Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Kraví hora

Přestože v názvu mého deníku se hrdě vyjímá slůvko „hory“, není tady o nich poslední rok ani vidu ani četu. Důvod je jednoduchý – zatímco v mé schránce přibývají pohledy z hor od mých přátel, zatímco všude slyším o zážitcích z českých, slovenských, peruánských a já nevím jakých ještě pohoří, tak já několikrát denně pokouším své síly jen na jedné jediné hoře.

V mrazu, v parnu, při ranní mlze, ve tmě, za vycházejícího Měsíce se plížím s malým batohem na její vrchol. Už šestým rokem zdolávám o samotě nebo v doprovodu její svahy ze všech možných stran a zkouším všechny dosud nevyšlapané trasy. Prodírám se sněhem, prošlapuji spadaným listím, kličkuji mezi polonahými těly opalujících se výletníků, abych tak jako každý den dospěl až na samý vrchol. Na vrchol proslulé Kraví hory!

Ilustrační foto...

Pokud bychom se chtěli vydat do doby, kdy vznikla Kraví hora, museli bychom se připravit na cestu do opravdu velmi vzdálené minulosti. Do doby, kdy neexistovaly žádné městské části, žádné státní hranice a kdy se dokonce po zemi neproháněli ani žádní živočichové. Horniny, které z převážné části tvoří současnou Kraví horu, jsou totiž staré zhruba 600 milionů roků. V útrobách Kraví hory a některých dalších kopců na území Brna se tedy skrývají jedny z nejstarších hornin na území celé České republiky!

Ilustrační foto...

Začněme ale po pořádku. Kraví hora vznikla v tak vzdálené minulosti, že bychom tehdy nerozeznali ani tvary současných kontinentů. Kontinenty jsou totiž součástí velkých litosférických desek, které putují po plastickém plášti naší planety jako jakési gigantické kry. Pohyb je to sice velmi pomalý, nanejvýš několik centimetrů za rok, když ale uvažujeme s perspektivou desítek či stovek milionů roků, mění se rozložení kontinentů velmi nápadně. Pevninské bloky prakticky bez ustání putují po celém zemském povrchu, ale také zanikají nebo se rodí zcela nové.

Ilustrační foto...

Jak tedy vypadalo rozložení kontinentů před více než půl miliardou roků, kdy vznikal „základ“ Kraví hory? Nejrozsáhlejším kontinentem konce starohor byla tzv. Gondwana, která se rozkládala na jižní polokouli naší planety a zahrnovala v sobě zárodky současné Afriky, Jižní Ameriky, Indie, Austrálie, Antarktidy a jižní Evropy.

Ilustrační foto...

Většina území současného Brna se před asi 600 miliony lety nacházela u severního okraje zmíněné Gondwany a vytvářela jakýsi mikrokontinent, pro který známý brněnský geolog Karel Zapletal zavedl roku 1931 název „brunie“. V současné geologické literatuře se však o této geologické jednotce hovoří spíše jako o brunovistuliku. Ano, Brno i s Kraví horou se před více než půl miliardou roků nacházelo pod rovníkem, někde na jižní polokouli!

Ilustrační foto...

Brunovistulikum je dnes z větší části překryto mladšími horninami a na povrch vystupuje jen jeho významná součást – tzv. brněnský masiv. Současné názory geologů vypovídají o tom, že brunovistulikum je pozůstatkem pásu kdysi aktivních sopek, jaké můžeme v současnosti sledovat kolem Pacifiku v oblasti And, Aleut, Kamčatky, Japonska a Mariánských ostrovů, kde se jednotlivé litosférické desky zasouvají jedna pod druhou. Sopky, které před půl miliardou v brunovistuliku vznikaly, už ale dávno odstranilo množství pozdějších geologických událostí. Přesto můžeme v Brně najít pozůstatky vůbec nejstarších vulkanických hornin, jaké byly na území České republiky objeveny. Jejich stáří se odhaduje až na 725 milionů roků! Dokonce i Kraví hora, na níž stojí naše planetárium, je tvořena horninami, které vznikaly při výlevech láv na mořském dně, jaké lze v současnosti pozorovat například uprostřed Atlantského oceánu. Jedná se především o tzv. diabasy (zastaralý název pro čediče ze starších prvohor) s šedozelenou nebo černošedou barvou.

Ilustrační foto...

Jistě, k těmto prastarým horninám bychom se mohli prokopat ze sklepů Hvězdárny, to ale není vůbec zapotřebí. Na rohu ulice Grohova a Úvozu, si totiž zmíněné horniny můžete snadno prohlédnout na skalním výběžku, který zde zůstal po stavbě obytných domů. Kromě velmi silně přeměněných diabasů, lze zde pozorovat až 60 centimetrů široké pruhy načervenalých hornin. Jde o světlé žilné horniny – tzv. aplity, které vznikly průnikem taveniny do puklin v okolních horninách.

Ilustrační foto...

Z podobných hornin jako Kraví hora jsou i další nápadné výběžky přímo v centru Brna. Dnes se na nich majestátně tyčí například katedrála Sv. Petra a Pavla nebo hradní pevnost Špilberk. Slušelo by se přiznat, že pohled na dnešní podobu velmi starých brněnských hornin rozhodně není žádným zvláštním estetickým zážitkem, protože jejich původní minerály a stavba je už prakticky nečitelná. Zároveň bychom ale měli mít na paměti, že jde o horniny, které byly při dramatických procesech vrásnění mnohokrát nemilosrdně přeměňovány a deformovány, takže zdaleka nepřipomínají svůj původní vzhled.

