Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Zdislav Šíma: Astronomie v Klementinu - recenze s úvahou

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej moudrost Starý zákon, Kniha Přísloví, kap. 4, verš 7.

Ve druhém vydání vychází kniha RNDr. Zdislava Šímy, Csc. "Astronomie v Klementinu" (první vydání 2001). Klementinu byla v minulosti nejednou věnována pozornost, a proto se může na první pohled jevit tento počin Národní knihovny (která je vydavatelem) jako do jisté míry zbytečný. Rozhodně však tomu tak není. Klementinum je fenomén ovlivňující více či méně zřetelně české kulturní prostředí po většinu druhého tisíciletí. Jeho zmapování (a tím méně zpopularizování) není ani zdaleka uspokojivě skončeno. Kniha Z. Šímy je motivována snahou seznámit veřejnost s nikoli zanedbatelnou stránkou klementinské historie.

Ilustrační foto...

Na počátku dovolte malou úvahu. Kniha patří k těm vzácným publikacím, které se výslovně snaží oddémonizovat jezuitské působení v naší zemi a jezuitský řád jako takový. Autor mj. v předmluvě výslovně píše, že kniha vychází k 450. výročí příchodu jezuitů do Čech. Chce se zvolat: "Konečně!" Mínění o jezuitských tmářích potlačujících vzdělanost a šířících nevědomost je stejně tak rozšířené, jako nepravdivé. Naopak, jezuitský řád byl řádem patrně vůbec nejvzdělanějším, jeho úkolem bylo učit a šířit vzdělanost; samozřejmě vzdělanost katolickou, ovšem slovo "katolický" nebylo a není synonymem "tmářský". Mimochodem, jednou z předních kulturních osobností 17. století, historikem a autorem známé obrany jazyka českého byl jezuita Bohuslav Balbín. Pokud navíc část veřejného mínění spojuje jezuity s inkvizicí, je to další omyl: inkvizice byla doménou především dominikánů. A ještě jeden omyl se traduje v souvislosti s přítomností jezuitů u nás. Je to jejich domnělá trvalá naprostá nadvláda nad řízením Univerzity. Ta po Bílé Hoře skutečně byla, ovšem trvala jen relativně krátce, sotva po dobu třicetileté války. Velice rychle totiž zasáhl pražský arcibiskup Arnošt kardinál Harrach, z arcibiskupského titulu kancléř Univerzity. Spor se táhl řadu let a skončil porážkou jezuitů a vítězstvím arcibiskupa Harracha, jemuž byl kancléřský titul potvrzen (1653). Faktickým vítězem byl ovšem císař, který postupně upevnil svůj dozor nad Univerzitou. V průběhu 18. stol. za tereziánských reforem byla centralizace celé vzdělávací soustavy do císařské kanceláře završena. Za pozornost stojí, že habsburský císař Ferdinand II., bělohorský vítěz, ve sporech jezuité kontra arcibiskup nestál na straně jezuitů. Zachoval se dopis (z r. 1630), v nichž si císař stěžuje papeži Urbanovi VIII., že mu jezuité kazí a ztěžují jeho rekatolické úsilí. (Důležité je poznamenat, že kardinál Harrach byl představitelem značně umírněného křídla rekatolizátorů; zásadně byl proti vypovídání nekatolíků z Čech, tvrdil, že je potřeba potřít kacířství a nikoliv kacíře atd.) Podrobně se dějinám Univerzity v předbělohorském a bělohorském období věnuje Zikmund Winter (jeho práce z konce 19. stol. jsou stále velmi cenné a z faktografického hlediska jen obtížně nahraditelné).

Ilustrační foto...

Lze tedy jen uvítat, že se recenzovaná publikace snaží řadu historických omylů napravit. Tím se také vracíme zpět k našemu hlavnímu tématu, a tím je Šímova kniha.

Publikace je dvojjazyčná, první část je česká, druhá anglická, obě části odděluje barevná fotografická příloha. Oproti prvnímu vydání text zřetelně nabyl na objemu, což je dobře: kniha je nabita úctyhodným množstvím informací. K jejich shromáždění musel autor vynaložit značné a jistě mnohaleté úsilí.

