Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Největší z nejmenších

„Pluto je mrtvé“, prohlásil Mike Brown jeden z nejúspěšnějších objevitelů transneptunických těles pár okamžiků po přijetí rezoluce IAU na pražském zasedání. Jako cenu útěchy dostalo Pluto výsadu stát se „trpasličí planetou“ a prototypem pro novou kategorii transneptunických objektů.

Podle „pražské rezoluce“ je trpasličí planetou těleso, které obíhá okolo Slunce a má dostatečnou hmotnost na to, aby jeho gravitace ustavila tvar odpovídající hydrostatické rovnováze (přibližně kulatého). Splnění podmínek ono těleso nasměruje do prestižní osmičlenné skupiny planet. Jenomže... je tady ještě jedna podmínka, která nakonec změní směr a šoupne objekt do poněkud méně prestižní skupiny „trpasličích planet“. Problémem je, že objekt nedokáže vyčistit okolí své dráhy od ostatních těles. Aby bylo vše opravdu košer, je zde navíc dodatek o tom, že se nesmí jednat o satelit. Ačkoliv má tato nová skupina právo honosit se názvem planeta s přízviskem trpasličí, planetou není. My vám přinášíme soupisku těch objektů, které se s největší pravděpodobností do této skupiny dostanou, vše může být ale nakonec úplně jinak. Mezi trpasličí planety se zařadí z transneptunických objektů Pluto s Charónem, Eris a z hlavního pásu planetek Ceres...a možná i další. U transneptunických objektů lze jejich průměr a hmotnost odhadnout jen velmi z těží.

Ilustrační foto...

Největší planetky v porovnání s velikostí Země

Transneptunické objekty

Kromě Pluta byla všechna tělesa za dráhou Neptunu objevená nedávno. Není divu, v tak velké vzdálenosti odráží tělesa už jen velmi málo slunečního světla, takže jejích nalezení je velmi nesnadné a vyžaduje dosti velké přístroje. Největší podíl na objevech transneptunických objektů má profesor Michael Brown z California Institute of Technology. Jeho tým tvoří ještě další astronomové, kterými jsou například Chadwick Trujillo a David Rabinowitz. Odhadnout velikost transneptunického objektu je nesmírně obtížné, právě kvůli velké vzdálenosti od Slunce. V následujícím přehledu uvedeme doposud objevená tělesa, u kterých se předpokládá průměr větší jak 1000 km:

Ilustrační foto...

Největší transneptunické objekty v porovnání s velikostí Země

Eris

Těleso s předběžným označením 2003 UB313 bylo objeveno 21.října 2003 na observatoři Mt. Palomar týmem vedeným M. Brownem. K oficiálnímu ohlášení objevu nového transneptunického tělesa došlo 29.července 2005. Jeho odhadovány průměr je asi 2400  100 km. I když podle některých jiných měření může být jeho velikost až 3000 kilometrů. Ať už tak či onak je s největší pravděpodobností větší než Pluto.Zcela neoficiálním názvem objektu byla po delší dobu Xena (podle hlavní hrdinky z televizního seriálu), ale Mezinárodní astronomická unie nakonec dala tělesu 13.září 2006 jméno řecké bohyně sváru Eris. Pomocí havajského desetimetrového dalekohledu Keck II byl koncem roku 2005 objeven dokonce i měsíc obíhající kolem Eris. Název měsíce je Dysnomia, což je jméno jednoho z dětí bohyně Eris. Hrubý odhad průměru je asi 250 km.

Ilustrační foto...

Dráhy některých velkých transneptunických těles. Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Pluto a Charón

Pluto objevil v únoru 1930 americký astronom Clyde William Tombaugh. Jeho průměr je asi 2300 kilometrů. Kolem Slunce oběhne jednou za 247,7 let. V roce 1978 byl objeven jeho největší měsíc Charón. Ten má průměr asi 1212 kilometrů a obíhá ve vzdálenosti asi 19 500 km s dobou oběhu přibližně 6,4 dne. Obě tělesa obíhají kolem společného těžiště, které neleží (!) uvnitř Pluta. I tím se Pluto liší od planet. V roce 2005 byly objeveny dva další mnohem menší měsíce, které dostaly označení S/2005 P1 a S/2005 P2 a později jména Nix a Hydra. Pluto obíhají ve vzdálenosti přibližně 64 700 a 49 400 km. Jejích průměr zatím nebyl zcela přesně změřen, ale odhaduje se na několik desítek kilometrů. Pluto má velmi řídkou atmosféru, skládající se především z dusíku s příměsí metanu a oxidu uhelnatého. Zvláštností atmosféry je, že její hustota je závislá na vzdálenosti planety od Slunce. Kvůli tomu někdy vědci přezdívají Pluto „přerostlou kometou“. Související články: Dva měsíce Pluta dostaly jména; Xena vs. Pluto.

