestli do nich uhodil blesk. Přesné znění výkřiků nebudu raději uvádět. Je ale jasné, že kdo tuhle cestu nezažil, neví. Něco nás spojilo – blesk. Prostě v tu chvíli to bylo pro každého On The Road. Než dorazíme pod panťák máme v sobě další víno a pár piv. Okamžitě zapadnem do hospody a pijem dál. Je totiž finále mistrovství světa. Itálie-Francie. Občas se stanou takové maličkosti, že jdem s Běhym ven, on chodí po zábradlí nad řekou, pak zavoláme Terce Kysilkový (k naší nelibosti telefon zvedá její otec, bez pochopení pro opilé hromosvody). Zapadnem zpět, Běhy objedná jakoukoliv pizzu a pak shybuje na vystouplé cihle uvnitř knejpy. Zápas končí a penaltový rozstřel je pro některé z nás peklo. Francie prohrává a to trochu demoralizuje naše jinak velice euforické řady. (Jíst pizzu bylo tak symbolické). Nadšení z nové životní šance nás provázelo již od zásahu a nikdy jsem nepocítil tolik pozitivních emocí od každého z nás. Měli jsme, řekl bych, spirit of the group.

No prostě zaplatíme a aby toho nebylo málo, málem se díky pár neškodným poznámkám porvem. Vše dobře dopadne a jsme pouze z hospy vyhozeni. Jak spráskaní psi táhnem do loděnice se vyspat. Pro dnešek toho již bylo opravdu dost a tak velice rychle usínáme. Další den je také zajímavý, jako každý náš výjezd, ale to třeba až někdy jindy.

Jisté ale je, že od této doby beru bouřky opravdu vážně a mnohem častěji koukám na radar monitorující blesky. Podle statistik máte pravděpodobnost zásahu bleskem 1:600 000, což není zas tak moc. Nám se to stalo a bylo to neuvěřitelné. Nedají se popsat přesné prožitky, prostě kdo nezažil, nemůže vědět. Mějte se a v zimě bouchejte co to dá!

pájka a běhy

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Nádherné snimky polární záře
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 74
Ilustrační foto...
Soutěž o nejlepší bouřkovou fotografii
Ilustrační foto...
Noční obloha nejen pro hvězdáře III.
Ilustrační foto...
Pištec v branách úsvitu
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691