Text je rozdělen do kapitol mapujících astronomickou minulost Klementina a do jisté míry astronomickou minulost Čech vůbec. První kapitola je o předjezuitské astronomii v Čechách, tedy především na Univerzitě. Následuje stručný výklad o působení jezuitů v době předbělohorské a vědě v tomto období (na patřičných místech je samozřejmě zmíněn Hájek, Tycho a Kepler) a pobělohorské. V rámci objektivity je třeba přiznat, že zejména v 18. století se v jezuitském školství projevil značný konzervatizmus. Ten patrně pocházel z povinné jezuitské poslušnosti vůči papeži (tj. oficiální katolické doktríně) a odtud zřejmě vyplývala snaha za každou cenu nejenom formálně, ale též fakticky dodržovat rozhodnutí papežské kurie (např. zákaz kopernikanizmu - nikoli heliocentrizmu, viz. dále). Abych nebyl nařčen z přílišné shovívavosti, poznamenávám, že jsem ateista.

V dalších kapitolách se pozornost autora obrací ke spíše technickým otázkám: popisuje vznik Matematického muzea, známé Astronomické věže a celé klementinské hvězdárny a její vývoj až k současnosti. Seznamuje čtenáře s vědeckým programem hvězdárny (časová služba, magnetometrická a astrometrická měření, meteorologická služba). Na straně 50 (angl. str. 140) zdůrazňuje mimořádný význam časové služby v Klementinu pro celou západní část Rakouského císařství. Tato část publikace vrcholí popisem současné podoby expozice - klementinská věž je konečně opět přístupna veřejnosti i s expozicí historických přístrojů nějak spojených s hvězdárnou.

Následují vysvětlivky, což je v podstatě slovníček odborných astronomických výrazů, dále dodatky, velice stručné medailonky významných astronomů (zejména klementinských, ale nejenom jich) a přehled ředitelů hvězdárny. Úplný závěr tvoří přehled asteroidů objevených na hvězdárně na Kleti a se jmény odkazujícími na Klementinum a jeho astronomickou minulost (např. planetka č. 3386 Klementinum nebo planetka č. 6540 Stepling).

Zaujala mě poměrně stručná bibliografie. Autor zřejmě vychází z předpokladu (pravděpodobně správného), že publikaci o historii astronomie v Klementinu si pořídí sečtělý čtenář; proto pomíjí notoricky známé publikace, např. Horský Z.: Kepler v Praze, MF, 1980, nebo Horský Z., Plavec M.: Poznávání vesmíru, MME. 1962.

Ilustrační foto...

Jaký je přínos této knihy

  1. O jednom pozitivu už byla řeč: je to snaha korigovat náš pohled na dobu předbělohorskou (a částečně i pobělohorskou).
  2. Knihu obohacují a zpestřují krátké exkurzy mimo historii astronomie. Jsou vkusně vyčleněny z hlavního textu, buď odlišným typem písma nebo do poznámek. Například v poznámce č. 2 jsem se dozvěděl, jak se v Anglii nakládalo s tzv. "zrádci" (a předpokládám, že nejenom v Anglii). Poučná perlička o době tzv. humanizmu a renesance; když si člověk uvědomí, že v té době tvořil Shakespeare...
  3. Dalším pozitivem je to, že se český a anglický text v nepatrných detailech liší. Je to tam, kde se české kulturní povědomí liší od zahraničního. Například na str. 89 (tj. v anglickém textu) autor vysvětluje, že kult svatého Klimenta (odtud Klementinum) přinesli slovanští věrozvěsti Konstantin a Metoděj. Zde ve srovnání s českým textem přidává vysvětlující poznámku, že Konstantin přijal v římském klášteru krátce před smrtí jméno Cyril. Naopak, na str. 99, 2. odstavec, autor v anglickém textu vynechává ekvivalent české věty "Zde bychom náš vztah k Tychonovi měli opravit k lepšímu" (str. 15) - v místě, kde zdůrazňuje, že Tycho měl lepší matematické dovednosti, než se mu obecně přisuzuje.
  4. Vůbec poprvé je českému čtenáři představen popis přístrojového vybavení astronomické věže z doby ředitele Josefa Steplinga, jak jej roku 1768 (3. května) zachytili jezuitští astronomové Hell a Sajnovics cestou na ostrov Vardo (strana 38/39).
  5. Fotografická příloha. Zvláště bych chtěl upozornit na fotografii nástropní fresky ve Starém matematickém sále a detaily šesti medailonků kolem ní. Na těchto drobných freskách jsou totiž zobrazeny (kromě schémat zatmění Slunce a Měsíce) čtyři možné modely planetární soustavy: Ptolemaiova, Tychonova, Riccioliho a Koperníkova(!) Tedy studenti měli při astronomických a matematických přednáškách "zakázanou" planetární soustavu přímo nad hlavami! Vysvětlení je prosté a jednoduché. Heliocentrická teorie nebyla zakázaná, nýbrž Koperníkovy filozofické koncepce (občas se používá termín kopernikanizmus). V čem je rozdíl? V obsahu. Teorie může být jakákoliv, astronom jako tvůrce teorií byl (v antice i středověku) zcela svobodný. Důležité je pouze jediné: aby teorie spolehlivě a přesně předpovídala nebeské jevy. Tím kompetence astronoma končí a začíná kompetence fyzika. Ten má za úkol studovat, který z modelů je fyzikálně možný. A tam, kde končí kompetence fyzika, začíná kompetence filozofa a teologa. Ti mají zodpovědět otázku, proč je uspořádání takové, jaké je. Tj. fakticky tedy mají dvě otázky: jaké je skutečné uspořádání (které se promítá tak, jak pozorujeme) a proč je právě takové. Jednotlivé vědecké disciplíny byly od starověku odděleny a filozofie (a teologie) prováděly jejich syntézu a analýzu. Ovšemže bylo možné, že jeden vědec mohl obsáhnout více disciplín, Aristotelés je tu příkladem nad jiné zřetelným. Pokud však chtěl autor psát o různých disciplínách, bylo vhodné, aby o nich napsal buď různá pojednání (například Ptolemaios napsal Almagest o astronomii a Tetrabiblos o astrologii aj.) nebo musel výslovně v textu uvést, kdy přesně přechází od jedné disciplíny k jiné, např. od astronomie k fyzice, a kdy se přesně vrací zpět, tedy od fyziky k astronomii (podrobně o tom viz. D. Špelda v seznamu literatury).