2003 EL61

Těleso 2003 EL61 je opravdu zvláštní a pro komisi IAU bude možná velkým oříškem. Jeho tvar není kulovitý, ale připomíná spíše doutník nebo míč pro americký fotbal. Těleso rotuje kolem své osy s periodou čtyř hodin a je obklopeno dvěmi menšími družicemi. Právě díky dvěma měsícům se podařilo poměrně přesně určit hmotnost tělesa, která činí 32% hmotnosti Pluta. Kolem Slunce obíhá 2003EL61 se skolen asi 30°, což je poměrně hodně, ale už zmíněná Eris obíhá dokonce se sklonem 45°. Za podivným tvarem 2003 EL61 je s největší pravděpodobností jeho rychlá rotace. Podle odhadů by nejdelší rozměr tělesa mohl být i větší než průměr Pluta. Objekt 2003 EL61 nemá tvar koule, takže by podle definice neměl patřit mezi trpasličí planety, ale uvidíme.Otázkou také zůstává důvod tak velké rotace. Jednou z možných příčin je dávná srážka s cizím tělesem. Pozůstatkem velké kolize může být nejen rychlá rotace, ale také vznik obou měsíců. Konec konců podobné srážce vznikl i náš Měsíc.

Ilustrační foto...

Vzhled a rotace 2003 EL61. Kliknutím na obrázek spustíte animaci.

2005 FY9

Dalším z velkých těles pohybujících se za drahou Neptunu je 2005 FY9. I tento objekt nalezl Dr.Brown a jeho tým. 2005 FY9 byl objeven 31.března 2005 a jeho průměr je 1250 km, ale možní i více – některé odhady a pozorování kosmickým dalekohledem Spitzer hovoří o rozměru okolo 1660 km. Spektroskopická pozorování dalekohledů William Herschel Telescope a Telescopio Nazionale Galileo naznačují především přítomnost metanu.

Sedna

Dalším velkým úlovkem Dr.Browna je objekt s předběžným označením 2003 VB12 a již schváleným názvem Sedna. Její průměr je někde okolo 1500 km. K objevu došlo 14.listopadu 2003. Název Sedna byl vybrán podle inuitské bohyně moře. Související články: Pohled ze Sedny ; Sedna aneb 2003 VB12.

Orcus

Objekt 2004 DW Orcus byl objeven 17.února 2004 kým jiným než Mikem Brownem a jeho týmem. Na základě měření albeda byl odhadnut průměr na 1600 km. Kolem Slunce obíhá těleso ve vzdálenosti asi 45 AU, takže světlo od naší mateřské hvězdy k němu letí až šest hodin. Orcus je jméno boha podsvětí v římské mytologii.

Quaoar

Quaoar byl objeven Chad Trujillo a Mike Brown v červnu roku 2002. Jeho průměr se odhaduje na 1250 km, tedy přibližně jako průměr Charónu. Jeho velikost známe relativně přesně díky měření Hubblova kosmického dalekohledu. Těleso je od nás vzdáleno asi 42 AU. Světlo ze Slunce tak letí k objektu asi 5 hodin. Quaoar oběhne Slunce za 285 let po téměř kruhové oběžné dráze. Vzdálenost od Slunce se během oběhu liší jen o 8%. Pro srovnáni – Pluto má výstřednost své dráhy asi 6krát větší. Quaoar je jméno jednoho z bohů domorodého kmene z oblasti dnešního Los Angeles. Tento bůh měl podle kmenové mytologie stvořit Zemi, Slunce a nebe. V katalogu planetek nese objekt kulaté číslo 50 000. Jeho povrch je mírně červený a ze spektrálních pozorování byla zjištěna možná přítomnost ledu. V roce 2004 bylo zjištěno, že teplota na povrchu stoupla někdy v posledních deseti milionech let na asi -160°C. Teoretické předpoklady přitom hovoří v těchto končinách sluneční soustavy o teplotě okolo -220°C. Za zvýšením teploty tělesa můžou být dopady meteoroidů, a nebo pravděpodobněji rozklad radioaktivních prvků pod povrchem. Související článek: Ledový obr za dráhou Neptunu aneb Qua....

Ilustrační foto...

Quaoar je na snímku označen šipkou. Po obloze se objekt pohybuje vůči hvězdnému pozadí. Animaci spustíte kliknutím na obrázek

Ilustrační foto...

Oběžná dráha transneptunického tělesa Quaoar (Q) - červeně a oběžné dráhy planet černě – Neptun (N), Saturn (S), Jupiter (J). Animaci spustíte kliknutím na obrázek.

Ixion

Ixion byl objeven v květnu 2001 a jeho průměr se odhaduje na 1 000 kilometrů. Ixion obíhá kolem Slunce po dosti eliptické dráze v rozmezí od 30 do 49 AU.

2002 AW197

Těleso bylo objeveno v lednu roku 2002 opět týmem Michael E. Browna. Jeho průměr se odhaduje na 790 km.

Varuna

Těleso s pořadovým číslem 20 000 Varuna má průměr okolo 1000 km a bylo objeveno R. McMillanem v listopadu roku 2000. Jméno Varuna patří bohu Hindů. Zvláštností je poměrně velká rychlost rotace tělesa. Povrch je mírně červený (podobně jako Quaoar), ale velmi tmavý. Albedo tělesa je jen 0,04. Související článek: Z nebes na nás shlíží Varuna.