Ilustrační foto...

Vraťme se však k našemu brněnskému mikrokontinentu – brunovistuliku. Ten ještě čekala dlouhá cesta a složitý vývoj, než se dostal do své dnešní pozice a nabyl svůj současný vzhled. Podle mnohých názorů se u severního okraje rozsáhlé Gondwany nacházela celá řada mikrokontinentů (tzv. teránů), které geologové označují jako avalonské terány. Brunovistulikum přitom představovalo jakési pokračování avalonských teránů na jihovýchod. Že si něco takového nedokážete představit? Naštěstí si opět můžeme pomoci obdobou takové situace v současnosti. Geografické podmínky severního okraje Gondwany se totiž podobaly oblasti dnešní Indonésie. Střídaly se zde aktivní ostrovní sopky s mořskými pánvemi.

Ilustrační foto...

Na počátku ordoviku, asi před 500 miliony roky, se „brněnský mikrokontinent“ oddělil od severního okraje Gondwany a spolu s avalonskými terány se začal pohybovat směrem k severu. Je však třeba zdůraznit, že v této rekonstrukci velmi zrychlujeme běh času a že putování brněnského mikrokontinentu do dnešní pozice probíhalo desítky milionů roků!

Ilustrační foto...

Před asi 415 miliony roky se brněnský mikrokontinent přiblížil ke kontinentu zvaném Baltika, který v současnosti tvoří podklad současné Skandinávie a volžsko-uralské oblasti. Mezi Baltikou a brněnským mikrokontinentem se ale nacházel Tornquistův oceán, který se při přibližování avalonských teránů neustále zužoval, zasouval se do pláště, až nakonec zcela zmizel. I pro tuto situaci můžeme najít podobný příklad v současnosti: jde o Japonské moře sevřené mezi východní částí euroasijské desky a ostrovním obloukem Japonska plným aktivních vulkánů, pod který se zasouvá filipínská kontinentální deska.

Ilustrační foto...

Tím však tlačenice malých kontinentů neskončila. Brunovistulický kontinent se po začlenění k Baltice stal asi před 360 miliony lety (před koncem geologického útvaru označovaného jako devon), jakýmsi nárazníkovým pásmem pro sblížení dalších malých mikrokontinentů. Tentokrát to byl lugický a moldanubický terán, pod které brněnský mikrokontinent zajížděl. Vzhledem k tomu, že zmíněné lugické a moldanubické zbytky teránů tvoří jádro současného Českého masivu, můžeme tedy období devonu považovat za první sjednocení Čech a Moravy.

Ilustrační foto...

Na současné podobě Kraví hory, Petrova, Špilberku, Palackého vrchu, Červeného a Žlutého kopce se zásadní měrou podílely také mnohem mladší geologické procesy. Na utvoření podoby brněnských kopců totiž měly vliv především pohyby spojené s velkým vrásněním Alp a Karpat, kdy před zhruba 20 miliony lety,došlo k vytvoření rozsáhlé brněnské kotliny. Ta byla později zaplavena mořem, na jehož dně vznikla mocná vrstva usazenin. Po ústupu moře však byla převážná část těchto sedimentů opět vyklizena erozí a vodními toky.

Ilustrační foto...

Pro poslední geologickou éru – čtvrtohory – je charakteristický opakovaný nástup ledových dob, během kterých velkou část zemského povrchu pokrývaly mocné ledovcové masy. I když samotné ledovce až do brněnské kotliny nikdy nepronikly, přesto bylo Brno několikrát po sobě vystaveno přímým účinkům chladného počasí. Ledovcové masy se totiž vyskytovaly nedaleko odsud – na severní Moravě. Během těchto suchých a chladných období navály západní větry na závětrnou (východní) stranu Kraví hory až několik desítek metrů mocné závěje usazeniny (tzv. spraše).

Ilustrační foto...

Během mladších čtvrtohor, v posledních stovkách tisíců let, modelovaly brněnskou krajinu také říční proudy Svratky, Svitavy a Ponávky. Někde se řeky zařezávaly do krajiny a vyhlubovaly tak údolí, jinde naplavovaly štěrky a písky a zarovnávaly jejich dna. Od té doby už se reliéf současné Kraví hory nijak neměnil – dokud nepřišel člověk.

Ilustrační foto...

Literatura:
- Chlupáč, I. a kol. (2002): Geologická minulost České republiky. – Academia Praha.
- Kalvoda, J. (1995): Devonské pánve při okraji východní Avalonie na Moravě.Geol.výzk. Mor. Slez. v r. 1994, Brno: MU a ČGÚ Brno 1995, 2, s. 48-50.
- Hanžl, P., Melichar, R. (1997): The Brno Massif: a Section through the Active Continental Margin or Composed Terrane? – Krystalinikum, Brno: Moravské zemské muzeum, 23, s. 33-58.

Pavel Gabzdyl

| Zdroj: Měsíční deník IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Návod na použití vesmíru - Jdeme nakupovat
Ilustrační foto...
STS-120: Discovery – multimédia z mise
Ilustrační foto...
Co může za anomálii sond Pioneer?
Ilustrační foto...
SETI@home expanduje
Ilustrační foto...
Vatikánská astronomie míří do 21. století --
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691