    Koperník tyto rozdíly smyl. Moderní terminologií řečeno, pracoval interdisciplinárně. Ve výsledku na jedné straně postavil všechny vědy do jedné řady (astronomie, matematika, fyzika, filozofie, teologie... mají stejná práva a povinnosti), na druhé straně ovšem ohrozil zaběhnutou a prověřenou metodiku (jak jsem popsal výše: vědy tzv. nadřazené provádějí syntézu a analýzu věd podřazených). A právě zde bylo jádro filozofických a teologických sporů (zvláště zdůrazňuji, že se ani zdaleka nejednalo jenom o čistě teologické spory). O odpoutání věd od filozofie a teologie a jejich dynamickém rozvoji se zmiňuje i Z. Šíma v recenzované knize na straně 17 (angl. 101).

A jsou nějaké nevýhody?

Kniha je zpracovaná velmi pečlivě, chyb je málo. Vzácně se vyskytnou nejasné formulace (diskutuji je dále). A teď podrobněji:
  1. Tiskové chyby. Je jich minimum. Například v anglickém textu na straně 99 je věta "The college was named Clementinum (nowadays it is written Clementinum) after St. Clement, whose church the Jesuits later reconstructed there." Dnes se píše Klementinum, takže má-li závorka říkat pravdu, mělo by v ní být Klementinum.

    Asi nejvíce matoucí překlep se nachází v poznámce č. 7 (strana 59, angl. text strana 152, kam se patrně dostala mechanickým kopírováním). Objevitel paralaxy hvězd se jmenoval Friedrich Wilhelm Bessel, nikoliv Nessek.

  2. Nedokonalé formulace. Je jich málo a v podstatě nevadí. Například na straně 12/13 je text skloněným písmem v závorce a v něm je další text též v závorce. Tedy závorky v závorkách, což je zbytečné. Srozumitelnosti to však nijak neubírá.

