Zatímco Slunce oplývá řadou detailů, planety a jejich nejtěsnější okolí jsou v malých dalekohledech docela fádní. Právě o tom je předposlední díl našeho seriálu pro (nejen) začínající pozorovatele.
Slunci vstříc
Na úvod jedno důrazné varování: V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete pozorovat pouhým okem nebo dalekohledem, vždy je nezbytné chránit se filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Slunce skrz ně musí být na pohled příjemné, tak světlé jako osvětlený papír.
Téměř dokonalá a hlavně úplně bezpečná je tzv. projekce, kdy obraz Slunce promítnete na kousek bílého papíru. Vezměte si čistý papír a přidržte ho decimetr nebo více za okulárem (u triedru nezapomeňte zakrýt jeden objektiv). Jakmile dalekohled na stativu správně namíříte, objeví se vám na papíru bílé kolečko -- obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a pohrajte si s ostřením. Známé sluneční skvrny budou mít podobu drobných černých teček s šedivými okraji.
Největší z nich bývají vidět i bez dalekohledu. V takovém případě si oslnivé Slunce zeslabte pohledem skrz "černý" konec vyvolaného černobílého filmu (nikoli barevných). Pokud bude i nadále pohled nepříjemný, použijte dva takové filtry položené na sebe. Když je Slunce velmi nízko nebo za mraky, mohou dobře posloužit i hodně černé sluneční brýle.
Sluneční skvrny promítané na papír se pokuste zachytit kresbou do předem připravených koleček. Budete-li je sledovat několik dní po sobě vždy ve stejnou hodinu a pokaždé jejich polohu zaznamenáte do stejné kružnice, odhalíte pohyb skvrn po slunečním disku. Můžete se tak pokusit odhadnout, jak rychle se točí Slunce.
rekapitulace:
- Zkuste den po dni sledovat proměny na povrchu Slunce. Kazy na jeho pleti -- chladnější místa zvaná sluneční skvrny -- nejen, že mění díky rotaci hvězdy svoji polohu, ale také žijí vlastním životem. Rozpadají se na menší a postupně zcela mizí.
Nevýrazné planety
Snímky pořízené meziplanetárními sondami jsou sice úžasné a zdobí nejednu astronomickou knížku, ale popravdě řečeno malými dalekohledy na planetách příliš zajímavých věcí nespatříte. Omezená rozlišovací schopnost jednoduchých přístrojů vám ukáže "jenom" několik zajímavých jevů.
Podobně jako u Měsíce vznikají fáze Venuše. Navíc v průběhu měsíců s rostoucí nebo klesající vzdáleností od nás mění Venuše nápadně i úhlový průměr.
Největší Jupiterovy měsíce -- v pořadí podle vzdálenosti od planety Íó, Európa, Ganyméd a Kallistó -- jsou čtyři a lehce je zahlédnete i v triedru upevněném na stativu. Už s odstupem několika hodin zjistíte (a kresbou si lehce potvrdíte), že neustále mění polohu. Tu a tam některý z nich zmizí -- tehdy se nachází před nebo za Jupiterem. Zahlédnout můžete zkusit i některé atmosférické jevy; temné rovníkové pásy (na rozdíl od známé, ale nijak nápadné Červené skvrny) jsou patrné už v dalekohledu o průměru objektivu nad pět centimetrů. Samozřejmě za dostatečného zvětšení.
Posledním nápadným jevem je Saturnův prstenec, známá ozdoba druhé největší planety sluneční soustavy. K jeho zahlédnutí je však nezbytný dalekohled s kvalitní optikou. V těsné blízkosti planety určitě snadno odhalíte i největší měsíc -- Titan.
V dosahu malých přístrojů jsou samozřejmě i jiná tělesa: Merkur, Mars či Uran -- bez výraznějších detailů, některé velké planetky z oblasti mezi Marsem a Jupiterem, například Pallas, Juno či Vesta a výjimečně i jasné komety. A pokud vám bude přát štěstí, dříve nebo později vám zorným polem triedru přeletí i meteor.
rekapitulace:
- I když máte k dispozici velmi jednoduchý dalekohled, zkuste se podívat na některé planety. Máte šanci zahlédnou pár nejvýraznějších podrobností.
- S připevněným triedrem sledujte změny poloh čtyř nejjasnějších měsíců Jupiteru a porovnáním kreseb okolí Saturnu se pokuste odhalit Titan.
- Chcete se podívat na meteory a "splnit si" tak řadu svých tajných přání? Pak máte největší šance v době, kdy je aktivní některý z řady meteorických rojů. Hodně padajících hvězd určitě spatříte v prvních lednových dnech (roj Quadrantid), kolem 12. srpna (tzv. Perseidy) a kolem 13 prosince (Geminidy).
Návod na použití vesmíru, dříve Rady pro začínající pozorovatele, vychází (na pokračování) v této úpravě poprvé. Elektronickou verzi na podzim tohoto roku doplní i verze papírová, kterou vydá Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Nedílnou součástí publikace je i elektronická příloha rady.astronomy.cz, ve které najdete řadu dalších doplňujících informací. Autoři vám budou velmi vděčni za jakékoli připomínky. Dosud vyšly tyto kapitoly:
