Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Voda v marťanské poušti

Zástupci amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) na sklonku minulého týdne oznámili, že mají k dispozici hodnověrné důkazy o nedávných proudech vody stékajících po povrchu Marsu.

Ilustrační foto...Fakta jsou na první pohled jednoznačná: Na zhruba sto padesáti záběrech, které Mars Global Surveyor pořídil v uplynulých dvou rocích, odborníci objevili podivuhodné útvary: komplikované sítě kanálů na okrajích kráterů a jiných prudkých úbočí, jež mohly vytvořit proudy tekoucí vody či bláta. Celkem specialisté prohledali více než 20 tisíc fotografií.

Skoro každý odborník vám potvrdí, že před několika miliardami roků, v dobách hustší atmosféry a teplejšího povrchu, na Marsu skutečně existovaly (především na severní polokouli) rozsáhlé vodní plochy s hloubkou až půl kilometru. Vždyť ohromná koryta po přívalových záplavách zachytila na snímcích už v roce 1971 sonda Mariner 9. Důkazy o pradávné existenci moří pak přinesly jak sondy Viking 1 i 2, tak Pathfinder, jenž do jednoho takového řečiště zřejmě přímo dosedl. Některá z těchto koryt přitom mají na šířku dvě stě kilometrů a sahají až dva tisíce kilometrů daleko...

Pomineme-li polární čepičky a jemná oblaka ledových krystalků, je dnes červená planeta suchá. Ostatně není divu, vždyť u povrchu panuje zhruba stokrát nižší tlak než v případě Země. Spolu s velmi nízkou teplotou zde eventuální tekutá voda ihned začíná vřít a zakrátko mizí. Přesto se zdá, že zde i nedávno něco teklo. Alespoň o tom píše Michael Malin a Kenneth Edgett v nejnovějším vydání prestižního časopisu Science.

Zvláštní hluboké kanály na příkrých srázech, zpravidla kráterech a údolních svazích, mají naprosto typický tvar: v horní části začínají rozsáhlým, propadlým trychtýřem, naopak ve spodní je zřetelná oblast nashromážděného materiálu. Narazilo se na ně zatím ve sto padesáti lokalitách, v devadesáti procentech na jižní polokouli v šířce mezi 30 a 70 stupni. Ve většině případů se nacházejí na jižních svazích, tedy v místech, která dostávají nejméně slunečního tepla.

Ilustrační foto...

Přesněji řečeno, třetina leží na vnitřních stranách či centrálních vrcholcích kráterů Hale, Maunder, Newton a Rabe, čtvrtina na propadlinách v jižních polárních oblastech a pětina na svazích dvou velkých údolních systémů: Nirgal Vallis a Dao Vallis.

Při interpretaci útvarů na sousedních planetách musí být specialisté vždy na pozoru. Ať už jakkoli připomínají pozemské jevy, jejich vývoj mohl díky zcela jiným podmínkách procházet úplně odlišnou cestou. Nicméně člověk se při sledování záběrů neubrání myšlence, že právě tohle vytvořila tekoucí voda. Všechna rozšířená koryta v daném místě začínají v prakticky stejné vrstvě. Jednotlivé stružky se spojují dohromady a s typickými stopami po vsakování mizí na úpatí svahu. Právě zde jsou zřetelné rozsáhlé oblasti "naplaveného" materiálu.

Snímky z Mars Global Surveyoru, s obvyklým rozlišením kolem dvaceti metrů na jeden obrazový element, přitom ukázaly, že se v těchto částech nenachází žádné krátery. A kromě toho, navzdory tomu, že planeta je dnes prakticky celá pokryta jemným prachem, v některých řečištích po větších návějích nenajdete ani stopy. -- Musí se tudíž jednat o velmi mladé útvary, ne starší než jeden milion roků.

Ilustrační foto...Naskýtá se otázka, odkud přišly tyto nečekané, byť krátké záplavy. V oblasti, kde se všechny stopy nacházejí, kolísá teplota mezi -70 a -100 stupni Celsia, takže půda je zde promrzlá do hloubky tří až šesti kilometrů. Modelové výpočty přitom naznačují, že každé z koryt má na svědomí jenom několik tisíc krychlových metrů tekoucí vody. Tedy množství, které vyplní tak deset plaveckých bazénů (v případě velkých řečišť jde o stokrát větší množství).

Vzhledem k podmínkách jsou jediným přijatelným zdrojem vody podpovrchové vrstvy: odborníci totiž věří, že v hloubce sto až čtyři sta metrů existují oblasti věčně zmrzlé směsi vody a oxidu uhličitého.

Nyní trochu přimhuřte oči a představte si prudký, velmi hluboký svah na povrchu Marsu. Třeba okraj impaktního kráteru, strž vytvořenou sopečnou činností či výsledek jakéhokoli jiného geologické jevu, díky kterému se "na vzduch" dostane vrstva bohatá na vodu. Voda se díky slunečnímu svitu může za příhodných podmínek dostat až na povrch, kde ihned zmrzne a vytvoří jakousi ledovou bariéru. Za ní se nadále shromažďuje tekutina, až se bariéra v jednom okamžiku protrhne. Po svahu dolů se pak rozteče směs bahna, kamení a vody.

Tento mechanismus současně vysvětluje, proč se obdobné stopy nepodařilo nalézt na "slunečních" svazích. Konstantní, byť mírný ohřev totiž jednoduše přinutí veškeré vodní zásoby z podpovrchové vrstvy vysublimovat pryč dříve, než se vytvoří ledová ucpávka.

Samozřejmě tyto úvahy, publikované na sklonku minulého týdne i v hromadných sdělovacích prostředcích, nejsou v žádném případě jednoznačné a definitivní. Fotografie jsou sice velmi přesvědčivé, ale u soudu by neobstály.

Ilustrační foto...Velmi zajímavé strže mohla příroda vytvořit i jiným způsobem. Navíc není úplně zřejmé, co by zahřálo podpovrchové vrstvy tak, aby se zde vytvořilo dostatečné množství tekuté vody v relativně krátkém okamžiku. (Geotermální ohřev nepřipadá v úvahu, to by byla řečiště orientována náhodně, navíc by se seskupovala kolem známých geotermálních zón.) Kromě toho se dosud nepodařilo objevit nějaké stopy po starších, podobných událostech.

Ve hře může být především proměnný sklon rotační osy planety. Mars je nyní vůči rovině ekliptiky skloněný téměř stejně jako Země, tedy pod úhlem 24 stupňů. Počítačové analýzy ovšem ukazují, že může tento sklon náhle změnit, každých deset milionů roků až o 60 stupňů. (To je jiné než v případě Země, neboť u naší planety je vydatným stabilizačním prvkem poměrně dost hmotný Měsíc.) Tím se samozřejmě zásadně mění tepelné poměry na povrchu a tedy i celkové klima.

K vyřknutí definitivního ortelu jsou tudíž nezbytná další pozorování: Některé informace poskytne především laserový výškoměr a termální spektrometr na palubě Mars Global Surveyoru. Druhý detektor, který poskytuje informace o tepelných poměrech a chemickém složení povrchových vrstev, má však rozlišení jenom kolem tří kilometrů.

Objev "vodních stop" je tak vzkazem především pro mecenáše budoucích výprav: "Dejte na výzkum červené planety další peníze!" Průlomové výsledky lze totiž očekávat až od sond, které se vydají na přímý průzkum sousední planety. Do té doby zůstane Mars ukryt pod velmi špatně průhlednou rouškou tajemnosti.

Jiří Dušek

| Zdroj: Science, Science@NASA a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Další snímky ze sondy MRO
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 53
Ilustrační foto...
Pod vlivem: Ve společnosti hvězd
Ilustrační foto...
Žeň objevů 2006 B
Ilustrační foto...
Cosi fan tutte
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691