    Jiný příklad nepřesné formulace je na straně 13 (anglický ekvivalent je na straně 96). Autor říká, že paralelní existence dvou vysokých škol, tj. Karlova učení a Klementina, "přispívalo k dobré úrovni obou". Zde bych si dovolil polemizovat. Určitě je pravda, že přítomnost jezuitů motivovala jednotlivé přednášející na Karlově učení ke snaze k trvalému zlepšování výuky. Rovněž tak je pravda, že na Karlově učení působila řada vynikajících učenců, například Petr Codicillus, profesor astronomie, známý spíše jako vynikající filolog a profesor řečtiny a latiny, dále filozof a filolog Jan Campanus Vodňanský (známý z Winterova románu Mistr Campanus) a v neposlední řadě Martin Bacháček z Nauměřic, matematik, astronom a dlouholetý vynikající rektor. Avšak Karlovo učení jako celek v této době pozvolna, ale vytrvale upadá. Příčiny jsou jistě hmotné, účast university na stavovském povstání r. 1547 vedlo k tvrdému postihu ze strany vítězného panovníka. Avšak druhá a hlubší příčina úpadku tkví jinde. Universitní profesoři věděli velice dobře, že katolický panovník není nakloněn utrakvistické universitě. Namísto toho, aby se snažili ze všech sil obhájit svou existenci vědeckým i pedagogickým úsilím, zvolili pštrosí taktiku a dělali se menšími a ještě měnšími. V důsledku se jim opravdu podařilo upadnou téměř k bezvýznamnosti. Podrobně o pozadí úpadku Karlova učení v době předbělohorské viz. M Svatoš a Z. Winter.

    V této souvislosti dovolte malou poznámku. Na straně 22 (v angl. textu 107) Z. Šíma připomíná pro vědu a kulturu důležitou vysoce tolerantní atmosféru v předbělohorské Praze, kterou si tehdejší lidé dobře uvědomovali. To je zcela jistě pravda. Avšak vrchol této tolerance osobně vidím v době přece jenom o něco starší, dejme tomu v první polovině nebo kolem poloviny Rudolfovy vlády. Pak tolerantní prostředí samozřejmě trvá, ale už narůstá napětí a "pod povrchem" je cítit určitá nervozita (kdyby nebylo napětí, nebyla by defenestrace). Zkrátka, ve druhé polovině Rudolfovy vlády se křehká rovnováha sil mezi protestanty a katolíky stále více narušuje a do podvědomí se dere otázka "co bude?"

  3. Hůře srozumitelné formulace. Kniha je psána velmi dobře a srozumitelně. Jen vzácně se vyskytne místo, které je třeba číst opakovaně, aby čtenář pochopil, oč jde. Příkladem mohou být první dva odstavce na straně 33. V prvním odstaci se mluví o tom, že přístrojová technika na přelomu 17. a 18. století neumožňovala měřit s přesností v řádu úhlových vteřin. Ve druhém odstavci je pasáž, že zední kvadranty vybavené dalekohledy "...svou přesností úhlových vteřin dosahovaly." Toto a několik málo podobných míst se vyskytují hlavně na koncích kapitol (v uvedeném příkladu na následující straně začíná kapitola "Astronomická věž"). Proto se domnívám, že tato nesrozumitelná místa vznikla nikoliv z nedbalosti autora, ale z nedostatku místa. Ovšem pozornějším čtením, jak jsem uvedl, je možno smysl textu snadno uhodnout.

Závěr

Kniha je nepochybně užitečným přínosem do české literatury o historii astronomie. Je čtivá, aniž by ztrácela na fundovanosti. Autor předpokládá sečtělého kultivovaného čtenáře, který mozek používá k myšlení a nikoliv jako věšák na míchu. Drobné nedostatky jsou vzácné, neznehodnocují text a především jsou při pozorném čtení snadno odhalitelné. Ohlášená cena 150,- Kč mi nepřipadá přemrštěně vysoká.

Jsem si jist, že se dočkáme i třetího vydání. Doufám, že je autor znovu o něco rozšíří a obohatí o další fakta tak, jak to udělal s tímto druhým vydáním. Téma je zajímavé (doba, kterou popisuje, také) a je rozhodně na co se těšit.

Literatura

  • Svatoš M.: Pokusy o reformu a zánik karolinské akademie. In: Svatoš M. (ed.): Dějiny University Karlovy I. (1348-1622), Karolinum, 1995, str. 269-289
  • Špelda D.: Astronomie v antice, Montanex, Ostrava, 2006
  • Tobolka Z.: Národní a universitní knihova, její vznik a vývoj I., SPN, 1959
  • Voit P.: Pražské Klementinum, NK, 1990
  • Winter Z.: Děje vysokých škol pražských od secessí cizích národu po dobu bitvy bělohorské (1409-1622), Praha, 1897
  • Winter Z.: O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha, 1899

Miroslav Šlechta

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Stroj času-Atomové hodiny
Ilustrační foto...
Messenger je připraven
Ilustrační foto...
Spirit a Opportunity: Další zima na krku
Ilustrační foto...
Mars ukázal svou starou tvář
Ilustrační foto...
Stoupat jak dým,
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691