Astronomická družice Evropské kosmické agentury XMM-Newton chrlí jeden objev za druhým. Posledním zveřejněným úspěchem je nedávný výzkum záhadných pozůstatků po vzplanutí jedné supernovy.
Astronomové zkoumali pulsar nacházející se v srdci pozůstatků po supernově s označením RCW103. K její explozi mělo dojít asi před 2000 lety. Hustá neutronová hvězda v centru je obklopená zbytky rozmetaného plynu - téměř učebnicový příklad pozůstatku po supernově. Ale situace je mnohem záhadnější.
Pozůstatek po splanutí supernovy RCW103 s neutronovou hvězdou u prostředVědci totiž zjistili, že neutronová hvězda rotuje s periodou 6,7 hodin. A to je velmi dlouhá doba, mnohem delší než u jiných mladých neutronových hvězd. Pulsar nese označení 1E161348-5055, ale mezi astronomy se ujal trochu zapamatovatelnější název E1, kde E označuje Einstein Observatory, jenž těleso objevila. Nachází se asi 10 000 světelných let od Země.
Pokud velmi hmotná hvězda spotřebuje dostupné jaderné „palivo“, může explodovat jako supernova. Dojde k odvržení materiálu a v místech původní hvězdy zbude malá, hustá a velmi horká neutronová hvězda nebo dokonce černá díra. V tomto případě neměla původní hvězda dostatečně velkou hmotnost a tak po ní zůstala ,,jen'' neutronová hvězda. Astronomové se na ní zaměřili rentgenovou družicí XMM-Newton, aby zjistili periodu rotace a určili další charakteristiky popisující tento typ objektu. Délka periody ovšem vědcům vyrazila dech, neboť je neobvykle dlouhá.
Vysvětlení může být několik. Objekt možná patří do skupiny magnetických neutronových hvězd - tzv. magnetarů. V takovém případě by velmi silné magnetické pole pulsaru mohlo brzdit rotaci. V současnosti známe takových objektů asi dvanáct, ale všechny rotují minimálně několikrát za minutu. Za velmi pomalou rotaci našeho pulsaru by mohl nést odpovědnost například akreční disk, nebo druhá hvězda v systému. Za vhodných podmínek možná kombinace všech tří vlivů dohromady. Jedině tak bychom mohli vysvětlit extrémně pomalou rotaci degenerovaného objektu.
Pozůstatek po supernově RCW103 a výsledky měření družice XMM-Newton Hustota v neutronových hvězdách, stejně jako ve všech rovnovážných hvězdách, roste směrem k centru, kde dosahuje nebo i překračuje hustotu atomových jader (kolem 2.1017 kg.m-3). Z tohoto hlediska bývají neutronové hvězdy někdy označovány jako gigantická atomová jádra s 1057 nukleony. Zásadní rozdíl oproti běžným jádrům tkví v tom, že neutronové hvězdy drží pohromadě gravitace, nikoli jaderné síly. Pulsar E1 si určitě vyslouží pozornost díky svojí ojedinělosti. Zatím si totiž experti lámou marně hlavu nad tím, jak mohla přibližně dva tisíce let stará neutronová hvězda tak nevídaným tempem zpomalit svoji rotaci. Je také možné, že se v tomto konkrétním případě jedná o mechanismy, které jsou nám zatím neznámé. Nechejme se překvapit tím, jak celá hádanka dopadne.