Ilustrační foto...

Velikost Varuny, Pluta, Charónu a dalších transneptunických těles


Tělesa hlavního pásu

Hlavní pás planetek se nachází mezi drahami planet Mars a Jupiter. Největším tělesem této skupiny je první objevená planetka Ceres.

Ceres

Ceres je první objevenu planetkou a tak má právo se honosit pořadovým číslem 1. O objev se postaral italský astronom Giuseppe Piazzi v první noci 19.století (1.1.1801). Slunce oběhne Ceres za 4,6 roku po mírně eliptické dráze. Průměr tělesa se odhaduje na 909 až 975 kilometrů – těleso nemá přesně kulovitý tvar, ale v rovníku je o něco širší. Přesný údaj není zatím zcela znám. Měření učiněna HST ukázala rozdíl mezi rovníkovým a polárním průměrem je asi 32,6 kilometrů. Krátce po objevu byla Ceres považována za planetu. Tak nějak se to tehdy hodilo, astronomové hledali planetu v mezeře mezi Marsem a Jupiterem a Ceres jim měla problém vyřešit. Jenomže jeho velikost nebyla tak velká, jak se čekalo a navíc již velmi brzy přišly objevy dalších a dalších těles v dráze mezi Marsem a Jupiterem. Ceres byla z pozice planet degradován a zařazena do skupiny malých planet – tedy česky planetek. V hlavním pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru se podobných těles nachází stovky tisíc. Poslední valné shromáždění tyto tělesa zařadilo společně s kometami a dalšími planetkami do nové skupiny „malých těles sluneční soustavy“. Spektroskopický průzkum tělesa ukázal, že povrchová vrstva obsahuje velké množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek. Název Ceres pochází od jména římské bohyně Ceres, která byla patronkou zemědělců, úrody, ostrova Sicílie a sestrou Jupitera. Planetku možná v roce 2015 navštíví sonda Dawn. Projekt byl ovšem několikrát zrušen a zase obnoven, takže nic není jisté. Start sondy je naplánován na příští rok. Související články: Kuk na Ceres!; Ceres.

Ilustrační foto...

Ceres na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu

Vesta

Vesta je stejně jako Ceres planetka hlavního pásu s pořadovým číslem 4. Objevena byla H. W. Olbersem 29.března 1807. Pozoruhodná je celkem velká rychlost rotace. Vesta se kolem své osy otočí jednou za 5 hodin a 20 minut. Své jméno získala podle římské bohyně a ochránkyně ctnosti, čistoty a domácího krbu. Průměr objektu se odhaduje asi na 540 kilometrů. Nejlepší informace o Vestě máme ze záběrů Hubblova kosmického dalekohledu. Na povrchu nalezneme různě světlé a tmavé plochy. Spektrum ukazuje vysoký výskyt bazaltů – starých čedičových výlevů lávy. Mimořádně zajímavým je také až 460 kilometrů široký a přes 10 kilometrů hluboký kráter v oblasti jižního pólu. Související článek: Planetka na vlastní oči.

Ilustrační foto...

Tři vyobrazení planetky Vesta – fotografie z Huublova dalekohledu, model planetky a mapa povrchu (vyvýšení)

Pallas

Pallas je po Ceresu nejen druhou objevenou planetkou, ale také druhou největší planetkou hlavního pásu. Objevena byla 28.března 1802 H. W. Olbersem v Brémách. Rozměry tělesa jsou odhadnuty na 510 až 555 kilometrů. Objekt má totiž spíše elipsoidní tvar. Povrch je zřejmě tvořen uhlíkatými chondrity, tedy původním materiálem z doby vzniku sluneční soustavy. Planetka nese jméno podle Pallas Atheny – bohyně moudrosti a válečného umění a ochránkyní řemesel.

Hygiea

Planetka s pořadovým číslem 10 Hygiea byla objevena 12.dubna 1849 A. de Gasparisem. Jedná se o čtvrté největší těleso hlavního pásu. Tvar je poněkud protáhlejší s průměrem 350 až 500 km. Hygiea je největší ze skupiny C asteroidů. Do této kategorie patří asi 75% planetek, vyznačující se obsahem uhlíku. Pozoruhodná je také poměrně nízká hustota objektu (2,4 g/cm3) a velmi pomalá rotace. Hygiea se kolem své osy otočí jednou za 27 hodin a 36 minut. Ve srovnání s některými ostatními planetkami je to opravdu velmi dlouhá doba. Jméno Hygiea je převzato po řecké bohyni zdraví.



Zdroj:

Petr Kubala

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Slnko vo faktoch II.
Ilustrační foto...
Vzkaz pro kulovou hvězdokupu
Ilustrační foto...
Tučňák stále mezi hvězdami -- KStars
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 17
Ilustrační foto...
Stelární biliár
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691